Ve své knize rovněž popisujete, že na bojiště jezdívali turisté. To bylo něco jako v dnešní době třeba „povodňová“ turistika“?

V oné době to byl opravdu poměrně rozšířený fenomén. Britští zástupci vyšších vrstev pokládali válku za atrakci; návštěvu bojiště vnímali na stejné úrovni jako kupříkladu návštěvu Kolosea v Římě. Když proběhla první bitva na řece Almě, tak po vylodění jednotek, jemuž se ruská strana snažila zabránit, se zjistilo, že na místě s pěkným výhledem byla pro honoraci Sevastopolu vystavěna tribuna a pro přítomné bylo připraveno občerstvení! Diváci sledovali dění na bojišti, jako by to byly dostihy. Válečná turistika byla pro část armády slušný byznys.

Proč ale válka jako „atrakce“?

Pro Brity byla krymská válka atraktivní z toho pohledu, že se tu setkávaly civilizačně údajně velmi odlišné armády. Zvláště východní armády byly tehdy považovány za exotické. Dokonce víme, že si Britové platili průvodce, kteří je vzali do zákopů. Jednou z morbidních kratochvílí bylo přivézt si kvalitní lovecké pušky a snažit se střílet ruské vojáky. Pro britské gentlemany to bylo obdobné jako výlet na lov tygra v Indii. Na řadové vojáky, zejména na ruské straně, se hledělo dehumanizujícím způsobem – zcela v duchu pomalu se ustavujících rasových teorií.
https://www.ukforum.cz/rubriky/academia/8271-wohlmuth-historicka-antropologie-se-snazi-hledat-konkretniho-cloveka