Letní čas

Spory o kladech a záporech letního času se datují již od jeho zavedení. Proti chladnému výpočtu ekonomů nekompromisně vyčíslujícímu miliardové úspory, plynoucí každoročně do státní kasy, stojí všeobecná neoblíbenost.

Odpůrci zastiňují svou lenost vykonstruovanými argumenty. Mávají statistikami nárůstu onemocnění při přechodu z jednoho času na druhý zapomínajíce, že bez stálé klientely by zdravotnictví ztratilo svůj smysl. Ve světle neoddiskutovatelných závěrů ekonomů však taková revolta ztrácí na lesku.

Stojíme tak před rozhodnutím: zvolit rozum, nebo pomíjivé lidské pohodlí? Ekonomové jsou si vědomi ošidnosti takového kroku, a proto vynaložili nemalé prostředky na výzkum v této oblasti. Již před šesti lety byly do různých částí světa vyslány početné týmy s úkolem zajistit vstupní data.

Vyhodnocení takto získaných údajů vede k jednoznačnému závěru. Přechod na letní čas a zpět lidem skutečně vadí. Komise tak stanula před nelehkým úkolem. Zachovat letní čas a přitom občanům usnadnit období, kdy ručičky hodinek poskočí o celou hodinu.

Nejprostší řešení bývá zároveň nejelegantnější. Je třeba zajistit povlovný nárůst času tak, aby se v občanském životě prakticky neprojevil. Prvním laickým pohledem by se zdálo, že stačí lineární nárůst a pokles. Půl roku by se každý den prodlužoval o konstantní délku, druhý půlrok by se dny o tuto délku zkracovaly. K dosažení stejného ekonomického efektu, jako má letní čas (v delším textu ekonomický ekvivalent letního času EELČ) stačí každodenní posun o 7 min 53 sec.

Řešení prosté, ale má jednu chybičku. Vlastně dvě chybičky, o každé rovnodennosti, kdy oněch cca osm minut bude měnit znaménko (změna nárůstu na pokles a naopak). Pro lidský organismus by nebyl velký problém se s tím vypořádat, ale přesto: neexistuje elegantnější řešení?

Jistě že existuje! Matematika jej zná již několik set let a jmenuje se funkce sinus. Její aplikací zajistíme hladkou návaznost libovolného dne na následující. Odpadne také protivné určování znaménka nárůstu u lineární křivky. Funkce sinus sama od sebe určuje znaménko nárůstu. Stačí jen pevně určit počáteční bod - jarní rovnodennost.

Pro stejný EELČ je třeba nafitovat amplitudu křivky na hodnotu A=½Ö2 (počet hodin od rovnodennosti) a tak zvaným dynamickým časem T se pak sama nabízí jednoznačná matematická formule:

T = &189;Ö2 x sin(T x 2 x &960;/365/24)

Předběžné testy na uzavřených komunitách v centrální Africe a Tichomoří zatím nepřinesly významnější nepříznivé ohlasy. Nový systém má být uveden do praxe na jaře roku 2010. Předpokládá se, že do té doby budou běžně rozšířeny hodiny podporující dynamický čas (u nás plánuje zavést do zkušebního režimu od příštího roku renomovaná firma General Teslatronic). Konzervativcům lpícím na starožitných hodinkách jsou k dispozici jednoduché transformační rovnice, pro ty opravdovés taromilce bibliograficky vázané převodní tabulky.

trosku sa rozdrbali rovnice tak original zde: http://pes.internet.cz/veda/clanky/36486_0_0_0.html