Hoch, který dospěl a odvykl matce, nepozná klidu, dokud si nenajde ženu. Jen ta mu opět vrátí jeho jednotu. (57). A když sem ji chytil, náhle tu nebyla...To, co jsem pronásledoval,byl právě jenom ten běh...Dokuď se tě však nedotýkám, buduji tě jako chrám. A vytvářím tě plnou světla. A v tvém mlčení jsou uzavřeny celé krajiny. A dokážu svou láskou přesáhnout tebe i sebe. A skladám písně k oslavě tvé říše. A když zavíráš oči, zavírá vička svět...Jsi pouze jeden stupeň mé cesty k Bohu (76) A láska jediné ženy, třeba nevím jak hloupé, vyváží Mléčnou dráhu se všemi hvězdami. (77) Neuzavírej se v ženu, abys v ní hledal co už jsi našel. Můžeš jí dosáhnout leda čas od času, jako obyvatel hor občas sestupuje k moři. (103)