se mi zase stalo, ze sem chvili neodpovidal realite...


Je sad.
Je rijen a chlad.
Je listi a spad
i posledni vojak,
co nechtel dat sbohem.
Mel jsi ho rad.

Je stin.
Je klid a s nim
je vedomi,
ze nekdy snad
ve stinu byva lip.
Snad doufat, že snad.

Byl tlak.
Byla zizen
a ted je sad
a rijen a podzim, a tak
se tahnes s sebou.
Kara je vrak.

V sade stín,
ve stinu tlak,
v tom tlaku smutek,
ve smutku chlad
a chlad az na kost,
bolest a vrak.
Sad bud trun.