dával jsem si znovu nndmt (ne, není k dostání)
tentokrát ze šlukovky, která byla ucpaná dehtem z hulení plus tryptaminem z předchozích pokusů. znovu to začalo stejně, nájezd kdy jsem během vdechování ani nevěděl co dělám, spíš jsem prolítával myšlenkovejma haluzema.. uprostřed nadechování jsem měl otevřené oči, viděl jsem stejné halucinace jako posledně..
http://www.kyberia.sk/id/106631
vypadalo to jakoby se realita štěpila na tři verze mezi kterejma bych měl přeskakovat, plus tam bylo něco navíc. to něco ve mě způsobilo absolutně panickej strach kterej mě z toho tripu okamžitě vyhodil ven. seděl jsem v místnosti, celou pusu až po hrtan pokrytou vrstvou vařícího tryptaminu (prý mám štěstí že jsem nezačal kašlat), neskutečně hnusnou chu? a konzistenci, okamžitě jsem byl střízlivej a nadával co to šlo. další půl hodiny jsem plival a vymýval si pusu, protože to co tam bylo je prostě nesnesitelný.

po půl hodině jsem si dal znovu malou dávku (v době kdy si menší neprůrazovou dávku dal i další člověk v místnosti), cítil jsem se naladěný na stejné vlně, pocitově to bylo jak kdyby po prvním výstřelu přímo vzhůru jsem podruhé nedošel ani na hranu a odbočil nabok.. skončil jsem ve stavu kdy jsem s nadhledem sledoval svoje myšlení jako komplex na sebe navazujících myšlenek kterejma si chci popisovat realitu (bylo to moje, díky tomu že nedošlo k průrazu - jinak bych asi vnímal něco obdobného ale naprosto jinak než znám) pak jemnej dojezd a přistání.. po půl hodině se mi zdálo že jsem z toho venku, po třech čtyřech hodinách zmizel i divnej "space" pocit vytripenosti

zdálo se mi že když jsou v dmt stavu lidi společně tak se dá déle udržet, přišlo mi že to co jsem skutečně chtěl bylo dát si společnej trip s někým a ne odlet co nejdál (tak si vysvětluju ten panickej strach co mě zarazil)..

druhej tripreport možná dodám časem..