Člověk neznalý sama sebe vytváří si veškeré své neštěstí.

Svět ho ovládá a zatím on byl zrozen, aby ovládal svět. Život krutě zasáhne dříve nebo později každého člověka, který zná málo nebo mnoho věcí, ale nezná sama sebe. Ani mrtví neuniknou, neboť smrt je pouze jinou formou života. Kdyby člověk uznal své božství a své božské možnosti stejně ochotně jako uznává svá životní omezení, millennium by rychle přišlo. A proto se nemodleme o více moci nad druhými lidmi, ani o větší bohatství nebo slávu; raději se modleme, aby z nás byla sňata tato drtivá neznalost našeho pravého Já.
Jsou milióny mužů a žen, kteří jsou nešťastni, protože nikdy neslyšeli tuto pravdu, kteří jsou obětmi své politováníhodné nevědomosti. Pod uhlazeným povrchem svých životů jsou naplněni nespokojeností, vře to v nich nesouladem a jejich srdce jsou prosta míru.
Jedny dveře jsou stále otevřené, jsou to ony, ke kterým málo lidí uzná za vhodné se přiblížit, ale kterými všichni lidé jednoho dne musí projít Jsou to dveře k pravému já člověka, jejichž neviditelný vchod musí být hledán tápáním a vyciťováním v tajemných koutech lidského ducha.
Právě v této zastíněné oblasti vzniká myšlení a city, a proto můžeme směřovat ke vchodu po cestě usměrněné myšlenky nebo usměrněného citu. Jakmile však jednou překročíme práh a vstoupíme do vnitřního ticha, veškeré znepokojující otázky budou zodpovězeny, veškeré vnější potřeby budou zajištěny tím, že se vám jich dostane hojně, nebo způsobem rezignovaného pochopení, že veškerá hrozící protivenství přivádí božskou sílu, se kterou jim můžeme klidně čelit. Právě v této nepopsatelné vnitřní oblasti musí člověk najít svoje konečné uspokojení, svou konečnou blaženost, svou zajištěnou ochranu.

zdroj: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=334646753311475&set=a.272763219499829.57266.201482326627919&type=1&relevant_count=1