ono je to dost tazky zaner; predovsetkym "epos" by sa nemal pisat, slo o piesne vytvarane vacsinou ad hoc pevcami, cely ten poeticky meter a rymy boli vlastne mnemotechnicke pomocky (ze uz do toho zapojili husle a lyry, a ze sa z toho spravil zabavny priemysel, a dokonca ze to niekto spisal, je druha vec), ktore sa formovali generacie interakciou majstrov s publikom

pokusim sa teda nadviazat na nejaku tradiciu a dufam, ze to coskoro uvidim na nejakej praviciarskej webstranke (aj ked tromfnut toto si netrufam)

Poslyšte kresťané o králi uhorském
udatném vítězi píseň tú kterú vám
jestli mně pustíte ku slovu zazpěvám
v jazyce tom našem čistějším slověnském

Bylo to v létě tom pánověm pradávném
dvanádstset čtyřidset i prvním na jaře
Tatáŕi pohané když sú tú kresťanskou
krajinu převelkou překrutě plenily

Král chrabrý Belo i bratr mu Koloman
s vojskem svým vítězú na řieke Slané té
stovkami těžkých svých vozú sú hatili
brod který Tatáři přejti se sú jali

Až jedné noci tí psohlavci sú padli
na most ten při Muhách zuřivě vyjíce
no střely chrabrých těch uhorských vojínú
do vyku střeleny mnoha sú pobili

Proradný Batuchán viděv své junáky
výkvět to tatářský po ránu plujivší
trupy prostřelené kušemi uhorských
hrdinú, nezdolných zradným tom útokem

Pekelným ohněm na uhorské šohaje
z věží svých vrhati se byl jal klejíce
vyslavše bohatýra svého Šubdaje
strojiti druhý most chtějíce zrádně těch

Králových vojínú podaleč obejti
střehouvše Koloman vévoda slavonský
zříce těch pohanú broditi s Šubdajem
jal se byl v lítém boji bíti

Přemnoha Tatářú oblehlo uhorských
i král chtěv bratra si ze spárú pohanských
před smrtí ukrutnou v rukách jich brániti
vzev meč no neuspě sám padnul v poli tom

Upadnuv z komoně vítězi banderští
chrabrě ho bránily před lítou žízní těch
psohlavcú jež s krvú blížných svých ukájě
diabelskú zlobú nad křesťany ukrutně

Až Ondřej vítěz jež byl to přeudatný
viděv že král dýchá i touží po boji
brániti državu kterú mu Búh byl dal
jal se byl vzěti ho i z boje odtáhl

Řeka mu: "Králi múj, tvŕdze má mocná je
na Zněvu, na skále, dobřě zásobená
měsa i chléba i vody tam dostatku jest stále
nedobyl ji byl jež padnouti na ni chtěl

krocanú i prasat do syta se najíš
i s silú i zdravím vlast svou pak ubráníš
psohlavec když nás tam obléhne nejapně
my sytí budeme mu se z věží smáti."

No král jen děkujě odmítl, pravě mu:
"Odměna jistě tě, statný múj vítězi
za skutek udatný, bohatá nemine.
Ostřihom, domov múj, musím však brániti."

Tatáři proradní pak krále sú hnali
až k moři i plenu sú vzali v Uhorsku
přemnoha i strašných skutkú tam zdělavše
nakonec pak domú poté se vrátily