Memetická teorie Susan Blackmoreové si klade za cíl najít odpověď na otázku: v čem jsme jiní? Nejčastější odpověď zní, že jsme zkrátka inteligentnější než kterýkoli jiný druh. Výzkum umělé inteligence přichystal mnoho nečekaných překvapení pro všechny, kdo se domnívali, že vědí, čím je lidská inteligence tak zvláštní. ....úspěchy počítačů napr. v hraní šachu dokázaly, jak chybně můžeme hodnotit vlastní inteligenci. To, co jsme na člověku pokládali za jeho nejzvláštnější schopnost, nemusí být nikterak zvláštní... Mnoho lidí se domnívá, že lidské vědomí je čímsi unikátně lidským. Vědci však nedokáží ani definovat, co slovo "vědomí" znamená... ... Jisté však je, že s našimi zmatenými znalostmi si nemůžeme dovolit tvrdit, že ostatní zvířata nemají vědomí, a tudíž nemáme právo se domnívat, že vědomí je pouze naší výsadou. "Základní myšlenkou této knihy je tvrzení, že naše unikátnost spočívá v naší schopnosti napodobovat druhé." (str.25) Napodobování čili imitace je pro lidi samozřejmostí.... Pro jiná zvířata napodobování tak samozřejmé není.... právě schopnost imitace je naší zvláštností. Slovo "mem" se poprvé objevilo v bestselleru Richarda Dawkinse Sobecký gen. Termín "sobecký" znamená, že geny hrají pouze samy za sebe, že jejich jediným záměrem je jejich replikace a že pouze usilují o to být předány do další generace. Dawkins tvrdí, že kdykoli a kdekoli ve vesmíru se objeví život, "vyvine se jako soutěž rozdílně přežívajících replikátorů". (1976, str.192) ...Na samém konci své knihy si Dawkins položil neodvratnou a provokativní otázku: Existují na naší planetě i jiné replikátory? Odpověď podle něj zní: Ano - jednotka imitace. "Memy jsou všechna slova vaší slovní zásoby, všechny historky, které vyprávíte, všechny znalosti a návyky, které jste se naučili od jiných lidí, i všechny hry, které hrajete. (str. 29) ...Každý z těchto memů prodělal unikátní evoluci a neopakovatelnou historii, avšak všechny se kopírují prostřednictvím našeho chování. ...Memy se šíří, aniž by rozlišovaly, zdali jsou pro nás užitečné, neutrální nebo prokazatelně škodlivé. ...jsou stejně sobecké jako geny a budou se zkrátka šířit jenom proto, že mohou. ...úspěšné memy jsou kopírovány, rozmnožovány a šířeny, kdežto neúspěšné memy se nešíří... Na koncepci memů mnohé jistě trápí, že se dotýká našich nejhlubších představ o tom, kdo jsme a proč existujeme. ...Jakmile na lidi pohlédneme skrze nové brýle memetiky, začnou se nám jevit jiní než dříve...

"Základní Darwinovou myšlenkou je, že pokud jsou živé organismy variabilní (což nepochybně jsou) a počet jejich potomků se zvyšuje geometrickou měrou, musí mezi nimi někdy docházet k boji o život (o čemž není sporu). Bylo by tudíž velmi zvláštní, kdyby některé variabilní znaky organismům v tomto boji o život neposkytovaly výhodu. Jedinci s těmito znaky pak mají největší šanci "uchovat se v boji o přežití" a plodit potomstvo s týmiž znaky. Tento proces se označuje za "přírodní výběr". (str. 33) Darwinova úvaha stojí na třech pilířích: variabilitě, výběru čili selekci a uchování vybraného (čili dědičnosti). ...Slovy Richarda Dawkinse: Jestliže existuje replikátor, který vytváří nedokonalé kopie sebe sama, z nichž pouze některé přežijí, pak evoluce jednoduše musí nastat. Tato nevyhnutelnost evoluce je nejgeniálnějším Darwinovým objevem. Americký filozof Daniel Dennett (1959) popsal celý evoluční proces, jako algoritmus, tj. bezmyšlenkovitý proces, který, probíhá-li správně, musí vést k nějakému výsledku. O prostředí nejde - záleží jen na logice operace. Pro Darwinovou teorii byly vhodným "prostředím" živé organismy žijící v přírodě. Později nás ale Dennett upozornil, že stejná logika by se uplatnila v každém systému, kde by existovaly dědičnost, variabilita a selekce. Což je myšlenka univerzálního darwinismu. ...Algoritmy jsou navíc absolutně bezmyšlenkovité... ".....ačkoli se evoluce řídí jen jednoduchým algoritmem, jedná se o chaotický systém, jehož projevy mohou být neuvěřitelně složité. Nemůžeme předpovědět, kam míří, aniž bychom ji pozorovali - a evoluce se koná jen jednou." (str. 35) "Evoluce, mějme na paměti, nemusela vést zrovna k nám. Musela však nutně vytvořit něco víc, než s čím začala - a oním "víc" je shodou okolností tento svět a naše místo v něm." (str. 36) ...Tvořivá síla evoluce závisí na schopnosti replikátorů vytvářet své kopie. ...Jsou.li i memy skutečnými replikátory a prodělávají-li evoluci, pak i pro ně musí platit všechny evoluční zákonitosti. ...Má-li nějaká entita vystupovat jako replikátor, musí se chovat podle evolučního algoritmu založeného na variabilitě, selekci a trvalosti čili uchování (tedy dědičnosti). ...Mem tudíž dokonale odpovídá Dawkinsově definici replikátoru a Dennettově myšlence o evolučním algoritmu. ....pravdivost není kritériem úspěšného memu. Může-li se mem šířit, šíří se. Memy vznikají jako variace a kombinace starších memů - ař již v nitru lidské mysli nebo při přenosu memu od jedné osoby ke druhé. ...ne všechny myšlenky jsou memy. Naše bezprostřední vnímání a emoce nelze ze zásady označovat za memy, protože jsou jen naše vlastní a mnohé z nich nepředáme dál. Memy se staly nástroji, s jejichž pomocí myslíme. (str. 39) O úspěšnosti či neúspěšnosti různých memů rozhoduje řada faktorů, jež lze v zásadě rozdělit do dvou skupin. V prvé řadě to jsou faktory související s lidskou přirozeností, nebo? je to člověk, kdo memy selektuje a imituje. ...Druhá skupina faktorů se týká povahy memů samých, tedy triků, které na nás zkoušejí, způsobů, jimiž se spojují do větších komplexů a obecných procesů memetické evoluce, jež upřednostňuje jedny memy před jinými.

...mem je replikátor, v kterémžto smyslu je ekvivalentem genu. Nesmíme si však začít mylně namlouvat, že memy budou podléhat evoluci jen tehdy, budou-li se genům podobat úplně ve všem. Evoluční teorie popisuje vznik uspořádaného stavu ze soutěže mezi replikátory. Jedním z příkladů replikátorů jsou geny, jiným memy. Obecná evoluční teorie musí být aplikovatelná na geny i memy, avšak ve specifických detailech se oba replikátory mohou lišit. Campbellovo pravidlo zní: analogií pro kulturní změnu není biologická evoluce jako taková, ale spíše obecný model evolučního vývoje, v jehož rámci lze biologickou evoluci vnímat jako zvláštní případ.
"Geny jsou návody k výrobě proteinů; skladují se v buňkách živých těl a při rozmnožování se předávají následným generacím. Jejich soutěžení pohání evoluci v biologickém světě. Memy jsou návody pro různé typy chování; uchovávají se v mozcích (či jiných nosičích) a předávají se imitací. Jejich soutěžení pohání evoluci lidské mysli. Geny i memy jsou replikátory, a jako takové se musí řídit obecnými evolučními zákony - v tomto smyslu jsou totožné. Mimo tento rámec však mohou být, a také jsou, velmi odlišné - a jejich podobnosti jsou jen analogiemi. (str. 40-41) "Podstatou memplexu je, že memy, z nichž se skládá, budou kopírovány s větší pravděpodobností, než kdyby působily samostatně." (str. 43

Vir nazýváme virem, jakmile v zájmu své replikace olupuje o replikační zdroje jiný systém - a obyčejně tím olupovanému systému škodí. Jakmile nám začne sloužit, nazveme ho obvykle nějak jinak. Totéž lze vysledovat i ve světě lidské mysli. Dawkins (1993) označoval za "myšlenkové viry" takové memplexy jako náboženství a fanatické kulty. Naši mysl a osobnost vytváří podle Dennetta neustálá hra memů. Memy jsou nejen replikátory podobně jako geny (čímž perfektně zapadají do evolučního algoritmu), ale celé lidské vědomí je jejich výtvorem. Dennett rovněž ukázal, že právě soutěžení memů o místo v našich mozcích nás učinilo takovými, jací jsme. Na analogie mezi biologickou evolucí a evolucí kultury bylo poukazováno od samého počátku darwinismu. ...Memetická selekce pohání evoluci myšlenek, přičemž memy se neselektují v zájmu genů, nýbrž pro zájmy memů samých. V tom je zásadní rozdíl mezi memetickou teorií a všemi dosavadními pohledy na kulturní evoluci. ...příkladem kulturní evoluce je vývoj jazyka. Jiným příkladem kulturní evoluce je šíření vynálezů. Asi nejdůležitějším "vynálezem" v lidských dějinách byl objev zemědělství. Jestliže se přesuneme k modernějším technologiím, od vynálezu kola po konstrukce automobilů, najdeme ohromné množství důkazů pro tvrzení, že vynálezy se vyvíjejí z toho, co zde existovalo dříve. I vědecké teorie se vyvíjejí a v minulosti se objevilo mnoho pokusů jejich vývoj popsat a objasnit. Vlivný filozof Karl Popper v jednom z nejslavnějších děl o filozofii vědy dokazoval, že vědecké poznání se vyvíjí spíše cestou falzifikace hypotéz než hromaděním důkazů pro existující teorie. Vědu tak lze chápat jako konkurenční boj mezi různými hypotézami, z nichž jen některé mohou přežít. Z hlediska memů se při tom - ve vědě stejně jako v umění - odehrává pouze selektivní napodobování. Emoce, intelektuální zápasy, subjektivní zkušenosti - to vše jsou součásti složitého systému, jenž způsobuje, že některé typy chování jsou imitovány spíše než chování jiná. Imitace totiž spouští do chodu druhý replikátor, v jehož důsledku ideje "začíná žít vlastním životem".
"Celý vtip memetiky je v tom, že na mem nahlíží jako na plnoprávný druhý replikátor, jednající pouze v zájmu své sobecké replikace. Jestliže neuznáváte existenci druhého replikátoru, a přitom jste přesvědčený darwinista, pak vše, co se děje, musí nějakým způsobem sloužit zájmům genů. Jestliže však jsou replikátory dva (případně více), pak mezi nimi musí nevyhnutelně nastat konflikt zájmů pokaždé, kdy zájmy genů a zájmy memů míří opačným směrem."(str. 53) „Dawkins říká: Jakmile prapolévka poskytla podmínky, v nichž se mohly molekuly rozmnožovat, objevily se replikátory. Víc než tři miliardy let byla DNA jediným replikátorem, který by stál za řeč. Tento monopol však nebude mít nezbytně navždy. Kdykoli vzniknou podmínky, ve kterých by se mohl množit jiný replikátor, nový replikátor vezme vše do svých rukou a odstartuje svůj vlastní nový druh evoluce, a ta nemusí být žádným způsobem podřízena té staré.(str.54; Sobecký gen, přel. V. Kopský, 1988, str.176)

Cílem sociobiologie bylo studovat genetické a evoluční základy chování. Roku 1981 se Wilson spojil s fyzikem Charlesem Lumsdenem, aby s ním vypracoval teorii o koevoluci genů a kultury. V té souvislosti zavedli pojem "kulturgen" čili "základní jednotka dědičnosti v kulturní evoluci (Lumsden a Wilson, 1981, str.10). Oba autoři doufali, že jejich teorie zavede od genů přímo k lidské mysli a kultuře ... Ve své práci se však neustále odvolávají na geny coby poslední instanci. Jsou-li někdy ve společnosti selektovány škodlivé kulturgeny, je to proto, že jejich škodlivý účinek se projevuje se zpožděním, a systému trvá nějaký čas, než se adaptuje. Geny však nakonec vždy zvítězí. Jak autoři napsali, "geny drží kulturu na řetězu". Podle Susan Blackmoreové, stejně jako podle Dawkinse a Dennetta, z memetické evoluce vyplývá, že lidé jsou fundamentálně odlišní. Jejich schopnost imitovat vytvořila replikátory nového typu, které sledují své vlastní zájmy a mohou nás přimět k chování, jež je memeticky adaptivní, ale biologicky meladaptivní. Takové chování není jen dočasnou odchylkou, kterou všemocné geny brzy vykáží do příslušných mezí. Může přetrvat, protože memy jsou stejně mocné jako geny: i ony jsou schopny se replikovat. "Pokud skutečně chceme pochopit lidské chování, musíme si uvědomit, že prodělává genetickou a současně i memetickou selekci."(str. 60)

Z biologického hlediska se naše neustálé myšlení nezdá být rozumné. ...Kdyby se nějakému organismu dařilo žít bez myšlení, spotřeboval by méně energie a to by mu usnadnilo přežití. Proto by ovšem všechno to přemýšlení mělo mít nějaký význam. Takový mozek s memy může vybírat z mnohem širší nabídky informací, ale samy memy jsou vlastně nástroje, jimiž přemýšlíme (Dennett, 1991). ...O omezenou "zpracovatelskou kapacitu" našeho mozku najednou soutěží mnohem víc myšlenek. A aby toho nebylo málo, memy se ještě mohou kopírovat z jednoho mozku do druhého. Svět memů - memofond - obývají takové memy, na jaké lidé často myslí. "Moje 'já' se nemůže donutit přestat myslet, protože v 'mém' mozku spolu neustále soutěží miliony memů."(str. 65) Obdobně bychom měli být schopni určit, které z memů budou patřit k úspěšným. Nejspíš to budou memy, jež spouštějí jisté emotivní odpovědi nebo se vztahují k našim základním potřebám, například k potravě a sexu... ...Rovněž to mohou být memy, jež vytvářejí zvláš? dobré prostředí pro vznik nových memů nebo jež vhodně zapadají do dávno zavedených memplexů, jakými jsou politická ideologie či víra v astrologii. Neustálé přemýšlení zjevně neprospívá našim genům, ani z něj nejsme obzvláš? š?astní. Vtip je v tom, že jakmile se objevili memy, nemůžeme se zbavit nutkání neustále přemýšlet. V tak ohromné konkurenci si žádný mem nemůže dovolit klidnou mysl. Nic z toho samozřejmě geny ani memy nezajímá - jejich jedinou starostí je bezmyšlenkovitá replikace.

"Nový Oxfordský slovník angličtiny definuje mem (anglická výslovnost mi:m) takto: subst., Biol., (zkrácenina z mimeme ... ten, jenž je imitován, podle GEN, subst.) Jakýkoli element kultury, který se šíří negeneticky, zvl. imitací." (str. 67) Máme-li si být jistí, co lze označovat jako memy, musíme jasně rozlišovat učení prostřednictvím imitace od jiných forem učení. Psychologie tradičně rozlišuje dva typy individuálního učení: klasické podmiňování a operantní podmiňování. V klasickém podmiňování, které jako prvý popsal Pavlov,..., se dva stimuly propojí opakovanou asociací. ....Při operantním podmiňování je nějaké chování zvířete odměňováno nebo trestáno, čímž se zvyšuje jeho frekvence. Konečně, co s emocemi? Emoce jsou neoddělitelnou složkou lidského života a hrají klíčovou úlohu při racionálním myšlení a rozhodování. ...Dalo by se tudíž říct, že memy vstupují do našich emocí, ale jsou emoce memy? Možná ano, ale pouze pokud se mohou šířit imitací.

"Psycholog Edward Lee Thorndike (1898) pravděpodobně jako první jasně definoval imitaci jako 'učení se vykonávat činnost, kterou vidíme konat jiné”. (str. 71) ...Kdykoli imitujeme, učíme se novému chování od jiné osoby. O století později si význam této skutečnosti můžeme ilustrovat na rozdílu mezi "nákazou", "sociálním učením" a "skutečnou imitací". ....Zívání, kýchání i smích jsou extrémně nakažlivé projevy lidského chování. ... Taková nákaza není skutečnou imitací. .. Zívání, kýchání, smích a upřený pohled jsou vrozené způsoby chování. Začneme-li se smát, protože se smějí všichni kolem, nemusíme se "učit vykonávat činnost". ...Sociální učení je učení ovlivněné pozorováním nebo interakcí s jinou osobou či zvířetem. Mezi mnoho forem sociálního učení patří i imitace, od níž se ale ostatní formy liší. Rozdíl mezi imitací a sociálním učením lze shrnout takto: Imitace je učení se nějakému chování prostřednictvím pozorování ostatních, kdežto sociální učení je učení se o prostředí prostřednictvím pozorování ostatních (Heyes, 1993). "Jestliže si mem definujeme jako cokoli, co se přenáší imitací, pak cokoli, co se šíří takovým kopírováním, je mem. Memy zastávají úlohu replikátorů , protože splňují všechny požadované podmínky, tj. dědičnost (kopírují se forma i detaily různých chování), proměnlivost (kopírují se chyby, vylepšení i další změny) a selekci (ne všechny typy chování jsou dále kopírovány). Jedná se o skutečnou evoluci. (str. 75)

S memy se objevují tři problémy: 1. Neumíme specifikovat jednotku memu: nedokážeme-li odpovědět jestli je memem Beethovenova Pátá symfonie, nebo jen její první čtyři tóny, přiznáváme, že neumíme identifikovat jednotku memtického přenosu. ...Dennett (1995) definoval jednotky memetické selekce jako "nejjemnější elementy, jež se replikují dostatečně plodně a věrně." "Potřebujeme pro naše vysvětlení vědět, jaká je základní jednotka memu? Tvrdím, že ne. Nelítostný zápas o každé volné místo v našich hlavách se nezastaví bey ohledu na to, jak si rozkouskujeme soutěžící memy. Mem je 'libovolná jednotka, která se šíří imitací'."
2. Neznáme mechanismus, kterým se memy kopírují a skladují: autorka ale tvrdí že o obecných principech memetické selekce toho můžeme zjistit spousty, aniž bychom měli potuchy o mozkových mechanismech, na nichž je tato selekce závislá. ....skutečně neznáme podrobnosti o uchování a přenosu memů. Mnohé však alespoň tušíme a rozhodně víme, kde začít.
3. Memetická evoluce je "lamarckovská": "V současnosti se termínem 'lamarckismus' v zásadě označuje dědičnost získaných znaků. Tedy představa, že pokud se za života něčemu naučíte nebo se nějak změníte, mohou tyto změny přejít na vaše potomky." (str.83) ...Takto chápaný lamarckismus se v biologické evoluci - přinejmenším u pohlavně se množících organismů - neuplatňuje.

Poznáme dva různé typy memetického přenosu. Susan Blackmoreová je označuje jako "kopírování produktu" a "kopírování návodu". ....V přírodě všechny sexuální druhy kopírují návod. Geny jsou návod a kopírují se. Fenotyp je produkt, na geny nemá vliv a nekopíruje se. Ve světě memů, kde se oba procesy doplňují, klidně můžeme kopírování návodu pokládat za darwinistické a kopírování produktu za lamarckovské. Tím bychom si však jen zadělali na další zmatky. ....Všechny ty zmatky vycházejí z našeho očekávání, že najdeme úzkou analogii mezi geny a memy tam, kde žádná nemusí existovat. Je potřeba pamatovat na Campbellovo pravidlo a základní princip memetiky - geny i memy jsou replikátory, ale v ostatních směrech jsou odlišné.

"Všechny tyto úvahy mě dovedly pouze k předsevzetí ušetřit memetickou teorii od pokud možno všech terminologických komplikací. Proto budu termín "mem" používat k označení memetické informace ve všech jejích formách, a? už půjde o myšlenky nebo o části mozku, v nichž se myšlenky uchovávají, nebo o činnosti myšlenkami spouštěné či i o zápisy myšlenek v knihách, kuchařských předpisech, na mapách a v notových zápisech. Memem budu rozumět každou informaci, kterou lze kopírovat "imitováním", a to imitováním v širším slova smyslu. Termín "nosič" budu používat pouze v netechnickém významu k označení osoby nebo předmětu, který něco nese." (str. 91)

Lidský mozek svými mimořádnými výkony překoná mozky všech druhů na této planetě... Zdá se, že náš mozek "překonává naše potřeby, naše adaptivní možnosti" (Cronion, 1991, str. 335) ...Mozek současného člověka má objem 1350 kubických centimetrů, tj. asi třikrát víc, než by měl mozek šimpanzů, goril či orangutanů přepočtený na stejnou tělesnou hmotnost. ...Máme mozek přerostlý oproti velikosti těla. ...velikost lidského mozku se dramaticky zvětšila během pouhých 2,5 milionu let, jež oddělují australopitéky od moderního lidstva - před asi 100 tisíci lety bychom všechny žijící hominidy pravděpodobně označili za druh homo sapiens a všichni by měli zhruba stejné mozky jako my. ...Takové zvětšení není zadarmo, a muselo tudíž být vynuceno mocným selekčním tlakem. Jakým, to nikdo neví.
Chystám se formulovat zcela novou teorii opírající se o memetiku. Zní následovně: Bod zvratu v našich dějinách nastal ve chvíli, kdy jsme se navzájem začali imitovat. V tom okamžiku vstoupil do hry mem jako replikátor nového typu. Memy pozměnily prostředí, v němž probíhala genetická selekce, přičemž směr těchto změn určovala selekce memetická. Tak memy iniciovaly a dále udržovaly selekční tlaky, jež vyvolaly zvětšování našich mozků. (str. 100)

Odpověď na otázku s kým plodit děti zní: "s nejlepším imitátorem", protože nejlepší imitátoři budou mít s velkou pravděpodobností děti, které budou rovněž vynikajícími imitátory. ...Trvá to miliony let, během nichž se memy nejen změnily k nepoznání, ale navíc donutily naše geny, aby vytvořily mozky schopné nejrůznejší memy skladovat a šířit - tj. velké mozky.

Na počátku memetické evoluce bylo nejlepší to, co bylo "nejlepší" pro geny. Kdokoli kopíroval memy pomáhající k přežití, musel na tom být lépe než ten, kdo kopíroval irelevantní memy. ....Protože se ale memy oproti genům vyvíjeli rychleji, nemohly se podle nich geny efektivně řídit. Proto asi nezbývalo, než aby se v nás evoluční cestu zafixovala jednoduchá heuristická pravidla jako "kopíruj nejnápadnější memy", "kopíruj nejpopulárnější memy" nebo "kopíruj memy, které se týkají jídla, sexu a úspěchů v bojích".
"Jestliže platí, že k imitaci potřebujeme velký mozek, pak lze překotný vývoj lidského mozku vysvětlit výše popsanými mechanismy. To jest - selekcí na imitaci, selekcí na imitaci imitátorů, selekcí na párování s imitátory a (možná) memetickým pohlavním výběrem. ... Ohromný lidský mozek je produktem memů." (str. 107)

Neustálá řeč musí být náročná na energii - a to velice. ...Všichni živí tvorové se musí usilovně snažit, aby získali dost energetických zdrojů pro svou spotřebu. Efektivní nakládání s energií je podmínkou jejich přežití. ..Jak je potom možné, že evoluce dovolila vzniknout tvorům, kteří mluví, kdykoli se jim naskytne příležitost? "Neustále mluvíme ne proto, abychom pomohli svým genům, ale abychom šířili své memy. (str. 110) Některé zprávy se šíří rychleji než jiné. Jsou to zprávy, které lidi zajímají, a proto je nejspíš dále ventilují. Výsledkem je, že hodně mluvíme. "Memetika nám tak velice snadno odpovídá na otázku, proč neustále mluvíme. Nemluvíme proto, že nám to prospívá nebo nás to obš?astňuje - nemluvíme ani v zájmu našich genů. Upovídanost je nevyhnutelným důsledkem skutečnosti, že naše mozky díky imitaci zvládli řeč. (str. 113) Naše jazyková schopnost je z větší části vrozená. Nejedná se tudíž o vedlejší produkt naší inteligence či obecné schopnosti učení... ...Děti se jazyku neučí tak, že by někdo systematicky opravoval jejich chyby, ani tak, že by pozorně naslouchaly a pak otrocky kopírovaly slyšené. Spíše by se dalo říct, že jazyk pochytí - načež s minimální námahou zvládnou gramaticky bohatý mluvený projev... ...Lidská jazyková schopnost je cosi jedinečného... Nevíme totiž, zda jazyk vznikal až jako následek zvětšujícího se mozku, nebo zda si zvětšení mozku postupně vynutil. Víme jen tolik, že jazyk a řeč se vyvíjeli společně. ...Záhady kolem vzniku jazyka nás ženou k nepříjemné volbě - buď se zřekneme nadějí na darwinistické vysvětlení, nebo pro jazyk najdeme adaptivní funkci. Tato volba nás však nemine jen tehdy, budeme-li trvat na představě, že jazyk slouží genům. Jestliže ovšem existuje ještě jeden typ replikátoru, máme i jiné možnosti. ...Memy postupně přinutily geny vytvářet stále dokonalejší kopírovací aparáty. Jinými slovy, lidská schopnost řeči se vyvinula pod tlakem memů a hlavní funkcí jazyka je rozsévat memy do okolí. "Podle memetické teorie vznikl jazyk společným působením memetické a genetické selekce. Lidská schopnost mluvit dává primární selekční výhodu nikoli genům, ale memům. Memy změnily prostředí, ve kterém byly selektovány geny, a tak donutily geny, aby svým nositelům vytvářely stále dokonalejší jazykový aparát. Jinými slovy, funkcí jazyka je šířit memy." (str. 126)

Předpokládejme, že lidé přednostně kopírovali nejlepší memy a že s lidmi s nejlepšími memy přednostně plodili děti - v tomto konkrétním případě je plodili s lidmi s nejlepším jazykovým vyjadřováním. Tito memeticky nadaní jedinci - a současně vyhledávaní partneři - pak geneticky předali dalším generacím to, co jejich mozkům umožňovalo tak dobře kopírovat smysluplné zvuky. Tím se postupně zdokonalovala schopnost mozků takové zvuky kopírovat. Gramatický jazyk není přímým důsledkem biologické nezbytnosti, ale je důsledkem selekce v prostředí, které se vlivem memů radikálně proměnilo. Memy přitom pouze zvyšovaly přesnost svého kopírování, svou plodnost a svou dlouhověkost. Popsaný proces pohání sám sebe kupředu. Jakmile se jazyk jednou začne vyvíjet, musí se spolu s mozkem, na kterém je závislý, vyvíjet i nadále - těžko se totiž vymaní z kombinovaného tlaku genetické a memetické selekce. ...verbální jazyk je téměř výlučně přirozeným důsledkem memetického výběru. Vokalizace totiž je horkým kandidátem na často kopírovaný a rychle se šířící typ chování. Dále, slova umožňují digitalizovat zvuky, a tím zvyšují kopírovací přesnost. A konečně, gramatika může zvýšit plodnost a přesnost celého procesu a současně přispívá k lepší zapamatovatelnosti, a tím i delší životnosti mluveného slova. Jakmile se objevil druhý replikátor, jazyk musel vzniknout téměř nevyhnutelně.

Memetika dokáže odhalit tajemství původu lidské řeči. Jakmile před asi dvěma a půl milionu lety imitace, zrodil se replikátor nového typu - mem. Lidé začali vzájemně kopírovat své chování, přičemž nejlépe se dařilo memům, jež byly nejlepšími replikátory - kopírovaly se nejpřesněji, nejčastěji a byly relativně dlouhověké. Mluvený jazyk s gramatickou strukturou se vyvinul z kopírování těch zvuků, jež ve zmíněných třech ohledech předčily jiné zvuky. Lidé hovořící tímto prajazykem nejenže kopírovali nejvýřečnější členy společnosti, ale současně s nimi přednostně plodili děti, což vytvořilo selekční tlak na geny, jež byly nuceny vytvářet mozky schopné stále dokonalejšího šíření nových memů. Takto memy a geny společnou koevolucí vytvořily výjimečný druh, který je vybaven obrovským mozkem a současně vyjímečnou schopností jazyka. Jediným krokem nutným k nastartování celého procesu byla schopnost imitovat. Další vývoj uspokojivě vysvětlují obecné evoluční zákonitosti. "K čemu je nám náš přerostlý mozek? K čemu nám slouží jazyk? - Obojí zde je k šíření memů. (str. 134)

Svět můžeme vnímat tak, že celé jeho ekosystémy vznikly z interakcí mezi sobeckými geny. Geny mohou mít multiplicitní účinky (přičemž jediný gen pro jediný efekt je skutečně vzácný) a mohou slídit uvnitř různých organismů. ...geny, aniž by potřebovaly prozíravost nebo záměrné plánování (a pouze proto, že se buď úspěšně replikují, nebo zaniknou), si mohou navzájem konkurovat, mohou se zneužívat a mohou spolupracovat k oboustrannému prospěchu. Právem můžeme očekávat, že geny a memy si mohou konkurovat, mohou spolupracovat a mohou spolu pěstovat všechny představitelné vztahy mezi oběma extrémy. ...To vše nás nutí zamyslet se nad otázkou, jsou-li memy našimi přáteli, nebo nepřáteli. ...Odpověď samozřejmě zní, že mohou být obojím.

Standardní model sociálních věd (Standard Social Science Model, v orig. označován zkratkou SSSM) pohlíží na lidskou mysl jako na čistou nepopsanou desku, jež si prostřednictvím učení může osvojit prakticky jakoukoli kulturu a v podstatě nezávisí na biologii a působení genů. ...Lidská mysl není nepopsaná deska. Především poznatky z výzkumu umělé inteligence jasně dokázaly, že tomu tak nemůže být, nebo? univerzální inteligentní tvor schopný všeobecného učení zkrátka nemůže existovat. ...svět lze v principu rozdělit na nekonečně mnoho částí. V našich mozcích musí být, a také jsou, mechanismy, které si z tohoto potenciálně nekonečného prostředí vybírají. Jsou jimi moduly vnímání objektů, systémy pro percepci barev, gramatické moduly a podobně (Pinker, 1997). Proto nevnímáme svět "takový, jaký je". Vnímáme jej způsobem, jaký pro nás byl výhodný v minulosti, nebo? o našem vnímání světa rozhodl přírodní výběr. ...víme, proč naše chování musí být instiktivní. Svět je příliš komplikovaný na to, abychom se v něm vyznali, kdybychom k němu neměli vrozené předpoklady.

"Podstata memetického tahu je následující. Jakmile se objeví imitace, spustí se tři nové procesy. Prvým je memetická selekce, tj. přežívání některých memů na úkor memů jiných. Druhým je genetická selekce na schopnost imitovat nové memy - tedy proces, při němž se zvýší zdatnost těch osob, jež nejlépe imitují nejlepší imitátory. Konečně třetím je genetická selekce na párování s nejlepšími imitátory. (str. 144) Při prvém procesu se memetickými mechanismy šíří nové myšlenky a nová chování - například výroba nástrojů a keramiky, tanec, zpěv nebo mluvené slovo. Podstatou druhého procesu je, že lidé, kteří si tyto nové dovednosti nejlépe osvojí, zplodí v průměru víc potomků, a ti od nich zdědí schopnost osvojovat si nové memy. Třetí proces znamená, že momentálně módní memy ovlivňují sexuální výběr partnerů. V důsledku společného působení všech uvedených procesů pak memetická evoluce ovlivní směrování evoluce genetické - nastane memetický tah.

Dennett ve své metafoře o "Věži tvoření a zkoušek" popsal imaginární věž, jejíž každé patro obývají tvorové, kteří se rychleji, chytřeji a efektivněji přizpůsobují svému prostředí (Dennett, 1995). V přízemí Dennettovy věže žijí "darwinovské organismy". Ty se vyvíjejí procesem přírodního výběru a veškeré jejich chování je naprogramováno v genech. Za chyby se tvrdě platí (neúspěšný organismus zemře) a evoluce je pomalá (každá změna chování si vyžaduje nového tvora). Vyšší poschodí obývají "skinnerovské organismy" pojmenované podle Skinnera (1953), který výslovně přirovnával operantní podmiňování (učení se pokusem a omylem) k darwinovskému přírodnímu výběru. Skinnerovské organismy se mohou učit. Udělají-li tudíž chybu, mohou změnit své chování a díky tomu - na rozdíl od darwinovských organismů - přežijí. Pokud udělají něco, co se jim vyplatí, udělají to znovu. Naopak pokud se jim to nevyplatí, už pokus neopakují. Vývoj postupuje rychleji, protože organismus může postupně zkoušet různá chování. Třetí poschodí obývají "popperovské organismy". Jejich chování se vyvíjí ještě rychleji, protože si dovedou v duchu představit následky svých činů a přemýšlet o nich. Jmenují se podle sira Karla Poppera, který jednou poznamenal, že naše schopnost přemýšlet o důsledcích našich činů "dovoluje našim hypotézám umírat místo nás" (Dennett, 1995, str. 375). Mnoho savců a ptáků dospělo až k této úrovni. Konečně ve čtvrtém poschodí sídlí "gregoryovští tvorové", nazvaní podle britského psychologa Richarda Gregoryho (1981). Ten si všiml, že výroba kulturních artefaktů nejenže není možná bez inteligence, ale současně zvětšuje inteligenci osob, jež jimi disponují. ....Jinými slovy, memy zvyšují naši inteligenci. ...Jak dobře víme, tento vrchol Dennettovy "Věže tvoření a zkoušek" obýváme jen my lidé.

Memetický tah může na prvý pohled vypadat jako jeden evolučním biologům dobře známý fenomén, takzvaný Baldwinúv efekt (lze jím vysvětlit, jak mohou inteligentní formy chování, imitace a učení vyvolat selekční tah na geny). Ve skutečnosti se od něj dost zásadně liší. Baldwinův efekt je jako výtah, který zvedá organismy do vyšších pater Dennettovy věže. Jestliže evoluce narazí na nový trik a jestliže výdaje na takový trik nejsou příliš vysoké, pak organismy, které si je osvojí, získají větší šanci na přežití. A protože s každým novým trikem se současně změní prostředí, v němž organismy žijí, je pro všechny stále důležitější vynikat v učení nebo v čemkoli jiném, oč se zrovna jedná. ....v teorii koevoluce memů s geny, přistupuje k Baldwinovu efektu ještě memetický tah. ...V nejvyšším poschodí Dennettovy věže se díky imitaci objevuje nový replikátor. ..získá svobodu a přechází z nositele na nositele, přičemž všude šíří své vlastní zájmy. ...nastala fáze koevoluce genů s memy. Při té je možné, že některé naše činnosti šíří memy, aniž by současně prospívaly našim genům.
"Tvrdím, že lidský mozek je orgánem, jehož ohromný nárůst si vynutily memy, když donutily geny stavět stále výkonnější nástroje pro své šíření. Donutily mozek, aby vyrostl )mnohem větší a aby se vyvíjel mnohem rychleji, než by vyplývalo pouze z biologické výhodnosti - proto se od jiných druhů tolik odlišujeme co do rozsahu encefalizace. (str. 147)

Podle amerického autora Richarda Brodieho (1996) disponují memy, jež se týkají sexu, jídla a moci, mocnými memetickými "spouštěči", nebo? jde o témata, jež pro nás během celé naší evoluční historie měla ohromný význam. Memy disponující mocnými spouštěči jsou nutně mocné memy.
V naší společnosti se shledáváme s řadou zjevných anomálií. ...Podařilo se nám odloučit potěšení ze sexuálního aktu, a ekonomický potenciál se sexem spojený, od reprodukční funkce sexuality. Na tuto odluku lze pohlížet ze dvou pohledů. Prvý nabízí sociobiolologie: podle ní je naše sexuální chování dosud poháněno geny. ...Druhý je pohled memetiky, podle níž sexuální chování v moderní společnosti pohánějí memy.

Základem sociobiologického pohledu je názor, že geny vytvořily systém, který byl v minulosti plně funkční, ale není dost funkční v současné pozměněné situaci. K tomu mohlo dojít jen proto, že geny nejsou schopny předvídat.

...naše romantické city a zamilovanost se řídí hluboko zakořeněnými sklony. A ty nám velí vybírat si takové sexuální partnery, s nimiž maximalizujeme, nebo bychom v minulosti maximalizovali, šance na předání našich genů příštím generacím. ...Uplatňuje se zde jednoduché pravidlo, takzvané asortativní párování. Každý, a? muž nebo žena, se snaží získat nejlepšího partnera, jakého získat může. A ježto na kráse záleží, "nejlepší" partner bude ten nejkrásnější partner, jakého seženete. Jenže stejným kritériem se řídí všichni. Prostým důsledkem je, že lidé se v průměru párují s partnery, kteří jsou zhruba stejně atraktivní jako oni. ...muži pokládají za atraktivní ty ženy, jež nesou všechny zmínky plodnosti a mládí, zatímco ženy se zajímají o společenský status svých potenciálních milenců spíše než o jejich fyzický vzhled. Tento rozdíl má jednoznačné biologické kořeny.

Memetická teorie se od ryze sociobiologického pohledu na sexualitu liší ve dvou ohledech. Především tvrdí, že memy naše chování ovlivňují již dobrých 2,5 milionů let. Po celou tu dobu se vyvíjeli společně s geny a ovlivňovaly naši sexualitu, chování i výběr partnerů. Za druhé, memy se už dávno vymkly genetické kontrole a přinejmenším v posledním století ovlivnily naši sexualitu způsobem, který má s geny jen pramálo společného. ...Podle sociobiologů se v našem výběru partnerů a našem hodnocení jejich atraktivity nutně promítá výhodnost pro naše geny. Podle memetiky ovlivňují výběr partnerů nejen genetické, ale i memetické ohledy. ...jakmile se v minulosti objevily memy, začal přirozený výběr upřednostňovat jedince, kteří se párovali s nejlepšími imitátory nebo s jedinci schopnými ze šíření memů relativně nejvíc získat. ...o tom, kdo je nejlepším šiřitelem memů, rozhodovaly v různých dobách různé memy. Vždy to však byly memy, jež zrovna byly v módě. Pakliže je autorčina úvaha správná, měli bychom se i v dnešní společnosti setkávat s odkazem memetického tahu - jinak řečeno, stále by nás měli přitahovat nejlepší imitátoři. V moderním velkoměstě bude jedním ze znamení móda, ale k dalším znamením budou patřit hudební vkus, náboženské a politické názory a dosažené vzdělání. Mnohem důležitejší však bude obecná schopnost šířit memy - udávat módný směry, případně je velmi obratně sledovat. Z toho plyne, že nejvyhledávanějšími partnery by měli být ti, jejichž životním posláním je šíření memů, tj. spisovatelé, umělci, žurnalisté, lidé od televize, filmové hvězdy a hudebníci. Biolog Geoffrey Miller se domnívá, že umělecký talent a kreativita se vyvinuly působením sexuální selekce jako prostředky ke svádění žen (Miller, 1998; Mestel, 1995), ale nevysvětlil, proč by se sexuální výběr měl zaměřit především na tyto vlastnosti. Memetika nabízí odpověď - kreativita a umělecký projev v sobě vždy obsahují prvek kopírování, využití memů, které již existují, a tudíž se s nimi shledáme u dobrých imitátorů. ...Na hypotéze, že se přednostně párujeme s nejlepšími imitátory, stojí celá teorie o koevoluci memů s geny a o memetickém tahu..
Moderní průmyslová společnost je světem horizontálního přenosu memů. ...Čím víc možností se memům nabízí k jejich šíření a čím rychleji se memy šíří, tím méně jsou závislé na genech. O úspěchu toho kterého memu rozhodují v moderní společnosti zcela jiné faktory než ty, jež předurčovaly jeho úspěch v lovecko-sběračské nebo primitivní zemědělské společnosti. ..dnes mem nejspíš uspěje, dokáže-li se rychle šířit od hostitele k hostiteli, aniž by se musel ohlížet, jak tím přispěje k hostitelovu přežití a početnosti jeho potomků ... Takový je svět, v němž žijeme, a v němž memy zásadně změnily - a nadále mění - náš život. Vertikální přenos pravděpodobně převažoval coby způsob replikace memů po většinu naší evoluční minulosti. ...Dnes však již při šíření memů vertikální přenos zdaleka nepřevládá. Jakmile se memy začnou šířit horizontálně, přestane záležet na vztahu memů k reprodukční úspěšnosti těch, kdo je šíří. ...prastará sexuální tabu se rozplynou nikoli v důsledku industrializace a společenské prosperity jako takových, ale se zintenzivněním horizontálního přenosu. Proto můžeme očekávat, že v kulturách s omezeným horizontálním přenosem se udrží intenzivnější tabu, a naopak.

"Podle memetické teorie se některé typy chování rozšíří pouze proto, že odpovídají zájmům memů. Čas, energie a finanční prostředky, které má kterýkoli člověk k dispozici, jsou vždy nějak omezené. O kontrolu nad nimi proto memy a geny musí soutěžit. V případě duchovního, který důsledně dodržuje pravidla celibátu, memy jasně zvítězily." (str.168)

"...ženy, které věnují více času memům a méně genům, jsou viditelnější pro ostatní, a proto jsou častěji napodobovány. Přitom mohou přimět další a další ženy, aby zanechaly šíření genů ve prospěch šíření memů. Tento jednoduchý mechanismus musí způsobit, že memy pro kontrolu porodnosti se budou šířit navzdory - geneticky vzato - katastrofálním následkům pro ty, kdo se jimi řídí, a tím je šíří." (str. 169)
„Přirozeným vyústěním tohoto procesu by mohla být společnost bez dětí, ale naše geny nás naprogramovaly tak, že po dětech toužíme a chceme o ně pečovat. Proto předpokládám,k že porodnost se časem stabilizuje na úrovni, jež v naší memy ovládané společnosti umožní vybalancovat genetickou touhu po dětech a memetickou touhu šířit více a více memů." (str. 171)
"Adopce, kontrola porodnosti a celibát jsou ztrátové pro geny, ale pro memy znamenají zisk." (str. 173) ...Memy z naší sexuality těží i jinak. Sex znamená sblížení a součástí sblížení je i sdílení memů. ...Moc je mocným afrodiziakem a moc v moderní společnosti stojí na šíření memů. ...Těžko si představit lepší nástroj pro šíření, kontrolu a manipulaci lidskými memy, než je lidská sexualita. "Jedním z nejpřekvapivějších důsledků memetické evoluce je, že lidé jsou méně sobečtí, než by jim diktovaly jejich geny." (str. 175)

Altruismus je definován jako aktivita, která prospívá nějakému jedinci na úkor jedince, který tuto aktivitu vykonává. ...Altruismus představuje problém pro mnoho psychologů a ekonomů, podle nichž by lidé měli sledovat jen své osobní zájmy. ...William Hamilton vypracoval teorii, která proslula jako teorie příbuzenského výběru, z které plyne, že v živočišných populacích se altruistické chování může rozšířit, chovají-li se altruisticky ke svým příbuzným, kteří s nimi sdílejí významnou část genů. Blízkost příbuzenského vztahu pak určuje, nakolik se jedinci vyplatí investovat do možnosti, že svému příbuznému pomůžete šířit jeho geny. "...lidé se evoluční logikou neřídí na základě vědomých výpočtů, ale na základě svých pocitů, které se vyvinuly jako náhrada za logiku." (str. 178; Wright, 1994, str. 190) Dalším úspěchem biologie byla teorie reciprokého altruismu. ...Robert Trivers vysvětluje, jak se evoluční cestou může vyvinout skutečné přátelství mezi zvířaty. ...Evoluce nás podle sociobiologů uzpůsobila tak, abychom se dělili o zdroje se svými bližními, ale současně pamatovali na vlastní prospěch. Tuto rovnováhu hlídají naše emoce.

"Tvrdím, že k úspěšným memům bude patřit altruistické, kooperativní a velkorysé chování." (str. 184) V zásadě jde o to, že altruističtí lidé jsou oblíbeni, oblíbení lidé jsou častěji imitovány, a jejich memy se tudíž šíří víc než memy nealtruistických lidí. Včetně, pochopitelně, memu pro altruismus jako takový. Tak se altruistické chování šíří ve společnosti. Jakýkoli memeticky poháněný altruismus může potenciálně snížit altruistovu reprodukční zdatnost. Což znamená, že na svět lidského altruismu lze pohlížet jako na arénu, v níž probíhá konkurenční zápas mezi memy a geny. "Domnívám se, že strategie "imituj altruistu" vedla ke dvěma výsledkům - k šíření memů pro altruismus a k souběžnému šíření dalších memů, které jsou s altruismem spojeny. A totéž se týká memetického tahu, který působí na geny. Takto se mohou šířit nejen geny pro altruismus, ale - víceméně podle rozmarů historie - i řada jiných genů." (str. 190)
"Možná se memy podobají spíše symbiontům než parazitům právě proto, že nás nabádají ke vzájemné spolupráci." (str. 191)

...altruistické chování šíří více kopií sebe sama - a tím z nás činí větší altruisty. Současně však napomáhá šíření jiných memů - čímž jiným memům poskytuje trik, s jehož pomocí mohou být účinněji kopírovány. Altruismus poháněný memetickou selekcí by v principu měl produkovat ty nejryzejší a nejobětavější dobré skutky. Někdy se tak skutečně stává. Musíme si ale uvědomit, že memy pro altruismus šíří kromě altruismu i další na ně navázané memy. Tím se v altruismu nabízí prostředek, který mohou ostatní memy zneužít. "Altruistický trik vychází z úvahy, že mem, který se dostane do všeobecně oblíbeného altruisty (např. Kevina), se bude šířit s větší pravděpodobností než mem pohřbený v protivovi (třeba Gavinovi). (str. 195)

Prvním trikem, který lze použít k tomu abych vypadal altruisticky je tvářit se jako altruista. ...Často se usmíváme na druhé a opětujeme úsměv lidem, kteří se na nás usmáli jako prví. Říkáme si přátelské a zdvořilé fráze jako: "Jak se daří" a "Doufám, že rodiče jsou zdraví", "Užij si ten večírek", "Co pro vás mohu udělat?" "Dobrý den" a "Š?astný nový rok". S pomocí všech těchto memů děláme dojem, že nám na ostatních lidech záleží, i když nám jsou lhostejní. Proto to jsou úspěšné memy. Mnoho psychologů dokázalo, že lidé jsou ochotni podstoupit značné oběti, aby se vyhnuli disonanci mezi vzájemně neslučitelnými myšlenkami. Rovněž se potvrdilo, že konzistence v názorech a chování je ostatními obdivována a napodobována. ...Potřeba vnitřní konzistence a touha vyhnout se disonanci vytváří kontext, podle něhož se v různých lidech shlukují různé memy.ů Jakmile se někdo identifikuje s určitým souborem memů, v repertoáru jeho názorů, přesvědčení a stylů chování těžko naleznou bezpečný domov jiné memy. Vše dále komplikují proměnlivé vrtochy módy. Rozsah všeobecně akceptovatelných memů se mění s tím, jak se mění celý memofond. Po jistou dobu je všeobecně schvalován jeden typ dobročinnosti, ale o pár let později bude akceptovatelné zcela jiné chování. Tato složitost nám však nesmí zamlžit základní princip. Ten praví, že jakmile memy v někom spustily všeobecné altruistické sklony, dotyčný si tyto sklony ponechá. Memy pro nejrůznější šlechetná chování spíše nakazí osobu, kterou již nějaké memy pro altruismus ovládly a která investovala do altruistického vnímání sebe sama. ...Celé "zelené hnutí" a úsilí, které do něj lidé investují, je typickým příkladem memeticky poháněného altruismu.

Na příkazu "kopíruj altruistu" mohou parazitovat i memy, které s altruismem nemají nic společného. ...Je jich celá řada, od malých spolčení memů až po obrovské memplexy. "...podstata memplexu tkví ve skutečnosti, že memy se v jeho rámci replikují lépe, než kdyby musely spoléhat každý sám na sebe." (str. 199) Rodiče ... svým dětem povídají věci jako: "Hodné děti chodí čisté a upravené", Slušný člověk umí poděkovat a poprosit" a "Slušné děvče nejde s chlapcem do postele, dokud se za něj neprovdá". Tyto prostinké memplexy sestávají ze dvou částí - příkazu a představy čehosi správného. ...Na altruismu tohoto typu se mohou navázat i složitější memplexy, jako láska ke zvířatům a třídění odpadu. "... memeticky poháněný altruismus se přímo nabízí ke zneužití. Proto nás nemusí překvapovat, že jej využívají ty nejmocnější a nejrozšířenější memplexy. Nejnápadnější to je v případě různých náboženství. Jeden z mechanismů jejich šíření je, z memetického hlediska, velice snadné pochopit - náboženství, které přesvědčí své ovečky, aby se chovaly altruisticky, se bude šířit díky altruistickému triku." (str. 200)

Autorka hájí názor, že takzvané únosy mimozemš?any jsou memplex... Klíčem k těmto zážitkům je podle její názoru fenomén spánkové paralýzy. ...Nyní chápeme, proč memplex o mimozemš?anech unášejících lidi a provádějících s nimi své nekalé pokusy byl a je tak úspěšný. Především plní jistou, vcelku rozumnou funkci. To jest, nabízí lidem vysvětlení děsivého prožitku. ...Za druhé, celý memplex je vrostlý do moderní americké (a v menší míře evropské) kultury. ...Za třetí, představy o mimozemš?anech udržují při životě televizní společnosti, jejichž diváci si přejí senzační programy a pro něž není problém získat dost svědků, kteří si přejí vyprávět v televizi o svých neuvěřitelných, jedinečných, fantastických, na vlastní kůži zažitých a opravdových zkušenostech. ...Takže celý memplex je v podstatě nevyvratitelný, navíc jej chrání ještě nevyvratitelnější a více či méně smysluplná konspirační teorie.

Úspěšnost memů o NDE (Near Death Experiences) se dá vysvětlit podobně jako vysvětlení mimozemských únosů. Za prvé existují jisté mozkové stavy, které lidé zakoušejí, jestliže se ocitnou na prahu smrti, a které si žádají vysvětlení. Lze je vysvětlit za pomoci memů, které má dotyčný v daném okamžiku k dispozici, a? už je pochytil z televize, vědeckých výzkumů nebo svého náboženského vychování. Klasické NDE-memy hrají ještě jednu roli, a sice zmenšují náš strach ze smrti a ujiš?ují nás o smyslu a významu života. ...Memy nemusí být pravdivé, aby byly úspěšné. Musí ale tvrdit, že jsou pravdivé. V posledním případě se jedná o zvláštní typ "triku s pravdou", protože se nemusí zakládat na vůbec žádné reálné zkušenosti. Konečně, memy NDE využívají i "altruistický trik". Zkušenost klinické smrti člověka často změní. Nezřídka se začne více zajímat o ostatní a přestane jednat sobecky (Ring, 1992). Naše dosud omezené poznatky napovídají, že tuto změnu způsobila sama blízkost smrti, nikoli tedy prožitek NDE. To ale nic nemění na skutečnosti, že jakmile se osoba přeživší NDE začne chovat altruisticky, šíří NDE-memy.

"Únosy mimozemš?any a prožitky při klinické smrti nám umožňují formulovat obecný návod k vytvoření vysoce úspěšného memplexu. Seberte navýsost emotivní a přirozeně se objevující reálně existující lidský prožitek, který si dosud neumíme dostatečně vysvětlit. Přidejte mýtus, který jej vysvětlí, a nezapomeňte do něj začlenit mocnou bytost nebo neviditelnou sílu, kterou nelze snadno testovat. Podle libosti můžete přidat další funkce jako sociální nátlak (stará Ježibaba si pro tebe přijde, když nebudeš poslouchat), zahánění strachu (čeká vás věčný život na nebesích), altruistický trik (dobrým lidem se to dostává, nebo tomu aspoň věří) nebo trik s pravdou (moje vysvětlení je Pravda sama). (str. 213)

Věštění a magie jsou úspěšné memy, protože apelují na klientovu životní zkušenost a současně používají správně volené triky. Těží z našich strachů a nejistot, z obav, že učiníme chybné rozhodnutí ve stále složitějším světě. Pomocí popsaných triků se šíří řada memplexů od magických krystalů a tarotových karet až po uzdravující moc aromaterapie a homeopatie, přičemž někteří jejich nosiči bohatnou na úkor svých bližních.

Alternativní medicína těží ze strachu z bolesti, onemocnění a smrti. Opírá se o přirozenou lidskou zkušenost, kterou si lidé (většinou) neumějí dost dobře vysvětlit: a sice, že se po návštěvě u léčitele cítí lépe. Není sporu, že lidem je obyčejně lépe poté, co navštíví akupunkturistu, bylinkáře, chiropraktika nebo homeopata. Obyčejně totiž do návštěvy i předepsané léčby investovali slušnou dávku peněz. ...Účinky dostatečně vysvětluje teorie "kognitivní disonance" - každý, kdo zaplatí padesát liber za léčení, které nezabírá, by si musel dělat výčitky, jakmile by si přiznal, že byl takový hlupák a zbytečně utratil peníze. Přičemž nejjednodušší způsob, jak se výčitek zbavit, je přesvědčit sám sebe, že se začíná uzdravovat. Alternativní léčitelé jsou skutečně nezřídka citliví lidé. Opravdu chtějí pomoci svým bližním, a dokonce věří, že jim pomáhají. Pacienti jim potvrzují, že terapie zabrala, z čehož léčitelé přirozeně (by? nesprávně) usoudí, že skutečně vládnou léčitelskými schopnostmi. Jiní pak mohou pouze předstírat, že jim na pacientech záleží. V každém případě však pacient dál šíří jejich memy - a? pravdivé nebo falešné. To vše dohromady vytváří účinný a odolný memplex k vydělávání peněz.

A? se nám to líbí nebo ne, žijeme obklopeni náboženstvím. ...Náboženské víry se nezbavíme, ale memetika nám může pomoci pochopit, odkud věroučné systémy berou svou moc. Všechna velká světová náboženství vznikla jako nepočetné sekty obyčejně vedené charismatickým vůdcem, jejichž učení se časem rozšířila k milionům věřících na této planetě. I náboženské memy, podobně jako memy o únosu mimozemš?any a memy spjaté s prožitkem klinické smrti, především plní reálnou funkci. Nabízejí nám odpovědi na odvěké všelidské otázky jako: "Odkud jsme přišli?" "Proč jsme na světe?" "Co se s námi stane po smrti?" "Proč je na světě tolik utrpení?" Náboženské odpovědi možná nejsou pravdivé, ale jsou to alespoň nějaké odpovědi. ...Trik s pravdou se používá plnými hrstmi. V mnoha náboženstvích jsou Pravda a Bůh v zásadě synonyma. Odmítnete-li věřit, odvracíte se od Pravdy... ...Náboženské vytržení je reálný prožitek, který krása - nahlíženo memeticky - pomáhá vyvolávat a opakovat. Všechna náboženství používají altruistický trik. Lze na ně velmi zvláš? dobře vztáhnout Allisonovu (1992) teorii "pravidel prospěšnosti". Jedno z těchto pravidel říká:"Chovej se vstřícně k osobám kulturně spřízněným," což je vlastně ekvivalent příbuzenského výběru. Jak ale takové osoby poznat? ...Allison hovoří o "kulturních markerech" čili "značkách". Jako příklady uvádí nošení turbanu nebo odmítání některých typů jídel. ...Výsledkem takto nastaveného altruismu je, že lidé jsou milí a velkorysí k příslušníkům své skupiny, ale nikoli k cizincům. Protože členství ve skupině usnadňuje život, chování označující skupinovou příslušnost bývá imitováno velice často. Takto se šíří i náboženské vyznání. ...Ukázali jsme si, že memy jsou účinně chráněny pomocí konspiračních teorií. Podobné mechanismy chrání i náboženské memy. ...Principiální netestovatelnost chrání memy před zavržením. ...Náboženské memy se skladují ve velkých svatých knihách, což přispívá k jejich životnosti. Z memetického hlediska to vše znamená, že některé společnosti si musely osvojit náboženské memy, jež jejich příslušníkům zajistily lepší přežívání a reprodukci, než jiné náboženské memy zajiš?ovaly příslušníkům jiných společností. ...Náboženské memy tak sehrály důležitou roli v historickém vývoji lidstva. ...Ptáme-li se na koevoluci, ptáme se vlastně, zda náboženství nějak ovlivnila geny. ...Náboženství nám například může zakazovat potenciálně nebezpečné potraviny, incest a další riskantní sexuální aktivity; může nás i nabádat, abychom měli velké rodiny a věnovali jim adekvátní péči. Takto nebo podobně mohla náboženská víra pomáhat genům v jejich šíření a přenosu do dalších generací. "Představa "genů pro náboženské cítění" není nikterak nemožná - znamená pouze to, že lidé s některými geny by byly více nakloněni věřit než jiní lidé." (str. 230) Memy pro náboženské sklony mohou ovlivnit geny i jinak - prostřednictvím skupinového výběru. ...skupinový výběr podporují mechanismy, jež minimalizují rozdíly v biologické zdatnosti uvnitř skupin a zvětšují rozdíly v biologické zdatnosti mezi skupinami. Selekce pak výrazněji působí na celé skupiny (D.S. Wilson a Sober, 1994). A právě takový mechanismus nám mohou dodat memy. ...Právě memy totiž mohou snižovat rozdíly uvnitř skupiny a zvyšovat rozdíly mezi skupinami. ...Potravní tabu jsou významní složkou mnoha náboženství. ...Náboženství ovlivňují i naše sexuální zvyklosti, podporují určité typy mezilidské spolupráce a mírní agresivitu a násilí. ...Společenská organizace, jež přichází ruku v ruce s náboženstvím a vládou, tudíž snižuje násilí uvnitř skupin. Paradoxně však zároveň umožňuje válčení ve velkém stylu. "Dějiny válek jsou do značné míry dějinami zabíjení z náboženských příčin." (str. 232) ...Vítězství v takové válce bude především vítězstvím memů, jimž obě společnosti vděčí za své rozdíly. Současně na něm získají i geny vítězů. ...Války mezi lidmi různých náboženství jsou velmi časté a mnohé skupiny v našich evolučních dějinách žily a umíraly současně se svou vírou. To vše napovídá, že ke skupinovému výběru docházelo. Jestliže mezi skupinami byly na počátku nějaké genetické rozdíly, pak selektivní přežívání a vymírání jednotlivých skupin měnilo celkový genofond lidstva. "Osobně pochybuji, že by se lidé svých náboženství někdy úplně zbavili. Jestliže jsem až dosud uvažovala správně, existenci náboženství podporují dva velmi silné faktory. Prvým je, že lidská mysl a mozek byly v evoluci modelovány k otevřenosti vůči náboženským představám. Druhým pak, že náboženské memy používají všechny účinné memetické triky popsané v této knize, aby si zajistily přežití a šíření. (str. 235)

Věda je, podobně jako náboženství, soustavou memplexů. Sestává z teorií a hypotéz, metodologií a experimentálních paradigmat, intelektuálních tradic a někdy i dlouho tradovaných rozporů. "Nejvyšší pravdu" neodráží o nic lépe než kterýkoli jiný soubor memů. Přesto lze memetickou analýzou ukázat, proč je vědecký pohled na svět pravdivější než výklad světa kteréhokoli z náboženství." (str. 235) Přírodní výběr nás zformoval jako tvory hledající pravdu. Naše smysly se vyvinuly tak, aby nám poskytovaly co nejadekvátnější modely okolního světa, díky nimž můžeme předvídat, co se asi stane v nejbližší chvíli. ...Jistě, naše smysly vnímají svět jen omezeně a naše rozhodovací mechanismy by mohly pracovat lépe - pořád však jsou lepší než nic. Kdyby nebylo memů, všechno by bylo jinak: disponovali bychom tím nejlepším pohledem na svět, jaký by bylo možné získat za daných okolností. Jenže memy existují a jejich existence plynou nejen stále dokonalejší metody ovládání světa a předvídání dějů, ale i memové triky a parazitické memy, mylné memy a škodlivé memy. Věda je v zásadě proces: mohli bychom ji označit za soubor metod, jimiž lze oddělit pravdivé memy od memů falešných. Jejím základem je tvorba a testování teorií o světě okolo nás. ...jádrem vědy je požadavek aby každá vědecká idea byla testovatelná. Náboženství si zvolila opačný přístup. Nejprve vytvoří teorie o světě a pak je brání před kritickým testováním.

Jakmile se memy objevily, začaly se vyvíjet směrem k přesnějšímu kopírování, vyšší plodnosti a delší životnosti. Během tohoto procesu si vytvářely stále lepší kopírovací nástroje. Knihy, telefony a faxy si tak vytvořili memy v zájmu dokonalejší replikace. "Jak mohly kusy informace vystavět rádia nebo počítače? Jenže navlas stejnou otázku byste si mohli položit o genech - jak mohou kusy informace skladované v DNA vystavět komáry nebo slony? Odpověď je v obou případech totožná: Mohly, protože informace jsou replikátory a replikátory prodělávají selekci. Z toho plyne, že se na ně vztahuje evoluční algoritmus. A evoluční algoritmus vytváří uspořádané systémy. V tomto smyslu není uspořádání počítače vzniklé memetickou selekcí o nic záhadnější než uspořádání lesa vzniklé selekcí genetickou. Ani v jednom případě není prvou příčinou vědomí tvůrce či vynálezce; ke vzniku uspořádání stačí, že vývoj probíhá podle evolučního algoritmu. (str. 237)

Protože zápis prodlužuje životnost mluveného slova, vznik písma memům nesporně prospěl. Písmo představovalo prvý krok na cestě k dlouhověkému nosiči. ...Z memetického hlediska si lze představit spoustu lidí zkoušejících spoustu různých způsobů zápisu, přičemž některé způsoby byly kopírovány častěji než jiné. Selektivní kopírování není nic jiného než memetická evoluce vedoucí ke stále lepším systémům psaní.

Tak jako v biologické evoluci vzniká na velkých kontinentech víc druhů než na malých ostrovech, v memetické evoluci vzniká více memů tam, kde je mnoho lidí vzájemně propojeno do velkých memetických systémů. (str. 244) Memetický tlak na migraci do velkých měst potrvá, budou-li splněny dvě podmínky. Za prvé, venkov zůstane s městy propojen dostatečně na to, aby se memetická nerovnováha vůbec udržela, a za druhé, převážná část mezilidské komunikace bude probíhat formou rozhovorů z očí do očí, případně skrze laciné místní telefonní hovory. Kdyby byl memetický přenos skutečně nezávislý na vzdálenosti, mohly by se demografické trendy změnit.V minulosti se technici často mýlili v odhadech, jak budou vynálezy (telegraf, telefon, rádio i televize) využity, které z nich se prosadí a které naopak čeká zapomnění. Memetický pohled však předpovědi umožňuje. Uspěje každá technologická novinka, která memům umožní přesnější kopírování, účinnější šíření a delší životnost. Prvním principem, jehož využitím mohou memy zlepšit přesnost svého kopírování, je přechod od analogového k digitálnímu zápisu. Druhým je přechod od kopírování produktu ke kopírování návodu. Než memetická revoluce dospěla až k počítačům, musely memy absolvovat mnoho kroků. Musel být vynalezen jazyk, jeho životnost se musela prodloužit vynálezem písma, výstavba cest a železnic musela zlepšit komunikaci mezi lidmi, musely se objevit telefony a televize, digitální počítače, programovací jazyky, digitální média ke skladování dat a konečně sofistikovaný software jako textové editory, statistické balíky, tabulkové procesory a databáze, tedy komplikované memplexy, z jejichž pohledu zastávají vytvářené dokumenty vlastně úlohu nosičů. (str. 249) Během tohoto evolučního procesu se memetické kopírovací mechanismy stále více přibližovali genetickým mechanismům. Trendem při evoluci kopírovacích mechanismů je, pravděpodobně stejně jako v nejstarší biologické evoluci, postupný posun směrem k nelamarckovským procesům – od kopírování produktu ke kopírování návodu.

„My jediní na Zemi se můžeme vzbouřit proti tyranii sobeckých replikátorů.“ Touto slavnou větou končí Dawkinsův Sobecký gen, kniha, jež mimo jiné stála u zrodu celé memetiky. „Nejzazší z memplexů“ je naše staré známé každodenní „já“. Etnologové dokázali, že představa duše či ducha je vlastní většině lidských kultur, přičemž asi polovina kultur věří, že duše může existovat odděleně od těla (Sheils, 1978). (str. 253) Filozofové a vědci se po dlouhá staletí snažili vnést do této představy jakýsi systém. V 17, století se francouzský filozof René Descartes odhodlal k překvapivě skeptickému pohledu na svět – rozhodl se pochybovat o každém poznatku, který v sobě choval. Mezi všemi svými pochybnostmi zjistil, že jediné, o čem nemůže pochybovat, jsou jeho úvahy a pochybnosti. Z toho pramení jeho slavná fráze: „Cogito ergo sum“ (Myslím teda jsem), jakož i pohled na svět, který je od té doby označován za „karteziánský dualizmus“. Ten vychází z představy, že naše mysl je oddělena od fyzického čili vnějšího světa. Naše těla mohou být cosi jako stroje, ale „my“ jsme cosi jiného. Dualismus je lákavý ale mylný.