Angels :: Remember, remember, the velvet November


node:	Angels
template:	3
parent:	Nabozenstva, filozofia
owner:	alisea
viewed by:
created:	26.10.2004 - 09:08:06
updated:	13.07.2010 - 02:00:51

cwbe coordinatez:
101
7763757
63534
1160402

ABSOLUT
KYBERIA

permissions
you:	r,
system:	public
net:	yes

gizo	0
Toth	0
Method	0
andread	0
zrnk☉	0
majur	0
lukΔs	0
Elence	0
alexis	0
koflik	0
Monsters	0
alisea	0
vlku	0
bdY	1
KvoCo	1
jcop	1
shambhala	1
gizyka	2
Magister	2
.KaBka.	2
eev	2
Mirena	2
Zanna	2
valik.a	3
tramalia	3
greta	3
linduska	3
jipo	3
datask	9
klamarko	9
blondacisko	9
nebraska	12
drobna	13
DobroSlav	14
als	14
slnéčko	14
7s	14
papuchalk	15
Janis_Vivre	30
serepes	30
ondrish	38
kevala	48
Smeal	48
Michael[Lock...	48
sapfo	48

you are never alone...

casto je dolezitejsie citit ako vidiet...

"

Angels exist! Sme to my... Uvedomil som si to pomocou procesu nahody ( za pripomienky ze nahody neexistuju ) a dospel som ku svojej ulohe...Vybral som si. A boh bol ku mojej volbe zhovievavy a dal mi do vienka dar predvidat ( v ociach fantazie sa to moze zdat ako schopnost vidiet do buducnosti ) dar empatie a dar ze viem z ludi citat... a teraz? Som tu. Anjel z mecom a z ulohou...a chcel by som vediet ci je nas viac.. viac ludi ktorym osud ci nahoda priplietla do ruk poznanie a ulohu..."
Darky
xx

zaujimave linky:

http://www.ezoterika.info/uvod/
http://www.meditacia.sk/
http://www.ezoterika.info/blog/category/michael/
bytosti svetla: http://kyberia.sk/id/3015428

OBRAZKY ANJELOV POPROSIM DO TOHOTO FORA http://kyberia.sk/id/64058 ;)

www.putnici.sk

rozmyslali ste niekedy, ake je vase zivotne poslanie?
preco sa deju vo vašom živote veci, ktore sa deju? je všetko vo vasom zivote iba nahoda, alebo existuje hlbsi zmysel?

srdce je miestom tajomstiev
a ked mu budete doverovat
tak vam ich posepka.

just believe...

take care of you...
and the others.

0000010107763757000635340116040207679344

http://gaia2010.sk/index.php?option=com_content&view=article&id=1155%3Asolfeggio-frekvencie-hudba-ktora-liei&catid=51%3Aspravy-pre-pohladenie-due-2013&Itemid=74

0000010107763757000635340116040207429287

Foto: http://goo.gl/k0c7h8

0000010107763757000635340116040207412351

http://sk.wikipedia.org/wiki/Emil_P%C3%A1le%C5%A1
http://www.sophia.sk/kniha/angelologie-dejin
http://sk.wikipedia.org/wiki/Angelológia_dejín

0000010107763757000635340116040207027376

0000010107763757000635340116040206841795

0000010107763757000635340116040205994928

000001010776375700063534011604020599492806010222

pekne a clekom atraktivne natocene...

sice griffyny sfingy a gargoyle spajat s anjelmi ju kusok od veci ale whatever :)

podrobnejsie keby podali hierarchiu archanielov serafinov atd, aj ich ulohy (strom zivota spomenut, alebo daky iny systematicky ramec tez som dufal).. potom diabla, co sa tyka ich zobrazenia (v ramci kultur)
vysvetlenie "kridiel" tez som cakal menej zliato
totiz toto by malo potencial na viacero dielny teologicko vyskumny projekt :)

ta mysteriozna ci jaka zurnalistka ich zatial najmodernejsie definovala paci sa mi ten pohlad (nebudem parafrazovat len nech si na to kazdy klikne a da K, tusim dajak v 12minute) a sablona civilizaci ofc ;)

0000010107763757000635340116040205091472

Z knihy Znamení věčnosti, Anker Larsen

Děti byly jako vždy na hřišti. Hra ale vázla, protože bylo takové horko, že nikdo neměl chuť ani na klábosení.
„Kdyby tady alespoň byl Rasmus Schnack,“ řekl někdo.

A Rasmus Schnack šel právě kolem. „K čemu je vám vyprávění,“ durdil se, když se seběhly kolem. „Tady se vyhříváte na slunci a je tak nádherné ticho! Žádné vyprávění není tak pěkné jako tiché slunění.“
„Nevydržíme být zticha ani okamžik,“ zvolalo některé z větších dětí.
„Tak vám budu vyprávět příběh o okamžiku,“ řekl Rasmus a začal si cpát dýmku. „Ale nejdříve si musím zapálit.“
„Bude se ten příběh taky odehrávat v nebi jako hra v šachy?“ ptaly se děti.
„Musíte samy rozhodnout, chcete-li mít ten okamžik v nebi, na zemi nebo v pekle,“ odpověděl Rasmus.
„Na zemi!“ volaly všechny.

„Dobře!“ řekl. „Příběh tedy začne v nebi, bude se odehrávat na zemi a skončí v nebi – jako život lidí -. Snad.
Začneme tedy v nebi.
Bylo tam právě tak ticho jako dnes na hřišti. Před branou seděl svatý Petr a právě se probouzel z poledního spánku. „Kéž by sem někdy někdo přišel,“ dumal, „mohl bych si trochu popovídat.“ Rozhlédl se kolem do dálky – žádnou duši neviděl. Opřel se tedy zase o dveře, aby si ještě pospal. A tak – když Pánbůh vrata otevřel – dostal ránu do zad.
„Auu! U svatých tří archandělů!“ naříkal. Když ale zjistil, že to byl samotný Pán, vstal a poklonil se.
„Ty tedy na své hlídce spíš!“ vyčítavě pravil Pán.
„Jedině tak se dá přece zahnat dlouhá chvíle,“ namítal svatý Petr. „Není nudnější úřad než být dveřníkem nebeské říše.“
„Proto přicházím,“ řekl Pán. „Potřebuji jednoho muže a ty jsi nejlépe postradatelný.“
„To je pravda,“ souhlasil Petr. „Sem nikdo nezabrousí, aby prosil o vpuštění. My vlastně žádného dveřníka nepotřebujeme – tedy pokud nechceš zase vyhnat někoho z těch, které jsi předtím milostivě vpustil.“
„Ne, nikoho nevyženu,“ vrtěl hlavou Pán, „je nás i tak dost málo.“
„Ano, naproti u konkurence to skutečně vypadá jinak,“ chmuřil se svatý Petr, „u té je – smím-li to tak říci – ďábelské množství lidí.“
„Musíme udělat něco pro to, aby lidé dosáhli věčného života,“ řekl Pán.
„Vždyť jsme to již učinili,“ opáčil Petr. A jal se vypočítávat všecko to, co znáte z biblické dějepravy. – „Dokonce cesta, pravda a život vtělený do osoby k nim sestoupil. A nemusím ti snad vyprávět, co mu lidé udělali. A Jakub, Jan a já a spolu se všemi ostatními jsme přece věčnosti dělali veškerou myslitelnou reklamu. Ano, Pavel dokonce v té věci cestoval po Asii i po Evropě. A k čemu to bylo?“
„Požadovali jsme od lidí příliš mnoho,“ soudil Pán. „Tentokrát jim chci přinést věčný život tak, že každý, kdo by jen chtěl, dostane jej stejně lehce jako chleba u pekaře. A když jej bude mít několik lidí, dostanou ostatní také chuť“
„Něco pravdy na tom je,“ mínil Petr, „nejlepší reklama je vždy od úst k uchu.“
„Tady máš měšec,“ uzavřel Pán, „je naplněn věčným životem. Jdi dolů a udej ho mezi lidmi.“
„Já po takové společnosti zrovna netoužím,“ pokoušel se Petr vyvléci z úkolu, „nemám právě nejlepší vzpomínky na její pohostinnost, ale když si to přeješ, tedy jdu – ačkoli to jistě skončí tím, že tam dole ještě jednou zemřu. A kdo mi potom tady otevře, až budu chtít jít sem nahoru a uvidím, že jsem pryč?“
„Já sám,“ řekl Pán, otočil se a zavolal dovnitř nebe: „Jakube, přines žebřík!“ Jakub jej přinesl a spustil k zemi.
„Jen aby se mi netočila hlava, „ ošíval se Petr, „z nebe na zemi je daleko – chvála Bohu.“
Pán Bůh svolal zástup andělů. „Doprovoďte Petra dolů a pospěšte si zase zpátky!“
Petr tedy neochotně lezl dolů, zatímco jej andělé podpírali a Jakub stál vedle a přihlížel. „Tak tedy vidím ještě jednou anděly vystupovat a sestupovat po tomto žebříku,“ radoval se Jakub. „Děkuji, ó Pane! Tentokrát to vidím shora.“
„Mojí vůlí bylo, aby lidé viděli život jak zdola, tak i shora a dokonce aby byli moudřejší než andělé,“ řekl Pán, „ale lidé se o moji vůli nestarali. Vytáhni žebřík!“
„Nemůže zůstat stát, ó Pane?“ tázal se Jakub.
„Může zůstat stát,“ řekl Pán, „když si troufáš slíbit mi, že alespoň jediný člověk jej použije.“
Jakub vzdychl a vytáhl žebřík.
Satan naproti v pekle všechno pozoroval dalekohledem. „Fuj!“ prskal. „Co to má znamenat?“ Otočil se a zavolal do pekla: „Alexandře!“ – a Alexandr vystoupil.
Měly byste vědět, že Alexandr byl papežem. Svého času se jmenoval Alexandr VI. a v jistém smyslu byl – jak se po jeho úřadu žádá – neomylný, protože neomylně neudělal nic správného. Nyní se stal chytrým čertem a Satan od něho mohl žádat velké věci. Tedy ho zavolal k sobě jako prvního a řekl: „Svatý Petr slezl na zem. Nevím, co má za lubem. Ty však jsi tím pravým mužem, který mu jeho práci zkazí!“
„Takovým jsem byl přece již dříve,“ ohradil se Alexandr. „Váš Majestát se jistě upamatuje, že jsem seděl na stolici svatého Petra a udělal jsem z ní – s dovolením, že to říkám – noční stolici.“ Tím měl ovšem na mysli papežskou stolici.
„Petr sestoupil dolů s měšcem jako rozsévač,“ přešel Satan rovnou k věci, „pospěš si za ním a proměň to, co rozsévá, v nečistotu!“
Alexandr se spustil dolů po laně, které bylo spleteno z provazů křivopřísežníků.
Svatý Petr se zatím dostal na zem a přemýšlel o tom, jak se má věci chopit. „Posledně jsme začali zdola u chudých,“ pomyslel si, „a šlo to špatně. Tentokrát začnu shora.“ Šel tedy k jednomu hraběti.
„Pan hrabě by neměl chuť žít věčný život?“ tázal se.
„Věčný život?“ zamyslel se hrabě. „Copak ještě něco takového je? – No, proč vlastně ne, já starožitnosti sbírám. Ale doufám, že mne neobalamutíš nějakou imitací!“
„Pravost je zaručena,“ zachmuřil se Petr nad nedůvěrou a hrabě nahlédl do měšce.
„Beru. Kolik za to chceš?“
„Když ti Bůh daruje věčný život,“ vychvaloval Petr své zboží, „pak je to jistě laciné. Stačí, když mu věnuješ všechny své okamžiky.“
„Všechny své okamžiky?“ vykřikl hrabě. „Dobrý muži, to je nemožné! Musím si přece nechat aspoň pár okamžiků, abych se mohl radovat z věcí.“
„Je dostatek radosti ve věčném životě, odtušil Petr.
„Nejmilejší muži,“ nasadil hrabě trpělivý výraz, „považ, že přibude do mé sbírky nějaký nový kus. Skutečně velmi nutně si potřebuji ponechat nějaké ty okamžiky, abych mohl přírůstek ukázat hostům.“
Petr zůstal neoblomný. „Věčný život se nevystavuje na odiv, tím se člověk nepyšní.“
„Nevystavuje na odiv! Poslyš, můj milý: Odkáži celou svou sbírku po své smrti státu. Představ si, co to bude znamenat pro cizinecký ruch, až bude možno číst v bedekru, že máme v naší zemi ve sbírkách věčný život! Potřebuji přece nějaké ty okamžiky, abych to uvedl ve známost. Uvaž, co to znamená pro národ! Máš přece lásku k vlasti? Odkud pocházíš?“
„Jsem Žid,“ řekl svatý Petr.
„Ach tak,“ pochopil hrabě. „Pak je to jistě jen otázka peněz.“
„Pan hrabě jistě zapomíná, že Ježíš byl také Žid,“ připomněl Petr.
„Moderní Ježíš rozhodně není žádný Žid,“ řekl hrabě, „on je – ano, nevím co je, ale rozhodně je u všech lepších lidí dobře zapsán. Ale jak jsem řekl, kvůli věčnému životu – jakou sumu za to žádáš?“
„Sbohem,“ rozloučil se sv. Petr a šel.
U těch nahoře není možné ničeho dosáhnout, přemítal. Na začátku jsem sestoupil dolů po nebeském žebříku, teď budu muset sestupovat podle žebříku hodnostního.
Ale neuspěl ani u baronů a bylo mu jasné, že musí slevit z ceny. Když došel k obyčejným statkářům, nabídl věčný život za pětasedmdesát procent okamžiků člověka. Nenašel se kupec. U sedláků šel na padesát procent. „Hauzírování a prodávání zboží zakázáno,“ zavrčel první sedlák, „přicházím přímo z kostela.“ Další sedlák chtěl vědět, jestli koupil také některý z větších sedláků. Pokud ne, nechtěl také nic. Petr tedy zašel k chalupníkům a šel dolů až na pětadvacet procent. První chalupník žádal nejprve informaci, ke které politické straně podomní obchodník patří. Ne, politikou se Petr nezabýval. Tu bylo muži nad slunce jasnější, že v měšci je pouze brak. Další konstatoval, že čtvrtinu svých okamžiků opravdu nemůže postrádat, jelikož nemá tolik volného času, ostatně musí ve volném čase obstarávat dobytek. Jen obtížně hledá volnou chvíli, aby mohl jít každou druhou neděli do kostela. Stejně se vyjádřili i ostatní.
Petr se již dlouho trmácel na cestách. Byl unavený a oděv měl potrhaný; jeho zevnějšek nebudil zrovna důvěru a psi na něho štěkali. Takto přišel k venkovské hospodě. Ve dveřích stál hostinský a lelkoval.
Tento muž přece musí mít volný okamžik, pomyslel si Petr a nabídl hostinskému věčný život za jediný okamžik.
„Dobrá, pro mne a za mne,“ zabručel hostinský, „pojď dovnitř a posaď se, než se dohodneme.“
Posadili se a Petr začal rozvazovat měšec. Trvalo to trochu déle, protože od té doby, co byl u hraběte, nikdo dovnitř nenahlédl. Když konečně uzel rozvázal, viděl, že hospodský usnul. Byl totiž v hospodě kvůli oslavě po celou noc vzhůru. Petr mu lehce zaklepal na rameno.
„Chtěl jsi mi věnovat jeden okamžik,“ řekl.
„Je úplně zbytečné tátu budit, když usnul,“ mávla rukou hospodská.
„Ale jde přece o věčný život,“ naléhal svatý Petr.
„I kdyby šlo o dvůr a dům a celoroční příjem,“ opáčila hospodská, „nikdo ho nedokáže probudit, dokud se nevyspí.“
A tak šel Petr ke kováři. „Už jsi někdy přemýšlel o věčném životě? Zeptal se.
„Prozatím ne,“ odvětil kovář, „jsem ještě mladý a mám solidní zdraví.“
„Zdraví vydrží jen krátkou dobu,“ řekl Petr, „ale věčný život trvá věčně a já ti ho mohu lacino obstarat.“
„Můžeme si o tom promluvit,“ přikývl kovář.
V tu chvíli vstoupil do kovárny vznešený muž. Byl to Alexandr. Vyjmul z kapsy podkovu a zeptal se: „Můžeš mi vykovat půl stovky takových? Můžeš za to žádat, u čerta, co chceš. Ale mám naspěch! Kovej tedy, dokud je železo žhavé.“
„Koukej se klidit,“ štěkl kovář ke svatému Petrovi, „vidíš, že nemám čas, tady můžu něco vydělat.“
Petr odešel, Alexandr hodil kováři váček a řekl, aby hotové podkovy položil před dveře, že se již postará o odnesení, a spěchal za svatým Petrem. Kovář se potil nad podkovami. Když byl hotov, spočítal peníze a viděl, že to stačí na celý příští měsíc. Sedl si před kovárnu a kouřil. Teď měl čas nazbyt, svatý Petr byl ale pryč.
Ten stál u ševce a díval se na své uvolněné podrážky, které mu švec nechtěl zadarmo přišít. „Stříbro a zlato nemám,“ řekl sv. Petr, „nabízím, co mám.“ A nabídl ševci věčný život za přišití podrážek.
„Nemůžu tvrdit, že nutně potřebuji zrovna věčný život,“ zadumal se švec, „ale chleba to neujídá a škodit to nemůže, když ho budu mít. Kdo ostatně ví, jestli člověk bude ve své poslední hodince tak při smyslech, aby se včas obrátil. Ukaž podrážky!“
V tom okamžiku vstoupil Alexandr. „Jistě jsem se zmýlil“, halasil. „Myslel jsem, že si tu nechám vzít míru na pár nových pánských bot, ale jak vidím, zabloudil jsem k příštipkáři.“
„Kliď se odtud,“ sykl švec na svatého Petra a otočil se líbezně k nově příchozímu: „Samozřejmě u mne dostat nové boty můžete, milostpane.“
„Můžeš na to přísahat?“ ptal se Alexandr.
„Ano, ať mne vezme čert!“
„Buď bez starosti,“ uculil se Alexandr a nastavil nohu k změření.
Svatý Petr odešel. Usadil se v příkopu u cesty a prohlížel si podrážky. Po chvíli dorazil i Alexandr a usadil se vedle něho.
„Ctěný pane kolego,“ začal.
„Jakýpak kolego“, bránil se svatý Petr rozhorleně.
„Copak mne neznáte?“ podivil se Alexandr. „Já mám tu čest být vašim následovníkem.“
„Než jsem se stal obchodním cestujícím, byl jsem dveřníkem nebeské říše,“ děl svatý Petr, „ale v té době nebylo toto místo tak dobře placeno, abych mohl takto vyhazovat peníze za učedníky.“
„Mám za to,“ řekl Alexandr, „že vám tam nahoře mohli dát lepší úřad, když jste byl římským biskupem. Byl jsem vašim následovníkem tady dole, nahoře jistě ne.“
„Kdo vlastně jste?“
„Alexandr VI., Nejctihodnější.“
„Chraň Pánbůh!“ ohrnul nos svatý Petr. „Tak vy jste ten papežský darebák! Opravdu?“
„Ano – ať mne vezme čert! Ostatně vy i já cestujeme za stejným obchodem.“
„Vyloučeno.“
„Jste přece agent s věčným životem,“ pochechtával se Alexandr. „Jenže vy máte ve svém měšci jenom jeden druh.“
„Však také je jenom jeden druh!“ řekl svatý Petr důrazně.
„Ale jděte!“ Alexandr mu ukázal dva váčky. „V jednom je „pokrok“ – ten je pro idealisty, kteří myslí také na jiné lidi. A v druhém je „úspěch“ – ten je pro materialisty, kteří myslí pouze na sebe. Jen pro upřesnění: mám už skoro vyprodáno.“
Tu padla na svatého Petra velká starost, protože věděl něco, čemu vy jen těžko můžete porozumět; ale já vám to chci vysvětlit, jak nejlépe umím.
„Ty hanebný podvodníku,“ zvolal, „chceš zkazit všechen život, jako jsi kdysi zkazil církev?“
„Chcete snad zapřít, že věčný život znamená pokrok a úspěch?“ odsekl Alexandr.
To svatý Petr nemohl popřít. „Jenže je s tím spojeno tajemství,“ řekl a hluboce vzdychl.
„Ano,“ řekl na to Alexandr a pečlivě zadržel dech, „často se mne trapně dotýkalo, že jste jen nevzdělaný rybář; ale nyní jsem tomu rád. Vy jste byl ostudou pro papežskou stolici, zato my ostatní jsme měli vzdělání a také se nám docela dobře podařilo setřít první nepříznivý dojem křesťanství. Jistě, znáte tajemství ve vší prostotě srdce, ale chybí Vám vzdělání, a proto ho nemůžete vyjádřit. Také já je znám a umím je odít do slov, ale nechci.“
„Ach Bože,“ řekl svatý Petr a smutně pomyslel na čtyři velké světové říše.
Rasmus se obrátil na děti: „Vy přece víte které!“
„Asyrskou, babylonskou, řeckou a římskou,“ volaly děti sborem.
„Správně,“ řekl Rasmus, „a co z nich zbylo?“
Sbor volal: „Byly zničeny.“
„A svatý Petr dobře věděl,“ pokračoval Rasmus, „že světové říše zanikly právě kvůli dvěma váčkům, které Alexandr držel v ruce.“
„Kvůli pokroku a úspěchu?“ nechápaly děti.
„Ano,“ přikývl Rasmus.
„Ale vždyť se o to snažíme všichni – myslím o pokrok a úspěch,“ ozval se Lars. „Copak myslíš, že náš svět skončí také v -?“
„Právě toho se svatý Petr obával.“
„Pokrok a úspěch jsou ale přece dobré!“
„Náležejí k věčnému životu,“ souhlasil Rasmus.
„Jak ale potom mohou přivést světové říše k zániku?“
„To souvisí s tajemstvím, které Petr nemohl říci a Alexandr nechtěl. Ale do jisté míry vám tu věc přece jenom objasnit můžu: Podívejte, když máte žízeň a dostanete sklenici čisté, pramenité vody, co řeknete?“
„Řekneme: ach!“ zvolal Lars, nejvýmluvnější z dětí.
„A co řeknete, když bude ve sklenici převařená voda?“
„Fuj, k šípku s tím!“ zvolal Lars.
„Ano, a přitom je to přece také voda,“ řekl Rasmus.
„Ale nehodí se k ničemu,“ odvětil Lars.
„Přesně tak je to s vodou života – s věčným životem,“ řekl Rasmus. „Je to současně pokrok a úspěch a lidé nemohou jinak než po nich žíznit. Ale jestliže chybí ono nepatrné tajemství, pak sestává život jenom z pokroku a úspěchu, je „převařený“, a když se pije, rychle se přijde na to, že tohle člověk nechtěl.
Nejsme ale ve školní učebně, jsme na hřišti a svatý Petr a Alexandr sedí v příkopě u cesty a oba by šli rádi zase domů, každý do svého. Je psí počasí, svatý Petr naříká nad horkem a Alexandr mrzne.
„Vrátím se dnes domů,“ zadrkotal Alexandr.
„Nezapomeň na podkovy,“ připomněl mu Petr – jestli z přívětivosti nebo proto, že papežovi přál zátěž, nemohu dobře říci.
„Vždyť jsem kováři slíbil, že si je někdo vyzvedne,“ utrhl se Alexandr, „a tak se také stane, protože jsou určeny pro Jeho Majestát. Tím se nemusím zabývat, máme dost služebnictva.“ A zvedl se, aby si koupil násadu ke koštěti, protože nechtěl jít domů pěšky.
„Dobře, že je pryč,“ pomyslel si Petr, „teď budu moci s lidmi obchodovat nerušeně.“ Odebral se k mlynáři a ptal se ho, chtěl-li by dát okamžik za věčný život.
„Zajisté,“ souhlasil mlynář. „Když fouká vítr, mlýn běží sám, tak mi okamžik vybude. Dej to sem!“
„Prodám jen za hotové,“ zarazil ho Petr, „jsem se zdejšími poměry již poněkud obeznámen.“
„Tedy dobře,“ řekl mlynář. „Tady máš okamžik.“
Ale svatý Petr si nasadil nebeské brýle a prohlížel okamžik, jako my ostatní prohlížíme peněžní poukázku, kterou si nejsme zcela jisti.
„Okamžik je falešný,“ řekl a vrátil jej mlynáři zpět. „Nestojí na něm: „Pánbůh“, stojí na něm: „Mlynář Madsen“. Myslel jsi jen na to udělat dobrý obchod. Nemyslel jsi na Boha, nýbrž pouze na to, jak bys na jeho útraty dostal své obilí pod střechu.“
Mlynář vytáhl bez okolků další okamžik a podal ho svatému Petrovi.
„Není k ničemu,“ zavrtěl hlavou Petr. A tak to šlo od jednoho okamžiku k následujícímu – pořád stejná písnička.
„Copak neexistuje ani jeden člověk, který by měl volných pár pravých, staromódních okamžiků?“ hořekoval v duchu Petr.
Ale bylo tomu právě tak. Většina okamžiků nesla jen jméno majitele. Na celé řadě stálo sice hned vedle jméno Boží, ale bylo zfalšováno.
„Musím počkat na lepší časy,“ utěšoval se Petr a jal se čekat.
Učinil na zemi strašný objev: Lidé přítomnosti již nemají žádné okamžiky. Stojí jednou nohou v okamžiku, který uplynul a druhou nohou v tom, který přijde. Viděno duševním zrakem, žijí ze starých dluhů a nového úvěru. Svatý Petr se tedy vzdal veškeré naděje, odebral se do bezdrátové telegrafní stanice a telegrafoval:
„Přítomný okamžik ze země zmizel.“ Petr

Sedl si a čekal na odpověď. Přišla brzy:

„Pokus se o rozdělení ve městech. Zdarma!“ Pán Bůh

Petr se vydal do hlavního města a tázal se všech, které potkal: „Co myslíte, že je věčný život?“
„Humbuk“, odpověděli. Všichni si už dávno koupili Alexandrův pokrok.
Tak se Petr vydal do venkovského města. Bylo to minulou neděli. Kolem něho uháněla spousta automobilů, motorkářů i obyčejných cyklistů. „Ti jistě chtějí do kostela,“ myslel si radostně, protože nedaleko se tyčil útulný venkovský kostelík. „Jsem to přece hlupák!“ lál sám sobě. „Už stárnu! Je samozřejmé, že když chci najít lidi, kteří hledají věčný život, musím do kostela. Člověk se až nestačí divit, jak tam všichni spěchají!“
A spěchal za nimi.
Jenže všichni motorizovaní jezdci minuli kostel a uháněli kamsi dál.
„Kam u všech všudy spěchají? Pomyslel si. Zavolal na jednoho z cyklistů: „Kam všichni jedete tímhle šíleným tempem?“
Cyklista se zašklebil: „Do pekla!“
„Asi má pravdu, ale že tam tak strašně spěchají?!“ povzdechl si svatý Petr. „Co s tím naděláme… Jestlipak se aspoň dostanu zase domů?“
Zatímco zůstal stát, aby o tom uvažoval, přejel ho opilý automobilista. Tak přišel svatý Petr zase domů. Ve vratech nebeské říše jej vítal Pánbůh.
„Nic dobrého nenesu,“ hlásil Petr, „můžeme to tady docela dobře zamknout. Konkurence vyhrála.“
„Tak mi vrať měšec,“ řekl Pánbůh.
Petr mu ho podal a oba vyvalili oči: měšec byl prázdný. Praskl, když Petra přejelo auto.
„Musíš odpustit,“ omlouval se Petr. „Byl jsem zrovna dost zaměstnán svým vlastním umíráním, nemohl jsem myslet na věčný život.“
„Nevadí,“ řekl Pánbůh, „zůstal tam dole, aniž by to lidé věděli. Třeba ho tu a tam někdo zčistajasna najde.“
Tak, děti, teď víte, že věčný život je tady dole. Vznáší se kolem dokola ve vzduchu. Každý z vás ho může dosáhnout. A kdo ho prožije, nemá již žádné pochybnosti. Ví, že je to dech, který vdechuje.
Myslíte, že něčemu z tohoto příběhu rozumíte?“
„Ale to tajemství, které svatý Petr nemohl říci a papež říci nechtěl,“ volal jeden z hochů.
„Ano, správně,“ usmál se Rasmus, „to je ale zas jiný příběh, který se možná dozvíte jindy. Možná také, že někdo z vás narazí na věčný život a pak se tajemství dozví ihned a bude ho moci předávat druhým. Ještě něco?“
„To ale jistě není pravda, že by lidé nemohli věnovat Bohu ani jediný okamžik,“ přemítal Mads.
„Myslíte snad, že byste to uměly?“ otázal se Rasmus.
„Umíme!“ volaly jeden přes druhého. „To přece znamená na okamžik zapomenout na sebe sama!“
„No uvidíme, jak je to lehké,“ řekl Rasmus. „Tamhle jde Dorta cukrářka. Teď ji zavolám sem a kdo jí dokáže věnovat krátký okamžik, až tady bude, ten si bude moci vybrat, co bude chtít, ze všech těch dobrých věcí, které má v koši. – Dorto! Pojď sem s tím svým košem!“
Dorta byla ve chvíli u nich, protože vycítila, že jí kyne dobrý obchod.
„Tak co byste chtěly?“ ptal se Rasmus.
Ze všech úst najednou se ozývalo: „Medový koláč! Šneky! Vídeňský koláč! Cukrové špalíčky! Bismarckovy bonbony!“
„To všechno jste si rozmyslely během toho okamžiku, než sem přišla,“ řekl Rasmus. „Vidíte, tady to máte! Nemyslely jste na Dortu, nýbrž jen na to, co měla v koši a co vy samy byste chtěly. Dnes nebude z obchodu nic, Dorto.“
Dorta odcházela a děti se za ní zahanbeně dívaly. „To je ale škoda,“ vyslovil Jeníček společnou myšlenku.
„Ano, opravdu jste nedostaly žádné pamlsky,“ řekl Rasmus, „protože jste si je nezasloužily.“
„Nezasloužily, ale Dorta za to nemůže,“ namítl Jeníček. „Doufala, že něco prodá.“
Rasmus se na něho dlouze zadíval, vstal a pokýval hlavou: „Ještě je naděje! – Pojď zpátky, Dorto!“ zavolal. „Kvůli Jeníčkovi dostanete všechno, co jste si přály – protože si nebudeme dělat z Dorty blázny.“
Podíval se šikmo dolů na Jeníčka a přemýšlivě dodal: „Svatý Petr by vlastně měl dostat tvou adresu.“

*Light up, light up
As if you have a choice*

0000010107763757000635340116040205091470

„Nasytit duši znamená účastnit se samotného mechanismu stvoření – stát se spolutvůrcem vlastního života a světa…“

Nejvyšší možný stupeň štěstí a spokojenosti je poměrně snadno dosažitelný. Bohužel mnohé z nás trápí pocit odloučenosti od vlastní existence, od ostatních lidí, od života vůbec. Carl Jung jednou prohlásil: „Zhruba jednu třetinu mých pacientů netrápí nějaká klinicky nedefinovatelná neuróza, ale spíš pocit nesmyslnosti a prázdnoty života.“

Jung popisuje vývoj člověka jako lidského jedince pomocí čtyř stadií. Na nejnižším stupni, který nazývá „atlet“, se klade důraz takřka bezvýhradně na tělesnou podstatu. Na druhém stupni, zvaném „dobrodruh“ či „válečník“, se fyzická zdatnost rozšiřuje na okolí. Odtud se pokračuje do stadia „státníka“ či „moudrosti“, kdy tělesné výkony jsou potlačeny a energie se primárně přeladí na moudrost. Ve čtvrtém, nejvyšším stadiu zralosti, nazývaném „spiritualista“, se spíše než na tělesnost či myšlení klade hlavní důraz na duševno.

Poskytnout potravu duši znamená nasytit tohoto „spiritualistu“, váš nejvyšší stupeň. Abychom tak mohli učinit, znamená to rozšířit svou vizi života. Zjišťujeme, že záležitosti, které nás tolik zaměstnávaly, například zdůrazňování vlastní tělesnosti… začíná ztrácet svůj význam.

Přestanete-li se zajímat o výše uvedené záležitosti, máte možnost kultivovat onu část vaší osobnosti, kterou nazývám „svědek“. Coby svědek začnete zjišťovat, že nejste tím, co jste neustále pozorovali, nejste všechno to, co jste vypozorovali na svém těle. Namísto toho se stáváte pozorovatelem.

Jakmile zjistíte, že jste pozorovatel, začnete chápat mechanismus stvoření – dojde vám, že to, co chcete vytvořit ve vlastním životě nebo na této planetě, není podmíněno tím, co provádíte s vlastním tělem. Namísto toho jsou vaše tvůrčí schopnosti podmíněné tím, čemu věnujete svou pozornost – a kde vaše pozornost poleví. Jako svědek se můžete začít spolupodílet na „kvantové mechanice stvoření“. Stáváte se stvořitelem, protože vše, co pozorujete, je ovlivněno skutečností, že to pozorujete. Akt pozorování se stává aktem tvůrčím.

Svědkem se stáváte díky své duši, nikoli zraku, neboť duše je ta část vašeho já, kterou máte předem danou, cosi božského, co vše pozoruje. Věnujete-li více energie a pozornosti své duši, začnete odhalovat onu „božskou“ část uvnitř sebe sama a všude okolo. Nasytit duši znamená účastnit se samotného mechanismu stvoření – stát se spolutvůrcem vlastního života a světa, aby byl takový, jaký ho chcete mít.

Lidé, kteří setrvávají ve stadiu „atleta“ či „válečníka,“ nebo se neustále zaobírají svými myšlenkami, si vykládají výraz „duševní potrava“ tak, že to znamená všechno, co dělají ostatní lidé. Když se však přenesete přes tyto stupně – nebo, jak říká Jung, „vyzrajete přes tato stadia“ – všechny ty věci, které vám na nižších stupních připadaly tak hrozně důležité, teď pro vás postrádají jakýkoli smysl. Stávají se z nich záležitosti, které pouze pozorujete. Svrchovanost získává duše.

Překročit nižší stupně a stát se svědkem znamená naučit se, jak rozvíjet a nasytit duši… Existují rozdíly mezi egem a vaším vyšším já, rozdíly, které lze vypozorovat a použít jako vodítka… Stačí být pozorný, klidný a věřit. Uvnitř vyšší části vašeho já existuje „vědomí“, že nejste osamoceni, že jdete tam, kam jít máte, že vás na vaší cestě někdo povede, že se můžete v klidu odevzdat a všechno bude tak, jak má být. Vyšší já vám pomáhá hledět na sebe i na ostatní spíše z hlediska lásky nežli strachu. Budete-li naslouchat opravdu pozorně, uslyšíte rozdíl mezi egem a vyšším já. Pochopíte, jak pomocí energie vzniklé díky vaší pozornosti dokážete nasytit vlastní duši.

Během procesu, kterému říkám „záměr“, začnete vnímat svůj život jako cosi mimořádného.

Pro ilustraci pojmu „záměr“ si představte, co se děje, když se vám v noci něco zdá… Ve stavu snění o ničem nepochybujete především proto, že dokážete vymazat svou minulost. Ve snu nemáte žádnou „historii“. Nemáte-li žádnou historii, nemáte žádný vzor, kterým byste se měli řídit. Toho všeho se zbavíte a sami sebe osvobodíte. Necháte-li za sebou svou minulost a prožíváte-li čistě přítomný okamžik a zbavíte-li se dále veškerých pochybností, pak pochopíte, co měl Jung na mysli, když používal výraz „synchronace“. Začnete spolupracovat s osudem. Začnete si všímat, co právě v daném okamžiku potřebujete, neboť vám to vstoupí do života. … Stačí vám jediné – stát se bdělým snílkem.

Jedna z mých oblíbených metafor názorně dokazuje, jak významné je uvědomit si, co skutečně minulost představuje. Představte si, že jste na člunu a míříte na sever rychlostí asi čtyřiceti uzlů. Jak tak stojíte na zádi a hledíte do vody, napadnou vás tři otázky. Nejprve se zeptáte: „Co po mně zůstává?“ Odpověď zní, že za vámi zůstává jen zbrázděné moře. Pak si položíte otázku:

„Co pohání člun?“ Odpověď zní, že člun pohání energie generovaná v daném okamžiku motorem. Poslední otázka je nejdůležitější:

„Je možné, aby brázda za námi poháněla člun?“ Odpověď je pochopitelně „ne“, neboť brázda za člunem je jen následek. Ta přece nemůže nikdy pohánět člun!

Teď si představte, že onen člun představuje váš život a zbrázděné moře za člunem symbolizuje všechno, co se vám přihodilo v minulosti: jak vypadá vaše tělo, jací byli vaši rodiče, kolikátý v pořadí jste se narodil, jak s vámi zacházela matka, jestli byl váš otec alkoholik a cokoli dalšího. Většina lidí žije v iluzi, že brázda, kterou po sobě zanechali, „pohání“ jejich další život – což je absolutně nemožné. Chcete-li rozvinout svou duši, musíte se dokázat „vymanit z oné brázdy za člunem“. Když se vám to podaří, zvládnete i své pochybnosti, budete-li v sobě „rozvíjet pozorovatele“. Stáváte se pozorovatelem namísto toho, abyste byli jen pozorováni.

Jeden ze způsobů, jak rozvíjet duši a stát se tak pozorovatelem, je umlčet vnitřní dialog a naučit se být potichu. Potřebujete určitý klid, abyste poznali vlastní duši. Jak řekl Melville: „Bůh má jen jeden jediný hlas, totiž ticho…“

Proces odstranění veškerého hluku vás zavede do stavu nazývaného „splynutí“. Ve stavu splynutí zmizí vše, co vás rozptyluje…

Ego není skutečné, neexistuje. Ego jako takové není. Je to spíše naše idea o sobě samém coby čemsi odděleném, zvláštním a významném, které potřebuje konzumovat, kterému se ubližuje a tak podobně. Ego je jen idea, kterou vláčíme všude za sebou. Když se nad tím zamyslíte, je ego v podstatě šílené. Šílenství se přece definuje jako víra, že jste něco, čím nejste, a ego vás vlastně přesvědčuje, že jste něco, čím nejste. Vnucuje vám přesvědčení, že jste vaše tělo, že jste vaše znalosti a dovednosti, a že soutěžit a být lepší než ostatní lidé, je důležité.

Vy nejste vaše ego. Ve skutečnosti jste božský a nekonečný duch. Jste duchovní bytí, které se nikdy nenarodí a nikdy nezemře, které jen získává zkušenost lidské existence. A když poznáte Boha, stanete-li se součástí mechanismu stvoření, dosáhli jste nejvyššího stadia svého života.

Wayne Dyer: „Jak se stát bdělým snílkem"

*Light up, light up
As if you have a choice*

0000010107763757000635340116040205020423

The reason angels can fly is because they take themselves lightly.
~G.K. Chesterton

0000010107763757000635340116040205007187

prosim vás, potrebujem radu.hladám literatúru na temu anjeli v roznych nabozenstvach a kulturach. potrebujem zistit ci sa bytosti,ktore mali funkciu ako anjeli vyskytovali aj v inych nabozenstvach ako jud, krest a islam a v akej podobe.
dike

000001010776375700063534011604020500718705007265

tuto temu som chcela robit na strednej ako zaverecnu pracu, ale nemala som k nej knihy a tak som nakoniec robila len temu anjeli v Krestanstve.
ale urcite knihy su, len neviem ci nejako ucelene,skor kde tu, tam tu cosi spomenute, takze neviem.

pan Kereuac napisal v darmovych tulakoch , ze v budhizme su anjeli Bódhisattvovia, ale len ked som po tom patrala, zistila som, ze je to preneseny vyznam a nie je to moc presne...

nuz drzim palce a ked nieco najdes, podel sa ;)

*Light up, light up
As if you have a choice*

00000101077637570006353401160402050071870500726505007360

okaj dakujem, ked najdem tak sa podelim

0000010107763757000635340116040204989849

"Snad dnes přijde vnitřní klid. Možná věříš, že jsi přesně tam, kde bys chtěla být.
Možná jsi nezapomněla na ten nespočet možností, které se rodí z víry v sebe a druhé.
Snad užíváš dary, které jsi dostala a předáváš lásku, která ti byla dána.
Snad jsi se sebou spokojená právě taková, jaká jsi.

Nech tuto vědomost ať se ti usadí v kostech a dovol své duši svobodu zpívat, tančit, chválit a milovat.Je tu pro každého z nás."

*Light up, light up
As if you have a choice*

0000010107763757000635340116040204926998

http://angelarium.wordpress.com/about/

*Light up, light up
As if you have a choice*

0000010107763757000635340116040204606392

Our New Symptoms and How We have Evolved

-Have you lost your desire to be a healer?
-Have you felt in recent months that the energy you used to embody is no longer there?
-Do you wonder what you are now supposed to connect to and wonder how to connect as well?
-Do you suddenly feel that your life is “here” and not back “home” somewhere?
-Have you given up any desires to save anyone or anything and only simply desire to stay put without extending?
-Have you given up belonging to groups and continually discussing spiritual matters?
-Have you discontinued meditating, “clearing,” and intentional actions involving creating, moving energy, or consulting divination sources?
-Have you lost the desire to bring up the energy of the planet, heal it, or the like?
-Do you no longer have the urge to make anything happen by yourself?
-Are you tired of being alone when it never bothered you before, and now crave the companionship of another or others?
-Is your own personal energy more “subtle” than it used to be?
-Do you often feel invisible when you go out in public?
-Are your needs frequently met with ease, with no real effort on your part? Or rather, are you rarely lacking anything?
-Have you begun setting strong boundaries and find that you are not as “open” to everything and everyone as you used to be?
-Have you grown to appreciate the small things and find that you are not so interested in material possessions, getting what you want, or having to have things a certain way?
-Have you come to realize that everything is not about you, that the behavior of others has nothing to do with you, and thus, you no longer take things personally?
-Do you put yourself first in regard to your health and happiness?
-Are you now comfortable refusing to participate in things that feel very “wrong” to you?
-Is it easy for you to close the door on others, knowing that you need not be “nice” and accommodating when interacting with them was not your idea in the first place?
-Do you feel a peace and tranquility that you had rarely experienced in the past, and do you now feel safe and protected?
-Are you ready to retire?
-Do you notice much more of what is around you, instead of what is going onwithin you?
-Do you easily and clearly see others and what they are here to contribute? Do you acknowledge them and connect to them easily when appropriate?

-Are you aware of the whole, can you interact in groups without taking over or discounting the contribution and gifts of others, and can you allow others to become involved without having a “don't tell me what to do” or controlling attitude?
-Have you come to realize than nothing needs to be “fixed” and never did? Have you dis-continued offering your services when you were not even asked (and this includes being asked by nature and the planet herself as well)?
-Do you find the answers within yourself now, rarely consulting any outside sources?
-Do you know that you are not perfect and never will be?
-Do you possess a great gift or ability, are frequently told about this by others, but have no idea what they are talking about?
-Are you able to make decisions from your gut, your intuition, or rather what simply “feels” right without any rational explanation?
-Do you know what is yours to do, and realize that much everything else is someone else's passion or purpose, there-by staying in your own role and not taking over someone else's?
-Have you found that you spend more of your time and focus simply on one of your passions or talents, and not on a variety of interests as you may have done in the past?

If you can relate any of the above, you are most certainly on your way to becoming an Earth Angel. But know as well, that these transitions come to us step by step. This is what evolution is all about. So then, you may be experiencing some of the above, but not all. In time, you will eventually experience most all of theabove, and then find that you need to “wait” for others to catch up, as we are all part of one beloved whole. In addition, we will begin having exciting and new experiences as well!

If you are one who has not felt a big connection to Source or a higher vibration in ways that you had in the past, know that there is a good explanation. We have reached a place in our spiritual evolutionary process where we are embodying enough light now within ourselves. We have graduated. Thus, we are now ready to connect to each other. We are holding a very new space of light, through a grid-work of brothers and sisters, and our new connections are with our own souls and with each other now.

Welcome Earth Angels, to the next phase of our journey home.

0000010107763757000635340116040204558784

u nas nedaleko domu je takato zahrada

plna vselijakych krasnych anjelov

000001010776375700063534011604020455878404560629

prekrasna!!!
kde to je?

Give the world the best you have and you\'ll get kicked in the teeth,Give the world the best you have anyway.

00000101077637570006353401160402045587840456062904561377

stoke newington - london

0000010107763757000635340116040204558784045606290456137704563418

mnj, london.
to bolo hned jasne ze nie sr :(

0000010107763757000635340116040204460408

http://kyberia.sk/id/4460322

Give the world the best you have and you\'ll get kicked in the teeth,Give the world the best you have anyway.

0000010107763757000635340116040204223199

you never know :)
http://kyberia.sk/id/4209386/

Give the world the best you have and you\'ll get kicked in the teeth,Give the world the best you have anyway.

0000010107763757000635340116040203971757

ORBIS HARMONIAE (Svet harmónie) v dňoch 17. a 18. mája 2008 9. ročník

o programe viac tu

0000010107763757000635340116040203686208

Všetci sme anjeli iba s jedným krídlom a môžeme lietať iba vtedy, ak objímeme jeden druhého.

Pokračujem v čítaní... plač pier, zavriem oči a len vzdychnem \"Stojím na kopci, pozerám sa na okolitý svet, možno cestou nájdem miesto...\"

000001010776375700063534011604020368620803687285

dufam ze najdes toho, s kym budes lietat, co najskor.
ja zatial nabijem brokovnicu...

000001010776375700063534011604020368620803686288

;]

000001010776375700063534011604020368620803686224

datanode uz si k udelil. uz to nehul

0000010107763757000635340116040203663817

velmi fajn toto:
http://forum.reiki.sk/viewtopic.php?f=12&t=286

There is a crack in everything.That\'s how the light gets in...
*...Light up, light up As if you have a choice...*

000001010776375700063534011604020366381703664236

hm, skoda, ze som tam nenasla nieco viac o anjelovi Arielovi :( nahodou nemas nejake blizsie poznatky o anjeloch straznych? lebo ja len velmi malicko, teda mam na mysli nejaku teoriu, alebo ako to mam definovat, vies...

00000101077637570006353401160402036638170366423603664325

co ta najviac zaujima?
mozno ti budem vediet ja alebo niekto tu odpovedat...

kazdy ich ma. anjelov:)
obvykle dokonca dvoch a viac.

vyborne knihy na zoznamenie sa s anjelmi
su Andele stoji pri nas http://www.martinus.sk/?uItem=21476
a tiez knihy od doreen Virtue

There is a crack in everything.That\'s how the light gets in...
*...Light up, light up As if you have a choice...*

0000010107763757000635340116040203663817036642360366432503664359

ved to... viem, ze mojim anjelom straznym je Ariel... mam o nom priblizne vedomosti... (cim obdaruvava cloveka a tak podobne) hm, tak ma to zaujima- vediet o nom viac...

000001010776375700063534011604020366381703664236036643250366435903664407

tak toto je co som nasla v knihach co mam doma (a je ich dost malo, zvysok je v ba)

Ariel- lev bozi, spomina sa ako anjel i demon , v niektorych dielach ( Shakespeare, Geothe, Strateny raj) dokonca ako rebelujuci anjel :D
Lev Boží, anjel nevinnosti a čistoty, snov a ochranny počas ťažkých skúšok
anjel zjaveni, zjavuje najdolezitejsie tajomstva prirody a odhaluje skryte poklady (duchovne i hmotne)
jeho chranenci su schopni predvidat buducnost zo snov
su silni, maju jasnu mysel a napady, su vnimavi, maju vyvinujte zmysly, odhaluju
nove postupy, su atraktivni a pritazlivi, vedia vzbudzovat zaujem a presviedcat.
pomaha vytazit z ludi co najlepsie :) / ako kazdy anjel

There is a crack in everything.That\'s how the light gets in...
*...Light up, light up As if you have a choice...*

axone forumz