thus spoke 2ManyFingers in 'Trest smrti' :: Remember, remember, the velvet November

"Abychom věděli, co to trest je, musíme nejdřív vědět, co to je zločin. Zločin je, když se někdo záměrně a vědomě dopustí něčeho nelegitimního, tedy něčeho, na co nemá právo. Např. někomu svévolně ublíží. Víme, že když někdo někoho zavraždí, zmlátí, znásilní, anebo okrade, dopouští se zločinu. Avšak zločinec se tímto dopustil nejen něčeho, co je nepříjemné a bolestivé, totiž jinému člověku strašně ublížil, nýbrž se dopustil něčeho, co je nelegitimní, na co neměl právo. Jinými slovy, dopustil se nespravedlivosti, či lépe řečeno, porušil či narušil spravedlnost. Je zde narušena spravedlnost a je zde obě? (v případě vraždy pozůstalí oběti). Ta rána spravedlnosti si žádá své zahojení, tedy naplnění spravedlnosti, učinění jí zadost. A nevinná obě? si žádá kompenzaci. Tedy trest je naplněním spravedlnosti, je primárně a v principu odplatou za zločin, za nevyprovokované, neodůvodněné porušení spravedlnosti zločincem. Kdyby nebylo zločinu, nebylo by ani trestu. Trest je tudíž reakcí na zločin, je odplatou zločinu, tudíž retribucí. Existence oběti, tedy nevinného poškozeného zločincem, si z důvodu spravedlnosti rovněž žádá jeho kompenzaci, tedy odčinění škody ze strany zločince. Tím a jenom tím může být spravedlnost opět naplněna.

Tedy primárním smyslem trestu je retribuce zločinci a kompenzace oběti. Co je to však retribuce? Respektive, co jej jejím obsahem? Jejím obsahem je vždy a nutně určitá nepříjemnost pro usvědčeného a odsouzeného zločince - právě proto, že on poškodil někoho jiného či mu ublížil, i když nemusel. Trest je vždy určitým postihem zločince. Jinými slovy, trest je identický s omezením nějakých práv zločince. To, že má člověk nějaká přirozená práva, např. právo na život, svobodu či majetek, neznamená, že stát mu tato práva nesmí nikdy omezit. Právě naopak, dopustil-li se člověk porušení přirozených práv jiných lidí, musí být právě proto potrestán, a jediným možným obsahem trestu je omezení právě jeho přirozených práv. Trest svou vlastní přirozeností nemůže být ničím jiným. Proto je legitimní, aby stát zločince zavíral do vězení (omezil jejich právo na osobní svobodu) či uvaloval na ně pokuty (omezil jejich vlastnické právo). A protože v rámci trestu stát smí omezit práva zločince, není a priori důvod, proč by nemohl sáhnout i na jeho právo na život. Právo na život je jedno z mnoha přirozených práv. Není jediným přirozeným právem. Těžko lze říci, že je rovněž právem nejvyšším. Mnoho lidí si například více cení či cenilo právo na svobodu. Zachování svých životů jakožto biologického fenoménu není či nebylo pro ně nejvyšším cílem. Proto kdyby chtěl někdo sáhnout na jejich svobodu a uvrhnout je do otroctví, považovali by za lepší, statečnější a vznešenější, raději umřít ve stoje než žít na kolenou (a mnozí z nich tak v minulosti učinili)."

from http://www.kyberia.sk/id/948348/