celkom fajn joke mi prave prisiel, vcelku cloveka takato vec prinuti porozmyslat nad tym ze ako relativne sa na vsetko pozerame :)

Rozhovor dvou dětí(neznámý autor)

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:

- Věříš v život po porodu?- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto,abychom se připravili na to, co bude pak.

- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?

- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady.Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.

- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplněsměšné!Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu jevyloučený

- pupeční šňůra je už teď moc krátká.- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, nežjsme tady zvyklí.

- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě životkončí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.

- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, alekaždopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.

- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?

- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychomvůbec nebyli.

- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, žežádná není.

- No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebocítit,jak hladí náš svět.

Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...