Vašišta:

Rámo! Aby sis učinil představu o podivné přirozenosti mysli, povím ti příběh z Itihásy.

Kdysi žil bhikšu (brahman v posledním stadiu života, žebrák, žebravý mnich), který nepřetržitě cvičil samádhí, čímž se jeho mysl stala velmi jasnou a bystrou. Jednoho dne, když se probral ze samádhí a nevěděl, co se s ním dělo, napadlo jej, aby si ukrátil dlouhou chvíli tým, že se stotožní s myšlenkami a představami obyčejných lidí. Představil si, že je jedním z nich; přijal jméno Džívatan a žil s nimi v duchu jejich životem a podílel se na jejich radostech a strastech. Souhlase s tím si představil, že je nadobro opilý a upadl do spánku.

Pak měl sen. Pědměty snu spočívají na zkušenostech bdělého stavu. Sleduje tuto pravdu, Džívatam snil, že je brahmínem, nebo? jim toužil být ve svém bdělém stavu. Tento brahmín po skončení svých denních povinností usnul. Brahmín však měl taky přání, které se ve snu vyplnilo: být králem malého státu. Tento král, po vykonání svých úředních úkonu a zabezpečení potřeb lidu, když se najedl a napil, rovněž usnul a snil, že je králem všech králu, který opět v noci snil, že je božskou pannou, kterou velmi uctíval. Podobně jako všechny dívky, měla i ona svá přání; toužila totiž, aby její oči byly podobné očím laně. A tak se tato dívka, která snila o lani, proměnila v laň, která se potulovala po lese a nakonec unavena odpočívala pod stromem, kde posléze usnula. O čem jiném mohla snít, než o popínavé rostlině, kterou měla tak ráda a proto se v ni také proměnila. Pamatujme si, že tuto imaginační schopnost mají též zvířata i rostliny, ovšem v menší míře. Protože je vědomí všepronikající, projevuje se v každém ze stvořených druhů. Je to vědomí (čit) které umožňuje jakýkoli druh imaginační činnosti, t.j. umožňuje představám, aby se jevili jako zevní předměty (objekty). Rostlina se dále proměnila ve včelu; včela ve slona; slon opět ve včelu; ta v labu?; labu? v labutího krále, který vlivem společnosti mudrců ukončil životní cykly jako Rudra. Když v tomto stavu setrval určitý čas, bhikšu si uvědomil, že príčinou těchto nesčetných zrodu a smrtí byla činnost obrazotvornosti. Jednoho dne jej napadlo, aby si prohlédl své minulé životy. Když konečně došel k bhikšovi a jeho snu, chtěl jej uzřít. Jelikož ho nalezl spícího, vzbudil jej. Ten povstal, aby se věnoval svému dennímu programu a vnořil se do samádhí. Když se z něho vynořil, krátil si opět dlouhou chvíli představivostí a opět prošel podobným cyklem proměn a nakonec dosáhl osvobození jako Rudra.

Nyní zde již byli dva Rudrové. Nespokojeni s dosaženým stavem, podlehli pokušení poznat minulost a opět si hověli v představivosti. V okamžiku se opět nevyhnutelně opakoval celý cyklus životů. Přirozeně, že tyto rozličné životní cykly nebyli totožné! Líšily se časem, místem a okolnostmi. Tímto zpusobem se vynorilo sto Rudru. Když se všichni sešli, zjistili, že jsou si podobní a že mají totožné mentální vybavení.

Příčinou těchto mnohých životních cyklů, kterými bhikšu prošel, byla jeho záliba v imaginační činnosti. Co začalo jako zábava, skončilo nesčetnými životy a utrpením. Mnoho životních cyklu bylo prožito v záplavě mentálního proudu. Avšak všichni džívové, kteří jsou podrobováni zrozování a smrti, nejsou ničím jiným, nežli zjevem ve vědomí (čit) a tedy nejsou skutečné. Jsou podobné snovým zjevům a tak také zmizí. Sny ve snech se objevují a mizí v nesčetném počtu. Když je vědomí činné, dává vznik nesčetnému počtu zjevů, různících se časem, prostorem a okolnostmi, všechny se však podílejí na obrazotvornosti vnímajícího.