Dnes jsem cestou domů přemýšlel o SETI a našem televizním a radiovém vysílání, které se za těch pár desítek let, co ho vypouštíme do kosmu, dostalo už k několika hvězdám. A napadlo mě, že ona je to vlastně taková velká seznamka. Inzerát jsme si vytiskli na zlaté desce s nákresem své postavy, přidali jsme pár pěkných nahrávek a videí a samozřejmě zpáteční adresu. Také jsme postavili veliké přijímače a každý den si procházíme přišlou poštu, jestli se náhodou někdo neozval. Je to velmi vzrušující představa, že bychom přeci jen nebyli sami a našli si nějakého partnera. Sice trochu přehlížíme to, co už doma máme, ale tak řekněme, že nám nejde ani tak o inteligenci jako spíš o kulturu a že Anča z naší vesnice neprojevuje příliš zájmu o nějakou komunikaci. Delfínům holt nenarostli ruce, chobotnice mají zase tu smůlu že žijí samotářský život a sépie, ty jsou ještě větší tabu.
Jak už to tak bývá, v tom inzerátu jsme některé věci trošku zatajili. Jak vlastně vypadáme? Kdybych měl celé lidstvo prezentovat jedním člověkem, tak by to byl asi takový třicetiletý neoholený chlap, s tmavší pletí, vlasy po ramena a s takovým trochu přísným a ne-zrovna-milým výrazem ve tváři. Sice se mu v oku leskne jakási jiskra odrážející zvědavost a touhu po poznání, ale to hlavní co ho provází od dětství až do současnosti je násilí a zabíjení. Má na ruce digitální hodinky a v kapse elegantní malý počítač, ovšem jen proto, že za pasem může mít desert eagle navržený a optimalizovaný pro efektivní zabíjení, a pod košilí má kevlarovku „kdyby náhodou“.
Když ho potká nějaký jiný živočišný druh, tak většinou instinktivně vezme do zaječích. A dělá dobře. On ten náš chlap totiž ostatní živočichy pojídá a je v tom velmi dobrý. Je skvělý kuchař a dokáže z masa jiných tvorů připravit pochoutky, které se rozplývají na jazyku a tak si je dopřává několikrát denně – určitě víckrát než by potřeboval k pouhému přežití. Aby před námi ten náš hledaný partner nakonec taky neutekl ze strachu před zkonzumováním. No nic.
Je poměrně fyzicky silný a zdatný a hloupý taky není. Jenom ten svůj potenciál nevyužívá zrovna nejlépe. Jde mu hlavně o to, aby přežil.
Také by bylo zajisté fér poznamenat, že trpí velmi krátkou pamětí – pamatuje si sotva jeden den dozadu. A tak mu nezbývá, než si všechno psát a svou historii vyčítat z knih. Ovšem to nic nemění na tom, že některé zkušenosti musí prožívat každý den znovu a pokaždé si na ně přijít a stát se o něco moudřejším, jen aby se zítra probudil a byl zase na začátku. Což má ovšem i své výhody, je neustále plný elánu a že by byl někdy sentimentální, o tom se dá pochybovat. Ovšem ty knihy si taky nepíše odjakživa a tak si o svém dětství může jen vymýšlet a domnívat se, což mu jde velmi pěkně. Nejvíc se mi líbí ta o tom jak prožil krásné dětství v Atlantidě, ale všichni jeho přátelé pak neznámo kam odešli a on tu v tom pozemském ráji zůstal nakonec sám.
A nakonec – je to hrozný egoista. Vždy myslel hlavně a prvně na sebe. Bojím se, že i kdyby si někoho našel, tak by při první krizi neváhal a svou drahou obětoval, pokud by mu to zachránilo zadek. Vlastně už takhle, jen pro své potěšení, téměř vyhubil některé jiné živočisné druhy a nutno poznamenat, že třeba těch 90% kytovců, kteří našim harpunám neunikli mi přijde prostě škoda, protože je považuji za velmi nadějný druh.
Nu což, tak to jsme my. Jsme jací jsme, ale máme své sny, naděje a představy a dokážeme dělat i spoustu pěkných věcí.

Jenže stejně... nevím jak vy, ale já si do seznamky chodím tak maximálně zlepšit náladu, když mi někdy není nejlíp, tak skoro každá dobrá seznamka člověka pobaví a zvedne mu i sebevědomí, a? už je to třináctiletá puknerka co si chce vybírat nebo naopak padesátiletá Miluška, která hledá někoho na jarní procházky (Já vím, taky budu jednou starej.).. jenže ti lidi od kterých bych se rád něco naučil a nebo se s nimi cítím dobře, ti se v seznamkách najít nedají a aby je člověk potkal, musí občas vytáhnout paty z domu a vydat se tam, kde ještě dříve nikdo nebyl.. ;))