"Koukni na tu starou slepici," promlouval Jones ke své psýše, když se autobus zhoupl a hodil ho na ženu sedící vedle.
"Myslí si, že jí hned znásilním, dyš mám černou kušnu. Divže tu svou babskou prdel nevystrčí z vokna. Kurva! Já tady
nikoho násilnit nebudu."
Diskrétně se od ní odsunul, přehodil nohu přes nohu a toužil, aby si mohl v autobusu zapálit. Přemítal, kdo by mohl být
ten tlustoprd v zelené čepici, kterého bylo náhle plné město. Kde se ten špekoun ukáže příště? Na té zelenohlavé zrůdě
bylo něco strašidelného.
"Nojo, přídu a řeknu tomu polišovi, že mám tohle poctivý zaměstnání, tak ať už nevopruzuje. Řeknu mu, že sem kápnul
na lidomilku, kerá mi platí dvacet doláčů tejdně. A voň mi řekne: ,No, to rád slyším, mladej. Mám radost, žes nastoupil
cestu polepčení.' A já řeknu: ,Nojo!' A von řekne: ,Třeba z tebe eště bude řádnej člen lidský společnosti.' A já řeknu:
,Nojo, dostal sem negerskou rachotu za negerskej plat. Teďka sem fakticky řádnej člen lidský společnosti. Teďka sem
faktickej negr. Žádnej příživa. Vobyčejnej negr.' Kurva! Co se vlastně změnilo?"
Stařenka zatáhla za šňůru zvonku, povstala a úzkostlivě se snažila vyhnout sebemenšímu dotyku s Jonesovou
anatomií, sledující tu akrobacii zpoza nezúčastněných temných skel.
"No vidíš to. Vona si myslí, že mám syfil a tuberu a eště že mi stojí a že jí podříznu břitvou a šlohnu kabelku. Aj-vaj."...