Ateismus není bezduchý a citově chudý, neoklešťuje bohatost prožívání, nemá problém se všemi vzývanou, a přitom tak málo žitou láskou. Je ale žádoucí, aby naše pochyby a nevíra nebyly zkostnatělým, škarohlídským postojem ke světu, ale měly dynamiku, opíraly se o zvídavost a hlad po informacích a zážitcích, aby je provázela přemýšlivost a tolerance k náboženstvím a věřícím. Neboť je evidentní, že potřeba víry je v lidské populaci většinová, je tedy vlastně přirozenější než skepse a pochybnosti, víc naplňuje lidskou touhu po kotvení, opoře, rituálech, po vyšším smyslu našeho života, vychází vstříc dětskému bažení po zázracích, které zkratkou, bez našeho přičinění, změní přání ve skutečnost. Nevěřícím nezbývá než to respektovat jako všechna nezvratná fakta. Navzdory tomu, že ostřeji než věřící vnímají, jak jsou tito zprostředkovateli víry podváděni, zneužíváni, mateni, okrádáni o svou identitu, soukromí, někdy dokonce v bojích o tu svou, jedině správnou víru připraveni o život. Což se týká některých zavedených náboženství dnes už minimálně, jiných ovšem velmi.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/301451-obrana-a-chvala-ateismu/