takze uz by sme mali aj nanopenu ;-)



Fyzikové z Australian National University v Canbeře vytvořili novou formu uhlíku: Jedná se o pórovitou tuhou látku, mimořádně lehkou a pozoruhodně magnetickou. Tato pěna by v budoucnu mohla pomoci při léčbě rakoviny a mohla by i zlepšit kvalitu zobrazení při diagnostice mozku, tvrdí vynálezci.

Nová struktura vznikla při bombardování uhlíku laserem, který je schopen vysílat pulsy o frekvenci až 10 000 impulsů za sekundu. Jakmile uhlík dosáhl teploty přibližně 10 000 ºC, začal vytvářet sí? protínajících se trubic a kanálů o délce pouze několika nanometrů. Vědci nazvali tuto novou látku “nanofoam”, tedy nanopěna.

John Giapintzakis z University of Crete použil ke studiu struktury nanopěny elektronový mikroskop. Podle něj se jedná o pátou známou formu uhlíku, po grafitu, diamantu a dvou nedávno objevených formách: dutých kulovitých struktur, známých jako buckminsterfullerenes známé i pod populárním jménem buckyballs, a nanotubes. (Buckyball má ve své molekule atomy uhlíku uspořádané tak, že jednotlivé vazby vypadají jako švy na fotbalovém míči.) Giapintzakis hovořil o nové formě uhlíku na výročním setkání American Physical Society v Montrea-lu. Zdůraznil, že nanopěna je magnetická. To je dost překvapení, protože uhlík obvykle magnetický nebývá. Laboratorní studie prokázaly, že při pokojové teplotě magnetismus mizí během několika hodin. I to však může postačovat k tomu, aby nanopěna našla vý-znamné uplatnění v praxi. Mohla by například napomoci při zobrazování krevního ře-čiště za použití přístrojů na principu jaderné magnetické rezonance. Tyto přístroje zob-razují lidské tělo s využitím skutečnosti, že jednotlivé tkáně reagují na magnetická pole rozdílným způsobem. “Jestliže by se ‘nanopěna’ nastříkla do krevního oběhu, mohla by při zobrazení NMR zvýraznit prostor, kudy krev protéká,” soudí Giapintzakis.

“Mohla by i napomoci při léčbě nádorů,” tvrdí David Tománek z Michigan Sta-te University, který nanopěnu také studoval. Nanopěna je velmi špatný vodič tepla. Tománek proto navrhuje, že by se nanopěna mohla vstříknout do nádoru a nádor by se pak ozařoval infračerveným zářením. Pěna by absorbovala záření, zahřála by se a teplo by zlikvidovalo nádor, aniž by se tepelné poškození přeneslo na okolní tkáně.