cwbe coordinatez:
101
792011
792017

ABSOLUT
KYBERIA
permissions
you: r,
system: moderated
net: yes

neurons

stats|by_visit|by_K
source
tiamat
K|my_K|given_K
last
commanders
polls

total descendants::1
total children::1
1 ❤️


show[ 2 | 3] flat


dorje0
m4r3k0
fi-x0
cosomktosom0
VeeTee0
tux0
nuz, niektore veci neradno stratit




00000101007920110079201701052788
SYNAPSE CREATOR
 tigeree      11.08.2004 - 14:45:10 [10K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
mnd ma naucil vkladat fotoz. tak pre tych, co chceli vidiet.
id tigeree in sweet guatemala.

00000101007920110079201700990027
SYNAPSE CREATOR
 hugis      07.07.2004 - 16:22:53 [2K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK

00000101007920110079201700933159
SYNAPSE CREATOR
 continuity      13.06.2004 - 09:55:35 [2K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Pedromicho :)))
Zajimavy klub...:)
Vyzkouseno mam, ve smyslu, ze znam extazi, kdyz se clovek spoji s nejvyssim celkem...pri ruznych prilezitostech, pri tanci, zpevu, jen tak....:)
Sama ted ziju v duchovne zamerene komunite a Krisnaci jsou nasi sousedi... Driv, kdyz jsem chodila jist jidlo, a videla vas, jak tancujete na ulicich, a tak, prislo mi to vylozene dokonale a plne zivota.
Ted se dozvidam cim dal vic o tech konkretnich pravidlech, ktera vas omezuji na kazdem kroku, a po pravde receno, tomu moc nerozumim. Kdyz Krisna stvoril vsechno a je to laska, radost a extaze, co muze mit proti sexu pro poteseni? Nebo proti piti caje? Nebo proti tomu, aby clovek snedl jine jidlo nez pripravene doma u Krisnaku? Nebo aby si sam vybral partnera?
Nic proti takove volbe, samozrejme, zjevne, kdo se pro to rozhodne, tomu to musi vyhovovat :)
Jen...kdyz pak potkam Krisnaka, ktery me zacne presvedcovat, ze si musim precist krisnackou knihu, a ja reknu, ze davam prednost primemu zazitku pred ctenim....a on se na me diva, jako bych spadla z mesice....;).....no asi mu nevysvetlili, ze to je to, co se deje treba kdyz se spolecne tanci :)
neee....vim ze asi budou hodne ruzni lidi....setkala jsem se s Krisnaky ze kterych jsem citila hodne dobrou energii....a naopak.... Jednou jsem byla na statku na nedelnim jidle, a tam prednasel clovek, ktery na mne skutecne neudelal dobry dojem....pusobil jako mnich co utekl pred zivotem a zna ho jen z knih, a take takova byla jeho prednaska, jakakoli otazka, ktera se obracela na samostatne mysleni ho vyvedla z miry......a takovy clovek vybira ostatnim partnery?
takze....rozporuplne pocity....

00000101007920110079201700912732
SYNAPSE CREATOR
 smea      08.06.2004 - 07:18:02 [38K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
mozno to tu uz bolo ak nie opakovanie matka mudrosti ? ci tak nejak ?
kazdopadne treba ovladat :-)))

JAK SPRAVNE VYLIZAT ZENU


Mam velky respekt ke vsem chlapum, kteri maji radi lizani kocicek, protoze je vas doopravdy malo. A ja nejsem jedina zena ktera tohle rika. Krome toho nekteri z vas si to spojuji s davnymi hratkami na skolni koleji, kde se vam to moc nedarilo, tak mozna tahle mala lekce vam pomuze

Kdyz zena najde muze ktery umi poradne lizat, tak to je jako kdyby objevila poklad, neni nucena se udelat moc brzo. Je to rarita a ona to vi. A taky se asi nebude chtit sverovat svym pritelkynim, protoze ten muz by se stal mezi zenami asi nejpopularnejsim muzem ve meste. Pamatuj si, mnoho muzu umi soustat a delaji to vetsinou uspokojiveale muzi, kteri umeji dobre oralek jsou dar od boha

Mnoho zen byva nesmelych kdyz prijde na rec o jejich tele. I kdyby se ti podarilo ziskat do postele nejnadhernejsi zenu sveta, tak i ona si bude delat starosti z toho jak moc se Ti libi jeji telo. Rekni ji, ze je nadherne, rekni ji ktere casti jejiho tela se ti libi nejvice, rekni ji cokoliv, ale snaz se aby ti zacala duverovat, protoze jedine tak ti dovoli jit mezi jeji nohy. Ted se zastav a podivej se na to co vidis pred sebou. Nadhera, ze?

Neexistuje nic co by delalo zenu vice jedinecnou nez jeji kocicka. Videla jsem jich mnoho a vsechny se od sebe lisily. Ruzne velikosti, barvy, tvary; nektere jsou stazene dovnit jako kocicky od malych divek a nektere maji tustsi presladke pysky, ktere koukaji ven jako by Te chteli pozdravit.

Nektere jsou uhnizdeny v kozisku a jine jsou skryte v jemnem chmiri. Ocente jeji vyjmecne kvality a reknete ji o tom co ji cini jedinecnou. Zeny jsou mnohem vice verbalne zalozeny nez muzi a to obzvlaste behem milovani. Taktez mnohem vice reaguji na slovni projevy lasky, coz znamena, ze cim vice na ni budes mluvit, tak tim jednodussi to bude ji udelat. Proto celou dobu, co hladite a hrajete si s jeji nadhernou kocickou, tak o tom mluvte a rikejte jak moc se vam vsechno libi.

Nyni se na ni podivej znova. Opatrne otevri jeji pysky a podivej se na jejich vnitrni stranu, klidne ji olizni (vnitrni stranu pysku). Nyni rotahni vrchni cast jeji kocicky a to tak abys uvidel klitoris. Zeny maji klitorisy ve vsech moznych velikostech. Nektere maji vetsi a nektere maji mensi, stejne jako se treba u muzu lisi velikost penisu. Jen pro upresneni - velikost klitorisu nema nic do cineni se schopnosti dosahnout orgasmus ani s intenzitou. Jedine co to znamena, tak je to, ze pokud je klitoris na prni pohled mensi, tak se jeho zbytek skryva pod kuzickou

Nez se dotknete zenina klitorisu, tak se ujistete, ze vas prst je navlhcen, proto si jej oliznete nebo zvlhcete stavickou, ktera je uvnitr pochvy vasi partnerky. Nikdy se nedotykejte zenina klitorisu aniz byste jej predtim zvlhcily, protoze v blizkosti klitorisu nendochazi ke tvore stavicek a klitoris je velice citlivy. Mohli byste svou partnerku odrit a to zajiste nechcete. Ale ted se stejne jeste klitorisu nedotykejte. Teprve se k tomu dopracujeme. Pred tim, ze se vzrusi, tak jeji klitoris je prilis choulostivy na to aby byl drazden. Pomalu se k jeji kocicce priblizte

Zeny mnohem vice nez muzi miluji kdyz jsou ochutnavany. Vnitrni cast jejich stehen je velmi erotogeni casti zenskeho tela. Lizejte je, libejte je, jezdete po nich spickou vaseho jazyka. Priblizte se nebezpecne blizko k jeji kocicce a potom ji zacnete jemne objizdet (lizat, libat, jezdit spickou jazyka kolem). Tim ji naznacite co ma ocekavat. Ted zacnete lizat mista, kde jeji nohy prechazeji v jeji kocicku. Pritisknete oblicej do jejich chloupku. Jezdete svymi rty pres jeji sterbinku, ale nepritlacujte, abyste ji nevyrusovali.

Az dospejete k bodu, kdy vase slecna se zacne vzpruzovat jen aby vas dostala blize ke sve kocicce, tak se rty dotknete horni casti jeji sterbinky. Polibte ji nejdrive jemne a pak tvrdeji. Nyni pouzijte jazyk k rozevreni jejich pysku a az budou rozevrene tak mezi nimi zacnete jezdit nahoru a dolu.

Jemne se pokuste ji vice rotahnout jeji nohy. Vsechno co delas z zenou behem lizani musi byt jemne. Zacnete ji soustat jazykem. Je to vazne bozsky pocit. Strasne ji to vzrusuje protoze od ted bude chtit abyste se vice venovali jejimu klitorisu

Zkontrolujte jej. Vsimnete si zda-li klitoris je jiz tvrdy dost na to, aby opustil svou skrys a ukazal se. Pokud ano, zacnete jej lizat. Pokud jej nevidite, tak pravdepodobne stale zustava ukryt pod kuzickou. Presun se s jazykem nahoru a najdi jej. Brzy si urcite ucitis jeho pritomnost, ale pokud by se vam presto nedarilo ucitit malinkou perlicku (klitoris), muzete napomoci jejimu odhaleni tim, ze zacnete lizat kuzicku v jejim okoli

Zacnete lizat silneji a tisknete se k ni. Jemne rozevrete jeji pysky a 'slehejte' jazykem proti jejimu klitorisu at uz je skryty pod predkozkou nebo ne. Delejte to rychle a nedivte se pokud by jeji nohy se zacly trast.

Az vam smysly napovi, ze se blizi ke svemu orgasmu, tak vytvarujte vase rty do tvaru pismene O a vezmete jeji klitoris do ust. Zacnete jej jemne cucat a sledujte vasi divku jak na to reaguje. Pokud se ji to libi, tak zacnete cucat silneji. Pokud to stale jeste snasi, tak zkuste jeste vice.

Snazte se ji co nejvice prizpusobit. Pokud zvedne sve bohy do vzduchu diky tlaku bliziciho se orgasmu, tak se ji snazte prizpusobit. V zadnem pripade se ji nesnazte stahnout zpet na postel. Vydrzte a udrzujte sva horka usta na jejim klitorisu. Neprestavejte. Pravdepodobne to bude i ona rikat : 'Neprestavej, Hlavne neprestavej!' Je pro to, taky duvod, protoze mnoho muzu prestane moc brzo.

Stejne jako koureni i toto vyzaduje hodne znalosti a hodne zkusenosti, aby to bylo vykonano dobre. Znam muze, ktery neumi soustat, proste uplne hrozne, ale umi lizat jako nikdo jiny koho znam a nikdy nemel problem se zvanim na divek rande. Divky mu padaji do naruce samy. Ale spatky k vyuce lizani.

Existuje jeste dalsi vec jak zprijemnit tento zazitek vasi zene. Muzete ji zacit delat prsty zatimco ona si uziva vas talent v lizani klitorisu. Pred, behem nebo potom - na tom nezalezi, protoze tak jako tak se ji to bude urcite libit. Krome erotogenich zon v okoli klitorisu ma zena dalsi extermne citlivou oblast na vrchni strane vaginy. To je misto, o ktere tres, kdyz ji soustas.

Protoze vas penis je preci jen od pusy dost daleko, tak budete muset zacit delat svou partnerku prsty. Vemte dva prsty (jeden je prilis malo a tri jsou uz moc siroke, takze byste se nedostali do patricne hloubky) ujistete se, ze jsou vlhke abyste nepodrazdily jeji pokozku. Vklouznete jimi dovnitr, nejdrive pomalu a pak o neco rychleji. Snazte se ji delat prstama rytmicky. Zrychlete jenom, kdyz zrychli ona. Poslouchejte jeji dychani, protoze prave to vam napovi zda-li mate zrichlit nebo naopak.

Pokud cucate jeji klitoris a delate ji prstama najednou, tak ji stimulujete mnohem vice, nez jen muzete byt schopni se svym penisem. Takze muzete pocitat s tim, ze se ji to bude moc libit. Pokud mate nejake pochybnosti, tak zkuste sledovat jeji reakce. Kazda zena je jedinacna. Muzete mit jednu, ktere tvrdnou bradavky, kdyz je vzrusena nebo taky jen kdyz ma orgasmus. Vase divka muze zacinat cervenat nebo se muze zacit chvet. Snazte se rozeznavat jeji reakce a budte mnohem vnimavejsim milovnikem.

Kdyz zacina mit orgasmu, tak at te ani nenapadne opustit klitoris. Snaz se na nem 'viset' po celou dobu. Kdyz pomalu zacne opadavat z prvniho orgasmu, tak pritiskny jazyk podel spodni strany klitorisu a nech rty aby se dotykaly nahore. Zacni pohybovat jazykem dovnitr a ven z jeji kocicky. Pokud jsou Tve prsty uvnit, tak s nimi muzes taky trochu zkusit hybat, ale opatrne, protoze ted je pro ni vse extremne citlive. Pokud budes delat vse spravne, tak ji takto pomuzes k nekolikanasobnym orgasmum. Zena zustava vzrusena az jednu hodinu po tom co mela orgasmus.

Uvedomujete si skutecnu silu techto informaci? Potencial? Jedne zene bylo napocitano 56 orgasmu na jedno sezeni. Vite jaky to bude mit efekt, kdyz dovedete dat zene 56 orgasmu? Bude vase tak dlouho dokud jen budete chtit.

Posledni radu jakou vam dam je tato: Potom co ji dovedete az k orgasmu, tak tim jeste neni vsemu konec. Mluvte s ni, hladte ji, mazlete se s jejimi nadry a celkkove se k ni chovejte jemne dokud to z ni vse neopadne.

Muz je schopen se udelat, lehnout na bok a spat, aniz by si uvedomoval, ze by mu neco chybelo. Ale ze uz od prirody vyzaduje po sexu nejaky projev citu od sveho milence. Oralni sex muze byt nejvice vzrusujici sexualni zkusenosti jakou jste kdy meli. Zalezi jen na vas jak dobre ho delate. Chce to cas a caste cviceni a zaroven sledovani reakci vaseho partnera a taktez vasich pocitu. Uzivejte si to.

no nekup to ...

00000101007920110079201700866286
SYNAPSE CREATOR
 aeon      26.05.2004 - 16:51:45 [9K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK










00000101007920110079201700827780
SYNAPSE CREATOR
 Prospero      16.05.2004 - 23:05:46 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
hymnus na slnecny disk ako bol egyptu dany hermesom II, manzelom krasnej nefertiti, zakladatelom monoteismu, amenhotepom IV.

Thy dawning is beautiful in the horizon of heaven,
O living Aton, Beginning of life!
When Thou risest in the eastern horizon of heaven,
Thou fillest every land with Thy beauty;
For Thou art beautiful, great, glittering, high over the earth;
Thy rays, they encompass the lands, even all Thou hast made.
Thou art Ra, and Thou hast carried them all away captive;
Thou bindest them by Thy love.
Though Thou art from afar, Thy rays are on earth;
Though Thou art on high, Thy footprints are the day.

When Thou settest in the western horizon of heaven,
The world is in darkness like the dead.
Men sleep in their chambers,
Their heads are wrapped up,
Their nostrils stopped, and none seeth the other.
Stolen are all their things that are under their heads,
While they know it not.
Every lion comes forth from his den,
All serpents, they sting.
Darkness reigns,
The world is in silence:
He that made them has gone to rest in His horizon.

Bright is the earth, when Thou risest in the horizon,
When Thou shinest as Aton by day.
The darkness is banished
When Thou sendest forth Thy rays;
The two lands [of Egypt] are in daily festivity,
Awake and standing upon their feet,
For Thou hast raised them up.
Their limbs bathed, they take their clothing,
Their arms uplifted in adoration to Thy dawning,
Then in all the world they do their work.

All cattle rest upon the herbage,
All trees and plants flourish;
The birds flutter in in their marshes,
Their wings flutter in adoration to Thee.
All the sheep dance upon their feet,
All winged things fly,
They live when Thou hast shone upon them.

The barques sail up-stream and down-stream alike.
Every highway is open because Thou has dawned.
The fish in the river leap up before Thee,
And thy rays are in the midst of the great sea.

Thou art He who creates the man-child in woman,
Who makest seed in man,
Who giveth life to the son in the body of his mother,
Who sootheth him that he may not weep,
A nurse [even] in the womb.
Who giveth breath to animate every ojne that He maketh.
When he comes forth from the body . . .
On the day of his birth,
Thou openist his mouth in speech,
Thou suppliest his necessities.

When the chicken crieth in the egg-shell,
Thou givest him breath therein, to preserve him alive;
When Thou hast perfected him
That he may pierce the egg,
He cometh forth from the egg.
To chirp with all his might;
He runneth about upon his two feet,
When he hath come forth therefrom.

How manifold are all Thy works!
They are hidden before us,
O Thou sole God, whose powers no other possesseth.
Thou dids't create the earth according to Thy desire,
While Thou wast alone:
Men, all cattle large and small,
All that are upon the earth,
That go about upon their feet;
All that are on high,
That fly with their wings.
The countries of Syria and Nubia
The land of Egypt;
Thou settest every man in his place
Thou suppliest their necessities.
Every one has his possessions,
And his days are reckoned.
Their tongues are divers in speech,
Their form likewise and their skins,
For Thou, divider, hast divided the peoples.

Thou makest the Nile in the Nether world,
Thou bringest it at Thy desire, to preserve the people alive.
O Lord of them all, when feebleness is in them,
O Lord of every house, who risest for them,
O sun of day, the fear of every distant land,
Thou makest [also] their life.
Thou hast set a Nile in heaven,
That it may fall for them,
Making floods upon the mountains, like the great sea,
And watering their fields among their towns.

How excellent are Thy designs, O Lord of eternity!
The Nile in heaven is for the strangers,
And for the cattle of every land that go upon their feet;
But the Nile, it cometh from the nether woorld for Egypt.
Thus Thy rays nourish every garden;
When Thou risest they live, and grow by Thee.

Thou makest the seasons, in oprder to create all Thy works;
Winter bringeth them coolness,
And the heat [the summer bringeth].
Thou hast made the distant heaven in order to rise therein,
In order to behold all that Thou didst make,
While Thou wast alone,
Rising in Thy form as Living Aton,
Dawning, shining far off, and returning.

Thou makest the beauty of form through Thyself alone,
Cities, towns, and settlements,
On highway or on river,
All eyes see Thee before then,
For Thou art Aton [Lord] of the day over the earth.

Thou art in my heart;
There is no other that knoweth Thee,
Save Thy son Akhnaton.
Thou hast made him wise in Thy designs
And in Thy might.
The world is in Thy hand,
Even as Thou hast made them.
When Thou hast risen they live;
When Thou settest they die.
For Thou art duration, beyond mere limbs;
By Thee man liveth,
And their eyes look upon Thy beauty
Until Thou settest.
All labour is laid aside
When Thou settest in the west.
When Thou risest they are made to grow. . . .
Since Thou didst establish the earth,
Thou hast raised them up for Thy son,
Who came forth from Thy limbs,
The King, living in truth, . . .
Akhnaton, whose life is long;
[And for] the great royal wife, his beloved,
Mistress of the Two Lands, . . . Nefertiti,
Living and flourishing for ever and ever.


- found in King Ay's Tomb; translated by Professor Breasted,
quoted in "The Life and Times of Akhnaton, Pharoah of Egypt"
(Arthur Weigall, published by Thornton Butterworth Ltd, London 1922 edition)

Akhnaton, also known as Amenhotep IV (Amenophis IV),
was the tenth Pharoah of the Eighteenth Dynasty of Egypt (1388-1358 BC)

00000101007920110079201700825845
SYNAPSE CREATOR
 Prospero      15.05.2004 - 23:46:25 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Spinor Particles :

The property of Spin of a thing
describes
how that thing is transformed
if you rotate it in space by 360 degrees.
For instance, take an arrow from a bow and arrow set, and consider that the arrow points in the direction from its tail to its arrowhead.

If you rotate the arrow tail to head, by 180 degrees, the direction of the arrow is reversed, so a 180 degree rotation reverses the arrow.

If you continue the rotation by another 180 degrees, you have rotated the arrow by 360 degrees, and the arrow is back where it started.

Since the arrow is back to where it started after 1 full 360 degree rotation, the arrow is said to have Spin = 1.

Unlike the arrow, the Particle Actors described by E6
are NOT back where they started after 1 full 360 degree rotation.

It takes two full rotations, 720 degrees,
to get an E6 Particle Actor back where it started.

Since an E6 Particle Actor is only 1/2 back to where it started
after 1 full 360 degree rotation,
an E6 Particle Actor is said to have Spin = 1/2,
and
is called Spinor since its Spin is not the simplest value 1.

Lest you think that the requirement of 720 degree rotation
to get something back to where it started
is something
that does not happen in our "normal" world,
and
is something that only happens in a "weird-physics" world,

you should know
that there ARE ways to demonstrate Spinors,
based on
the "orientation" of the thing being rotated
with respect to its "environment".

Here is a demonstration of Spinor Orientation-Entanglement:
Louis H. Kauffman, in his book Knots and Physics (World Scientific Publishing Co. 1991), says that a spin 1/2 particle is like a ball attached to its surroundings by string, as in this picture from Gravitation, by Misner, Thorne, and Wheeler (Freeman 1972):


The orientation of the ball is related to the surrounding sphere by the tangle of the strings connecting them. If you rotate the ball 360 degrees, the strings are tangled, but if you go to 720 degrees, the strings get untangled. Here is a demonstration of how the 720 degree (4 pi) rotation works:


It is from Feynman's 1986 Dirac Memorial Lecture (Elementary Particles and the Laws of Physics, Cambridge Press 1987), and it shows a cup held by a dancer in one hand. Rotating the cup by 360 degrees gets the arm (which is connected to the shoulder of the dancer) twisted, but turning the cup another 360 degrees gets the arm back straight.

In it, picture 1 is the start, picture 2 is 180 degrees, picture 3 is 360 degrees (note how the arm is twisted), picture 4 is 540 degrees, and picture 1 again is 720 degrees.

The spin 1/2 particles orientation-entangled with their environment are Fermions and their intrinsic orientation-entanglement can be mathematically described by saying that Fermions are Quaternionic.

00000101007920110079201700822439
SYNAPSE CREATOR
 urza      14.05.2004 - 16:39:57 [4K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Když Arno Penzias a Robert Wilson objevili v roce 1965 reliktní záření, netušili, jaký dopad bude jejich objev mít na budoucí fyziku. Reliktní záření je záření, které se oddělilo od látky 380 000 let po Velkém třesku a nese v sobě odkaz toho, jak vesmír vypadal v dávné minulosti. Záření má dnes již nízkou teplotu (zhruba 3 stupně nad absolutní nulou) a vlnovou délku v mikrovlnné oblasti. Záření podrobně zkoumala družice COBE (Cosmic Background Explorer) vypuštěná v roce 1989 a v posledním roce sonda WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe) vypuštěná v roce 2001. Reliktní záření není ve všech směrech stejně teplé, v některých směrech nalezneme teplejší a v některých chladnější skvrny. Rozdíl teplot je velmi nepatrný - řádově pouhá jedna stotisícina stupně. Ale současná technika dokáže tyto skvrny (odborně fluktuace) pečlivě sledovat. Právě tyto skvrny jsou jakýmsi paleolitickým otiskem struktur raného vesmíru. Jejich průzkumem je možné určit stáří vesmíru, zastoupení různých složek a zdá se, že i celkový tvar (topologii) vesmíru. Pojďme ale začít od počátku.

Geometrie - geometrie vesmíru je lokálně určována obecnou relativitou, čas a prostor jsou zakřiveny přítomností těles a v tomto zakřiveném časoprostoru se tělesa pohybují po geodetikách.
Topologie - nauka o globálních vlastnostech a struktuře množin, v našem případě o chování vesmíru jako celku. Za topologicky ekvivalentní považujeme množiny, které lze spojitě deformovat jednu na druhou.

Geometrie vesmíru




Geometrie vesmíru je určována rozložením hmoty ve vesmíru. Hmota a energie zakřivují čas a prostor kolem sebe a v tomto pokřiveném světě se pohybují částice po nejrovnějších možných drahách - geodetikách. Míru zakřivení časoprostoru je možné určit z obecné relativity navržené A. Einsteinem v roce 1916. Z geometrického hlediska mohou nastat tři případy, které odvodil v roce 1922 ruský vědec A. Fridman a které si představujeme pomocí jednoduché dvourozměrné analogie (zakřivené plochy):

  • vesmír je lokálně podobný rovině, s nulovou křivostí a právě kritickou hustotou,

  • vesmír je lokálně podobný povrchu koule, s kladnou křivostí
    a nadkritickou hustotou,

  • vesmír je lokálně podobný horskému sedlu, se zápornou křivostí a podkritickou hustotou.




Zakřivení vesmíru, 2D analogie

Již Fridman věděl že toto dělení nic nevypovídá o celkové topologii (globálním tvaru) našeho vesmíru. Fridman ukázal, že pokud je vesmír jednoduše souvislý (každou křivku v něm lze stáhnout do bodu, nejsou zde "díry"), potom je kladně zakřivený vesmír konečný a záporně i nulově zakřivený vesmír je nekonečný. Jednoduše souvislou množinou není třeba duše automobilu nebo ementál. Fridman věděl, že pokud by vesmír nebyl jednoduše souvislý, může být konečný i pokud má nulovou či zápornou křivost. Albert Einstein prý kdysi na Fridmanovy návrhy odvětil, že vesmír přece nemůže vypadat jako ementál a nepřipustil možnost existence jiného než jednoduše souvislého vesmíru.

Topologie vesmíru



Obecná relativita pomáhá určit lokální vlastnosti vesmíru, ale neřeší, jak vesmír vypadá jako celek. Právě vesmírná topologie je oborem, který se bouřlivě rozvíjí několik posledních let a snaží se určit celkový vzhled našeho vesmíru. Podobně jako nerosty mohou existovat v několika základních krystalografických strukturách, může mít vesmír, podle současných teorií, jen některé topologické varianty. Někdy se tyto úvahy nazývají kosmická krystalografie. Pojďme se nejprve pro jednoduchost na chvíli zabývat jen dvourozměrnou topologií obdélníku a jejím zobrazením.


Příklad - dvourozměrný vesmír z obdélníku



Představme si placaté bytosti, které žijí jen v rovině obdélníku. Znají dva směry, ale neznají třetí - výšku. Z obdélníku můžeme vytvořit pomocí ztotožňování jeho protilehlých hran čtyři topologické útvary:

  1. Ztotožníme souhlasně jednu dvojici hran, například levou a pravou.
    Pozorovatel, který by opustil obdélník napravo se objeví ve stejné
    pozici nalevo.

  2. Ztotožníme nesouhlasně jednu dvojici hran, například levou a pravou.
    Pozorovatel, který by opustil obdélník napravo se objeví v zrcadlově
    převrácené pozici nalevo.


  3. Ztotožníme souhlasně obě dvojice hran - levou s pravou a horní s dolní.
    Pozorovatel, který by opustil obdélník napravo se objeví nalevo,
    pozorovatel, který by opustil obdélník nahoře se objeví dole. Tuto
    situaci známe dobře z monitoru počítače u počítačových her.

  4. Ztotožníme obě dvojice hran, jednu souhlasně a jednu nesouhlasně.




Jak si tyto obdélníkové 2D vesmíry představit? Existují celkem tři způsoby. První jsme právě použili. Ztotožňování předem stanovených hran. Druhou možností je využít našich třírozměrných zkušeností a začít lepit z obdélníku kosmické origami. Obdélník ale musí být z nějaké tvarovatelné hmoty, takové, aby šel deformovat. První vesmír povede po stočení papíru a slepení hran na válcovou plochu, druhý na Möbiův pásek. U třetího musíme ve válci ještě slepit horní a dolní hranu, dostaneme útvar podobný pneumatice nazývaný v topologii toroid. Není jednoduše souvislý, existují křivky, které nelze stáhnout do bodu, genus prostoru je roven jedné. A čtvrtý? Tady budeme mít s lepením problémy i v třírozměrném světě, jde o útvar nazývaný Kleinova láhev. Kosmické origami je pro nás snadno představitelné, ale pouze v dvourozměrném světě. V třírozměrném vesmíru již nic takového provést nemůžeme, nemůžeme se odstěhovat mimo vesmír do nějaké čtvrté dimenze a začít lepit skládanku.

2D topúologie generované konečným obdélníkem
Ztotožňování hran ve 2D topologii a nadhled na útvar ve 3D.


Další způsob představy konečného vesmíru je nejelegantnější a vychází z toho, co takový pozorovatel v konečném vesmíru uvidí. Uvidí totiž mnohonásobné obrazy své i svého okolí, jakoby v zrcadlové síni. I kdyby byl v celém vesmíru sám, uvidí mnoho postav. Pohne-li se, pohnou se postupně všechny postavy, počká-li dostatečně dlouho. Když bude chytrý, zjistí, že jeho vesmír je konečný a vidí stále svůj obraz v různých fázích vývoje. Této představě můžeme říkat dláždění, chceme-li. Vesmír jsme vydláždili z opakujících se obdélníků, můžeme to provést například i z opakujících se šestiúhelníků. Jde to ale i z osmiúhelníků, nemůžeme s nimi sice vydláždit rovinu, ale konstantně záporně zakřivený prostor, ve kterém jsou vrcholové úhly menší než v rovině, ano! Vznikne známý topologický útvar, který je podobný dvoutoroidu (jsou v něm dvě díry, kolem kterých nestáhneme křivku do bodu), genus útvaru je roven dvěma.

Dláždění
Znázornění uzavřeného vesmíru s nulovou křivostí pomocí dláždění čtverci a šestiúhelníky.
Prostor s nulovou křivostí osmiúhelníky nelze vydláždit.

Dvoutoroid
Dláždění osmiúhelníky v prostoru s konstantní zápornou křivostí


Třírozměrná topologie



Zobrazit třírozměrný zakřivený svět, navíc ještě jako celek, tj. jeho topologii, je velmi nesnadný oříšek. Snad nejjednodušší metodou pro konečné uzavřené vesmíry je použít dláždění, skládat vesmír z mnohostěnů, pravidelně se opakujících (jejich některé stěny jsou ztotožněny). Tento postup vede na nekonečné množství možností. Uvážíme-li ale vesmíry s nejmenším objemem a vyhovující obecné relativitě, počet možností výrazně klesá. První pokus o klasifikaci těch nejjednodušších případů provedl W. P. Thurston pro hyperbolické geometrie (zápornou křivost) a existuje kompletní klasifikace pro sférické geometrie (kladnou křivost). Konečných vesmírů, které by mohly přicházet v úvahu a jsou z hlediska kosmologie zajímavé, je méně jak 20. Nejčastěji se zkoumá následujících pět:


  • Prostor vydlážděný z kvádrů: nejjednodušší prostor,
    ztotožnění stěn vede na analogii toroidu jako ve dvou dimenzích,
    hovoříme o hypertoroidu. Existuje zde několik neekvivalentních křivek, které
    nelze stáhnout do bodu (ementál se třemi dírami, hrnek se
    třemi uchy, třítoroid, genus topologie je 3). Kvádry lze vydláždit prostor s nulovou křivostí.


  • Prostor vydlážděný z šestibokých hranolů: druhá nejjednodušší
    varianta, ne příliš pravděpodobná,  ale snadno popsatelná.
    Šestibokými hranoly lze opět vydláždit prostor s nulovou křivostí.



  • Poincarého prostor: je vytvořen z pravidelného sférického
    dvanáctistěnu. Pokud jsou vrcholové úhly přesně 120° a ne přibližně 117° jako u eukleidovského
    dvanáctistěnu, vyplní povrch 4D hyperkoule podobně jako u fotbalového
    míče zakřivené pětiúhelníky vyplní povrch 3D koule. Poincarého prostor má kladnou křivost.



  • Bestův prostor: je vytvořen z pravidelného dvacetistěnu,
    kterým sice nelze vydláždit plochý prostor, ale prostor s konstantní
    zápornou křivostí ano.

  • Weeksův prostor - je vytvořen z takového mnohostěnu, aby byla
    jeho velikost nejmenší možná.





3D dláždění

Konečné vesmíry s nulovou křivostí vydlážděné z kvádrů a šestibokých hranolů.

Základní mnohostěny

Základní mnohostěny Weeksova prostoru, Poincarého prostoru (dvanáctistěn), napravo je sférický dvanáctistěn.

V třírozměrných konečných vesmírech vidíme stále se opakující obraz v různých
fázích vývoje. Kdo ví, zda některá ze vzdálených galaxií, které pozorujeme, není
naše vlastní před dávnými časy.


Fluktuace reliktního záření



Vra?me se nyní k fluktuacím reliktního záření, které byly popsány v úvodu. Díky kvantovým procesům je raný vesmír neklidný a jeví zárodky budoucích struktur. V době oddělení záření od hmoty se prvopočáteční fluktuace chovají jako zvukové vlny v zárodečné látce, vesmír jako by celý zvučel podivnými zvukovými vlnami. Průchod světla těmito vlnami znamená procházení fotonů různým gravitačním potenciálem a jejich nepatrný ohřev či ochlazení. Tyto teplejší a chladnější skvrny právě pozorujeme v reliktním záření jako otisk dávných časů. Podobně jako zvuk u hudebního nástroje můžeme rozložit na základní harmonické frekvence, můžeme i fluktuace reliktního záření rozložit do takzvaných sférických harmonických. To si lze představit jako statistické sledování procentuálního zastoupení skvrn určité úhlové velikosti. Výsledkem je křivka zvaná výkonové spektrum . Právě charakter fluktuací bude silně záviset na topologii vesmíru, pokud je vesmír malý a konečný. Proto se pečlivě zkoumají fluktuace reliktního záření naměřené sondou WMAP a v těchto dnech probíhají intenzivní pokusy určit topologii našeho vesmíru.

WMAP mapa CMB
Mapa teplotních fluktuací reliktního záření pořízená sondou WMAP.


Výkonostní spektrum
Výkonostní spektrum fluktuací (WMAP). Nejčastější fluktuace mají úhlový rozměr 1°.



Současný stav



Zjištěné fluktuace v reliktním záření odpovídají velmi dobře modelu plochého nekonečného vesmíru až do fluktuací o velikosti zhruba 60°. Jakékoli teplotní korelace však mizí na větších škálách. Co to znamená? Žádná zvuková vlna nemůže mít nikdy vlnovou délku větší než je prostor, ve kterém se rozvinula. Jen v nekonečném vesmíru by se mohly vyskytovat i velmi nízké frekvence. Absence nízkofrekvenčních vln(korelací fluktuací s velkými úhlovými rozměry) by tak měla znamenat konečnost našeho vesmíru!

9. října 2003 pětice vědců z Francie a USA (Jean-Pierre Luminet, Jeffrey R. Weeks, Alain Riazuelo, Roland Lehoucq, Jean-Phillippe Uzan) publikovala v dopisech časopisu Nature sdělení, že fluktuacím reliktního záření měřeného sondou WMAP odpovídá ze všech navrhovaných topologií nejblíže konečný vesmír s velmi malou kladnou křivostí, Ω = (1,012÷1,014),  s topologickou strukturou založenou na Poincarého sférických dvanáctistěnech. Podle tohoto modelu by měl být vesmír pospojován tak, že protilehlé stěny dvanáctistěnu jsou totožné. Nikdy v takovém světě nenarazíme na žádnou hranici, i když je ve skutečnosti konečný. Rozměry vesmíru by měly být zhruba 70 miliard světelných let, stáří 13,7 miliard let.


Konečný vesmír
Mnohonásobný obraz ve vesmíru pospojovaném z mnohostěnů.

Je třeba si uvědomit, že jde o jeden z mnoha navržených modelů, který v tuto chvíli nejlépe odpovídá měřeným datům. K jeho potvrzení či vyvrácení bude ale třeba ještě několika týdnů až měsíců tvrdé práce vědců. Jsou navrženy další testy modelu, například vyhledávání kružnic podobných fluktuací, které by se měly vyskytovat na průsečíku sfér posledního rozptylu s protilehlými stěnami elementárního mnohostěnu Zdá se, že data z WMAP budou dostatečně podrobná. Kdyby se ukázalo, že nikoli, budeme muset vyčkat až na měření z ještě přesnější sondy Planck, jejíž start je plánován na rok 2007. Pokud by se uvedená topologie vesmíru potvrdila, šlo by bezesporu o jeden z nejvýznamnějších okamžiků moderní kosmologie a pravděpodobně fyziky vůbec.

Průsečíky sfér posledního rozptylu

Test vyhledáváním kružnic podobných fluktuací na průsečících posledního rozptylu v mnohonásobném obrazu vesmíru.


A bonus na závěr: pokud jste hraví a chcete si vyzkoušet chování extravagantních topologií formou hry, stáhněte si určitě program SnapPea, jehož původním autorem je Jefferson Weeks, jeden z předních současných kosmologů. Další autoři program přepracovali pro nejrůznější počítačové platformy, takže si může pohrát opravdu každý.

http://www.aldebaran.cz/bulletin/2003_43_top.html

00000101007920110079201700800153
SYNAPSE CREATOR
 ach      08.05.2004 - 23:00:46 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
slovo vôľa sa zjavuje tam, kde sa nenachádza / kde cíti? jej absenciu :)

00000101007920110079201700797776
SYNAPSE CREATOR
 deadcat      08.05.2004 - 02:41:36 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Buddha, Dharma, Sangha - The Three Jewels

Buddha originates from the Sanskrit term 'bodhi'-awakened, awakened from the sleep of ignorance. The Tibetan word for Buddha is 'sang gye.' - 'Sang' has the meaning of being completely purified or awakened and 'gye' means unfolded or blossomed. This refers to the purification of all defilements and the unfolding of all inner qualities. What is purified are the three kinds of veils:
The veils of disturbing emotions and negative actions.
The veils referring to the process of perception, i.e. wrong views and concepts about reality.
The very subtle veils of habitual tendencies.
What is unfolded is primordial wisdom, the wisdom which arises when the mind realizes its primordial nature. Primordial wisdom can be further subdivided into two wisdoms:
The wisdom realizing the true nature of all phenomena, the ultimate truth.
The wisdom realizing the appearance of all phenomena to its fullest extent, the relative truth.
Buddha, the Awakened One, is someone who has purified all veils and who knows everything that can be known. He is the highest, the supreme one among all human beings. He is the only one who possesses that omniscience. Therefore he is mentioned first in the order of Buddha, Dharma and Sangha. Together with the omniscience, the Buddha has loving kindness and compassion for all sentient beings and teaches them in order to liberate them from suffering. Therefore, the Dharma is the second in this order.

Here, one distinguishes between the Dharma of the scriptures and the Dharma of realization. The Dharma of the scriptures is classified into Sutra and Tantra. Sutra is subdivided into the Three Baskets of Vinaya, Sutra and Abhidharma. Tantra is subdivided into the four Tantra classes.

The Dharma of realization is classified into three kinds of training: the training of discipline, the training of meditation and the training of wisdom. The Three Baskets correspond to these three kinds of training.

If the people who listen to the teachings of the Buddha enter the path, which means, if they listen to the teachings, reflect upon them and finally put them into the practice of meditation, then the Sangha is established. These are the friends and helpers along the way to liberation. Therefore the Sangha is the third of the Three Jewels.

Also, one distinguishes between two kinds of Sanghas, the ordinary Sangha and the extraordinary or Noble Sangha. The ordinary Sangha consists of the practitioners who have not yet attained realization of the true nature of their minds. The Noble Sangha consists of the practitioners who have accomplished one of the four levels of realization of the Smaller Vehicle (Hinayana) or one of the Bodhisattva levels of the Greater Vehicle (Mahayana). Buddha, Dharma and Sangha, the Three Jewels, are the common refuge of all Buddhists in the whole world (of the southern and the northern Buddhism).

(Buddhist Terms, Part 1 - Based on the Treasury of Knowledge by Jamgon Kongtrul Lodrö Thaye. by Manfred Seegers)

00000101007920110079201700793887
SYNAPSE CREATOR
 deadcat      07.05.2004 - 01:47:11 , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
His Holiness the 17th Karmapa, Trinley Thaye Dorje




The 17th Karmapa Thaye Dorje was born in Tibet in 1983. He was the first born son of the 3d Mipam Rinpoche, a great Nyingma Lama, and Dechen Wangmo, the daughter of a noble family descended from King Gesar of Ling. At the age of one and a half, the boy started telling people that he was the Karmapa. In March 1994, he and his family managed to escape from Tibet to Nepal and then to India. The same month he came to New Delhi, where during a welcoming ceremony Shamar Rinpoche formally recognized him as the 17th Karmapa. In November 1996 he became a monk by receiving refuge vows in a large ceremony at the Bodhgaya Temple. He then was given the name Trinley (meaning Buddha activity) Thaye (limitless) Dorje (unchanging).



In 1997, Karmapa Thaye Dorje was officially invited to Bhutan for the cremation ceremony of Topga Rinpoche and was received with full honors. A three-hour tour from the Bhutanese border to the capital Thimpu took seven hours as thousands awaited him along the road. On October 17th, 1997 three thousand came for his blessing and the whole royal family including the king and his four queens received him as the 17th Karmapa.



Currently, Thaye Dorje lives in Kalimpong, India where, under the guidance of teachers such as Kunzig Shamar Rinpoche, Khenpo Chodrak Rinpoche and Professor Sempa Dorje, he continues an intensive Buddhist education. He studies philosophical texts, the Tibetan language, and English. He is also skilled in science and the modern aspects of the Western 'information society' - computers, email, Internet etc. While in Kalimpong, he spends several hours a day with meditation practice and under guidance does various retreats.


.: The Reincarnation and Recognition of the 17th Karmapa Thinley Thaye Dorje
.: An Interview with Trinley Thaye Dorje, the 17th Gyalwa Karmapa

00000101007920110079201700788777
SYNAPSE CREATOR
 ea      05.05.2004 - 20:32:28 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK

00000101007920110079201700788746
SYNAPSE CREATOR
 ea      05.05.2004 - 20:21:55 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK

00000101007920110079201700770337
SYNAPSE CREATOR
 bloody      30.04.2004 - 12:53:38 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK

00000101007920110079201700770160
SYNAPSE CREATOR
 hviezda      30.04.2004 - 12:02:11 [2K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Preklad Smaragdovej dosky

Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.

A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodili se z této jediné věci přizpůsobením.

Slunce jest jeho otcem, měsíc jest jeho matkou, vítr nosil jej vy svých útrobách, země jest jeho živitelkou.

On jest otcem universálního telesmatu celého světa.

Jeho síla jest celá, když byla proměněna v zemi.

Oddělíš zemi od ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře.

On vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje z nebe na zemi a příjmá sílu věcí hořeních i doleních.

Takto budeš míti slávu celého vesmíru; veškerá hmota prchne před tebou.

Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou.

Takto stvořen byl vesmír.

Odtud vzejdou přizpůsobení podivuhodná, jichž způsob jest zde.

Proto jsem byl nazván Hermes Trismegistos, maje tři části filosofie celého vesmíru.

Co jsem pověděl o magisteriu slunce, jest úplné.

00000101007920110079201700645643
SYNAPSE CREATOR
 chawivala      18.03.2004 - 23:05:10 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Sklo je priezračná alebo priehľadná beztvárna látka, ktorá vzniká vychladnutím kremičitanovej alebo inej taveniny. Poznáme aj vysokomolekulovéorganické látky sklovitého charakreru, ale to nia je sklo. Z chemickej stránky je sklo spravidla podvojný kremičitan s jedným alkalickým a jedným dvojmocným kovom. Bežnétechnické sklo je sodno – vápenaté. Český krištál je draselno – vápenaté, olovnatý krištál draselno – olovnaté sklo. Okrem obyčajných kremičitanových skiel poznáme aj boro – kremičité, kremičito – fosforečné a kremičito – arzeničné sklá. Z chemickej stránky najjednoduchším sklom je roztavený kremeň. Do špeciálnych druhov skla sa pridávajú aj iné oxidy, napr. ZnO, BaO, MgO, Al2O3 a Li2O. Predtým sa zloženie skla vyjadrovalo molekulovými vzorcami, dnes je výhodnejšie uvádza? percentový pomer jednotlivých oxidov.

Rozdelenie:
Podľa použitia:

· Technické sklo (tabuľové, obalové, chemické, optické a elektrolizačné)
· Umelé sklo (brúsené sklo, bižutéria)

Podľa spôsobu výroby:

· Fúkané
· Lisované
· Liate
· ?ahané

Na rozdiel od keramických výrobkov, ktoré sa pripravujú za studena z pevných surovín a spevňujú sa vvypaľovaním, sklené predmety sa vyrábajú ochladením taveniny (skloviny). Sklovinutavíme zo zmesi práškovitých surovín, ktorá sa nazýva sklársky kmeň. Sklárske suroviny rozdeľujeme na hlavné a pomocné. Z hlavných sklárskych surovín sú to piesok, kyselinu boritú, prípedne bórax, sódu, síran sódny, potaš, vápenec. Sklársky piesok je v podstate oxid kremičity SiO2. Jeho vlastnosti sú normované. Zrná majú veľkos? od 0,1 do 0,4 mm, obsah železa pre optické sklo nesmie by? väčší ako 0,013% Fe2O3. Sklo s vysokým obsahom SiOľ2 je ľažšie taviteľné, chemicky odolnejšie a veľmi stále proti zmenám teploty, ľahšie ním prechádzajú ultrafialové lúče. SiO2 potláča aj sklon k odskleneniu. Kyselinou boritou, prípadne bároxom sa dostáva do skla B2O3. Oxid boritý zlepšuje taviteľnos? skla, znižuje viskozitu skloviny, uľahčuje farbenie, zvišuje lesk a pôsobí proti odskelňovaniu. Sóda dodáva sklovine Na2O3 podobne ako síran sódny, ktorý s prísadou uhlia ako redukovadla uľahčuje čírenie skloviny. Pridaním potaše získava sklo K2O, ktorý mu dodáva lesk, uľahčuje farbenie, zvyšuje viskozitu skloviny a pôsobí proti odskelneniu. Oxid lítny zvyšuje piepustnos? ultrafialových lúčov. Vápencom sa dodáva sklu CaO, ktorý ho robí krehkejším a náchylnejším na odskelnenie, ale súčastne zvyšuje jeho chemickú odolnos? a lesk. Pridávaný vápenec je jemne rozomletý a zbavený železa. Oxid bárnatý sa pridáva vo forme BaCO3 a zvyšuje hustotu skla, lesk, index lomu a žieruvzdornos?. Zvyšuje teplotný interval sprcovania skloviny. Oxid olovnatý ako glieda nie je vhodný, lebo obsahuje drobné gulôčky olova, preto sa do skla pridáva vo forme mínia. Oxid hlinitý zvyšuje chemickú odolnos? skla a potláča odskelňovanie. Pridáva sa vo forme živcov alebo kaolínu. K hlavným sklárskym surovinám možno zaradi? aj sklené črepy. V niektorých sklárňach tavia sklenú drvinu (fritu), ktorá sa pripravuje inde. Pomocnými surovinami sú rozličné farbiace, číriace, kaliace, odfarbujúce a leptajúce prísady. Sklovina sa farbí napr. Soľami a oxidmi kovov, koloidnými kovmi a prvkami vzácnych zemín. Ako kaliaca prísada sa používa kryolit alebo fluorit. Pri chemickom odfarbovaní sa využíva oxidačný účinok burelu, pri fyzikálnom odfarbovaní sa sfarbenie skla odstraňuje miešaním farieb. Čírenie skloviny sa zakladá na tom, že drobné bublinky napr. Oxidu uhličitého sa strhávajú väčšími bublinami plynov pár, ktoré sa uvoľňujú z číridla. Ako číridlo sa používa arzenik, ktorý sublimuje, síran sódny spolu s liadkom, ropa, surové drevo alebo aj vhodná para. Na leptanie sa používa kyselina fluorovodíková a niektoré jej soli. Potebné suroviny sa uskladňujú v menších zásobníkoch. Vážia sa a miešajú automaticky. Aby sklo malo potrebné vlastnosti, musí sa dodržiava? presný pomer jednotlivých oxidov určený výpočtom alebo na základe skúsenosti. Doprava surovinovej zmesi je vo veľkých sklárniach zmechanizovaná. Surovinymajú by? suché, inak hrudkovatejú, iba piesok môže ma? vlhkos? 4 až 5%, lebo jeho zrnká sa dobre obaľujú ostatnými surovinami, čímsa uľahčuje tavenie. Práškové suroviny sa ?ažko prehrievajú, preto sa najmä do panvových pecí dávajú najprv črepy.

Sklársky kmeň sa taví v sklárskej peci. Pri stavbe skloviny rozoznávame tri základné fázy: · Vlastné tavenie · Čírenie · Schladenie skloviny
Sklársky kmeň sa zaváža do vykúrenej pece. Suroviny rýchlo strácajú vlhkos? a po dosiahnutí potrebnej teploty nastáva tepelná disociácia uhličitanov a iných solí. Tepelnú disociáciu výdatne podporuje pôsobenie oxidu kremičitého alebo boritého. Obidva oxidy sa vžiari správajú ako silné kyseliny. Teplota tavenia závisí od druhu skla. Pri mäkkých fosforečnanových sklách je asi 1000 C, pri bežnom tabuľovom skle asi 1500 C, pri tvrdých sklách s vyšším obsahom SiO2 býva ešte vyššia. Keď je sklovina celkom pretavená, končí sa potreba tepla na rozklad solí a tvorbu zlúčenín –sklovina dosiahla najvyššiu teplotu potrebnú na jej vyčírenie. Z redšej, menej viskóznej skloviny unikajú bubliny oveľa ľahšie Ak treba, urýchľuje sa čírenie priemiešavaním. Potom sa vyčíranátavenina nechá ochladnú? na takú teplotu, pri ktorej jej viskozita dosahuje hodnoty potrebné na fúkanie, liatie, ?ahanie a iné spracovanie. Sklárske pece sú postavené zo šamotových tvárnic, klenba býva dinasová. Vykuruje sa najmä plynom alebo olejom a to regeneračne. Vopred zohriaty olej sa do pece rozprašuje prúdomvzduchu. Pri olejovom má pec iba dve regeneračné komory na predhrievanie vzduchu. V každej sklárni sú aj chladiace pece. V nich hotový výrobok pomaly chladne, aby sa mohlo vyrovnáva? vnútorné napätie v skle, ktoré vzniká prudkým ochladením skloviny pri styku so studenou formou. Tovar sa najprv rýchlo zohreje na teplotu blízku mäknutia skla, potom sa chladí podľa určitého diagramu tak, aby sa zabránilo vzniku vnútornéhi napätia

Sklovina sa spracúva fúkaním na automatoch alebo na poloautomatoch, ale aj na píš?ale, ?ahaním, liatím alisovaním. Práca na píš?ale sa uplatňuje len pri výrobe menších sérií umeleckého a čiastočne aj úžitkovéhoskla. Sklárska píš?ala je 90 až 120cm dlhá oceľová rúrka, na dolnom konci mierne rozšírená, na hornom s drevenou rukovä?ou a mosadzným náustkom. Na zohriatu píš?alu sklár naberie malé množstvo skloviny a za ustavičného otáčania píš?ale z nej vyfúkne malú banku, tú hreje, znova na ňu naberie ďalšiu sklovinu a vyfukne, kým nemá na píšľale potrebné množstvo skloviny. Napokon banku vyfúkne do formy, ktorú mu pripravil pomocník. Forna je z bukového dreva, z azbestovej masy alebo liatinová a býva dvojdielna. Pri vyfukovaní sa musí píš?ala otáča?, aby na predmete nezostal šev. Vyformovaný polotovar sa od píš?aly oddelí, priložením navlhčeného drievka alebo studeného železa. Po vytemperovaní sa tovar opukáva. V určitej výške sa diamantom nareže ryska, toto miesto sa zahrieva kruhovým horákom, pričom sa hlavica oddelí. Ostré hrany sa zaobľujú v plameni. Ak sa tovar nevybrusuje, nemaľuje a pod., výrobok je hotový. Fľaše sa vyrábajú fúkaním na poloautomatoch a automatoch. Automaty pracujú v niekoľkých periódach. Sklovina sa najskôrnasaje, prebytok skloviny sa odreže, v predforme sa banka čiastočne vyfúkne, dofúka sa vo vlastnej forme, ktorá sa otvorí a vypadne hotová fľaša – tá sa ešte temperuje. Fľaše vyrobené v automatoch majú dva pozdĺžne šviky, ktoré vznikli z nie celkom doliehajúcich polovíc formy. Rúrky sa vyrábajú fúkaním a následným ?ahaním, najčastejšiena Dannerovom automate. Podstatou automatu je pomaly sa otáčajúca, šikmo nadol smerujúca píš?ala, po ktorej nepretržitetečie prúd skloviny. Niekoľko dvojíc valčekov odľahuje tuhnúcu rúrku. Rúrka prechádza dlhým chladiacim tunelom, samočinne sa odlomí a odvádza sa na tredenie a ďalšie spracovanie. Menšia čas? rúrok, najmä oválnych a pozĺžnych, sa vyrába fúkaním a ?ahaním na píš?ale. Rúrky sa používajú v potravinárstve, vo farmaceutickom priemysle a inde, alebo sú polotovarom na výrobu skúmaviek, aparatúr a pod. Tabuľové sklo sa ?ahá zvislo alebo vodorovne. U nás sa vyrába na Fourcaultovom stroji. Sklovina, ktorá priteká z nepretržitepracujúcej vane, sa pretláča cez štrbinu v šamotovom plaváku a vy?ahuje sa nahor 16 až 18 pármi valcov. Pri vy?ahovaní sa tabuľa súčastne temperuje a vychladnuté tavule sa v hornej časti automaticky odrezávajú. Hrubšie tabule sa odlievajú a po dôkladnom vytemperovaní sa na obidvoch stranách obrusujú. Veľmi kvalitné tabuľové sklo sa vyrába spôsobom ,,Float“. Dobre roztavená a správne vytemperovaná sklovina tečie na povrch roztaveného cínu, kde získava tabuľa zrkadlový lesk. Vrchná plocha tabule sa leští teplom, takže dostaneme tabuľové sklo, ktoré sa ďalej nemusí upravova?. Vychladené sklo sa samočinne reže na väčšie plochy, ktoré sa ďalej pomocou mechanického zariadenia režú na tabulr bežných rozmerov. Tento spôsob je dos? výkonné. Bezpečostné sklá sú vrstvené (lepené), kladené a s drôtenou vložkou. Vrstvené sklá typu ,,Triplex“ sa vyrabájú pevným stmeľovanim tabúľ skla s vhodnými plastmi. Kalené sklá sa vyrábajú rýchlym ochladením výrobku v prúde studeného vzduchu, prípadne olejom. Kalené sklo je pevnejšie, pružnejšie, ale keďže má vnútri veľké napätie, pri rozbití sa rozpadne na drobné úlomky, ktoré nemajú ostré hrany, takže nespôsobujú zranenia. Obidva druhy bezpečnostých skliel sa používajú najmä v dopravných prostriedkoch , na televízory. Z kaleného sa vyrábajú aj poháre, misky, jedálne súpravy a iné.

Chemické sklo musí ma? čo najväčšiu chemickú odolnos? a čo najmenší koeficient tepelnej roz?ažnosti. Pôvodne sa používalo draselnovápenaté sklo, v sučastnosti sa najlepšie uplatňujú borosilikátové sklá, s prísadou oxidu hlinitého a malého množstva alkálií. Chemické sklo sa vyrába v normalizovaných tvaroch a veľkostiach. Veľká čas? výrobkov sa vyváža do celého sveta. Podobné náročné požiadavky sa kladú aj na lekárske sklo (ampulky na liečivá, injekcie a pod.). Varné sklo, používané ako kuchynský riad, má rovnaké zloženie ako chemické sklo. Je odolné proti vysokej teplote a náhlym teplotným zmenám. Kremenné sklo sa vyrába tavením najčistejčieho SiO2 (krištáľu) v elektrickej peci pri teplote 20000C. Tavenina sa dá spracova? iba v určitom obmedzenom rozsahu teplôt. Výrobky majú malú tepelnú roz?ažnos?, sú odolné proti kyselinám a kyslým taveninám, ale sú málo pevné. Kremenné sklo smá zvyčajne mliečne zakalenie, niektoré druhy sú však číre. Optické sklo sa vyrába v mnohých druhoch, ktoré sa navzájom líšia indexom lomu, farebnou disperziou, pohlcovaním svetla, ako aj mechanickými vlastnos?ami. Flintové sklo je draselnoolovnaté, má veľký lom svetla a farebnú disperziu. Korunové sklo je draselnovápennaté, ma malý lom svetla a malú farebnú disperziu, je však tvrdšie ako flintové. Optické sklo sa taví v jednipanvovej peci. Číreniu a homogenizácii sa venuje veľká pozornos?, aby sa dosiahla dokonalá optická izotropia. Elektroizolačné sklo má podobné vlastnosti ako chemické sklo. Najdôležitejšou požiadavkou je nízky obsah alkálií. Sklené vlákna sa vyrábajú ?ahaním špeciálnej skloviny, ktorá sa taví v platinovej vaničke vyhrievanej prúdom (odporové teplo). Na dne vaničky sú jemné dýzy. Vlákno, ktoré z nich vystupuje, predchádza lubrikačnou pä?kou, kde získa potrebnú aprtúru, dôležitú pre textilné spracovania. Sklené vlákna sú vhodným tepelnoizolačným, elektroizolačným a filtračným materiálom. Veľká čas? sklených vlákien a sklotextilu sa spotrebuje pri výrobe sklených laminátov (nádrže, krytiny a pod.).

00000101007920110079201700613870
SYNAPSE CREATOR
 el bastardo      29.02.2004 - 15:03:45 [2K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
živelná kniha:

Michael Heim: Metafyzika virtuální reality



Michael Heim: Metafyzika virtuální reality

(The Metaphysics of Virtual Reality)

Oxford University Press, 1993.



Kyberkultura přímo oplývá vizionáři, bardy, věrozvěsty a nadšenými publicisty, nedostává se jí však většinou fundovaného filozofického podloží, přestože řada z jejích rysů přímo volá po uchopení syntetickým duchem filozofa. Takovým pokusem je Heimova Metafyzika virtuální reality. Autor je ovšem ke svému tématu kritický, někdy až konzervativním způsobem, což by se ovšem u filozofa dalo předpokládat. Poukazuje na četná úskalí existence kyberprostoru, počínaje Syndromem změněného světa (AWS), který hrozí lidem trávícím delší čas v různých simulátorech reality, až k absolutní ztrátě identity při opuštění fyzického Já. Bezpečné není ale ani prosté používání počítačů k pořádání textových informací. Heim píše: Infománie narušuje naši schopnost vnímat význam. Sbíráme fragmenty a přicházíme o celkový smysl. Máme tendenci paběrkovat kousky informací a nevnímat moudrost, nacházející se až za informací.

Kapitola, kterou jsme vybrali a s mírným zkrácením přeložili, odhaluje jednoho ze zakladatelů novověké filozofie a zřejmě posledního skutečného polyhistora, Gottfrieda Wilhelma Leibnitze (1646-1716) jako praotce kybernetického myšlení.



EROTICKÁ ONTOLOGIE KYBERPROSTORU

Kyberprostor je něčím víc než pouhým průlomem v elektronických médiích nebo v designu počítačového rozhraní. Se svým virtuálním prostředím a simulovanými světy je kyberprostor metafyzickou laboratoří, nástrojem ke zkoumání našeho vlastního vnímání reality.

Při vytváření virtuálních světů stojíme tváří v tvář několika otázkám týkajících se reality samé. Jak mají například uživatelé ve virtuálních světech vnímat sami sebe? Mají vyhlížet jako jeden ze zobrazených objektů, jako oddělená těla, která mohou vnímat zvnějšku? Nebo se mají uživatelé cítit jako jakási pole vědomí bez těla, jako fenomenologické existence? Měla by být do kybersvěta zavedena kauzalita v tom smyslu, že poškození virtuálního těla se nějakým způsobem dotkne i našeho těla fyzického? Přenesou lidé, kteří budou vytvářet kyberprostor, do tohoto světa také své předsudky? Budou si moci různí uživatelé sdílený svět upravovat po svém? Bude tento prostor světem imaginace nebo ekonomiky? Máme se spokojit s jediným virtuálním světem? Možná se budou virtuální světy vrstvit na sebe jako slupky cibule, nebo spolu budou spojeny volně a estetická potěšení se budou volně prolínat s přísně nalinkovaným světem obchodu. Oslabí se pojem realita (a existenciální hranice naší zkušenosti), když bude rozředěn po různých virtuálních světech?

Ačkoliv jsou to důležité otázky, nedotýkají se ontologie samotného kyberprostoru, otázky jaké to je být přítomen ve virtuálním světě. Neříkají nám, proč vytváříme imaginární světy, mlčí o podstatě či duši kyberprostoru. Jaký statut mají elektronické světy v celé šíři lidské zkušenosti? Jaká nebezpečí vyplývají z metafyzického původu kyberprostoru?

V následujícím textu se budu věnovat filozofickému významu kyberprostoru. Rád bych ukázal ontologický původ, z něhož kybernetické entity vzešly, a naznačit jejich trajektorii. Entitou přitom rozumím něco, co vnímá svou přítomnost, nebo něco, co nějakým způsobem ovlivňuje své okolí. Ontologická otázka, jak ji vidím já, vyžaduje dvojí odpověď. Potřebujeme znát 1) způsob existence entit v kyberprostoru a 2) ontologický statut kyberprostoru (konstruktu, fenoménu) samého. Nejprve se ve svém pohledu na kyberprostor dotknu Platónova idealismu a pak přikročím k moderní Leibnitzově metafyzice.



Náš sňatek s technikou

Realita kybernetických entit je součástí obecnější fascinace technikou, která je fascinací estetickou. Obdivujeme jednoduché, čisté tvary počítačové grafiky. Obdivujeme způsob, jakým počítač omezí komplexnost a neurčitost předmětů, jak je pokryje digitální sítí, oblékne je do zářivých barev a přizpůsobí je precizním geometrickým strukturám. Jsme v pokušení možností ovládat veškeré lidské vědomosti. Touha vidět datové struktury lidské civilizace v kyberprostoru - začneme-li u Gibsonovy vize - je podobná uchvacujícímu pocitu z pohledu na Los Angeles z výšky a v noci. Jsme jako můry, fascinované i ohrožované plamenem.

Náš milostný poměr s počítači, s počítačovou grafikou a s počítačovými sítěmi sahá hlouběji než k pouhé estetické fascinaci nebo ke hře smyslů. Hledáme totiž domov pro naše vlastní srdce a duši. Fascinace počítači je více erotická než senzuální, spíše spirituální než praktická. Podle starých Řeků pramení erós z pocitu nedostatečnosti a neadekvátnosti. Milenec touží po naplnění, jež daleko přesahuje estetický odstup.

Svody počítačů jsou tedy zejména erotického charakteru. Náš poměr s nimi je symbolickým vztahem, je naším duševním sňatkem s technikou. Atmosféra kyberprostoru přináší závan kdysi ztracené Moudrosti. Svět redukovaný na pouhou informaci nefascinuje jen naše oči a mysli, ale i naše srdce. Cítíme se bohatší a obohacení. Naše srdce tluče uvnitř strojů. Toto je pravý erós.

Kyberprostorové entity náleží širokému kulturnímu fenoménu poslední třetiny dvacátého století - fenoménu komputerizace. Obklopeni dennodenními událostmi obvykle nejsme schopni pojmout jeho výsledné směřování. Spisovatel William Gibson nám umožnil dotknout se toho, co je v současné kultuře fenomenální, protože dokázal zachytit proudy naší pozornosti mířící kupředu k budoucnosti. Ze všech spisovatelů nejjasněji ukázal zásadní svody komputerizované existence. Byl to také on, kdo zavedl pojem kyberprostor.



Romance o Neuromancerovi

U Gibsona vystupují kybernetické bytosti ve znamení erótu. Postavy z románu Neuromancer vnímají počítačovou matrix (kyberprostor) jako místo nadané erotickou intenzitou a chtíčem. Obyčejná zkušenost zde vypadá nudná a nereálná. Case, počítačový čaroděj, podléhá erótu, jenž ho láká znovu a znovu do informační sítě:



1 Pobyl tu [v Japonsku] celý rok a pořád ještě snil o kyberprostoru. Každým večerem v něm uvadala naděje ... stejně viděl ve spánku matrix, ta jasná vlákna logiky, rozvíjející se bezbarvou prázdnotou ... už nebyl chlap od konzole, už nebyl kovboj kyberprostoru... Ale sny se mu za těch japonských nocí vracely jako zacyklené voodoo, plakal kvůli nim, plakal ve spánku a probouzel se sám do tmy, zkroucený ve své kapsli, v mizerném rakvovém hotelu, ruce za?até do ložáku, pěnovku vtisknutou mezi prsty, a snažil se dosáhnout na konzoli, která tam nebyla.



Španělští mystikové ze 16. století Jan od Kříže a Terezie z Avily použili podobný způsob vyjadřování. Když hledali slova k popsání zkušenosti duchovní svátosti, sáhli po jazyku sexuální extáze. Psali o bezdechém sjednocení v meditaci v pojmech extatického zatmění smyslů. Podobně intenzita Gibsonova kyberprostoru nutně připomíná popis orgasmu a naopak:



2 Teď už na něm zase seděla, vzala mu ruku a položila ji za sebe, palec do rozsedliny zadku, prsty rozložené po okraji jejího přirození. Jak se spouštěla dolů, obrazy se začaly rytmicky navracet, tváře, fragmenty neónů přicházely a odcházely. Sklouzla až dolů. Prohnul záda. Tak na něm jezdila, napichovala se, znovu a znovu, až byli oba hotoví, jeho orgasmus modře plál v bezčasém prostoru, v rozloze jako matrix veliké, kde se tváře roztříštily a hurikány je odvály do tunelů, a na bocích cítil její pevná mokrá stehna.



Orgasmické spojení však neznamená, že erós pro kybernetické bytosti končí u fyziologických a psychologických pudů. Erós jde za osobní, subjektivní fantazie. Kyber-erós vychází vposledku z ontologické touhy, kterou již před věky vyzdvihoval Platón. Právě Platónova metafyzika umožňuje popsat vztah mezi erótem a komputerizovanými tvory.

V Platónově Symposionu hovoří Diotima, kněžka lásky, o zvyšující se spiritualitě v erotickém pudu. Ukazuje stoupající intenzitu erótu od tělesných aspektů až k duševním sférám matematiky a ještě dál. Vysvětluje Sokratovi, jak biologický sexuální pud sahá až k duševním oblastem, kde můžeme neomezeně rozšiřovat pole našich vědomostí.

Na základní úrovni je erós pudem vedoucím k rozšíření naší omezené existence, k prodloužení toho fyzického v nás za naši pozemskou zkušenost. Pomocí erótu se snažíme rozšířit naše Já a zvýšit intenzitu vlastního života. Psyché způsobuje uvědomění si vlastního Já formalizováním našich vjemů, avšak erós motivuje člověka vidět a vědět víc.

Platónovu ideu poznání dělí jen malý filozofický krůček od matrixu kybernetických entit. (Slovo matrix samozřejmě pochází z latinského výrazu pro matku, jde tedy o plodící-erotický původ.) Krátký krok v základních předpokladech ovšem může trvat staletí, zvláště pokud potřebuje fyzickou základnu. Tato základna pro připuštění Platónova formalizovaného vědění vznikala staletí. Přesto však Platónovy představy o ideálních formách spojuje s informačními systémy, s matrixem, skrytý spodní proud. Oba přístupy zpočátku rozšířily a posléze vyloučily fyzickou podstatu poznání. V obou přístupech navádí erós člověka k odložení masa (těla) a k soustředění lidské pozornosti pouze na mysl. Jak zjistili platonici a gnostici v průběhu věků, erós nás vede k Logu.

Platón si však byl vědom, že pro naplnění erotického pudu je třeba určité přípravy, metody. Pokud se ponechá takový, jaký je, vede k řadě vedlejších uliček, z nichž většina vychází ze smyslových vjemů. Ve svém spisu Ústava Platón popsal dnes již klasické podobenství o jeskyni, v níž jsou lidé v zajetí všedního života a jsou zamilováni do prchavých, stínovitých iluzí promítaných na stěnu vězení lidského těla. Při pasivním přihlížení pokládají mihotající se objekty za nejvyšší a nejpodstatnější projevy skutečnosti. Teprve když se vězni zbaví svých okovů a vstoupí do světa aktivní mysli, získají překvapivě čirý obraz skutečných věcí, věcí zjevených nikoliv skutečným očím, ale vnitřnímu zraku.

Jedině aktivním vnímáním věcí prostřednictvím logiky ducha se podle Platóna dostaneme do vyšších sfér věrohodné skutečnosti a do oblasti intelektuální krásy svlečené z nedokonalých dojmů smyslového vnímání. Osvobození z jeskyně vyžaduje tedy přehodnocení lidských tužeb a zájmů. Vede ke zjištění, že to, co nás upoutává ve světě smyslů, není ničím víc než vnější projekcí idejí přebývajících uvnitř nás. Jestliže je mysl správně trénovaná, láska ji dovede k dokonalým, mentálním aspektům věcí.

Kyberprostor je jakýsi vedlejší produkt platonismu. Kybernaut napojený na počítač je zdánlivě pro tento svět ztracen. Opouští vězení těla a ocitá se ve světě digitální reality. Takový platonismus je navýsost moderní. Místo pouti do netečného světa dokonalých idejí se kybernaut pohybuje mezi přesně formovanými entitami. Prostorové objekty kyberprostoru vznikají z konstruktů platonické představivosti v tom smyslu, že inFORMAce kyberprostoru mají svůj původ v Platónových FORMÁCH. Původní koncepce Platónových forem byla nedostižným snem, dokud technika zpracování informací nepodpořila lidskou pou? za poznáním.

Filtrovaná počítačovými matrix, veškerá realita se stává sadou informací. Když se realita stane nerozlišitelnou od informací, pak i erós podlehne schématům binární komunikace. Tělesný sex náhle není ničím víc než výměnou signálních impulsů ve společné síti genů. Počítačová kultura interpretuje veškerou poznanou realitu do přenositelné informace. V závěru Neuromancera nalezneme vizi o transformaci sexu a osobnosti do informačního jazyka:



3 Byla do ní natažená nějaká síla, něco, co poznal v Night City a držel to tam, byl tím držen, nějakou dobu držel mimo dosah času a smrti, dosah ulice, která je pronásledovala všechny. To bylo místo, které už znal; ne každý ho do něho může zavést a nějak se mu podařilo vždycky na ně zapomenout. Patřilo - to věděl, na to se pamatoval, když ho táhla k sobě dolů - patřilo k masu, kterému se všichni kovbojové smáli. Bylo to cosi rozsáhlého, mimo dosah poznání, moře informací zakódované do spirál a feromonů, nekonečná složitost, kterou dovede kdy přečíst jen tělo, svým silným slepým způsobem.



Fyzické tělo ze sexu učinilo osobní svatyni, neprůhledné, nepoznatelné tajemství. Jen s tím, co je průhledné, lze manipulovat. Tělesný sex je však neprůhledný a nezmanipulovatelný, je jako přítomnost něčeho cizího. Tělo můžeme opustit nebo proti němu bojovat, ale nemůžeme ho ignorovat. Zůstává tu jako výzva. V Neuromancerovi hrdina jménem Case prožívá sex s dívkou Lindou. Kým je ale Linda? Gibson klade nejhlubší ontologickou otázku kyberprostoru, když se ukáže, že jeden ze superpočítačů tělo i osobnost jeho milenky simuloval. Proč? Možná proto, že systém kyberprostoru, který by zpočátku nemohl vzniknout bez fyzické existence lidského těla, hodlá nyní zpochybnit autonomní existenci lidských těl, které ho činí závislým a sekundárním. Poslední pomsta informačního systému spočívá v absorbování samotné identity lidské osobnosti, v absorbování neprůhlednosti těla, v semletí masa na informace a v proměně erotického života na průhlednou hru loutek. V ontologickém obratu počítač napodobuje tělo, z něhož povstala mysl. Ve své komputerizované verzi se Platónův erós stává pánem umělé inteligence, KYBEREM, kontrolorem, Neuromancerem.



Vnitřní struktura kyberprostoru

Platonismus poskytuje psychický makeup pro kyberprostorové bytosti, avšak teprve moderní filozofie vede k samotné struktuře kyberprostoru. Ve svých raných fázích oslovoval platonismus výhradně intelekt, povyšoval psychicko-verbální intelektualitu nad fyzickou přítomnost. Renesanční filozofové a novoplatonici však postupně vnesli do tohoto modelu inteligence nové rysy. Byl zaveden pojem opakovatelného experimentu a platonismus musel obsáhnout také koncept reálného prostoru a času, zatímco dříve byly prostor a čas pokládány za cosi nadbytečného, rušícího mentální svět neměnných realit. Aplikací matematiky v empirických experimentech mohla věda popsat fyzický pohyb časoprostorem pomocí výpočtů. Matematika změnila myslícího pozorovatele v počtáře. Ale jelikož výpočty závisely na nedokonalé lidské mysli a nekonečných sloupcích cifer, stále tu existovala propast mezi touhou po vědění a jejím naplněním. K překročení této propasti bylo zapotřebí vynalézt výpočetní stroj.

Před konstrukcí výpočetního stroje potřeboval kyberprostor novou logiku a novou metafyziku. Nová logika a metafyzika moderní doby vzešla zejména z díla Gottfrieda Wilhelma Leibnitze. Byl to Leibnitz, z něhož mnohé čerpali pozdější filozofové jako Kant, Schopenhauer, Nietzsche a Heidegger.

Leibnitz vytvářel moderní idealistickou epistemologii a zároveň konal experimenty s prototypy počítačů. Pascalův kalkulátor nebyl v podstatě ničím víc než strojem ke sčítání; Leibnitz šel dál a vytvořil mechanický kalkulátor, který dokázal pomocí ozubených koleček také dělit a násobit. Základní Leibnitzův design stroje zůstal vzorem pro všechny pozdější počítače až do elektronické revoluce v 70. letech. Leibnitz je tedy naprosto základním filozofem pro vstup do kyberprostoru. A jeho monádologická metafyzika nás zároveň upozornila na paradoxy, s nimiž se budoucí obyvatelé kyberprostoru mohou setkat.



Leibnitzův elektrický jazyk

Leibnitz byl první, kdo přišel s ideou elektrického jazyka - souboru symbolů určených k manipulaci rychlostí myšlenky. V díle De arte combinatoria (1666) popsal jazyk, který se stal historickým základem pro pozdější symbolickou logiku. Leibnitzův náhled na jazyk se také stal ideovou základnou pro počítačem zprostředkovanou telekomunikaci. Novoplatonik Leibnitz snil o matrixu.

Jazyk, který Leibnitz vyvinul, je ideografický systém znaků, s nimiž lze manipulovat k získání logických dedukcí, aniž by bylo potřeba obracet se na přirozený jazyk. Znaky představují jednoduché ideje získané předchozí analýzou. Jakmile jsou vybrány dostatečně jednoduché a základní znaky za tyto pojmy, příbuzné ideje se mohou slučovat nebo kombinovat do nových konfigurací. Leibnitz se tak pokusil mechanizovat proces myšlení. V učených společnostech viděl uzly univerzální sítě k řešení vědeckých problémů.

Leibnitz věřil, že všechny problémy jsou v posledku řešitelné. Prvním krokem je vytvoření univerzálního média, v němž by mohly koexistovat i protikladné ideje. Univerzální jazyk by umožnil převést veškeré lidské otázky do jednotné sady symbolů. Jeho univerzální sada symbolů, characteristica universalis, je založena na binární logice, která nebyla nijak omezena obsahem materiálů, ani nutností vokalizovat text. Bezobsažný a tichý binární jazyk mohl převést jakýkoliv výrok do pojmů logického kalkulu. S jeho pomocí mohly zcela odlišné způsoby myšlení koexistovat pod jednou střechou. Leibnitz doufal, že tento systém povede k celosvětové unifikaci vědeckých poznatků, k vytvoření jediné sdílené databáze.

Leibnitzova binární logika chápe myšlení jako pouhou kombinaci symbolů, jako způsob výpočtu. Mizel rozdíl mezi symbolem a významem. Tento systém byl později rozvint Georgem Boolem, Bertrandem Russellem a Alfredem Northem Whiteheadem a použit Claudem Shannonem v elektronických obvodech výpočetních strojů.

Leibnitz svým způsobem navázal na středověkou scholastickou tradici, pro niž bylo lidské myšlení v zásadě totožné s logickým odvozováním. Lidské myšlení jakoby se v tomto pohledu snažilo imitovat ideální Bytost, která ví o všem, a tudíž zná i veškeré takto vydedukované následky. Lidská, konečná bytost musí postupovat pomalu, protože chápe svět jakoby krůček po krůčku, nevidí všechny navazující souvislosti. Naproti tomu božská mysl dokáže přehlédnout celou stezku života člověka, vidí vše z pohledu věčnosti, neovlivněného momentálními podmínkami času ani prostoru.

Leibnitz uvažoval, že by lidské poznání mohlo napodobit toto visio dei, vševědoucí intuitivní chápání světa. Snaha o získání okamžitého božského poznání slouží jako model dodnes. Existuje snad lepší způsob jak imitovat boží vědění, než generovat celý virtuální svět pouze z informací?

Tradiční aristotelská logika zůstala blízká přirozenému jazyku. Když ji moderní logika absorbovala do svého systému symbolů, vznikl systém, který mohl být použitý ve výpočetních strojích stejně jako v přirozeném jazyce. Univerzální logický kalkulus se mohl stát pánem computerových obvodů.

Leibnitzův elektrický jazyk fungoval na základě napodobení božské inteligence. Boží vědění je založeno na simultaneitě všeho najednou, takže pokud chceme dosáhnout podobného přístupu k informacím, musí globální matrix zachytit veškerý jazyk ve věčném nyní. Přístup pak nemusí být lineární, může připomínat hyperprostorové skoky známé ze science fiction. Pokud veškeré naše vjemy pojmeme jako písmena v textu, je kyberprostor dokonalým počítačovým prostředím k dosažení hypertextu. S pomocí hypertextu je možné různé věci propojit rychlostí záblesku intuice. Hypertextové psaní a čtení podporuje intuitivní skoky, v lineárním textu nemožné. Skok, nikoliv krok, je typickým pohybem v hypertextu. K tomu, abychom pochopili neuvěřitelnou rychlost pohybu v kyberprostoru a její rizika pro konečné bytosti, jimiž lidé jsou, je třeba znovu sáhnout po Leibnitzově metafyzice.



Monády nemají terminály

Leibnitz nazval svou metafyziku monádologií. Realitu popsal systémem tzv. monád. Z našeho hlediska monádologie konceptuálně popisuje podstatu bytostí nacházejících se v počítačové matrix.

Termín monáda odkazuje na určitou jednost, ojedinělost, osamění, kdy každá bytost je oddělená od ostatních, podobně osamělých bytostí. Monáda je nezávislý bod vitální vůle, směřující k naplnění vlastních cílů podle vlastních vnitřních sklonů. Monády nemají vlastní prostorový rozměr, ale produkují prostor jako vedlejší produkt jejich aktivity. Jde o nehmotné, psychické substance různých hierarchií, jejichž životem je neustálá aktivita. Pro monády neexistuje žádný vnější svět, vidí pouze projekce svých vlastních potřeb a idejí. Leibnitz řekl: Monády nemají žádná okna ven.

Monády možná nemají okna, ale mají terminály. Vnitřní život monády (a jiný ani nemají) je proces vnitřních reprezentací. V originálu jsou nazývány Vorstellungen, z německého vor (před) a stellen (umístit). Reality jsou reprezentace neustále umís?ované před vnitřní zrak monády tak, že systém interpretuje či reprezentuje to, co je zobrazováno. Monáda vidí obrazy věcí a ví jen o tom, co může být zobrazeno. Monáda se dozvídá o všem díky rozhraní. Toto rozhraní věci zobrazuje, simuluje a uchovává je ve formátu, s nímž může monáda libovolným způsobem manipulovat. Monáda uchovává přítomnost věcí v paměti a udržuje je k okamžitému použití, takže přítomnost věcí je reprezentována či konzervována. Monáda věci vidí, cítí, vnímá, ale tyto vjemy hmotného světa se ve skutečném fyzickém prostoru neodehrávají, protože ve skutečnosti neexistují jiné substance než monády.

Monád existuje nesčíslné množství. Jak se však mohou navzájem dorozumět, když jim je dána izolovaná povaha? Vědí vůbec o existenci ostatních monád? Leibnitz tvrdí, že každá monáda v sobě zahrnuje celý vesmír v koncentrované podobě, vytváří tak v sobě mundus concentratus. Jelikož každá z těchto jednotek zrcadlí všechno, každá z nich obsahuje všechny ostatní jednotky tak, že je v sobě zobrazuje.

Ačkoliv monády představují stejný vesmír, každá jej vidí jinak. Rozdíly v jeho vnímání jsou dány rozdíly v perspektivě, nikoliv prostorové, ale v čistotě a intenzitě duševní krajiny každé monády. Jejich různé impulsy neustále mění scény, které vidí. Mohli bychom říci, že monády běží na různý software.

Přesto však monády náleží jen jedinému vesmíru. Harmonie všech entit ve světě vychází z jednotného operačního systému. Ačkoliv mezi jednotlivými jednotkami k žádné komunikaci nedochází, všechny jsou synchronizovány

uvnitř jediné reality, všechny jejich reprezentace jsou koordinovány nejvyšší, vševědoucí monádou, tradičně známou pod pojmem Bůh. Tato centrální monáda je přirovnatelná k systémovému operátoru (sysopu), harmonizujícímu všechny ostatní části.



Paradoxy kulturního terénu kyberprostoru

Leibnitzova monádologie osvětluje některé aspekty erotické ontologie kyberprostoru. Teorie monád naznačuje některé z vnitřních tendencí komputerizovaného prostoru, závislé na jeho vlastnostech.

Kyberprostor nahrazuje fyzický prostor. Tento proces se děje již nyní při komunikaci pomocí telefonu, e-mailu, newsgroups a podobně. Když jsme v režimu online, jsme osvobozeni stejně jako monády od fyzické existence. Počítačové sítě se jeví jako božský dar, poskytující lidem možnost sdružovat se s podivuhodnou snadností a bez limitů vzdálenosti či sociálního postavení. Pro mnohé slouží sítě a nástěnky BBS jako protiváha k rozpadu společnosti.

Bohužel, technologie nám jednou rukou něco dává a druhou něco bere. Omezuje osobní mezilidské kontakty, dává nám osobní nezávislost, ale narušuje tradiční vztahy. Naše tělesná existence stojí v popředí naší identity a individuality. Pro zákon i morálku tělo představuje ohraničení, absolutní hranici, zaručující a chránící naše soukromí. Současné počítačové sítě však potlačují fyzickou přítomnost účastníků v kyberprostoru. Na síti jsme si rovnější, avšak zploš?uje se kvalita setkání s druhými. Simulované tělo o nás prozradí jen tolik, kolik si sami budeme přát. Tato temná strana počítačové reality v sobě skrývá hrozbu splývání člověka a stroje. Pokud budeme mít například možnost získat nová fyzická těla a stát se kyborgy, naše náhradní tělo nás nikdy nebude úplně prezentovat. Čím více budeme naše umělá těla pokládat za nás samé, tím více z nás technika učiní pouhé nahraditelné protézy.

Prózy Williama Gibsona inspirovaly řadu her na hrdiny. Jedna z nich má název Pohled z okraje: Příručka pro kyberpunkery a vykresluje obraz lidstva uzpůsobeného k tomu, aby se co nejlépe hodilo ke komputerizovaným protézám a náhražkám. Tělo se stává doslova masem určeným k implantaci informačních technologií. Návod ke hře suše uvádí:



4 Někteří lidé si napíchnou implantát do spánku (těm se říká zásuvky), jiní hned za ucho (Frankensteini) či do zadní části lebky (loutky). Můžete je zakrýt stříbrnými krytkami nebo ochrannou pryží. Je to otázka stylu. Každé napojení kybernetického impantátu vede ke ztrátě části lidskosti. Různí lidé reagují na proces kyborgizace různě, takže vaše osobní reakce na daný implantát je sázkou do loterie. Je důležité to vědět, protože může být po vás dřív, než si cokoliv uvědomíte. Takže postupujte opatrně. Hlídejte si zdravý rozum.



Při použití podobných rozhraní putuje duch volně z těla do světa absolutní simulace. Informace a obrazy proplouvají platonickým vědomím, aniž by byly založeny na fyzické zkušenosti. Na každém kroku na vás může číhat ztráta lidsko-

sti. Gibson zdůrazňuje typicky gnostický aspekt kyberkultury, když popisuje hrdinu závislého na počítačích, který má znemožněný přístup do matrix:



5 Pro Caseho, který žil pro beztělesné rozkoše kyberprostoru, to znamenalo konec. V barech, kam chodíval jako kovbojská jednička, patřilo k dobrému tónu elity lehce pohrdat tělesností. Tělo bylo maso. Case teď upadl do žaláře svého vlastního masa.



Náhražkový život v kyberprostoru činí z lidského těla vězení, pád z výšin dokonalosti, sestup do temné a zmatené reality.

Dnešní počítačová komunikace zbavila komunikační proces lidské tváře. Živá, nezastupitelná tvář je primární zdroj odpovědnosti, je přímou a vřelou spojnicí mezi lidmi. Bez osobních setkání se začne otupovat náš smysl pro etiku. A od vzájemné nedůvěry není daleko k počítačovým zločinům. Lidé se již nesetkávají s druhými lidmi, ale stávají se z nich slídiči. Bez lidské přítomnosti se účast na čemkoliv stává nepovinnou a z komunikace se vytrácí vzájemná důvěra.

Zároveň s prudkým růstem počítačové sítě dochází ke ztrátě pocitu komunity uvnitř sítě. Místo shareware se objevují na síti viry. Globální informační vesnice, krmená zrychlující se soutěživostí a ovládaná informacemi, se může stát zdrojem nečekaného barbarství.

Umělá informační džungle se již rozprostřela nad světem, přičemž kyberprostor nebude nutně pouhou efektivnější verzí tradičního sdílení informací. Architektura sítě naznačuje absenci filozofického nebo náboženského základu, absolutna. Tradiční publikování informací připomínalo architekturu středověkého města s centrem všech činností, s katedrálou, která určovala podobu okolních komunikací a uliček. Centrální budova byla těžištěm města a sloužila jako absolutní měřítko pro všechna ostatní stavení. Podobně fungují metody výběru textu v knižním průmyslu, které se řídí přesně daným, zdlouhavým procesem. Text zde před publikováním prochází řadou etap, publikace je legitimizována různými indiciemi, podle kterých se může čtenář při výběru knihy řídit. Redakční péče, odborné doslovy, kvalitní sazba a vazba, to vše přispívá ke zvýšení kvality publikace. V elektronickém světě publikacím tyto formální znaky scházejí, čtenář nemá téměř žádné záchytné body. I v kyberprostoru se objevuje požadavek stabilních a věrohodných zdrojů informací, které by poskytly čtenářům alespoň nějaké záruky. Pokud ekonomické tlaky způsobí, že se i elektronické kanály budou muset podřizovat vkusu nejširších vrstev, můžeme očekávat povrchní pestrost namísto obsahové hloubky.



Skrytá vada na kráse

Online svoboda v sobě tají paradox. Jestliže touha vytvořit myslící kybernetické entity vychází z erótu v platonickém smyslu a jestliže struktura kyberprostoru bude sledovat model Leibnitzova počítačového boha, pak v sobě kyberprostor skrývá vážnou vadu na kráse. Odstraňte vábení neznáma a zničíte erotickou touhu odkrývat a dobývat. Vytvořte syntetickou realitu, umístěte sami sebe do prostředí generovaného počítačem a narušíte základní lidskou touhu proniknout do oblasti neproniknutelného, nového a nepředpověditelného. Nadhled božího oka počítače vás zbaví svobody být lidmi. Vědomí, že všudypřítomný bůh již předem ví o každém vašem kroku, vás zbavuje svobody a touhy nalézat.

A i kdyby bylo boží oko nad vámi zavřené, budete vědět, že existuje. Počítačová realita syntetizuje vše pomocí kalkulace a v simulovaném světě neexistuje nic, co by nemohlo být doslova vypočítáno. Také Gibsonův hrdina zachytí záblesk této nelidské vševědoucnosti:



6 Caseovo vědomí rozdělené jako krůpěje rtuti, rozklenuté nad nekonečnou pláží barvy temně stříbrných mraků. Jeho zorný úhel byl kulový, jako kdyby jediná sítnice vyplňovala vnitřní povrch glóbu obsahujícího všechny věci, pokud lze všechny věci spočítat. A zde se daly všechny věci spočítat, každá z nich. Znal počet zrn písku v konstruktu pláže (počet zakódovaný do matematického systému, který neexistoval nikde mimo mysl, jíž byl Neuromancer). Znal počet mosazných zoubků na levé polovině otevřeného zipu solí pokryté kožené bundy, kterou na sobě měla Linda Lee, když se ploužila při západu slunce po pláži a mávala kusem naplaveného dřeva (dvě stě a dva).



Láska je zatížena břemenem vševědoucnosti: Jestliže se všechno dá vypočítat... Může milenka zůstat milenkou i tehdy, je-li plně poznatelná, zcela vystavená analýze a syntéze binární konstrukce? Můžeme být překvapeni nebo zaskočeni syntetickou realitou?

Spolu se vzrušením z absolutního přístupu k informacím přichází komplementární hrozba absolutní proorganizovanosti. Pod umělou harmonií se skrývá představa dohledu vševědoucí centrální monády. Ti, kteří systém ovládají technicky a ekonomicky, mají přístup k čemukoliv v systému. Centrální monáda bude jistě na první místo stavět udržení a zabezpečení vlastní moci. Uživatelé matrix zaplatí zkrácení geografických a intelektuálních vzdáleností ztrátou možnosti provozovat nekontrolovanou činnost.

Z hlediska věčnosti není monádám dovolen žádný předem nenaplánovaný pohyb či změna. V Leibnitzově pojetí představuje lidské hmotné tělo kognitivní neurčitost. V platónské imaginaci však tento nevypočitatelný svět těla okamžitě bledne v oslepujícím světle čisté inteligence. Ideál okamžitého poznání se vylučuje s modelem světa, který by chtěl člověk obývat. Svět hmotného těla stojí za prožívání a poznávání pro jeho vzdálenosti a skryté horizonty. Naštěstí se nikdy centrální monáda nedostane za terminály do našeho bohatého fyzického světa. Naštěstí tu existuje širší svět, naštěstí stále ještě potřebujeme oči, prsty, myši, modemy a telefonní linky.

Gibson v románu Neuromancer popisuje skupinu lidí, kteří se instinktivně počítačovým sítím vyhýbají. Jde o Zionity, religiózní kmenové společenství, které dává před matrix přednost hudbě. Zionité tvoří lidskou protiváhu destrukci životního prostředí. A tak zatímco čekáme na vzrušující budoucnost v kyberprostoru, nesmíme ztratit dotek s takovými Zionity, s lidmi z masa a kostí, kteří stojí oběma nohama na pevné zemi. Budou nám připomínat lidský zrod kyberprostoru, tep lidského srdce mezi laboratorními přístroji a lásku stále ještě živou mezi rozdroleným betonem a zrezavělými kostrami těžebních věží tyčících se pod jedovatě stříbrnou oblohou. z





1 W. Gibson: Neuromancer, Str. 6, česky Laser, 1992

2 W. Gibson: Neuromancer. Str. 30

3 W. Gibson: Neuromancer. Str. 208

4 návod ke hře

5 W. Gibson: Neuromancer. Str. 7

6 W. Gibson: Neuromancer. Str. 224



přeložil Ivan Adamovič

00000101007920110079201700609898
SYNAPSE CREATOR
 sponka      26.02.2004 - 11:58:30 [4K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Jazykem v rozkroku





Když budete ženu jen tak oslintávat mezi nohama, moc ji to nevzruší - orální sex se musí umět.



Dráždění jazykem v rozkroku (cunnilingus) je pro většimu žen to nejúžasnější, co jim můžete poskytnout. Dává ženě pocit, že je milována, obdivována, sexy, a samozřejmě ji to hodně vzrušuje. Mnoho žen má tuto techniku raději, než klasický pohlavní styk, a pro většinu z nich je to nejsnadnější způsob, jak dosáhnout orgasmu při milování s mužem.

Ano, je to opravdu TAK důležité. Můžete mít ten nejmenší penis na celé planetě, ale pokud máte hbitý jazýček, budete považováni za báječného milence. Kromě toho - mnoho žen už dnes dráždění jazykem očekává a vyžaduje, a tak byste měli vědět, co a jak dělat.







TAM DOLE



V první řadě: muži mají k ženským genitáliím zvláštní nenávistně-láskyplný vztah. Ačkoliv se nemohou dočkat, až do pochvy zasunou svůj penis, často odmítají položit také svůj obličej "tam dolů". Na každého muže, který prohlašuje, že se rád dotýká jazykem pohlaví své milenky, připadá jiný, který je na to moc cimprlich.

Ženy to vědí a ovlivňuje to jejich ochotu prostě se položit na záda a užívat si ty vzrušující dotyky na nejintimnějších částech těla. Budou určitě potěšeny, když se dozví, že vám to nevadí, a tak se nestyďte a řekněte jim to. Když muž neohrne nos, ale s potěšením přičichne, ochutná a olíže š?ávu, která vytéká ze ženy, bude vědět, že má š?astný den.

Pokud vaše sladká přítelkyně nevoní ani nechutná příliš sladce, nevěšte hlavu (a hlavně si na to nestěžujte!). Dejte si společně horkou sprchu nebo si vlezte do vany. Může to být vzrušující zážitek, když namydlíte její pochvu, umyjete si mezi vnějšími a vnitřními pysky a pak vnější jemně odhrnete a omyjete poštěváček. Pak si prsty opláchněte, vsuňte jeden nebo více do pochvy a citlivými kruhovými pohyby ji omývejte zevnitř podobně jako vnitřek vysoké sklenice... Umývat ženu je požitek a můžete zajet svým jazykem, kamkoliv chcete.





JAK ZAČÍT?



Vášnivě jste se líbali, vy jste sklouznul dolů políbit jednu z jejích bradavek a ona lehce sténá a tiskne svůj podbřišek proti Vašemu. Sklouzáváte níž a chcete zajet jazykem do ženina rozkroku, ale ona Vás odtáhne. STOP.

Žena musí být opravdu vzrušena, než se pustíte jazykem do jejích nejtajnějších zákoutí. Hlaďte a líbejte a lízejte cestou dolů k podbřišku i cestou vzhůru po jejích stehnech. Ta správná chvíle je v okamžiku, kdy ona sama se prohne do oblouku a nabídne vám svůj vašim ústům, když vás chytí za hlavu a přitiskne ji do rozkroku. Ale používejte svůj úsudek - pokud je opravdu vzrušená, nenechte ji čekat.





POZICE



Pokud žena váhá, začněte v poloze, kdy ona leží na zádech, případně částečně sedí. Položte se mezi její nohy tak, abyste je měl přes ramena. Mohlo by se jí líbit, kdyby seděla na okraji lůžka, u kterého klečíte. Nebo se naopak milenka může posadit klínem na Vás obličej, ale připravte se na to, že Váš obličej bude hodně mokrý a že byste si měl najít způsob, jak se občas nadechnout. Existují nesčetné další možnosti, jak přitisknout svůj obličej k ženě, některé z nich jsou spíš akrobatické než erotické, ale klidně experimentujte.

A pak je tu pozice zvaná 69. 69 v tomto případě neoznačuje číslo, ale pozici, kdy se oba partneři zároveň orálně dráždí, přičemž muž leží opačně než žena. Výhodou je možnost simultánního dráždění obou partnerů, ale pokud opravdu chcete udělat své partnerce dobře, měli byste se soustředit na to, co děláte, a ne na to, co dělá ona vám, jakkoli je to příjemné.





KLITORIS



Tak a teď konečně máte před sebou ten otvor, ze kterého jste kdysi vylezli a kam se za chvilku vrátíte. Ale nejdřív trochu anatomických detailů ohledně poštěváčku.

Poštěváček je TO místo, které by měl muž rozhodně stimulovat. Může se s ženou milovat klasicky, orálně nebo análně, ale pokud chce, aby spolehlivě dosáhla vyvrcholení, měl by dráždit především ten malý růžový "knoflík" v místě, kde se spojují její vnitřní stydké pysky. Právě tam to je a nezapomínejte na to, protože vešteré líbání a lízání pysků nebo poševního vchodu je jen příjemné dráždění, to hlavní je poštěváček.

Ženy snesou různě intenzivní dráždění postěváčku. Některé vzruší silná stimulace klitorisu, zatímco jiné by křičely bolestí. Můžete se setkat se ženou, která není vůbec schopna podstoupit přímé dráždění, a tak ji musíte vzrušit jinak, například drážděním stydkých pysků. Ale pozor: to, co mohlo být nepřijatelné a hrubé ze začátku, může být zcela v pořádku v okamžiku, kdy je žena opravdu vzrušena. Většina žena totiž potřebuje hodně laskání a líbání na jiných místech předtím, než se zaměříte na její klitoris.

Buďte trpěliví, postupujte pomalu a ptejte se jí, jestli je takhle dobré, co by chtěla. Pokud je partnerka plachá, nechte ji, aby vedla vaše ruce a ústa svojí rukou, a dávejte dobrý pozor, protože se od ní můžete něco naučit o tom, co dráždí ženy. A pokud se v průběhu dráždění začně vzpínat proti vaším ústům a vzrušeně vydechovat, tak pro lásku Boží, nezkoušejte něco jiného. Dělejte prostě to, co děláte, protože to je ono.





JAK S JAZYKEM



Uklidněte se, protože nemůžete nic zkrazit. Můžete se cítit zmatení a nejistí, ale ona bude v sedmém nebi. Jakékoliv líbání a lízání stydkých pysků, poševního vchodu, klitorisu nebo anální oblasti jí udělá dobře. Každý na to jde jinak a je nesmysl navrhovat jedinou univerzální techniku, protože rozmanitost vyhledávají jak muži, tak ženy. Přesto můžete vyzkoušet například tyto postupy:

Začněte tím, že olíznete klín své partnerky od poševního vchodu vzhůru k poštěváčku. Projeďte jazykem mezi vnějším a vnitřním stydkým pyskem. A na druhé straně. Strčte jí jazyk do vagíny, dovnitř a ven a pořád dokola. Bude se cítit dobře, ne úžasně nebo neuvěřitelně, prostě příjemně. Roztáhněte vnější pysky rukou a potom zkuste zpevněným jazykem jemně bodat kdekoliv mimo klitorisu. Některé ženy tato technika velmi vzrušuje, jiné přeferují jemnější dráždění, a tak dávejte stále pozor, jestli její sténání je projevem rozkoše nebo bolesti.

Pokud je partnerka už opravdu hodně vzrušená, vezměte do úst na okamžik její postěváček a nechte ho vyklouznout. Můžete ji takhle chvilku "mučit" a pak znovu uchopte ústy klitoris a jemně (alespoň zpočátku) ho sajte, přičemž zároveň po něm přejíždějte jazykem. Můžete postěváček stimulovat velmi jemně i velmi agresivně, záleží na povaze partnerky, ale tak jako tak rychle dosáhne intenzivního orgasmu.

Každý má rád změnu, i vaše partnerka, a tak buďte nevypočitatelní. Zkuste občas hladový, agresivní přístup, jindy buďte rozvolnění, klidní. Do "práce" můžete zapojit i svůj nos nebo bradu. Klíčové je začít pomalu a nechat partnerku, aby určovala rychlost až k závěrečnému vyvrcholení. Můžet ji zkusit i trochu "potýrat": v okamžiku, kdy silně vzdychá a prudce tiskne Vaši hlavu na své přirození, přejděte do volnějšího tempa a odložte tak o chvilku její vyvrcholení. Pomalu ji drážděte prsty, jen zlehka přejíždějte jazykem po poštěváčku a vychutnávejte její hlasité sténání...







A pak jí dejte, co chce.




00000101007920110079201700535204
SYNAPSE CREATOR
 selectriques      24.12.2003 - 00:18:15 [1K] , level: 1, UP   NEW  HARDLINK
Kratky prejav na seminár filozofie.

aneb dojmy z Foucaultovho úvodu do Slov a vecí /obraz Infantky od Velazquéza/

Ak sa dá tak aspon toho Velazquéza nalistujte...



Foucault poodsúpil od obrazu. Pozerá do formátu; možno myšlienka obrazu pojasnela v štruktúre jefo filozofie.

Možno pojasnela jeho filozofia v obraze Velazquezovej myšlienky. A možno van Eyckovej./ dvojprtrét Arnolfiovcov/

(OBRAZ)

Usmievajúci sa maliar "našich" virtuálnych predsáv a väzieb. Mobiusov pasik tušený renesančným či súčasným svetom, a zdanlivo skrotený.

Roztvorme túto slučku reprezentácie väzenia subjektu v poli//v polovičke/medze// "Slov a vecí".



maľba obraz videné

obraz videné maľba

videné maľba obraz



Kde je subjekt?



Toto Velazquézovo väzenie je zrkadlo a toto zrkadlo je väzenie, našich memických sublimácií okolia do slov.

Obrazy v nás ožívajú cez doby obrazov/znakov/. Pojem Ja, je v chronológii väzieb za pojmom To!

Čo je teraz?/te Raz/ raz ?, 1x ?/

To je Foucault, Infanka, Velzquéz.

Postava vo dverách, ako faktor nepredvídatelnosti, entropie. Král a jeho potomkovia/ tuenie budúcnosti/.Potomkovia? POTOM/po, nás/



/Prepáčte!!!/



Som väznom verbality?/ kvalita slov?/

/Ausgerechnet Das?/Vypočítaná/vypočítatelná/ podstata?Práve to nás definuje?

//Pauza///

Svetlo nad vecami zobrazuje slová. Svetlo je Architektúrou slov, viet, rozpráv. Vonkajšie a vnútorné.



Slovo ako substancia zrkadla je na obraze odzbrojené od ničivosti stáleho a dynamického vývinu väzieb.

A to z toho dôvodu, že maliar maluje zrkadlo na druhej strane. Maliar maluje infantku pred zrkadlom budúceho.

My sme potomkovia dôb slov a vecí. Triedime, prehŕňame, hľadáme slová a veci. Rozložme obraz podľa návodu a iluzórnos?

virtuálnej skúsenosti je znemožnená popretím nás "subjektov"/subjektov pojmov a rozpráv/.



Tak ako Foucault stojí pred Velazquézovím zrkadlom a slová popierajú jeho samotného, nás slučka vracia spä? do teraz/1x/ a do Slov a vecí;

a je človek! "A" je človek!

Keď už slovo nás tvorí aj popiera! A...../je človek/...A...



/profesor zostal že eeee a ja že dakujem, presne to som sledoval..:))))/





axone forumz