Odpoviem velmi jednoduchou replikou z filmu Amelia z Montmartru.

Ked amelia najde v kupelni malu krabicku s "detskymi pokladmi",
ktoru tam pred veeela rokmi ukryl v tom case nejaky maly chlapec.

Rozpravac hovori toto :

Jen ten, kdo první vstoupil do Tutanchámonova hrobu
by mohl pochopit,co Amélie cítila,
když objevila poklad který tu schoval malý chlapec.
Amélie najednou dostala skvělý nápad.
Najde majitele té krabičky a vrátí mu jeho poklad.
Když ho to dojme, Amélie začne zasahovat do života ostatním lidem.
Když ne, no-tak mají smůlu.

ono, otazne je, ci ta nahodou netrapi nieco, co je prirodzene. nemozes cakat od ludi, ktori maju svoje vlastne rodiny, ze budu zanietene zit ten zivot co mali predtym. ludia sa menia, ludia zomieraju, vznikaju nove rodiny, v case sa to vsetko melie a posuva. kruto to vyznie , ale v momente ked tvoj dedo zomrie a znovu sa stane tym silnym chlapom akym vzdy bol, hoci len vo vasich spomienkach, a to miesto po nom v tvojom srdci zaplni snad niekto iny, mozno budes mat dieta, budes mat vlastnu rodinu blabla, tak potom sa mozno znovu tvoja rodina posunie dalej, akurat tym spojivom, okolo ktoreho- kvoli ktoremu - sa bude stretat bude niekto iny. nevesaj hlavu, je to smutne, ale v podstate oslobodzujuce. panta rei. cas plynie. je to najlepsi cistiaci prostriedok a antidepresivum, netrap sa niecim co nemas v moci zmenit.