"Zoufalství nad tím, jak člověk přírodu poničil a dále ničí se dnes, zejména v bohatších zemích, silně šíří. Je rozhodně lepší a nadějnější než tupá lhostejnost čistě spotřebního života. Ale jako dospělí lidé se nemůžeme spokojit s pocitem ošklivosti, do něhož se pochopitelně promítají i různé motivy osobní frustrace a podobně. Za to, co jsme si jako lidé nadrobili, neseme také odpovědnost, a musíme tedy hledat, co s tím. Představa, že bychom se měli vrátit někam zpátky, do idylických dob, kdy lidé žili »přírodně«, je nebezpečná iluze: nebo? právě ti naši »přirozenější« předkové udělali všechno pro to, abychom měli svět, který máme dnes. Proto je také nebezpečné, stavět mechanicky proti sobě člověka a přírodu, »přírodu« a »kulturu«. Nebo? každá naše cesta dál bude chtěj nechtěj civilizační, vedená a řízená lidmi."

(J. Sokol: Mala filosofie cloveka, 2001)