Opuštěny byly nejprve samoty, malé osady komunikačně obtížně dostupné (některé starší objekty nebyly po odchodu Němcu ani obsazeny) a v obcích většina dřevěných staveb. Množství prádzných domu umožňovalo některým rodinám během krátké doby se i čtyřikrát přestěhovat a opouštěli již ty vybydlené. V padesátých letech přestávaly mít nemovitosti v pohraničí téměř hodnotu, protože všeho zde bylo dost a patřilo to všem. Dřevěné domy se za několik stokorun prodávaly jako palivové dříví a cihlové stavby byly obvykle použity na stevební materiál pro modernizaci objektu JZD. Také dosídlenci ze Slovenska často kupovali tyto tzv. demolice na stavební materiál. Na jejich bourání a čištění pracovaly celé rodiny. Cihly se posílaly vagóny na Slovensko, kde z nich stavěli rodinné domky, do kterých se pak vraceli.

František Ledvinka v časopise Umění a řemesla