O. Buddeus

ze života rorýsů


Rorýsi nechávají svůj stín na zemi protože je prý

příliš těžký a nemohli by s ním létat Vypráví se že

jako trest za odhození stínu musí za letu všechno

Celý život krouží v nepočetných hejnech Za letu

spí a za letu se probouzí Než otevřou oči jsou už o

nějakých 100 metrů dál než když ještě spali Za

letu jí a jejich trávení je stejně rychlé jako jejich

sny Pít můžou jen když zaprší a někdy táhnou i

několik dní za deštěm Za letu přemýšlí jen málo

Jsou intuitivní Za letu se milují Milují doteky

protože dotýkání jim připomíná něco jako

ztracenou půdu pod nohama Bojí se létat příliš

nízko u země mají totiž strach z vlastního stínu

Podvědomě po něm ale všichni rorýsi touží Znají

stíny mnoha velkých věcí dole Tradují se dokonce

příběhy o stínech některých tzv. dějinných

událostí ale svůj vlastní stín neznají Vypráví se že

ten který by se odvážil tak nízko k zemi ten že by

svůj stín možná mohl

uvidět

do nejjemnějšího

detailu Taky

se

ale tvrdí že by neviděl ve skutečnosti nic vždyť

stín

by byl neustále v pohybu Když se má narodit

rorýsí mládě musí samička rorýsa letět až kam jí

síly stačí prudce tam nahoru k nebi a když cítí že

dál už nemůže – a dobrá rorýsí samice vyletí

opravdu vysoko – snese za letu vejce a od té chvíle

už nemůže pro svého potomka udělat nic a vrací

se k hejnu Vejce padá dolů a mládě rorýsa se za

nějakých dvacet sekund musí proklubat na svět

musí otevřít oči musí roztáhnout křídla a musí

nabrat svůj první směr To všechno musí stihnout

už teď a napoprvé Rorýsi tak za letu odžijí celé

mládí svůj produktivní věk zestárnou a jednoho

dne za letu rorýs zemře To je ostatně pro rorýsy

vůbec veliká záhada Rorýs který zemřel se

nepozorovaně vydělí z hejna a klesá prý už docela

pomalu níž a níž a níž Pověst praví že

se pak setká se svým stínem někteří rorýsi tomu

nevěří jiní se toho k smrti děsí a někteří po tom

dokonce touží ale jistě to neví žádný z nich Rorýsi

vlastně možná neví ani to že letí.