"Jsem odpovědný za činy všech lidí," říkal otec. "Avšak tady jsou zbabělci a tamhle zase zrádci," namítali mu. "Čím bys na tom mohl být vinen?" "Pokud si někdo vede zbaběle, pak jsem to já. A pokud někdo zradil, pak jsem zradil především sám sebe." "Jak to, žes zradil sám sebe ?"

"Přijímám události v takovém obraze, v němž jsou pro mne nepříznivé," řekl otec. "A za ten obraz jsem odpovědný, neboť jej sám určuji. On se pak stává pravdou. Takže tím sloužím pravdě svého nepřítele." ,.A proč bys měl být zbabělý?"

"Zbabělcem nazývám toho," odvětil otec, "kdo se vzdá pohybu a pak vidí, že je bezmocný. Toho, kdo říká: 'Unáší mne proud' Má přece svaly, mohl by tedy plavat." Nakonec svá slova shrnul:

"Nazývám zrádcem a zbabělcem každého, kdo si naříká na cizí chyby nebo na sílu nepřítele." Ale nikdo mu nerozuměl.

"Jsou přece skutečnosti, za které zjevně odpovědnost neneseme ..." "Nejsou!" řekl otec.

Vzal jednoho ze svých stolovníků a pobídl ho k oknu: "Jaký se v tamtom mraku rýsuje tvar?" Druhý se dlouho díval a nakonec řekl: "Ležící lev." "Ukaž ho tady těm."

A otec rozdělil přítomné na dvě skupiny a první pobídl k oknu. A všichni skutečně viděli ležícího lva, jak jim ho první svědek vykreslil prstem.

Potom je otec poslal stranou a pobídl k oknu dalšího: "Jaký se v tamtom mraku rýsuje tvar?" Druhý se dlouho díval a nakonec řekl: "Usmívající se tvář." "Ukaž ji tady těm."

A všichni skutečně viděli usmívající se tvář, jak jim ji druhý svědek vykreslil prstem.

Pak otec odvedl přítomné daleko od oken. "Snažte se dohodnout o tom, jaký obraz ten mrak představuje," řekl jim.

Ale oni se jen bez užitku hádali, neboť ta usmívající se tvář i ten ležící lev byly pro jedny i druhé příliš samozřejmé.

"Stejně tak ani události," řekl jim otec, "nemají jiný tvar krom toho, který jim dá tvůrce. A všechny tvary jsou stejně pravdivé."

"S tím mrakem tomu rozumíme," namítali, "ale ne, pokud jde o život ... Neboť vypukne-li ráno bitva a tvá armáda bude slabší než tvůj protivník, nemůžeš výsledek boje nijak ovlivnit."

"Ovšem," řekl otec. "Ale jako se mrak rozprostírá po obloze, tak se události rozprostírají v čase. Chci-li je zformovat v určitou tvář, potřebuji k tomu čas. Co má být rozhodnuto ještě dnes večer, to už nijak nezměním, zítřejší strom však vyroste z mého semene. A semeno je tu už dnes. Tvořit neznamená objevit pro dnešek nějakou lest, kterou ti náhoda schovala, aby ti dopomohla k vítězství. Takové vítězství by nemělo zítřku. Ani drogu, jež by ti zastřela nemoc, neboť příčina by trvala dál. Tvořit znamená učinit vítězství či uzdravení tak nutným jako růst stromu." Ale oni pořád nechápali: "Logika událostí ..."