http://gaia2010.sk/index.php?option=com_content&view=article&id=1155%3Asolfeggio-frekvencie-hudba-ktora-liei&catid=51%3Aspravy-pre-pohladenie-due-2013&Itemid=74

Foto: http://goo.gl/k0c7h8

http://sk.wikipedia.org/wiki/Emil_P%C3%A1le%C5%A1
http://www.sophia.sk/kniha/angelologie-dejin
http://sk.wikipedia.org/wiki/Angelológia_dejín

Z knihy Znamení věčnosti, Anker Larsen

Děti byly jako vždy na hřišti. Hra ale vázla, protože bylo takové horko, že nikdo neměl chuť ani na klábosení.
„Kdyby tady alespoň byl Rasmus Schnack,“ řekl někdo.

A Rasmus Schnack šel právě kolem. „K čemu je vám vyprávění,“ durdil se, když se seběhly kolem. „Tady se vyhříváte na slunci a je tak nádherné ticho! Žádné vyprávění není tak pěkné jako tiché slunění.“
„Nevydržíme být zticha ani okamžik,“ zvolalo některé z větších dětí.
„Tak vám budu vyprávět příběh o okamžiku,“ řekl Rasmus a začal si cpát dýmku. „Ale nejdříve si musím zapálit.“
„Bude se ten příběh taky odehrávat v nebi jako hra v šachy?“ ptaly se děti.
„Musíte samy rozhodnout, chcete-li mít ten okamžik v nebi, na zemi nebo v pekle,“ odpověděl Rasmus.
„Na zemi!“ volaly všechny.

„Dobře!“ řekl. „Příběh tedy začne v nebi, bude se odehrávat na zemi a skončí v nebi – jako život lidí -. Snad.
Začneme tedy v nebi.
Bylo tam právě tak ticho jako dnes na hřišti. Před branou seděl svatý Petr a právě se probouzel z poledního spánku. „Kéž by sem někdy někdo přišel,“ dumal, „mohl bych si trochu popovídat.“ Rozhlédl se kolem do dálky – žádnou duši neviděl. Opřel se tedy zase o dveře, aby si ještě pospal. A tak – když Pánbůh vrata otevřel – dostal ránu do zad.
„Auu! U svatých tří archandělů!“ naříkal. Když ale zjistil, že to byl samotný Pán, vstal a poklonil se.
„Ty tedy na své hlídce spíš!“ vyčítavě pravil Pán.
„Jedině tak se dá přece zahnat dlouhá chvíle,“ namítal svatý Petr. „Není nudnější úřad než být dveřníkem nebeské říše.“
„Proto přicházím,“ řekl Pán. „Potřebuji jednoho muže a ty jsi nejlépe postradatelný.“
„To je pravda,“ souhlasil Petr. „Sem nikdo nezabrousí, aby prosil o vpuštění. My vlastně žádného dveřníka nepotřebujeme – tedy pokud nechceš zase vyhnat někoho z těch, které jsi předtím milostivě vpustil.“
„Ne, nikoho nevyženu,“ vrtěl hlavou Pán, „je nás i tak dost málo.“
„Ano, naproti u konkurence to skutečně vypadá jinak,“ chmuřil se svatý Petr, „u té je – smím-li to tak říci – ďábelské množství lidí.“
„Musíme udělat něco pro to, aby lidé dosáhli věčného života,“ řekl Pán.
„Vždyť jsme to již učinili,“ opáčil Petr. A jal se vypočítávat všecko to, co znáte z biblické dějepravy. – „Dokonce cesta, pravda a život vtělený do osoby k nim sestoupil. A nemusím ti snad vyprávět, co mu lidé udělali. A Jakub, Jan a já a spolu se všemi ostatními jsme přece věčnosti dělali veškerou myslitelnou reklamu. Ano, Pavel dokonce v té věci cestoval po Asii i po Evropě. A k čemu to bylo?“
„Požadovali jsme od lidí příliš mnoho,“ soudil Pán. „Tentokrát jim chci přinést věčný život tak, že každý, kdo by jen chtěl, dostane jej stejně lehce jako chleba u pekaře. A když jej bude mít několik lidí, dostanou ostatní také chuť“
„Něco pravdy na tom je,“ mínil Petr, „nejlepší reklama je vždy od úst k uchu.“
„Tady máš měšec,“ uzavřel Pán, „je naplněn věčným životem. Jdi dolů a udej ho mezi lidmi.“
„Já po takové společnosti zrovna netoužím,“ pokoušel se Petr vyvléci z úkolu, „nemám právě nejlepší vzpomínky na její pohostinnost, ale když si to přeješ, tedy jdu – ačkoli to jistě skončí tím, že tam dole ještě jednou zemřu. A kdo mi potom tady otevře, až budu chtít jít sem nahoru a uvidím, že jsem pryč?“
„Já sám,“ řekl Pán, otočil se a zavolal dovnitř nebe: „Jakube, přines žebřík!“ Jakub jej přinesl a spustil k zemi.
„Jen aby se mi netočila hlava, „ ošíval se Petr, „z nebe na zemi je daleko – chvála Bohu.“
Pán Bůh svolal zástup andělů. „Doprovoďte Petra dolů a pospěšte si zase zpátky!“
Petr tedy neochotně lezl dolů, zatímco jej andělé podpírali a Jakub stál vedle a přihlížel. „Tak tedy vidím ještě jednou anděly vystupovat a sestupovat po tomto žebříku,“ radoval se Jakub. „Děkuji, ó Pane! Tentokrát to vidím shora.“
„Mojí vůlí bylo, aby lidé viděli život jak zdola, tak i shora a dokonce aby byli moudřejší než andělé,“ řekl Pán, „ale lidé se o moji vůli nestarali. Vytáhni žebřík!“
„Nemůže zůstat stát, ó Pane?“ tázal se Jakub.
„Může zůstat stát,“ řekl Pán, „když si troufáš slíbit mi, že alespoň jediný člověk jej použije.“
Jakub vzdychl a vytáhl žebřík.
Satan naproti v pekle všechno pozoroval dalekohledem. „Fuj!“ prskal. „Co to má znamenat?“ Otočil se a zavolal do pekla: „Alexandře!“ – a Alexandr vystoupil.
Měly byste vědět, že Alexandr byl papežem. Svého času se jmenoval Alexandr VI. a v jistém smyslu byl – jak se po jeho úřadu žádá – neomylný, protože neomylně neudělal nic správného. Nyní se stal chytrým čertem a Satan od něho mohl žádat velké věci. Tedy ho zavolal k sobě jako prvního a řekl: „Svatý Petr slezl na zem. Nevím, co má za lubem. Ty však jsi tím pravým mužem, který mu jeho práci zkazí!“
„Takovým jsem byl přece již dříve,“ ohradil se Alexandr. „Váš Majestát se jistě upamatuje, že jsem seděl na stolici svatého Petra a udělal jsem z ní – s dovolením, že to říkám – noční stolici.“ Tím měl ovšem na mysli papežskou stolici.
„Petr sestoupil dolů s měšcem jako rozsévač,“ přešel Satan rovnou k věci, „pospěš si za ním a proměň to, co rozsévá, v nečistotu!“
Alexandr se spustil dolů po laně, které bylo spleteno z provazů křivopřísežníků.
Svatý Petr se zatím dostal na zem a přemýšlel o tom, jak se má věci chopit. „Posledně jsme začali zdola u chudých,“ pomyslel si, „a šlo to špatně. Tentokrát začnu shora.“ Šel tedy k jednomu hraběti.
„Pan hrabě by neměl chuť žít věčný život?“ tázal se.
„Věčný život?“ zamyslel se hrabě. „Copak ještě něco takového je? – No, proč vlastně ne, já starožitnosti sbírám. Ale doufám, že mne neobalamutíš nějakou imitací!“
„Pravost je zaručena,“ zachmuřil se Petr nad nedůvěrou a hrabě nahlédl do měšce.
„Beru. Kolik za to chceš?“
„Když ti Bůh daruje věčný život,“ vychvaloval Petr své zboží, „pak je to jistě laciné. Stačí, když mu věnuješ všechny své okamžiky.“
„Všechny své okamžiky?“ vykřikl hrabě. „Dobrý muži, to je nemožné! Musím si přece nechat aspoň pár okamžiků, abych se mohl radovat z věcí.“
„Je dostatek radosti ve věčném životě, odtušil Petr.
„Nejmilejší muži,“ nasadil hrabě trpělivý výraz, „považ, že přibude do mé sbírky nějaký nový kus. Skutečně velmi nutně si potřebuji ponechat nějaké ty okamžiky, abych mohl přírůstek ukázat hostům.“
Petr zůstal neoblomný. „Věčný život se nevystavuje na odiv, tím se člověk nepyšní.“
„Nevystavuje na odiv! Poslyš, můj milý: Odkáži celou svou sbírku po své smrti státu. Představ si, co to bude znamenat pro cizinecký ruch, až bude možno číst v bedekru, že máme v naší zemi ve sbírkách věčný život! Potřebuji přece nějaké ty okamžiky, abych to uvedl ve známost. Uvaž, co to znamená pro národ! Máš přece lásku k vlasti? Odkud pocházíš?“
„Jsem Žid,“ řekl svatý Petr.
„Ach tak,“ pochopil hrabě. „Pak je to jistě jen otázka peněz.“
„Pan hrabě jistě zapomíná, že Ježíš byl také Žid,“ připomněl Petr.
„Moderní Ježíš rozhodně není žádný Žid,“ řekl hrabě, „on je – ano, nevím co je, ale rozhodně je u všech lepších lidí dobře zapsán. Ale jak jsem řekl, kvůli věčnému životu – jakou sumu za to žádáš?“
„Sbohem,“ rozloučil se sv. Petr a šel.
U těch nahoře není možné ničeho dosáhnout, přemítal. Na začátku jsem sestoupil dolů po nebeském žebříku, teď budu muset sestupovat podle žebříku hodnostního.
Ale neuspěl ani u baronů a bylo mu jasné, že musí slevit z ceny. Když došel k obyčejným statkářům, nabídl věčný život za pětasedmdesát procent okamžiků člověka. Nenašel se kupec. U sedláků šel na padesát procent. „Hauzírování a prodávání zboží zakázáno,“ zavrčel první sedlák, „přicházím přímo z kostela.“ Další sedlák chtěl vědět, jestli koupil také některý z větších sedláků. Pokud ne, nechtěl také nic. Petr tedy zašel k chalupníkům a šel dolů až na pětadvacet procent. První chalupník žádal nejprve informaci, ke které politické straně podomní obchodník patří. Ne, politikou se Petr nezabýval. Tu bylo muži nad slunce jasnější, že v měšci je pouze brak. Další konstatoval, že čtvrtinu svých okamžiků opravdu nemůže postrádat, jelikož nemá tolik volného času, ostatně musí ve volném čase obstarávat dobytek. Jen obtížně hledá volnou chvíli, aby mohl jít každou druhou neděli do kostela. Stejně se vyjádřili i ostatní.
Petr se již dlouho trmácel na cestách. Byl unavený a oděv měl potrhaný; jeho zevnějšek nebudil zrovna důvěru a psi na něho štěkali. Takto přišel k venkovské hospodě. Ve dveřích stál hostinský a lelkoval.
Tento muž přece musí mít volný okamžik, pomyslel si Petr a nabídl hostinskému věčný život za jediný okamžik.
„Dobrá, pro mne a za mne,“ zabručel hostinský, „pojď dovnitř a posaď se, než se dohodneme.“
Posadili se a Petr začal rozvazovat měšec. Trvalo to trochu déle, protože od té doby, co byl u hraběte, nikdo dovnitř nenahlédl. Když konečně uzel rozvázal, viděl, že hospodský usnul. Byl totiž v hospodě kvůli oslavě po celou noc vzhůru. Petr mu lehce zaklepal na rameno.
„Chtěl jsi mi věnovat jeden okamžik,“ řekl.
„Je úplně zbytečné tátu budit, když usnul,“ mávla rukou hospodská.
„Ale jde přece o věčný život,“ naléhal svatý Petr.
„I kdyby šlo o dvůr a dům a celoroční příjem,“ opáčila hospodská, „nikdo ho nedokáže probudit, dokud se nevyspí.“
A tak šel Petr ke kováři. „Už jsi někdy přemýšlel o věčném životě? Zeptal se.
„Prozatím ne,“ odvětil kovář, „jsem ještě mladý a mám solidní zdraví.“
„Zdraví vydrží jen krátkou dobu,“ řekl Petr, „ale věčný život trvá věčně a já ti ho mohu lacino obstarat.“
„Můžeme si o tom promluvit,“ přikývl kovář.
V tu chvíli vstoupil do kovárny vznešený muž. Byl to Alexandr. Vyjmul z kapsy podkovu a zeptal se: „Můžeš mi vykovat půl stovky takových? Můžeš za to žádat, u čerta, co chceš. Ale mám naspěch! Kovej tedy, dokud je železo žhavé.“
„Koukej se klidit,“ štěkl kovář ke svatému Petrovi, „vidíš, že nemám čas, tady můžu něco vydělat.“
Petr odešel, Alexandr hodil kováři váček a řekl, aby hotové podkovy položil před dveře, že se již postará o odnesení, a spěchal za svatým Petrem. Kovář se potil nad podkovami. Když byl hotov, spočítal peníze a viděl, že to stačí na celý příští měsíc. Sedl si před kovárnu a kouřil. Teď měl čas nazbyt, svatý Petr byl ale pryč.
Ten stál u ševce a díval se na své uvolněné podrážky, které mu švec nechtěl zadarmo přišít. „Stříbro a zlato nemám,“ řekl sv. Petr, „nabízím, co mám.“ A nabídl ševci věčný život za přišití podrážek.
„Nemůžu tvrdit, že nutně potřebuji zrovna věčný život,“ zadumal se švec, „ale chleba to neujídá a škodit to nemůže, když ho budu mít. Kdo ostatně ví, jestli člověk bude ve své poslední hodince tak při smyslech, aby se včas obrátil. Ukaž podrážky!“
V tom okamžiku vstoupil Alexandr. „Jistě jsem se zmýlil“, halasil. „Myslel jsem, že si tu nechám vzít míru na pár nových pánských bot, ale jak vidím, zabloudil jsem k příštipkáři.“
„Kliď se odtud,“ sykl švec na svatého Petra a otočil se líbezně k nově příchozímu: „Samozřejmě u mne dostat nové boty můžete, milostpane.“
„Můžeš na to přísahat?“ ptal se Alexandr.
„Ano, ať mne vezme čert!“
„Buď bez starosti,“ uculil se Alexandr a nastavil nohu k změření.
Svatý Petr odešel. Usadil se v příkopu u cesty a prohlížel si podrážky. Po chvíli dorazil i Alexandr a usadil se vedle něho.
„Ctěný pane kolego,“ začal.
„Jakýpak kolego“, bránil se svatý Petr rozhorleně.
„Copak mne neznáte?“ podivil se Alexandr. „Já mám tu čest být vašim následovníkem.“
„Než jsem se stal obchodním cestujícím, byl jsem dveřníkem nebeské říše,“ děl svatý Petr, „ale v té době nebylo toto místo tak dobře placeno, abych mohl takto vyhazovat peníze za učedníky.“
„Mám za to,“ řekl Alexandr, „že vám tam nahoře mohli dát lepší úřad, když jste byl římským biskupem. Byl jsem vašim následovníkem tady dole, nahoře jistě ne.“
„Kdo vlastně jste?“
„Alexandr VI., Nejctihodnější.“
„Chraň Pánbůh!“ ohrnul nos svatý Petr. „Tak vy jste ten papežský darebák! Opravdu?“
„Ano – ať mne vezme čert! Ostatně vy i já cestujeme za stejným obchodem.“
„Vyloučeno.“
„Jste přece agent s věčným životem,“ pochechtával se Alexandr. „Jenže vy máte ve svém měšci jenom jeden druh.“
„Však také je jenom jeden druh!“ řekl svatý Petr důrazně.
„Ale jděte!“ Alexandr mu ukázal dva váčky. „V jednom je „pokrok“ – ten je pro idealisty, kteří myslí také na jiné lidi. A v druhém je „úspěch“ – ten je pro materialisty, kteří myslí pouze na sebe. Jen pro upřesnění: mám už skoro vyprodáno.“
Tu padla na svatého Petra velká starost, protože věděl něco, čemu vy jen těžko můžete porozumět; ale já vám to chci vysvětlit, jak nejlépe umím.
„Ty hanebný podvodníku,“ zvolal, „chceš zkazit všechen život, jako jsi kdysi zkazil církev?“
„Chcete snad zapřít, že věčný život znamená pokrok a úspěch?“ odsekl Alexandr.
To svatý Petr nemohl popřít. „Jenže je s tím spojeno tajemství,“ řekl a hluboce vzdychl.
„Ano,“ řekl na to Alexandr a pečlivě zadržel dech, „často se mne trapně dotýkalo, že jste jen nevzdělaný rybář; ale nyní jsem tomu rád. Vy jste byl ostudou pro papežskou stolici, zato my ostatní jsme měli vzdělání a také se nám docela dobře podařilo setřít první nepříznivý dojem křesťanství. Jistě, znáte tajemství ve vší prostotě srdce, ale chybí Vám vzdělání, a proto ho nemůžete vyjádřit. Také já je znám a umím je odít do slov, ale nechci.“
„Ach Bože,“ řekl svatý Petr a smutně pomyslel na čtyři velké světové říše.
Rasmus se obrátil na děti: „Vy přece víte které!“
„Asyrskou, babylonskou, řeckou a římskou,“ volaly děti sborem.
„Správně,“ řekl Rasmus, „a co z nich zbylo?“
Sbor volal: „Byly zničeny.“
„A svatý Petr dobře věděl,“ pokračoval Rasmus, „že světové říše zanikly právě kvůli dvěma váčkům, které Alexandr držel v ruce.“
„Kvůli pokroku a úspěchu?“ nechápaly děti.
„Ano,“ přikývl Rasmus.
„Ale vždyť se o to snažíme všichni – myslím o pokrok a úspěch,“ ozval se Lars. „Copak myslíš, že náš svět skončí také v -?“
„Právě toho se svatý Petr obával.“
„Pokrok a úspěch jsou ale přece dobré!“
„Náležejí k věčnému životu,“ souhlasil Rasmus.
„Jak ale potom mohou přivést světové říše k zániku?“
„To souvisí s tajemstvím, které Petr nemohl říci a Alexandr nechtěl. Ale do jisté míry vám tu věc přece jenom objasnit můžu: Podívejte, když máte žízeň a dostanete sklenici čisté, pramenité vody, co řeknete?“
„Řekneme: ach!“ zvolal Lars, nejvýmluvnější z dětí.
„A co řeknete, když bude ve sklenici převařená voda?“
„Fuj, k šípku s tím!“ zvolal Lars.
„Ano, a přitom je to přece také voda,“ řekl Rasmus.
„Ale nehodí se k ničemu,“ odvětil Lars.
„Přesně tak je to s vodou života – s věčným životem,“ řekl Rasmus. „Je to současně pokrok a úspěch a lidé nemohou jinak než po nich žíznit. Ale jestliže chybí ono nepatrné tajemství, pak sestává život jenom z pokroku a úspěchu, je „převařený“, a když se pije, rychle se přijde na to, že tohle člověk nechtěl.
Nejsme ale ve školní učebně, jsme na hřišti a svatý Petr a Alexandr sedí v příkopě u cesty a oba by šli rádi zase domů, každý do svého. Je psí počasí, svatý Petr naříká nad horkem a Alexandr mrzne.
„Vrátím se dnes domů,“ zadrkotal Alexandr.
„Nezapomeň na podkovy,“ připomněl mu Petr – jestli z přívětivosti nebo proto, že papežovi přál zátěž, nemohu dobře říci.
„Vždyť jsem kováři slíbil, že si je někdo vyzvedne,“ utrhl se Alexandr, „a tak se také stane, protože jsou určeny pro Jeho Majestát. Tím se nemusím zabývat, máme dost služebnictva.“ A zvedl se, aby si koupil násadu ke koštěti, protože nechtěl jít domů pěšky.
„Dobře, že je pryč,“ pomyslel si Petr, „teď budu moci s lidmi obchodovat nerušeně.“ Odebral se k mlynáři a ptal se ho, chtěl-li by dát okamžik za věčný život.
„Zajisté,“ souhlasil mlynář. „Když fouká vítr, mlýn běží sám, tak mi okamžik vybude. Dej to sem!“
„Prodám jen za hotové,“ zarazil ho Petr, „jsem se zdejšími poměry již poněkud obeznámen.“
„Tedy dobře,“ řekl mlynář. „Tady máš okamžik.“
Ale svatý Petr si nasadil nebeské brýle a prohlížel okamžik, jako my ostatní prohlížíme peněžní poukázku, kterou si nejsme zcela jisti.
„Okamžik je falešný,“ řekl a vrátil jej mlynáři zpět. „Nestojí na něm: „Pánbůh“, stojí na něm: „Mlynář Madsen“. Myslel jsi jen na to udělat dobrý obchod. Nemyslel jsi na Boha, nýbrž pouze na to, jak bys na jeho útraty dostal své obilí pod střechu.“
Mlynář vytáhl bez okolků další okamžik a podal ho svatému Petrovi.
„Není k ničemu,“ zavrtěl hlavou Petr. A tak to šlo od jednoho okamžiku k následujícímu – pořád stejná písnička.
„Copak neexistuje ani jeden člověk, který by měl volných pár pravých, staromódních okamžiků?“ hořekoval v duchu Petr.
Ale bylo tomu právě tak. Většina okamžiků nesla jen jméno majitele. Na celé řadě stálo sice hned vedle jméno Boží, ale bylo zfalšováno.
„Musím počkat na lepší časy,“ utěšoval se Petr a jal se čekat.
Učinil na zemi strašný objev: Lidé přítomnosti již nemají žádné okamžiky. Stojí jednou nohou v okamžiku, který uplynul a druhou nohou v tom, který přijde. Viděno duševním zrakem, žijí ze starých dluhů a nového úvěru. Svatý Petr se tedy vzdal veškeré naděje, odebral se do bezdrátové telegrafní stanice a telegrafoval:
„Přítomný okamžik ze země zmizel.“ Petr

Sedl si a čekal na odpověď. Přišla brzy:

„Pokus se o rozdělení ve městech. Zdarma!“ Pán Bůh

Petr se vydal do hlavního města a tázal se všech, které potkal: „Co myslíte, že je věčný život?“
„Humbuk“, odpověděli. Všichni si už dávno koupili Alexandrův pokrok.
Tak se Petr vydal do venkovského města. Bylo to minulou neděli. Kolem něho uháněla spousta automobilů, motorkářů i obyčejných cyklistů. „Ti jistě chtějí do kostela,“ myslel si radostně, protože nedaleko se tyčil útulný venkovský kostelík. „Jsem to přece hlupák!“ lál sám sobě. „Už stárnu! Je samozřejmé, že když chci najít lidi, kteří hledají věčný život, musím do kostela. Člověk se až nestačí divit, jak tam všichni spěchají!“
A spěchal za nimi.
Jenže všichni motorizovaní jezdci minuli kostel a uháněli kamsi dál.
„Kam u všech všudy spěchají? Pomyslel si. Zavolal na jednoho z cyklistů: „Kam všichni jedete tímhle šíleným tempem?“
Cyklista se zašklebil: „Do pekla!“
„Asi má pravdu, ale že tam tak strašně spěchají?!“ povzdechl si svatý Petr. „Co s tím naděláme… Jestlipak se aspoň dostanu zase domů?“
Zatímco zůstal stát, aby o tom uvažoval, přejel ho opilý automobilista. Tak přišel svatý Petr zase domů. Ve vratech nebeské říše jej vítal Pánbůh.
„Nic dobrého nenesu,“ hlásil Petr, „můžeme to tady docela dobře zamknout. Konkurence vyhrála.“
„Tak mi vrať měšec,“ řekl Pánbůh.
Petr mu ho podal a oba vyvalili oči: měšec byl prázdný. Praskl, když Petra přejelo auto.
„Musíš odpustit,“ omlouval se Petr. „Byl jsem zrovna dost zaměstnán svým vlastním umíráním, nemohl jsem myslet na věčný život.“
„Nevadí,“ řekl Pánbůh, „zůstal tam dole, aniž by to lidé věděli. Třeba ho tu a tam někdo zčistajasna najde.“
Tak, děti, teď víte, že věčný život je tady dole. Vznáší se kolem dokola ve vzduchu. Každý z vás ho může dosáhnout. A kdo ho prožije, nemá již žádné pochybnosti. Ví, že je to dech, který vdechuje.
Myslíte, že něčemu z tohoto příběhu rozumíte?“
„Ale to tajemství, které svatý Petr nemohl říci a papež říci nechtěl,“ volal jeden z hochů.
„Ano, správně,“ usmál se Rasmus, „to je ale zas jiný příběh, který se možná dozvíte jindy. Možná také, že někdo z vás narazí na věčný život a pak se tajemství dozví ihned a bude ho moci předávat druhým. Ještě něco?“
„To ale jistě není pravda, že by lidé nemohli věnovat Bohu ani jediný okamžik,“ přemítal Mads.
„Myslíte snad, že byste to uměly?“ otázal se Rasmus.
„Umíme!“ volaly jeden přes druhého. „To přece znamená na okamžik zapomenout na sebe sama!“
„No uvidíme, jak je to lehké,“ řekl Rasmus. „Tamhle jde Dorta cukrářka. Teď ji zavolám sem a kdo jí dokáže věnovat krátký okamžik, až tady bude, ten si bude moci vybrat, co bude chtít, ze všech těch dobrých věcí, které má v koši. – Dorto! Pojď sem s tím svým košem!“
Dorta byla ve chvíli u nich, protože vycítila, že jí kyne dobrý obchod.
„Tak co byste chtěly?“ ptal se Rasmus.
Ze všech úst najednou se ozývalo: „Medový koláč! Šneky! Vídeňský koláč! Cukrové špalíčky! Bismarckovy bonbony!“
„To všechno jste si rozmyslely během toho okamžiku, než sem přišla,“ řekl Rasmus. „Vidíte, tady to máte! Nemyslely jste na Dortu, nýbrž jen na to, co měla v koši a co vy samy byste chtěly. Dnes nebude z obchodu nic, Dorto.“
Dorta odcházela a děti se za ní zahanbeně dívaly. „To je ale škoda,“ vyslovil Jeníček společnou myšlenku.
„Ano, opravdu jste nedostaly žádné pamlsky,“ řekl Rasmus, „protože jste si je nezasloužily.“
„Nezasloužily, ale Dorta za to nemůže,“ namítl Jeníček. „Doufala, že něco prodá.“
Rasmus se na něho dlouze zadíval, vstal a pokýval hlavou: „Ještě je naděje! – Pojď zpátky, Dorto!“ zavolal. „Kvůli Jeníčkovi dostanete všechno, co jste si přály – protože si nebudeme dělat z Dorty blázny.“
Podíval se šikmo dolů na Jeníčka a přemýšlivě dodal: „Svatý Petr by vlastně měl dostat tvou adresu.“

*Light up, light up
As if you have a choice*

„Nasytit duši znamená účastnit se samotného mechanismu stvoření – stát se spolutvůrcem vlastního života a světa…“

Nejvyšší možný stupeň štěstí a spokojenosti je poměrně snadno dosažitelný. Bohužel mnohé z nás trápí pocit odloučenosti od vlastní existence, od ostatních lidí, od života vůbec. Carl Jung jednou prohlásil: „Zhruba jednu třetinu mých pacientů netrápí nějaká klinicky nedefinovatelná neuróza, ale spíš pocit nesmyslnosti a prázdnoty života.“

Jung popisuje vývoj člověka jako lidského jedince pomocí čtyř stadií. Na nejnižším stupni, který nazývá „atlet“, se klade důraz takřka bezvýhradně na tělesnou podstatu. Na druhém stupni, zvaném „dobrodruh“ či „válečník“, se fyzická zdatnost rozšiřuje na okolí. Odtud se pokračuje do stadia „státníka“ či „moudrosti“, kdy tělesné výkony jsou potlačeny a energie se primárně přeladí na moudrost. Ve čtvrtém, nejvyšším stadiu zralosti, nazývaném „spiritualista“, se spíše než na tělesnost či myšlení klade hlavní důraz na duševno.

Poskytnout potravu duši znamená nasytit tohoto „spiritualistu“, váš nejvyšší stupeň. Abychom tak mohli učinit, znamená to rozšířit svou vizi života. Zjišťujeme, že záležitosti, které nás tolik zaměstnávaly, například zdůrazňování vlastní tělesnosti… začíná ztrácet svůj význam.

Přestanete-li se zajímat o výše uvedené záležitosti, máte možnost kultivovat onu část vaší osobnosti, kterou nazývám „svědek“. Coby svědek začnete zjišťovat, že nejste tím, co jste neustále pozorovali, nejste všechno to, co jste vypozorovali na svém těle. Namísto toho se stáváte pozorovatelem.

Jakmile zjistíte, že jste pozorovatel, začnete chápat mechanismus stvoření – dojde vám, že to, co chcete vytvořit ve vlastním životě nebo na této planetě, není podmíněno tím, co provádíte s vlastním tělem. Namísto toho jsou vaše tvůrčí schopnosti podmíněné tím, čemu věnujete svou pozornost – a kde vaše pozornost poleví. Jako svědek se můžete začít spolupodílet na „kvantové mechanice stvoření“. Stáváte se stvořitelem, protože vše, co pozorujete, je ovlivněno skutečností, že to pozorujete. Akt pozorování se stává aktem tvůrčím.

Svědkem se stáváte díky své duši, nikoli zraku, neboť duše je ta část vašeho já, kterou máte předem danou, cosi božského, co vše pozoruje. Věnujete-li více energie a pozornosti své duši, začnete odhalovat onu „božskou“ část uvnitř sebe sama a všude okolo. Nasytit duši znamená účastnit se samotného mechanismu stvoření – stát se spolutvůrcem vlastního života a světa, aby byl takový, jaký ho chcete mít.

Lidé, kteří setrvávají ve stadiu „atleta“ či „válečníka,“ nebo se neustále zaobírají svými myšlenkami, si vykládají výraz „duševní potrava“ tak, že to znamená všechno, co dělají ostatní lidé. Když se však přenesete přes tyto stupně – nebo, jak říká Jung, „vyzrajete přes tato stadia“ – všechny ty věci, které vám na nižších stupních připadaly tak hrozně důležité, teď pro vás postrádají jakýkoli smysl. Stávají se z nich záležitosti, které pouze pozorujete. Svrchovanost získává duše.

Překročit nižší stupně a stát se svědkem znamená naučit se, jak rozvíjet a nasytit duši… Existují rozdíly mezi egem a vaším vyšším já, rozdíly, které lze vypozorovat a použít jako vodítka… Stačí být pozorný, klidný a věřit. Uvnitř vyšší části vašeho já existuje „vědomí“, že nejste osamoceni, že jdete tam, kam jít máte, že vás na vaší cestě někdo povede, že se můžete v klidu odevzdat a všechno bude tak, jak má být. Vyšší já vám pomáhá hledět na sebe i na ostatní spíše z hlediska lásky nežli strachu. Budete-li naslouchat opravdu pozorně, uslyšíte rozdíl mezi egem a vyšším já. Pochopíte, jak pomocí energie vzniklé díky vaší pozornosti dokážete nasytit vlastní duši.

Během procesu, kterému říkám „záměr“, začnete vnímat svůj život jako cosi mimořádného.

Pro ilustraci pojmu „záměr“ si představte, co se děje, když se vám v noci něco zdá… Ve stavu snění o ničem nepochybujete především proto, že dokážete vymazat svou minulost. Ve snu nemáte žádnou „historii“. Nemáte-li žádnou historii, nemáte žádný vzor, kterým byste se měli řídit. Toho všeho se zbavíte a sami sebe osvobodíte. Necháte-li za sebou svou minulost a prožíváte-li čistě přítomný okamžik a zbavíte-li se dále veškerých pochybností, pak pochopíte, co měl Jung na mysli, když používal výraz „synchronace“. Začnete spolupracovat s osudem. Začnete si všímat, co právě v daném okamžiku potřebujete, neboť vám to vstoupí do života. … Stačí vám jediné – stát se bdělým snílkem.

Jedna z mých oblíbených metafor názorně dokazuje, jak významné je uvědomit si, co skutečně minulost představuje. Představte si, že jste na člunu a míříte na sever rychlostí asi čtyřiceti uzlů. Jak tak stojíte na zádi a hledíte do vody, napadnou vás tři otázky. Nejprve se zeptáte: „Co po mně zůstává?“ Odpověď zní, že za vámi zůstává jen zbrázděné moře. Pak si položíte otázku:

„Co pohání člun?“ Odpověď zní, že člun pohání energie generovaná v daném okamžiku motorem. Poslední otázka je nejdůležitější:

„Je možné, aby brázda za námi poháněla člun?“ Odpověď je pochopitelně „ne“, neboť brázda za člunem je jen následek. Ta přece nemůže nikdy pohánět člun!

Teď si představte, že onen člun představuje váš život a zbrázděné moře za člunem symbolizuje všechno, co se vám přihodilo v minulosti: jak vypadá vaše tělo, jací byli vaši rodiče, kolikátý v pořadí jste se narodil, jak s vámi zacházela matka, jestli byl váš otec alkoholik a cokoli dalšího. Většina lidí žije v iluzi, že brázda, kterou po sobě zanechali, „pohání“ jejich další život – což je absolutně nemožné. Chcete-li rozvinout svou duši, musíte se dokázat „vymanit z oné brázdy za člunem“. Když se vám to podaří, zvládnete i své pochybnosti, budete-li v sobě „rozvíjet pozorovatele“. Stáváte se pozorovatelem namísto toho, abyste byli jen pozorováni.

Jeden ze způsobů, jak rozvíjet duši a stát se tak pozorovatelem, je umlčet vnitřní dialog a naučit se být potichu. Potřebujete určitý klid, abyste poznali vlastní duši. Jak řekl Melville: „Bůh má jen jeden jediný hlas, totiž ticho…“

Proces odstranění veškerého hluku vás zavede do stavu nazývaného „splynutí“. Ve stavu splynutí zmizí vše, co vás rozptyluje…

Ego není skutečné, neexistuje. Ego jako takové není. Je to spíše naše idea o sobě samém coby čemsi odděleném, zvláštním a významném, které potřebuje konzumovat, kterému se ubližuje a tak podobně. Ego je jen idea, kterou vláčíme všude za sebou. Když se nad tím zamyslíte, je ego v podstatě šílené. Šílenství se přece definuje jako víra, že jste něco, čím nejste, a ego vás vlastně přesvědčuje, že jste něco, čím nejste. Vnucuje vám přesvědčení, že jste vaše tělo, že jste vaše znalosti a dovednosti, a že soutěžit a být lepší než ostatní lidé, je důležité.

Vy nejste vaše ego. Ve skutečnosti jste božský a nekonečný duch. Jste duchovní bytí, které se nikdy nenarodí a nikdy nezemře, které jen získává zkušenost lidské existence. A když poznáte Boha, stanete-li se součástí mechanismu stvoření, dosáhli jste nejvyššího stadia svého života.


Wayne Dyer: „Jak se stát bdělým snílkem"

*Light up, light up
As if you have a choice*

The reason angels can fly is because they take themselves lightly.
~G.K. Chesterton

prosim vás, potrebujem radu.hladám literatúru na temu anjeli v roznych nabozenstvach a kulturach. potrebujem zistit ci sa bytosti,ktore mali funkciu ako anjeli vyskytovali aj v inych nabozenstvach ako jud, krest a islam a v akej podobe.
dike

"Snad dnes přijde vnitřní klid. Možná věříš, že jsi přesně tam, kde bys chtěla být.
Možná jsi nezapomněla na ten nespočet možností, které se rodí z víry v sebe a druhé.
Snad užíváš dary, které jsi dostala a předáváš lásku, která ti byla dána.
Snad jsi se sebou spokojená právě taková, jaká jsi.



Nech tuto vědomost ať se ti usadí v kostech a dovol své duši svobodu zpívat, tančit, chválit a milovat.Je tu pro každého z nás."


*Light up, light up
As if you have a choice*

http://angelarium.wordpress.com/about/

*Light up, light up
As if you have a choice*

Our New Symptoms and How We have Evolved

-Have you lost your desire to be a healer?
-Have you felt in recent months that the energy you used to embody is no longer there?
-Do you wonder what you are now supposed to connect to and wonder how to connect as well?
-Do you suddenly feel that your life is “here” and not back “home” somewhere?
-Have you given up any desires to save anyone or anything and only simply desire to stay put without extending?
-Have you given up belonging to groups and continually discussing spiritual matters?
-Have you discontinued meditating, “clearing,” and intentional actions involving creating, moving energy, or consulting divination sources?
-Have you lost the desire to bring up the energy of the planet, heal it, or the like?
-Do you no longer have the urge to make anything happen by yourself?
-Are you tired of being alone when it never bothered you before, and now crave the companionship of another or others?
-Is your own personal energy more “subtle” than it used to be?
-Do you often feel invisible when you go out in public?
-Are your needs frequently met with ease, with no real effort on your part? Or rather, are you rarely lacking anything?
-Have you begun setting strong boundaries and find that you are not as “open” to everything and everyone as you used to be?
-Have you grown to appreciate the small things and find that you are not so interested in material possessions, getting what you want, or having to have things a certain way?
-Have you come to realize that everything is not about you, that the behavior of others has nothing to do with you, and thus, you no longer take things personally?
-Do you put yourself first in regard to your health and happiness?
-Are you now comfortable refusing to participate in things that feel very “wrong” to you?
-Is it easy for you to close the door on others, knowing that you need not be “nice” and accommodating when interacting with them was not your idea in the first place?
-Do you feel a peace and tranquility that you had rarely experienced in the past, and do you now feel safe and protected?
-Are you ready to retire?
-Do you notice much more of what is around you, instead of what is going onwithin you?
-Do you easily and clearly see others and what they are here to contribute? Do you acknowledge them and connect to them easily when appropriate?

-Are you aware of the whole, can you interact in groups without taking over or discounting the contribution and gifts of others, and can you allow others to become involved without having a “don't tell me what to do” or controlling attitude?
-Have you come to realize than nothing needs to be “fixed” and never did? Have you dis-continued offering your services when you were not even asked (and this includes being asked by nature and the planet herself as well)?
-Do you find the answers within yourself now, rarely consulting any outside sources?
-Do you know that you are not perfect and never will be?
-Do you possess a great gift or ability, are frequently told about this by others, but have no idea what they are talking about?
-Are you able to make decisions from your gut, your intuition, or rather what simply “feels” right without any rational explanation?
-Do you know what is yours to do, and realize that much everything else is someone else's passion or purpose, there-by staying in your own role and not taking over someone else's?
-Have you found that you spend more of your time and focus simply on one of your passions or talents, and not on a variety of interests as you may have done in the past?

If you can relate any of the above, you are most certainly on your way to becoming an Earth Angel. But know as well, that these transitions come to us step by step. This is what evolution is all about. So then, you may be experiencing some of the above, but not all. In time, you will eventually experience most all of theabove, and then find that you need to “wait” for others to catch up, as we are all part of one beloved whole. In addition, we will begin having exciting and new experiences as well!

If you are one who has not felt a big connection to Source or a higher vibration in ways that you had in the past, know that there is a good explanation. We have reached a place in our spiritual evolutionary process where we are embodying enough light now within ourselves. We have graduated. Thus, we are now ready to connect to each other. We are holding a very new space of light, through a grid-work of brothers and sisters, and our new connections are with our own souls and with each other now.

Welcome Earth Angels, to the next phase of our journey home.

u nas nedaleko domu je takato zahrada



plna vselijakych krasnych anjelov

http://kyberia.sk/id/4460322

Give the world the best you have and you\'ll get kicked in the teeth,Give the world the best you have anyway.

you never know :)
http://kyberia.sk/id/4209386/

Give the world the best you have and you\'ll get kicked in the teeth,Give the world the best you have anyway.

ORBIS HARMONIAE (Svet harmónie) v dňoch 17. a 18. mája 2008 9. ročník

o programe viac tu

Všetci sme anjeli iba s jedným krídlom a môžeme lietať iba vtedy, ak objímeme jeden druhého.

Pokračujem v čítaní... plač pier, zavriem oči a len vzdychnem \"Stojím na kopci, pozerám sa na okolitý svet, možno cestou nájdem miesto...\"

velmi fajn toto:
http://forum.reiki.sk/viewtopic.php?f=12&t=286

There is a crack in everything.That\'s how the light gets in...
*...Light up, light up As if you have a choice...*

Rozhodnutie o vstupe do novej energie - Záver

Nepokoje
Mnohé bytosti, pomáhajúce pri zvyšovaní vibrácií, nepretržite na Vás pracujú, aj keď to mnohokrát nepociťuješ. To je to, čo nazývame postupovanie. Určité veci vychádzajú na povrch, čo súvisí aj s veľkými vlnami, ktoré dopadajú teraz na planétu.Tu si Tvoje okolie možno kladie otázku, čo sa stalo s Bohom, kde sú tie vyššie bytosti, ktoré sa údajne nachádzajú na Zemi a pomáhajú nám? Kde sú v Izraeli a v Afganistane, Afrike, či vo všetkých tých oblastiach, kde vládne bieda, hlad, zabíjanie a veľa utrpenia? Čo mi na to odpovieš?

Čo spravíš v takom prípade?
Zostaň vycentrovaný vo svojom srdci a odpovedz: „Áno, máš pravdu, to je dobrá otázka.“
A potom odpovedz: „To, čo sa práve deje, je proces, kedy je všetko vyplavované na povrch. Uvedom si, že každé miesto, každá krajina a každý kúsok na tejto planéte má svoju vlastnú karmu, svoje vlastné problémy a skúsensti. To je to, čo naša matka Zem prežíva, lebo aj ona má svoje poznačenia, ktoré treba transformovať. Tak ako to môžeme teraz pozorovať v Amerike s prudkými zmenami počasia, požiarmi, či povodňami. A možno očakávať ešte viac záplav. Všetky tieto veci sú tu na to, aby sa očistili. To, čo sa deje v oblastiach bojov v čase ich rozporov, ako aj v Číne a všetko to, čo vidíte v Rusku – síce na inej úrovni a v inej mentalite – poukazuje na problémy celej oblasti, ktoré treba riešiť.

BUĎ AKO MAJÁK!

Keď sa okolo seba poobzeráš – Tvoji susedia, či priatelia– možno vidíš, že nie všetci dokážu tak, ako ty, nazrieť do svojho vnútra. Niekedy sú bezmocní a nevedia, čo majú robiť a uviaznú vo veľmi silných procesoch. Vystri svoju ruku, naplň sa láskou a svieť ako maják! Pokús sa svoje svetlo a lásku vyžarovať do svojho okolia. Jednoducho si predstav, že z Tvojho srdca prúdi láska. Nasmeruj vedome svoje svetlo tým smerom alebo jednoducho buď. Zdvihni telefón a počúvaj, čo ľudia prežívajú. Ak sa vtedy spojíš so svojím vyšším Ja a požiadaš ho o vhodnú odpoveď, zbadáš, že tá odpoveď príde. Vždy príde. Uvoľni sa a nechaj, nech sa veci dejú. Určite sa Ti už stalo, že keď si sa ocitol v podobnej situácii, povedal si veci, ktoré Ťa prekvapili a Ty nevieš, odkiaľ sa zobrali. Pomyslíš si, že to predsa nebolo to, čo si chcel povedať. Povedal si úplne niečo iné. To, čo povieš, vychádza totiž z Tvojho vlastného vyššieho vedomia.

Tí z Vás, ktorí liečite: aj vy poviete a urobíte občas veci, pri ktorých sa udivíte: „Hm, vlastne som chcel pôvodne urobiť niečo úplne iné. Tomuto človeku som chcel urobiť akupunktúru, a keď som vzal ihlu, zrazu som ju položil naspäť a uvedomil si, že mám urobiť niečo úplne iné. Možno si zistil, že je lepšie najskôr sa porozprávať. Tento človek sa potrebuje v prvom rade porozprávať, musí vyloviť niečo na povrch. A ty mu jednoducho načúvaš a povieš to či ono, pri čom spozoruješ, že to nie je od Teba. Bol si v spojení so svojím vyšším vedomím, ktoré Ti takto sprostredkovalo odpovede.

Moja prosba na Vás všetkých je – dôverujte svojej intuícii. Dôverujte tomu, čo sa chce prejaviť. A to sa dá použiť v každej oblasti Tvojho každodenného života, či už doma, v práci alebo pri priateľoch. Dôveruj tomu, čo cez Teba vychádza, v najhoršom prípade je aj mlčať zlato. Pre majstra je príznačné: zachovať pokoj a neskĺznuť do roviny hodnotenia. Nechať určité veci tak, ako sú. To sa týka aj susedky, ktorá Ťa možno ohovára, šéfa, ktorý sa opäť k Tebe raz zle zachoval, matky, s ktorou si vôbec nerozumieš, partnera, ktorý Ti nerozumie a možno povie: „Ty, s tým Tvojím duchovnom a anjelmi.“ Nájdi porozumenie pre svojho blížneho. Všetci ľudia na tejto planéte sa tu inkarnovali, aby slúžili vyššiemu vedomiu a Zdroju, a aby zbierali skúsenosti.

Väčšina na tejto planéte sú mladé duše, tak povediac tínedžeri. Sú to duše, ktoré chcú zbierať svoje skúsenosti. Ako už bolo povedané – najmenšiu časť tu tvoria staré duše, ktoré v tomto období posunú veci dopredu. Vy nesiete na svojich ramenách veľké bremeno, skutočne, to dobre vidím. Napriek tomu majte porozumenie pre tých ostatných a pokúste sa vidieť, že aj oni sú tu z rovnakého dôvodu. Tak ako oni, aj Ty si raz začínal. Chcel si skúsiť, ako to tu, na tejto planéte funguje. Zvedavé duše, ktoré povedali: „Sem chcem určite ísť, musí to byť veľmi zaujímavé. A predtým, ako si sa prvýkrát inkarnoval, povedal si: „Všetci rozprávali, že spadnem do zabudnutia. To sa mne určite nestane, ja si spomeniem! Budem určite vedieť, kto som!”

Veľký omyl, nepodarilo sa to, však? Spadol si hlboko do zabudnutia a nespomenul si si, kto naozaj si. Fanfáry už vydali svoje prvé tóny. Nadišiel čas návratu, a to sa udeje cez otvorené srdce a porozumenie, že každý človek v Tvojom okolí pochádza z jedného Zdroja. Tu nezohráva úlohu, či si z iného univerza, kde existujú možno odlišné skúšky a lekcie. Napriek tomu pochádzaš zo Zdroja a niekedy sa tam opäť zase vrátiš.

Táto planéta ide mimoriadnou cestou a Vy ste sa tu teraz inkarnovali, aby ste jej v tom pomohli. Ste tu aj preto, aby ste uzavreli posledné veci. Možno si si povedal: “Tak, toto je moja posledná inkarnácia. Som tu posledný raz na tejto planéte.” A teraz tu stojíš a nevieš si spomenúť, čo všetko si si na druhej strane predsavzal, že urobíš. Zaumienil si si, že ľahúčko a úplne uvoľnene prejdeš svojimi vecami, ktoré treba ešte doriešiť. Povedal si si: “Neviem, či sa planéte podarí to, čo je v pláne, ale verím, že to dokáže. A ak to bude tak, chcem všetky moje balíky, ktoré som si so sebou priniesol, v pokoji spracovať – uvoľnene a bez starostí – a nenechám sa vyviesť z rovnováhy.”

Tak, ako? Podarilo sa? Myslím, že je ešte čo robiť.

Ako môžeš všetky tieto staré vzorce transformovať? Pripomeniem to ešte raz, aby si mohol dnes odísť domov s košíkom plným nových náhľadov. Navrhujem Ti, aby si si zobral papier a pero a spísal všetko, čo Ti spôsobuje problémy a zaviedol si malý denníček s témami, ktoré by si chcel jednotlivo spracovať. Ak máš to šťastie, a máš vo svojom kruhu priateľov niekoho, s kým sa dokážeš porozprávať a kto pozná tvoje témy, s kým si na jednej vlne a môžeš s ním rozprávať o svojich duchovných zážitkoch, potom si spoločne s ním vymeňte názory o týchto veciach. Môžete si sadnúť v spoločnej meditácii, channelovať a pomôcť si vzájomne so svojimi témami a podporiť jeden druhého. To si samozrejme vyžaduje veľkú dôveru. Ale ak sa tomu otvoríš, môžeš pritom získať nádherné skúsenosti.

V tejto súvislosti by som chcel ešte niečo poznamenať: Toto nie je čas, kedy by sme mali všetko robiť sami, ale rovnako to nie je ani čas, vhodný na zakladanie rôznych veľkých združení alebo sa združovať do väčších skupín. A ak, potom by to mali byť spoločné meditácie mieru a pokoja, ohlásené napr. prostredníctvom internetu, a na ktorých sa zúčastňuje niekoľko tisíc ľudí na krátky čas. V každom prípade to nie je vhodné obdobie na to, aby ste sa solidarizovali v skupinách a organizáciách, pretože by sa tým dosiahlo čosi, čo nie je žiadané. Je to vývoj vlastného vyššieho vedomia, či tzv. preliečenie 1:1, ktoré je teraz na programe. Vyčisti a rozjasni svoju podstatu a vyžaruj svoje svetlo smerom k druhým ľuďom. Jednoducho len žiar, bez manipulatívneho zasahovania. Nepotrebuješ povedať: „Ach, tento človek má rakovinu, musím mu teraz pomôcť, aby sa vyliečil.” Toto by bol zásah do osobnosti človeka, a k tomu majú blízko mnohé organizácie či združenia. Určite si spomeniete na to, že ste v tomto smere už neraz získali svoje skúsenosti. Energia najvyššej inteligencie vie, čo je potrebné, rovnako ako aj Tvoje svetlo vie, čo treba robiť. V tomto nepotrebuješ žiadny návod. Postačí, keď budeš vyžarovať svoje svetlo do svojho okolia.

CHOROBY

V poslednom období intenzívne vystupuje do popredia rakovina, čo poukazuje na skutočnosť, že sa máte viac zaoberať sami sebou. Myslím, že Vám je to dostatočne známe. Rakovina môže odísť zo dňa na deň. Je to naozaj tak. Moja partnerka je tomu najlepším príkladom. Z jedného dňa na druhý bola rakovinu u nej preč. Zázraky sa dejú. Toho, v koho moci je robiť takéto zázraky, nazývate Boh. Je to zdroj existencie. Ak nastal ten čas, že sa také niečo môže udiať, tak sa ten zázrak stane. Keď máš vo svojom okolí niekoho, kto je chorý na rakovinu a ten človek by sa chcel o tom s tebou pozhovárať, alebo si liečiteľ a navštívi Ťa niekto taký, potom je Tvojou úlohou, aby si aktivoval v tomto človeku jeho vlastné schopnosti samovyliečenia. A toto platí pre každého z Vás, ak sa jedná o rozhovory či funkciu svietiaceho majáka.

Ty dokážeš podporiť samoliečiteľské schopnosti tohoto človeka. No ak táto osoba ešte nie je tak ďaleko, nebudú jej Tvoje pokusy o vyliečenie alebo pomoc, nič platné. Ten človek sa musí konfrontovať sám so sebou. Nie je riešenie, ísť niekde a povedať: „Vylieč ma!”, ale je potrebné sa na to pozrieť a spýtať sa sám seba: Prečo prišla táto rakovina? Prečo mám zápaľ pľúc? Kvôli čomu sa mi stala táto nehoda? Prečo mám aids? Všetky tieto veci chcú, aby ste si ich všimli. Z vnútra a neľútostne, aby ste videli, čo sa ocitlo v nerovnováhe.

Môže sa stať, že prostredníctvom zmeny svojho spôsobu stravovania, rôznou terapiou alebo podobne, sa Vám podarí to všetko zmeniť. Áno, to je všetko výborné. No dôležitejšie je, aby táto téma, ktorá sa objavila, získala Vašu pozornosť. Toto môžeš ako liečiteľ podporiť pomocou rozhovorov tým, že si vypočuješ, čo Ti ten človek chce povedať, a čo mu leží na srdci. Zistíš, že energie, ktorých si nositeľom, môžu aktivovať v srdci toho človeka jeho zdroj samoliečby. Môže to byť tak, alebo aj nie. Ty nedokážeš totiž rozpoznať, ako ďaleko sa ten človek nachádza. Aj keď máš dobré prepojenie s duchovným svetom a dokážeš vidieť povedzme auru človeka, duchovný svet Ti ukáže vždy len toľko, koľko jeho vyššie JA uzná za vhodné.

Často sa musím pousmiať, keď ľudia idú k vykladačke kariet, aby sa u nej dozvedeli niečo o sebe. Skutočnú pravdu, pozná len Tvoje vyššie JA. Existujú aj takí, ktorí dokážu vidieť auru druhých ľudí, a ktorí nazrú do Akaša-kroniky, ale uvidia len to, čo im Tvoje vyššie JA dovolí vidieť. Nachádzaš sa totiž v chránenom priestore. Tvoje vyššie JA má v rukách všetky nitky. Hovorím o tom preto, že sa to tu práve hodí a každý si z toho môže niečo vziať. Takže sa nevzdávaj svojej zodpovednosti! Ty rozhoduješ o tom, či vstúpiš do procesu vyliečenia alebo nie. Okrem toho to spomínam aj z dôvodu, že je tu zopár takých z Vás, ktorých zhrýza nie hociaká choroba, a už vyhľadali veľa lekárov a vyskúšali rôzne terapie. Nepotrebuješ nikam chodiť. Zostaň si verný!

Samozrejme, že môžeš využiť lekársku pomoc, či ľudového liečiteľa alebo konzultovať svoju chorobu s liečiteľom, ale je možné, že nebudú mať žiaden účinok, ak nebudeš so sebou aj sám pracovať. Často sa bojuje totiž so symptómami a nie s pôvodom choroby. Veľa ľudí sa ešte stále vzdáva svojej vlastnej zodpovednosti, idú niekam a očakávajú, že to za nich druhý vyrieši. Tak to ale nejde.

To je znakom nového času – poznanie, že nesiete zodpovednosť sami za seba. Len Ty sám môžeš vziať svoj život do vlastných rúk. A nemali by ste ho odovzdávať do rúk druhých, do rúk akýchsi organizácii či združení, kde Vám hovoria, že len tam sú vysoké vibrácie. Tieto vysoké vibrácie nosíte v sebe. Všetko nosíte v sebe! Nepotrebuješ hľadať vonku! Ak Ťa to baví, niekam ísť, je to v poriadku, ale nehovor, že si nemal peniaze a nemohol si tam ísť, a preto Ti teraz čosi ušlo. Namiesto toho si povedz: „Prosím všetky tie vysoké energie, ktoré tam boli prítomné, aby zavítali aj ku mne”. Sadni si na pokojné miesto u seba doma a pozvi k sebe všetky tie energie, ktoré by si rád pocítil na seminári, ktorého si sa pre finančné dôvody nemohol zúčastniť. A oni prídu. My nehodnotíme. Neprichádzame len na tie miesta, kde to stojí viac peňazí. Prídeme tam, kde nás volajú. Každý z Vás má to oprávnenie, urobiť to, zavolať nás a povedať: „Drahý Kryon, bol som na jednom seminári s Barbarou. Bolo to úžasné a veľmi sa mi to páčilo. Nemohol by si raz navštíviť aj mňa? Dnes večer si sadnem do svojho útulného kútika a privolám Ťa.” A keď to urobíš, budem tam. Prídem aj k Tebe. Prichádzam k mojej partnerke preto, že pred dávnymi časmi uzavrela so mnou dohodu, o službe, ktorú vykonáva v tomto období. Trvalo to dosť dlhý čas, kým som ju o tom presvedčil, ale keď nastal ten správny čas, urobila to, čo mala. Aj keď stále opakuje, že nevie, aké trvanie táto dohoda má. A ja jej to neprezradím (publikum sa smeje). Nebudem jej to rozprávať, ale budem ju sprevádzať. Musí sa naučiť, byť zodpovedná sama za seba, nie svoju zodpovednosť prenášať, ale nechať sa mnou viesť. No aj napriek tomu musí mať oči stále otovorené a zostať otvorená aj pre všetko nové.

Každý z Vás sa môže so mnou skontaktovať. Nebudeš síce, tak ako moja partnerka, cestovať po svete ako moje médium a prinášať ľudom radosť z usporiadania. No možno máš chuť zavolať si jednu či dve priateľky a môžeme si spolu pekne podebatovať. Prichádza čas, kedy bude mať stále viac ľudí tú možnosť, byť v spojení s Bohom. Nie je to len výsadou mojej partnerky, či môjho druhého partnera Lee Carrolla. Existujú síce špeciálne vyškolenia (duchovné, nie pozemské) a dohody, no kontakt s duchovným svetom je možný pre každého z Vás. Viem, že pre mužov je to trochu ťažký oriešok, pretože sa ešte stále príliš spoliehajú na hlavu. Dámy to majú o niečo ľahšie. Keď privoláte Boha, on tu bude. To nie je žiaden podfuk! Ale nie je to ani tak, že Ty povieš jablko a ja Ti dám hada. Je to skutočné spojenie, božské spojenie, bez pochybností a klamstiev. Je to všeobjímajúca láska, ktorá teraz dopadá na túto planétu, a ktorá spôsobuje, že sa tu teraz dejú veľké zmeny – nielen pre planétu samotnú, ale aj celú slnečnú sústavu. Pretože všetko je so všetkým prepojené a nikdy by sa nestalo, že len jedna planéta by sama prekonávala takýto proces. Všetko naokolo je do tohoto procesu zapojené.

MÉDIA, TELEVÍZIA A DETI NOVEJ DOBY

Je dôležité, aby ste vystúpili z každodenného diania, ktoré sa okolo Vás každý deň odohráva, z drám, ktoré Vám predkladajú média. Treba ich krátko zaregistrovať, odložiť nabok a povedať si: „Prečítal som si to, informácia bola prijatá, ale ja idem svojou vlastnou cestou.” V súvislosti s tým by som Vám rád ešte raz čosi zopakoval, i keď by som tým nechcel zasahovať do Vášho súkromného života: „Uvedomte si, že televízia naozaj nie je nič pozitívne. A síce preto, že telo príjma všekto a nedokáže rozlíšiť, čo si skutočne prežil, a čo si prijal prostredníctvom televízie. V tom nerobí rozdiel. Znamená to pre neho jedno a to isté, a tak to aj uloží do svojej pamäte. Preto tiež nie je vhodné, ak deti strávia veľa času pred televízorom. A skutočnosť, že všetko to násilie, ktoré sa na Zemi udeje súvisí aj s tým, čo deti denno-denne konzumujú, je viac ako evidentná. Niektoré z týchto detí sa označujú za indigové deti, ktoré majú svojimi činmi pritiahnúť pozornosť. Mnohé deti sú však jednoducho hlučné preto, že sa nechcú prispôsobiť tomu, čo sa tu práve odohráva. A potom na seba priťahujú pozornosť činmi, ktoré vyzerajú ako masaker. No aj oni konali svoju službu, to si musíte tiež uvedomiť. Zobrali si na seba úlohu, kedy zastrelili ľudí, aby prinútili svet, zamyslieť sa nad sebou. Nie kričať a bojovať proti tomu zas len násilým; to nebolo zámerom.
Tieto hlasy sa tiež prirodzene ozvú, a to zase súvisí s vlnami, ktoré teraz prúdia na Zem, a ktoré spôsobujú, že všetko staré vypláva na povrch, čiže aj tendencie takýchto ľudských reakcií. Z najhlbších hlbín vypláva mocichtivosť, či vlastná zraniteľnosť. Všetko vypláva na povrch, a tým isté záležitosti vyrazia týmto smerom. Lenže násilie sa nedá riešiť násilým.

Ľudia budú otrasení, aby sa vrátili k svojej srdečnosti. Na tomto mieste treba spomenúť, že napríklad katastrofa tsunami (v decembri 2004) znamenala niečo, kedy sa mnohé duše rozhodli, takýmto spôsobom pomôcť druhým otvoriť ich srdcia. A tak slúžia všetky nešťastia, záplavy, či tornáda, kedy ľudia prežívajú utrpenie alebo odchádzajú na to, aby druhým otvorili ich srdcia. Naozaj tu ide len o otvorenie vlastného srdca.

Prečo si myslíš, že si sa tu inkarnoval? Teraz hovorím o tom mieste, kde žiješ alebo kam si pricestoval. Prečo si práve tam? Každá oblasť má svoje karmické záznami a svoje skúsenosti, a ty si tam, kde práve si, na správnom mieste. Tam, kde sa nachádzaš, si správne. Samozrejme, že je možné, že toto miesto na istý čas zmeníš, ale v tomto momente je tam, kde sa nachádzaš, o teba dobre postarané. Iba ak nastal čas – a k tomu som sa chcel dostať – že má dôjsť k zmene. Ako spoznám, Kryon, že mám čosi zmeniť? Odkiaľ to budem vedieť? Kedy nastane ten správny moment, urobiť to, čo je potrebné urobiť? Väčšina z tých, ktorí sa tu nachádzajú, stojí pred istým rozhodnutím, ktoré musia v najbližších týždňoch či mesiacoch urobiť. Niečo si razí cestu, smerujúc k väčšej zmene. Či bude táto zmena naozaj veľká, o tom rozhoduješ ty, a to v tom zmysle, či to sám považuješ za veľkú zmenu alebo to chápeš ako ďalší dôležitý krok vo svojom živote; či sa budeš zubami-nechtami držať miesta, kde už dlhší čas žiješ alebo si otovrený tomu, čo sa má stať. Všetko sa mení, nič nezostáva stáť na mieste. Je to Tvoje srdce, ktoré Ti povie, čo treba robiť. Tvoje srdce to vie. Ono je zástupcom Tvojho vyššieho vedomia. Je s ním energeticky prepojené.

http://www.ezoterika.info/blog/category/michael/

There is a crack in everything.That\'s how the light gets in...
*...Light up, light up As if you have a choice...*

asi trochu offtopic ale ak mate niekto zaujem potahal som nejaku roznu varietu ebookov na rozne spiritualne(co bolo cielom;)//nespiritualne//scifi;]]//whatever temy. moc som to nefiltroval ani nepozeral. vypada ze su tam aj dobre veci ako aj balast

nech sa paci: http://testsite.dreams.sk/_tmp/

ehm...
taku klasiku do topicu
putnici.sk

plus toto ma celkom zaujalo
http://jitro.bloger.cz/

...Křídla mají jen cherubinové a serafinové. Ale jsou spíše jen jejich odznakem, neboť ve skutečnosti jich nepotřebují. Jsou jim dány Svořitelem k ozdobě a k rozeznání a také ku potřebě, neboť andělé okřídlení stojí před nejvyšší slávou Boží a pokrývají si svými křídli svoje obličeje. Zář oné slávy Boží by nesnesli, jako člověk nesnáší pohledu do slunce...

...Ačkoliv andělský svět a andělé jsou všude v tomto našem viditelném světe přítomni, přece ich jenom nevidíme, protože je složen ze zcela jiného rozdílneho princípu, než v jakém my žijeme. Neboť obyvatelé jednoho princípu nemohou viděti obyvatelů a zázraků princípu druhého, leda tehdy, když onen druhý princip by byl v člověku probuzen...

prave to robi anjela anjelom, - vzdy vidi veci z tej priaznivejsej stranky.


*\'Cause I don\'t shine if you don\'t shine*
....There is a crack in everything.That\'s how the light gets in...

...Mezi světem zvířat a obyvateli onoho světa stojí člověk jako půl zvířete a půl anděla. Je-li zvířecí část dobře pěstena, tu pohltí anděla. Živí-li se člověk plody ducha a nebes, tu zvítězí anděl nad zvířetem a člověk vstoupí do chrámu světla...

skuste na chvilku zabudnut na pojem "nahoda"
Aj ked, mnohi z vas mi povedali ze "nahoda nexistuje". Je to podla vas dane, tak preco sa stale pytate "nebola to len nahoda????".
Podla mna clovek nema ziaden predurceny ciel, ziadne poslanie. A preco by aj mal? A kto by mu ho urcil? A preco?
Slovo anjel beriete cisto len ako synonimum niecoho/niekoho kto robi dobre skutky, a pomaha vam v danej chvilke, ale v zivote vseobecne, alebo si skutocne predstavujete pod maskou z masa a kosti, niekoho, kto by sa mohol skutocne podobat na anjela, a mal napr skutocne kridla?
To vas nedesi myslienka toho, ze podla vasich slov "mate uz osud davno predurceny?", skutocne sa toho nebojite. A dokazete zit s myslienkou toho, ze napr predsa je vas ciel umriet za zivot niekoho ineho?
Ma taky zivot zmysel? Mnohi z vas povedia ano, ma. Ale skutocne by ste boli ochotny za niekoho polozit aj zivot? Za niekoho koho vam "osud" predurcil, a koho dajme tomu, vobec nepoznate a netusite kto to je? Ale je proste dane ze koli nemu umriete. V ramci vasej hrdosti predpokladam ze budete skutocne prisahat ze ano, ale kto vie ako zareagujete v skutocnosti.

"objavte vas schopnosti, roztiahnite kridla"
pytam sa ako? Ako mozem roztiahnut kridla, alebo objavit svoje schopnosti. Ti ktori ma poznaju, skuste na mne definovat, ako by som to mohol dosiahnut (pisem "to", lebo sam neviem o com presne mam hovorit, pisat, a nad cim premyslat).

Ste az tak zaslepeny vierou, ze si nepripustite je neexistenciu za ziadnu cenu?!

http://kyberia.sk/id/3173654

There is a crack in everything.
That\'s how the light gets in.

dejavu

...velmi pekne :) /a uzitocne/ ...