Podvečer jedeme na kolech po dopravní tepně Menachem Begin směrem Florentine.
Ulice je plná aut ale klidná, dopravní špička a nervozita páté odpolední je pryč, řidiči už zase respektují co se dějě kolem nich.
Florentine je jižní stará čtvrť. Hrubá omítka baráků, nesourodost podpořená krabicemi s klimatizací pod okny, mříže florálních vzorů ze šedesátých let, tmavě šedá špína, zapratané balkónky na zbytcích koloniálních baráků, vlnité plechy nebo modrý plastik na přikrytí extra rozpadajících se výklenků domů na hlavní třídě, každý pes jiná ves. Stará čtvrť bohémů a barevných přistěhovalců. Jih je ten chudý, sever ten prázdný, respektive plný luxusních rezidencí.

Ulicí kráčí slečna v modrých skinny džínách, postava jako přesýpací hodiny. Houpe boky sem a tam, vykračuje si, jakoby byla tanečnice, nebo prostitutka, otočím se za ní, je hezká, dlouhé tmavé kudrny, a ten úzký pas, a ty široké boky...

Kolo jede dál, i slečna jde opačným směrem, proti mě kráčí týpek se psem, projíždím těsně kolem něj, pes má uši zavázané navrch hlavy.
Přejdeme křižovatku, tu s vypixelovaným srdcem na jednom chodníku a pustíme se dole ulicí HaAliya.

Další dopravní tepna, s třemi pruhy. Ten pravý je tradičně rezervován pro parkování, vykládky zboží, autobusové zastávky.
Zdržuje mě nákladní vozík-kolo. Vepředu má navařenou dvoukolesovou ohrádku na náklad širokou asi metr, šine se ulicí, dlouho se mi ho nedaří předjet.
Vyklidněný bezdomovec, nebo prostě jen chudý postarší chlapík, zcvrklý sluncem totiž nikam nepospíchá. A aby taky, s takovou rezavou rárohou na silnici.

Dřív jsem se v této čtvrti bála, ale atmosféra tu není nepřátelská ani nebezpečná. Černí hoši v nevkusných džínách jak od vietnamce, chodí ve dvou, ale je vidět že netrpí bídou.
Eritrejky s dětma, často ve zvláštních šátcích, nebo dlouhých šatech, mají princeznovský vkus, málo peněz a ve tvářích vepsaný tvrdý život.
Občas nějaký ten starší zevl nebo pomatený feťák - jedou si syntetickou marihuanu, Mr. Niceguy, kterou lze koupit skoro všude, donáška až do domu.
Již jsme viděli na sousedovi, jaký je to hnus. Tipovala jsem ho puvodne na herák, ale ten se tu nedá sehnat,
nabídka je nestabilní kvůli silné persekuci drog, válka každou chvíli uzavírá hranice a stěžuje jejich pašování, dobrý matroš na ulici není nikdy a nikde, ale za těchto podmínek už tuplem ne. Vyrobit si opiátovou závislost když nevíš co bude zítra, to si nelajsne nikdo. Tak kouří Niceguy. Někteří prý si to píchaj.
Jako, mám toho za sebou hodně, ale jsou věci, které s člověkem udělá až bída.

Vnoříme se do uliček s úzkými chodníky, kde obchody právě zavřeli a teď uklízí hory kartonových krabic a bordel v ulicích.

Je tu oříškový a trh s kořením, obchody maj venku vyskládané pytle fazolí, rýže, skořice, pepře, chilli, zaataru, sušených kiwi, datlí a jiného zboží od výmyslu světa.
Kousek dál jsou zas vedle sebe obchody s levným čínským zbožím - party potřeby, světýlka, masky, levné blbiny z barevného plastiku. Věci za dva, pět, deset šekelů.

Chlapi z obchodů po mě koukají, jdou po holkách jako vosy na med, ale zas je odmítnutí neurazí. Samozřejmě nemůžu doufat, že si udělám kamarády, s chlapama je to tu těžké, když nehledáš někoho do postele nebo k založení rodiny, tak nemaj zájem.

Malé náměstíčko, špinavé a romantické, na něm kavárna s posezením venku. Na zdi je vysprejovaný obličej ženy v sátku, píše se, že ji zavraždila IDF.
Tak určitě.
Arabský problém je, že jsou tragédi a tribalisté.
To první je nutí neustále si na něco stěžovat místo aby začali makat, to druhé zas brát spravedlnost do vlastních rukou a pak se divit, že sedí ve vězení, nebo že na nich pracuje anti-teror jednotka, přičemž pouze házeli molotovy.
Ale to Evropa nikdy nepochopí. Polarizovanou společnost.

Mám tu jednu kámošku, Nicole, která pochází z Jižní Afriky. Vykládala, jak kdysi, ještě za apartheidu, chodili na návštěvy k černým prátelům potají, protože takové styky byly trestné.
Dnes je tam obrovská kriminalita, veškeré demokratické uvolnění zároveň uvrhlo ulice do bídy a zmatku. Loupeže, znásilnění, krádeže, vraždy. Apartheid neskončil, apartheid trvá.

Jedeme kolem Hudna baru, kolem už jsou jen skladiště a hardware obchody, Blízký východ jak vyšitý. Hudna znamená příměří. Jsou to vlastně dva bary, každý na jednom z rohů téže ulice. Poskládané z toho co vyplivla ulice, atmosféru doplňují graffiti v uličkách.

Jako, chtěla bych někdy poznat nějaké fajn araby, řekla jsem si minule na projížďce v Jaffo. Zatím mám jen blbou zkušenost s atmosférou páteční noci u pláže v Jaffo, která se mění v jeden velký arabský piknik. Velmi obnažený pocit.
Znám taky smutek arabských žen v přírodním koupališti, a vídám namachrované agresivní frajírky v tlupách podvečer.
Nicole při jedné takové debatě souhlasila, že ten rozdíl byl vidět i na Bali, hindská a muslimská část města měla úplně odlišnou atmosféru.
Ale je to tak jako se vším, potkáš dobré lidi a potkáš typy, které potkat nechceš. Na projektu v Rosh HaAyin byla fajn parta elektrikářů, vyplesklých z toho, že tam taky pracuju, nabízeli nám občas kafe co roznášeli všem po celé hale a dalo se s nimi zavtipkovat.

Za okny nášho bytu máme teď stavbu, a tihle jen blbě pokřikují a drze čumí.

Jedeme na kolech až do střední části Florentine, proplétáme se jednosměrkama v protisměru do ulic kde jsou už jen bary. Jeden vedle druhého, nablýskané i vetešnické, Berlin vedle bílého minimalismu. Najdeme nakonec jeden, takový irsko pivní bar s kulečníkem a mramorovou kresbou na stropních kazetách s tlumenými světly. A s happy hour, roztrhnul se s tímto trendem právě teď ve městě pytel.

Objednáme si studené pivo, místní produkci, neboť Hoegaarden je pouze v lahvi. Dokonce maj i San Miguel. Zasteskne se mi po španělské Estrelle.

Vytahuju mobil a vybízím Kobyho na test lásky a intimity - před pár měsíci byl na NYtimes článek s 36ti otázkami a závěřečným čtyřminutovým pohledem do očí, který má způsobit vznik zamilovanosti. Vědecká studie, ha ha. Už ho mezitím stihli zařadit i do jednoho z dílů Big Bang theory, kde si ho dala Penny se Sheldonem. Čímž si teda vystřelili z jeho účinosti jako pilulky lásky (v dnešní uspěchané době).

Koho bys pozval na večeři? Stalina! Zábava to je, ale já ti nevím Karle, minule jsme hráli "Na Pravdu" a taky se nám ty otázky a odpovědi vyčerpaly, i když jsme hrozně chtěli být co nejvíc "evil".
Kobyho odpovědi mě teda nakonec nijak nepřekvapují, už se prostě známe.
Vlastně mi přišel dětinský - otázka o krystálové kouli?? život je přece o dělání rozhodnutí a ne o pasivní touze po změně. Na tom se oba shodneme.

Tak jsme se teda vylili pšeničným pivem Negev, dali jeden chaser araku a zahráli si billiard.
A pak krasojízda domů po vyprázdněných ulicích.
Nemůžu se dočkat pořádné práce - stále čekám na vízum a povolení. To bude drinků a romantických uliček cestou domů...
Nicole mi ještě posílá pozvánku na večer se čtením anglické poezie a chasery za 10 šekelů. Jásám, protože je to noc před mými narozkami a lepší oslavu bych si sama nevymyslela.
Tak tak, i kulturně se věci na dobré obrací. Úspěšně se peru s módem Imigrant.