Neviem kam inam s tým, tak asi sem. Je to výživné čítanie. Aj o tom ako sa krypto už nevyužíva ani tak na anonymné platby ako kedysi, ale na investovanie a scamy:

https://www.facebook.com/roman.tyc.3/posts/pfbid02hzWG543ZWZjZHK5j8dtFyHe3wewmjY83EibXbj9B7HeEhcE5ZPZcsosjqYk2Ugwhl

Roman Týc
5d ·
Deset let Paralelní Polis
Jako sociální experiment deset let myslím stačilo. Teď je ta chvíle projekt uzavřít, vše shrnout, systematicky zpracovat a výstup publikovat.
Ale stručně řečeno, nečumte a běžte domu, žádná kryptorevoluce se nakonec nekoná.
Nemít jasný cíl.
Bylo to dlouhý, nějakou dobu pro mě velice inspirativní, někdy až šokující, většinou ale únavný a vyčerpávající. Na počátku jsme si ve Ztohoven položili otázku, jestli mohou disruptivní technologie zvrátit status quo současného společenského uspořádání, tedy jestli mohou zpochybnit význam státu a vytvořit základ pro systémovou alternativu. Pro praktické zkoumání jsme v první řadě potřebovali sociální inkubátor, tedy dům, ve kterém bychom vytvořili co nejideálnější podmínky pro interakci lidí, kteří v emancipační potenciál technologií věří, jsou motivovaní s nimi pracovat a jsou v několika úrovních schopni, ale i ochotni, projektu věnovat čas. Prací skupiny Ztohoven bylo dům postupně vybavit mobiliářem, zajistit udržitelné financování, dotvářet strukturu vztahů, pojmenovávat nové objevy, ale především celou událost zaznamenávat. To vše s nekonkrétním očekáváním, vůlí přijímat a řešit všechny problémy, které s takto náročným projektem souvisí.
Myší ráj
Prvním úkolem bylo najít prostor, vše ostatní už vycházelo z dispozic domu v Dělnické 43, kterou nám pronajal Richard Balous, majitel i sousedního divadla La Fabrika. Jeho odvaha a důvěra, že takto obrovský objekt ufinancujeme mě dodnes udivuje, totiž měsíční náklady na provoz budovy se pohybovaly přibližně kolem půl milionu korun měsíčně, což v režimu neziskové organizace bez státní podpory byla opravdu výzva. Čtyřpodlažní budova, s cca 900m2 plochy, nám sama nadiktovala požadavky provozu. První víkend v říjnu 2014 jsme otevřeli a to velkolepě, prvním ročníkem kongresu, pod názvem Hackers Congress. Dům byl zamýšlený jako takový “Myší ráj”. Rezervace pro lidi, kteří věří ve společenskou změnu, která přirozeně vzejde z prostředí, ve kterém je veškerá komunikace šifrovaná, tedy neexistuje způsob, kterým by třetí strana zneužívala získané informace, které si mezi sebou dvě strany vyměňují. Tento způsob chování se nazývá Kryptoanarchie. Význam složení dvou slov, Krypto/šifrování a anarchie/vzdor vynucené autoritě. Vše ostatní pak už přicházelo samo, a byla to jízda jak blbec.
A teď to ufinancovat.
Velice záhy po otevření se stal dominantním tématem bitcoin. S ohledem k tomu, že se v roce 2014 tímto fenoménem prakticky nikdo nezabýval a cena se pohybovala někde na úrovni 200$, což některým z prvních účastníků našich bitcoin meetupů zhodnotilo jejich majetek v bitcoinu už tenkrát mnohonásobně, začala se v prostoru setkávat skupina kryptobaronů, kteří na dalších několik let určovali smysl a význam budovy. I když jsme se snažili dramaturgicky do provozu nesměle zasahovat, bitcoinový živel byl mnohem silnější, než bychom ho byli schopni odklonit někam, kde bychom projekt viděli raději. Bohužel to někdy způsobovalo kolize, kdy nové osazenstvo domu toužilo po absolutní svobodě, aniž by si připouštěli odpovědnost, která s touto svobodu automaticky přichází. Díky tomuto přístupu, se v prvních letech Paralelní Polis potýkala s dramaturgicky nevyváženým programem, který stál na Iidech, jejichž přednášky více připomínaly kapitalistickou propagandu a v některých případech kázání věrozvěstů. O dramaturgicky vyvážený dialog nikdo z nich nestál. Pokud už někoho zvali do debaty, vždy bylo jejich cílem hosta argumentačně znemožnit. Po několika měsících jim do panelových diskusí nechtěl už nikdo chodit, a program se nakonec zůžil na několik egocentriků, kteří se vzájemně utvrzovali v jejich (kapitalistické) pravdě. Kromě toho, že to byl orloj pořád stejných, dokola se opakujících postaviček, tak to byla především čím dál větší, hrozně neinspirativní nuda. I když se projekt prezentoval jako udržitelný, nezávislý na státních dotacích, tedy ve své podstatě pravicový, lidská lenost, prospěchářství a sobectví prorůstající společností a politickým smýšlením z leva do prava, vedlo k tomu, že většina z osazensta pro provoz domu automaticky očekávala vnější finanční podporu, tentokrát ale výhradně ze soukromého sektoru. Já donory vždy jako zázrakem nakonec sehnal a postavili jsme z nich board, který jsem jednou ročně musel přesvědčit, jak důležitý projekt to pro svět je. V posledních letech jsem jim už nebyl schopen lhát, a dvouleté smlouvy jsme nechali bez prodloužení expirovat. Osobní poděkování všem těm chlapíkům ještě dlužím, protože bez nich, by se ten projekt nikdy nemohl rozjet a v krizových momentech by padl na držku mnohem rychleji a z větší výšky.
První krize
I přes finanční podporu donorů, v první etapě pod vedením jednohu z kryptobaronů, jistého Martina Š., nabral projekt přes jeden a půl milionu dluh, především na nájmech a energiích. Lidi se v baráku chovali tak, že si naprosto běžně brali občerstvení v kavárně a zapomněli zaplatit. Na přednáškách takřka nikdo nikdy nezaplatil dobrovolné vstupné a samotný ředitel vedl projekt takovým způsobem, že jsme prostory po jeho angažmá, a to především jeho kancl museli téměř deratizovat. Tam jsem se poprvé probral a došlo mi, že nelze předpokládat kvality a schopnosti člověka podle toho, že se mu podařilo nakoupit větší množství bitcoinů v době, kdy to stálo pár dolarů. Stejně tak ho k výkonu nebylo možné motivovat finančně. Prostor jsme pak vymalovali, umyli okna, udělali pořádnej internet, nakoupili další mobiliář a dům jsme začali nabízet k pronájmu na eventy a ouha, najednou se začalo dařit.
Pětiletá nájemní smlouva.
V druhé třetině provozu jsme sice pořád udržovali původní koncept, kdy nebylo možné v prostoru platit jinak než kryptoměnou, ale už jsme věděli, že odpovědnost za formální provoz domu nelze delegovat na “komunitu”, která se stejně nakonec začala chovat tak, že chce využívat výhod, ale odmítá sdílet odpovědnost spojenou s provozem domu. Díky tomu se začala vytrácet moje původní představa, že po rozjetí projektu předám otěže nějakýmu šéfhackerovi a pro změnu se zavřu zas na dva roky do ateliéru. Tou dobou nám končila první pětiletá nájemní smlouva a my jsme šli díky několika dobrým rozhodnutím rychle nahoru. Na našich kongresech bylo každý rok naprosto vyprodáno a poslední lístek se vždy vydražil za jeden celý bitcoin. Všichni jsme si ulítávali na iluzorním přesvědčení, že návštěvníky zajímá diskuse o společenské změně, a nechtěli jsme si připustit, že zájem o kongres je především proto, že jsme tou dobou byla jediná konference v Čr, která se zásadně zabývá bitcoinem. Obsah našich konferencí byl až z 80% postavený na bitcoinu, a naši speakeři postupně ve svých přednáškách neřešili nic jinýho, než finanční význam kryptoměn a jejich zhodnocování. V tu dobu jsem si začal všímat, že se z kryptoanarchistů v kapucách stávají finanční poradci, co se nezdráhají obléci sako na prodej a aktivaci hardwarové peněženky. Za své konzultace si nechávali tvrdě platit, a Paralelní Polis využívali jako reputační background a meetingpoint zadara. Na konferencích bylo naprosto běžné, že přední představitelé světové krypto scény byli vesměs překvapeni, že po nich chceme platby na kavárně bitcoinem, a pobaveně se přiznávali, že kryptem ještě nikdy takto neplatili. Byla to ale také doba, kdy jsem poprvé začal slýchat, že bitcoin není nástroj na placení ale příležitost pro zbohatnutí. Nastala doba, kdy s tím bylo potřeba něco dělat a tento tematický plevel z dramaturgie Paralelní Polis vytrhat. Byla to ale také doba, kdy přišel Covid-19, a my znenadání museli řešit naprosto jiný problémy.
Covid-19 - druhá krize
Další dva roky jsme jako většina podobných objektů bojovali o holou existenci. Místo podpory a hledání konsensuálních řešení v nastalém zmatku, jsme díky dodržování základních bezpečnostních a hygienických pravidel byli z řad libertariánů obviňováni, že jsme pokrytci a podporujeme stát v šíření paniky, protože Covid-19 a jeho nebezpečnost je smyšlená a neprokazatelná. Tito chytráci nedomysleli, že pokud onemocní všichni čtyři pracovníci v Paralelní Polis naráz, tak zavřeme, a už se z toho nikdy nevzpamatujeme, protože nebude nikdo, kdo by ráno otevřel dveře členům Hubu, tedy placeného coworkingu, který celý dům držel finančně nad vodou. Bohužel v tu dobu nastala i situace, kdy jeden ze zakladatelů Paralelní Polis, zaplatil svojí asistentce přes 200 000,- za pomoc při organizaci kongresu, což byla činnost, kterou do té doby dělali dobrovolníci a veškerý finanční přebytek šel logicky na provoz neziskové organizace. V ten moment byla Paralelní Polis podruhé nad existenční propastí a já ztratil důvěru v zásadní osobnost spojenou s projektem Paralelní Polis. Aby toho nebylo málo, tak další rok oba dva uspořádali programově totožnou konferenci v podobný termín v NDR. S příchodem Covidu v panice nakonec zmizeli i všichni původní tvůrci projektu, bez ohledu na důsledky. Tento stav, jak všichni tuší trval přes dva roky a přežili jsme ho díky kampani na HitHitu, na které se nám podařilo vybrat 700 000,- což v kombinaci se sníženým nájmem od majitele domu stačilo na to, abychom v poslední chvíli vybrali s odřenou prdelí ostrou zatáčku. V tu dobu se nám s Veronikou narodila Babeta a já od rána do večera nebyl doma, na což mě Veronika po roce taktně upozornila a já věděl, že jsem Paralelní Polis už dal maximum, a nerad bych si později vyčítal, že jsem neviděl vyrůstat naše dítě.
Správný čas vybrat zisky
Poslední třetina existence byla o hledání pozice v nové situaci. Covid změnil hodně návyků lidí a čekat, že se po dvou letech šílenství vrátí zpět před začátek pandemie bylo naivní. Bitcoin a kryptoměny jsme pomalu začali odsouvat z naší pozornosti, protože všechny původní funkce krypta se postupně ztrácely, nebo se uživatelsky komplikovaly a širší komunita, především kolem Bitcoinu, neřešila prakticky nic jiného, než je zhodnocování a spekulace. Nastala doba bitcoin primitivismu. Kryptoscéna se fotbalizovala do takové míry, že jakýkoliv dialog mezi držiteli rozdílných kryptoměn už nebyl prakticky možný. Narativ kryptoanarchie a étos cypherpunku v mediálním prostoru z bitcoinu vymizel absolutně. Tematické kormidlo převzali YouTubeři, kteří účelově pro sledovanost populisticky pumpují do lidí to, co naivní krypto newbie chce slyšet a to bez elementární kritiky, která je zdravým základem všeho, co se má rozvíjet. Bitcoinový živel ustrnul hypnotizován cyklickým růstem a běžný uživatel pouze čeká správný moment pro převod zpět do dolaru a ani by ho nenapadlo bitcoin použít pro platbu, natož platbu anonymní, nedej bože na darknetu. S každým čtyřletým cyklem přicházejí stupidnější držitelé krypta, kteří do zblbnutí vykřikují hodl, hopium, raketa, nebo bull run. Někteří kryptoanarchisti se zorientují v nové situaci, oportunisticky se přizpůsobí volání trhu a poučeni z předešlých cyklů nováčkům začnou za poplatky rvát do krku to co chtějí. Vydávají se bitcoinové publikace jak na běžícím pásu, kde se pořád dokola recykluje to stejné. Ti praktičtější nabízejí workshopy, na kterých prodají zmateným lidem to, čeho je v různých formách zdarma plný internet. Slovo anarchie ale překáží v merketingu prakticky všem a proto ho ze svého slovníku vyřadí úplně. Z původních entuziastů a bojovníků za finanční emancipaci se stávají dolaroví milionáři. Místo smysluplného využití nashromážděných financí, které by jim v mnoha případech vystačili do konce života, chtějí iracionálně bitcoinu ještě víc. Přišla doba, kdy se bezostyšně produkují investiční pasti, ti chytřejší se snaží vydolovat coiny z těch méně ostrých pastelek v penálu. Tak jako ve zlaté horečce na Klondajku, nakonec nejvíce vydělali ti, kdo prodávali krumpáče a lopaty. Stejně tak v kryptu vydělávají ti, kteří nabízí předražené služby. Hardwarovou peněženku vymysleli a prodávají chlápci, kteří nemají problém krást coiny těm, kteří je nemají dostatečně zabezpečené, což v praktické rovině smysl dává, z pohledu etiky nad tím zůstává rozum stát, ale vždy se mezi svými obdivovateli dokáží obhájit geekovskou frází “no keys, no bitcoins”, která možná platila v počátcích krypta, ale dnes by například u vykradené burzy jistě neobstála.
Naší poslední zkušeností, byla snaha podpořit Ethereovou komunitu, která se nakonec ukázala ve své nahotě jako nejvíce nemocná. Chlapíkovi z Ústí jsme dali v Paralelní Polis neomezeně prostoru, abychom zjistili, že jeho jediným cílem je přes Paralelní Polis tahat z důvěřivých investorů peníze, kterými nutně potřeboval dotovat vývoj jeho krypto zastavárny. Po půl roce angažmá jeho týmu v Paralelní Polis, dovedl barák na pokraj bankrotu s tím, že prý musel projktu půjčit peníze na provoz, který mu tedy dlužíme. Lol. Nakonec potají zmizel a nezaplatil ani korunu za nájem uspořádané konference, o které jsme si celou dobu mysleli, ži ji pořádáme my. V průběhu doby jím najatý ředitel Paralelní Polis vybral na provoz Paralelní Polis od sponzorů přes 10 000 000,- které nikdy do Paralelní Polis nedoputovaly. Nutno podotknout, že se s penězi vypařil nejen on, ale i produkční, kterého jsme najali přímo pro Paralelní Polis. Tak trochu hoši počítali s tím, že na ně anarchisti nepodají trestní oznámení. Tak chlapík z Ústí tentokrát ojebal neziskovku, takže gratulujeme, a přejeme, ať mu jeho zastavárna na odrbávání zoufalců pěkně šlape.
Dog eat dog
Cílem a smyslem dnešních uživatelů bitcoinu není vytvořit paralelní ekonomický systém, ale bitcoin dočasně držet pouze jako investici a čekat zhodnocení. Dnes bezostyšně bitcoinový influenceři radí, kdy je nejlepší čas, ve kterém bychom měli vybírat zisky. Nikdo z nich už ale neříká, že když na jedné straně vybírají zisky, na druhé straně má někdo jiný ztrátu. A ten s tou ztrátou je většinou člověk, vyhecovaný užitečnými idioty Youtubery, který naskakuje v hysterii blízko u vrcholu, a nakonec prodává u dna propadu, protože není schopen držet coiny ve ztrátě celý další čtyřletý cyklus, aby se na pomyslné pyramidě posunul o stupeň výš. Tito lidé jsou těmi chytřejšími a bohatšími vysmívaní, ale nikdo si nechce připustit, že tito zmanipulovaní chudáci přes bitcoin odevzdávají peníze, které byly jejich naivní šancí úniku z chudoby. Takových lidí, kteří takto prodělají, je statisticky více než 80%. I když bitcoin ze své definice není letadlem, tak drtivá většina jeho držitelů s ním jako s letadlem zachází. Z bitcoinu, jako nástroje pro finanční revoluci, se stala hračka pro bohaté, díky níž bohatí bohatnou a chudí ještě více chudnou. Bitcoin ztratil většinu z původních vlastností, díky kterým jsme ho v Paralelní Polis používali. Už dávno ztratil anonymitu, převody rozhodně nejsou levnější než u bank, díky burzám s vynucovaným KYC se stal regulovaným aktivem, nástrojem pro špehování a už několik let je velkým tématem centralizace bitcoinu zkrze výpočetní výkon, který reprezentují velké miningové farmy, obří pooly, nebo investiční fondy, které v poslední době za velice krátkou dobu dokázaly naakumulovat několik procent všech bitcoinů v oběhu. Blockchain pravděpodobně zůstane stejný, jeho změnu si nepřeje nikdo právě kvůli udržení důvěry v investici, ale všechno spěje k tomu, že s bitcoinem nebude možné v budoucnu manipulovat jinak, než přes institucionální wrap. Nebude trvat dlouho, a díky velkým investičním skupinám z bitcoinu zanedlouho bude jen další nástroj pro manipulaci trhu, tak jako to historicky bylo u akcií, zlata, ropy atp. Běžní lidé budou tradičně bitcoin u domnělého dna v panice prodávat, a finanční skupiny ho díky tomu budou výhodně nakupovat, držet, akumulovat a manipulovat s trhem. Podobně vykastrované budou nakonec všechny smysluplné kryptoměny a ostatní pro nezájem zaniknou.
Tak co teď? HODL PYČO!!! No tak dobře ogaři.
To nechceš
V Paralelní Polis jsem zažil opravdu všechno. Určitě všechno to, co jako provozovatel podobného objektu zažít nechceš. Krádeže, zlatokopky, bratry koprolálisty, bizarní porno, podřezanou zhrzenou milenku v kuchyňce, podvody, defraudaci, neplacení faktur jako finanční strategii, úřední kontroly, igelitky peněz, praní špinavých peněz, daňový úniky, exguvernéra národní banky, luxusní fára, klasický vexláky, jejich muly, návštěvu Babiše s Prchalem, dealery, drogy všeho druhu, přednášky naprostejch šílenců, zfetovanej personál, manželský nevěry, udávání, vydírání, donašečství, promiskuitu, rvačky, jeptišku zavěšenou na hácích, tunelování, zatýkání, rozmlácený ATM železnou tyčí, zmanipulovanou důchodkyni co posílá bitcoin přes ATM nějakýmu hajzlovi do Afriky, zeblitýho ekonoma, celebrity, pornstar, pábitele, nasráno v kalhotech, zmatenýho miliardáře, šamany, šarlatány, estébáka, manipulátory, stalkery, ženskou z interpolu, kterou tam několik měsíců vodil chlapík z core týmu, hospitalizaci v blázinci, podrazy, výčitky, intriky, nenávist, aroganci, lhaní, pasivní agresivitu, s**uální obtěžování, zatýkání, vandalismus, ale trochu pro vyvážení měl projekt i světlé chvíle, ve kterých bylo i ocenění, mediální pozornost, lásky, dokonce tajná schůzka s budoucím prezidentem, i obětavost, pochopení a nakonec i přátelství tam bylo. Asi nejsmutnějším poznáním je, jak málo lidí chápe smysl a význam neziskových organizací, protože ten největší podíl naší energie nakonec spotřebovávalo odrážení predátorů, které iluzorní prostředí neregulovaného světa bez světských zákonů magneticky přitahoval.
Tentokrát bez ideologů
A co teď? O žádný sociální experiment se dál už v baráku jednat nebude a vytěžovat značku Paralelní Polis by nebylo fér už kvůli starýmu Bendovi. Cowork pro lidi zachováme, nebylo by správný říct členům Hubu pouze “čau, už nás to nebaví, běžte pryč” protože po formální stránce s elementární péčí ten barák stále docela dobře funguje, akorát tu odpovědnost za provoz už nebude mít nezisková organizace Paralelní Polis, ale fyzicky štafetu převezmem pod značkou Second Culture spolu s Katkou, se kterou jsme provoz Paralelní Polis řešili prakticky od Covidu. Neziskovku Paralelní Polis zaparkujeme do suterénu, kde se bude snad systematicky pracovat na nějakym bilančnim shrnutí deseti let projektu, a já doufám, že z toho vzejde parádní publikace, nebo alespoň tučná kapitola v knize o Ztohoven. Na realizaci publikace nám kejvnul Aleš Najbrt, a já se na to už strašně těšim.
Byla to jízda dark světem, o kterym bych se nikdy nedozvěděl tolik, kdybych nepřesvědčil lidi ze Ztohoven, že to riziko bude stát za to, a i když z nich ten kryptoblázinec nakonec nevydržel nikdo až do konce, tak jim za to dík.
Vejdi ven.
Ende.