Čítam teraz Kunderu - Nesnesitelná lehkost bytí. Veľmi ma zaujala táto kvalitná poetická pasáž:

Záchodové mísy v moderních koupelnách se zvedají z podlahy jako bílé květy leknínu. Architekt dělá všechno, aby tělo zapomnělo na svou bídu a člověk nevěděl, co se děje s odpadky jeho útrob, když nad nimi zašumí voda puštěná prudce z rezervoáru. Potrubí kanálů, přestože sahají svými chapadly do našich bytů, jsou pečlivě skryta před našimi zraky a my nevíme nic o neviditelných Benátkách hoven, nad nimiž jsou vystavěny naše koupelny, ložnice, taneční sály a parlamenty.