Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, jako děti narozené v 50., 60. a 70. letech vůbec neměly šanci přežít. Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme si vždy hráli venku. Klidně jsme se rozdělili o jednu flašku a pili s druhými, aniž by z toho někdo zemřel. Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika zakončeních v pangejtu jsme ji domontovali.
Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, až se teprve venku rozsvítily lampy - a nikdo se nás nedovolával - žádnej mobil při ruce! Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, mobilní telefony, počítače, chatrooms a internet.
Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo nebyl žalován po těchto úrazech. Byly to úrazy a nikdo nebyl vinný - jen my! Vzpomínáš si na úrazy? Prali jsme se, měli jsme
modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně š?ovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Jezdili jsme na kolech, chodili jsme domů k druhým kamarádům, tloukli jsme na dveře, vlezli jsme dovnitř a pletli se do řeči.
Někdo, kdo nebyl ve škole tak chytrý, musel opakovat ročník. Tato nynější generace vychovává chráněné děti, nejlepší chytráky a děti pro investici.
Tato poslední 50. léta byla explozivní na nové nápady. My jsme měli volnost, fiasko, sukcesy a odpovědnost - a naučili jsme se chovat se ke všemu a poradit si.

A ty jsi (možná) jeden/a z nich.