Ve Francii vyšla minulý měsíc kniha sociologa Jeana-Marii Brohma a filozofa Marka Perelmana Fotbal, emocionální mor (Barbarství stadionů). Autor následujících řádek se, inspirován touto publikací, vyjadřuje k fotbalu po svém.

Majitelé novin a médií si na konci l letošního jara mohou spokojeně l mnout ruce. (je jedno, kdo sestoupí či postoupí, důležitá je atraktivnost dresů; pivovar Gambrinus zase s neskrývanou nadějí připravuje pro příští ročník ligy pivo Podvodník 21 ° a nealkoholické Malý Vandal). Následovaly demokratické volby mezi zcela stejnými stranami, z nichž se každá stejně falešně zapřísahá, že je jiná než ty ostatní; k tomu nádavkem v pořadí již třetí nepovedený pokus o policejní puč, tentokrát vedený majorem Kubicem. A nyní opět nastupuje fotbal, mistrovství světa, vpravdě svátek fotbalové korupce, který si žádný fotbalový fanda nenechá ujít společně s křupinkami a pivem. Co je více vzrušujícího než sledovat 22 primadon s podprůměrnou inteligencí a chabou fyzickou kondicí, jak vzdor své nemohoucnosti předvádějí to, co je označováno za velkolepou podívanou, jejíž výsledek znají předem jen majitelé hlavních sázkových kanceláří a několik málo funkcionářů UEFA a FIFA. Autora těchto řádků trochu mrzí, že globální finančníci nepatřičně podceňují koupěschopnost českého obyvatele a namísto pouličního prodeje jahod neorganizují prodej dresů s čísly našich a cizích fotbalových hvězd - a případně dalších suvenýrů - i mimo historické centrum Prahy.
Tak jako noviny a televize nejsou určeny k informování veřejnosti, nýbrž k prosazování finančních a mocenských zájmů majitelů (to neznamená, že neinformují, pokud je to nic nestojí), tak rovněž fotbal není hra pro diváka, kde má vyhrávat lepší, případně esteticky přitažlivější. Jak tedy funguje fotbal? Co je jeho posláním a zájmem? Má pravdu španělský sociolog Vincente Verdú, který již dlouhé roky analyzuje fotbal, když tvrdí, že "fotbalové orgie jsou dnes jedním z nejhorších projevů davu, který se ustavil ve společnosti kulturní kretenizace a ideologické degradace"?

Impérium fotbalu

Fotbal se svými poháry, ligami, přenosy, mistrovstvími světa a Evropy, s reklamou, skandály a přestupy je pouze malou, viditelnou částí fotbalového komplexu. K pochopení tohoto mechanismu, endemicky zkorumpovaného, je třeba si uvědomit, že fotbal je dnes jedním z neúčinnějších nástrojů k vytváření zisku. Mediální prezentovatelnost ve spojení s reklamou jest ono viditelné zařízení, které stojí na počátku skrytého kopacího kolotoče. Obrovské částky, které fotbalem probíhají, nejsou vedlejším jevem, nýbrž cílem sportovního kapitalismu. Účelem fotbalu dnes není poskytovat podívanou těm pár stovkám fanoušků, ale vytvářet zisk stejně tak, jako není úkolem jabloně poskytovat stín zemdlenému pocestnému v letním horku, nýbrž plodit jablka, mnoho jablek, vagóny jablek.
Zelený trávník a kulatý míč jsou jen dobře udržovaná zástěrka ke kolosálním finančním operacím této "onorata societa", ctihodné společnosti fotbalu: bankovní investice, práva z přenosů, odvozené produkty, profity, státní podpory, dvojí účetnictví a dvojí pokladny, platby pod rukou, černé fondy, korupce - to všechno jsou hlavní a neoddělitelné operace této obrovské chobotnice.
Pokračování na straně D6

Společnost globálního fotbalu
Pokračování ze straně D5
Malé vesnické kluby jsou podporovány místními podnikateli a lokálními správami. Velké kluby jsou v rukou globálního průmyslu a bankovnictví a štědře podporovány státem. FIFA, která kolonizuje i tu nejposlednější vesnici té nejvzdálenější země bez ohledu na barvu pleti, náboženské vyznání či politické zřízení, je dnes nejmocnější politickou, náboženskou i finanční organizací světa. Není divu, že lokální národní politici rádi nechají dopadat na svá shrbená záda odlesk této moci, která se vymyká jakékoliv kontrole a jakémukoliv zákonu. Fotbal je dnes nadnárodní institucí korupce a podvodu. Skandály se provalují s pravidelností metronomu -jsou však hnací silou kolotoče, který se točí stále rychleji: aktivují a přitahují pozornost publika, jež se začíná nudit nad bezkrevnými, stereotypními a předem dohodnutými výkony líných hvězd.

Představení, nebo obřad?

Jakkoliv by na první pohled mohl fotbalový zápas připomínat představení, podobně jako exhibice divů a div pop-music - kostýmy, výprava, režie, děj, přivádění obecenstva k vytržení, přirovnávání fotbalistů k tanečníkům s míčem či k umělcům, označování výkonu mužstva za koncert - není tomu tak. Jestliže fotbal ovlivňuje své okolí a myšlení, je to pouze v oblasti módy (například účesy), případně indukuje násilí, dělí společnost (hle, podoba s politiky a českými spisovateli) a dává do pohybu masy. To, co je pro fotbal charakteristické, je opakování stejných situací s nestejnými výsledky, zázraky, pohádkové střely, které srážejí na kolena protivníka, neuvěřitelné zákroky strážce svatyně, který zachraňuje své mužstvo, znaky osudu (nedáš - dostaneš) či přízeň božstev (fotbalové štěstí přeje lepšímu), nadpřirozené schopnosti. Spíše než o představení jde o jakousi válku kouzelníků a jejich pomocníčků, kteří oblečeni v rituálních kostýmech opakují své stále stejné a nepochopitelné pohanské obřady a o obracejí se k fotbalovým bohům za pomoci zfanatizovaného, polarizovaného davu. Pokud se zázrak dostaví, je třeba poděkování ve formě oběti. Pokud zázrak nenastane - božstva se zlobí, je třeba oběti. A tak státem podporovaný dav vyrazí do ulic, ničí, co se dá, a napadá odlišné. Jinak by důležitost obřadu upadala, nebyl by důvod navštěvovat svatostánek a miliardy by se netočily. Násilí na stadionu i mimo něj je neoddělitelnou podstatou fotbalu. Každá koruna vložená do fotbalu je financováním nenávisti a násilí vůči odlišnému, tedy i podporou rasismu.
Publikační průmysl ke svému zdárnému provozu opětovně vynalezl dvě velké postavy - čtenáře, to je ten, který kupuje (ale ne nutně čte), a autora, to je ten, který se zjevuje a produkuje autorská práva (ale ne nutně píše); jen skrze autorská práva publikační průmysl dokáže, že mimo trh již nic není. Podobně i současný fotbalový průmysl má svou dvojici protagonistů, která umožňuje jeho fungování: hráč (ten je kupován a prodáván, zjevuje se, nemusí nutně hrát, generuje finanční tok) a fanoušek či divák - je objektem indoktrinace a manipulace, je prvotní materií, která je médii opracovávána na roztroušenou, ale kompaktní masu.
Fotbal je válečnou školou - války čtvrtí, měst, národů, války dresů, války sponzorů a televizí, válka fanoušků a války etnické jsou fotbalem povýšeny na svátek. Porážka není ve skutečnosti sportovní drama, nýbrž finanční pohroma. Fotbal je druh davové drogové závislosti. Válka v podání "krvavém, ale férovém", pocit nadřazenosti, intolerance, ve srovnání s níž bledne i islámský džihád: eliminovat, zničit, zesměšnit, zlikvidovat, ponížit.
Není náhoda, že okupační jednotky jako první pořádají fotbalové partie s místními, ve kterých místní vždy prohrají. Podrobení poražených je tak dokonalé, definitivní a není nahraditelné ani vítězným rabováním a znásilňováním, jen jeho ospravedlněním. Fotbalové vítězství stvrzuje férovost krvavého boje.

Móda

Módní znamená být srozumitelný v tom smyslu, že nepředstírám, že rozumím. Právě neporozumění je předpokladem pochopení tohoto světa, kde absence individuální zkušenosti činí z jakékoliv úvahy úvahu módní, móda je posledním a jediným vodítkem ve světě. Ten není žádným divadelním jevištěm, ani komedií či tragédií se svými protagonisty - ale fotbalovým stadionem, na kterém protagonisté skrze obřady dávají světu takový smysl, který by plnil kapsy globální fotbalové mafie.

P. S. Jean-Marie Brohm, Maře Perelman, autoři v úvodu zmíněné knihy Le Football, une pěstě émotionnelle (La barbarie děs stades), jsou zároveň signatáři petice proti účasti Íránu na mistrovství světa ve fotbale, která vyšla minulý měsíc v deníku Le Figaro

***

Není divu, že lokální národní politbi rádi nechají dopadat na svá shrbená záda odlesk fotbalové moci, která se vymyká jakékoliv kontrole a jakémukoliv zákonu

Foto popis| FOTBÁLEK A PIVÍČKO Výzdoba pražského metra v přestupní chodbě mezi trasami A a B, Praha, červen 2006
Foto autor| FOTO: JOSEF CHUCHMA

O autorovi| ANTONÍN KOSÍK, Autor je vysokoškolský učitel, spravuje internetovou revue Vulgo, napsal knihu esejů Pospojovaný svět (Prostor, 1997)