Život po porodu...

Rozhovor dvou dětí
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto,
abychom se připravili na to, co bude pak. - Blbost, žádný život
po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady.
Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou. - No to je přece
nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! živí
nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: život po porodu je
vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká. - Ba ne, určitě
něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady
zvyklí. - Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem
prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá
stísněnost v temnu. - No, já přesně nevím, jak to bude po porodu
vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará. -
Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom
vůbec nebyli. - Tomu nevěřím! žádnou mámu jsem nikdy neviděl,
taže je jasné,že žádná není. - No ale někdy, když jsme zticha,
můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš,
já si fakt myslím,že opravdový život nás čeká až potom...