Psí zápasy

Historie psích zápasů se dá datovat již do Starého Říma, nicméně jak se to má s psími zápasy, která plemena se používala v arénám a proti jakým zvířatům? Lze jednoduše psí zápasy rozdělit do tří kategorií - pes proti malému zvířeti - krysa, pes proti psovi, pes proti velkému zvířeti (býk, kanec).

Pro zápasy pes x psovi platila vždy tato pravidla:

1. pes byl před zápasen vykoupám majitelem protivníka - důvod - aby se zamezilo nesportovnímu jednání - jed, omamné látky. Což ovšem znamenalo, že pes byl naprosto nekonfliktní vůči lidem!

2. v aréně se pohybuje rozhodčí - nebylo přípustné aby jeden ze zápasících psů nadzvedl byť jeden pysk proti rozhodčímu, takovýto pes byl ihned diskvalifikován, což v té době znamenalo, že vyřazen z chovu a většinou byl utracen.

3. pes musí být naprosto ovladatelný - na povel musí protivníka pustit a nepokračovat v boji. I zde platilo, že pokud tak neučinil, byl diskvalifikován a následně vyřazen z chovu.

Jiná pravidla pak platila pro boj s ostatními zvířaty, zde bylo žádoucí, aby pes druhé zvíře co nejrychleji zabil, přirozeně se tak v psovi pěstoval lovecký pud hnaný až do extrému. Což znamenalo, že pes šel do arény již rozběsněný a častokrát se stalo, že kousnutí utržil i jeho majitel.

Pro zápasy s krysami byli velmi oblíbení předchůdci dnešních Jorkšírských teriérů, Pekingských Palácových psíků a další především malá plemena. Pro boj s býky se pak používala větší plemena - především předchůdci dnešních molosoidních plemen. Jak je vidět psí zápasy byly oblíbené napříč spektrem dnešních plemen. Nelze tedy perzekuovat plemena jen proto, že bojovala v arénách, do kterých jsme je nahnali my lidé.

Žádné z těchto plemen nikdy nebojovalo proti člověku! Nepoužívalo se ve vojenství - jako psi bojovníci.

Válečný - bitevní pes

Možná to některé zastánce "správné demokracie" překvapí, ale již ve starověku a následně ve středoveku se s oblibou používali bitevní psy - převážně se jednalo o předchůdce dněšních Rotvajlerů, Boxerů, Dobrmanů a Molosů, velmi oblíbené byly Dogy či Bloodhoundi. Tito psi byly opravdu cvičeni na zabíjení lidí! Od starověku byli používány i zbroje pro psy, tak aby pes zůstal maximálně pohyblivý, nicméně témeř krytý tak, aby byl nezranitelný.

Za zápisu italského historika Blonda (1388 až 1463):

„Válečný pes musí odstrašovat již svým vzhledem stejně jako bojovou schopností. Je, s výjimkou svého pána, nepřítelem každého člověka. To znamená, že když se setká s někým, koho třeba i dobře zná a on nezůstane stát, vrhne se na něj a zatne mu zuby do těla.

Musí vystupovat proti všem lidem s velkou odvahou a na všechny vrhat nepřátelské pohledy. Tento pes byl již od raného mládí cvičen k boji. Byl veden lidmi, kteří měli ruku ovinutou hustými záhyby svého pláště, takže je pes nemohl prokousnout a takto chráněný člověk učil psa kousat. Když byl pes poštván, člověk utíkal pryč a byl psem napaden a stržen k zemi. Na zemi ležícího člověka pak pes zuřivě kousal. V dalším dnu pes cvičil zase s jiným člověkem, stejně chráněným a na konci výcviku se již pes dal poštvat na kohokoliv, na jehož stopu byl nasazen.
Po boji byli psi uvázáni na řetěz a na něm byli také krmeni. Tato cvičení se stále opakovala, až se pes stal prvotřídním zabíječem lidí."

Nanci Cipri Schlexer: Muži a psi


Ve vojenském využití se psi používali po generace a skladba plemen zůstala téměř zachována, přibilo pár nových plemen Německý Ovčák, Československý Vlčák, Ruský Teriér, Velký knírač, Moskevský Strážní Pes, používáni byli i předchůdci dnešních Vlkodavů a Barzojů. Např. jednotky SS za druhé světové války měli oblíbené plemena - Německý Ovčák, Dobrman, Rotvajler, Velký Knírač. Plemena proti lidem jsou tedy služební plemena - většina ovčáckých a molosoidních plemen, velcí teriéři - Ruský, Elderteriér.

Do dnešních dob je většina těchto plemen stále používána policejními i vojenskými složkami na ostrahu majetku a na zastavení člověka. Jsou tedy již po mnoho a mnoho generací cvičeni proti lidem. Velkým problém je při nesprávném výcviku jejich psychická labilita a ta bohužel končí agresí.

Ať chceme nebo ne, problémem zůstávají špatně vedení tzv. Němečtí ovčáci bez PP, Rotvajleři, Dobrmani stejného původu a dnes oblíbený kříženec tzv. Rotbul - nejasného původu. Křízenci jsou vždy bez záruky povahy! Vyžadují vždy důslednou výchovu, která se bohužel u těchto plemen neobejde bez důraznějších metod výcviku. A nejsou to psi pro každého! Takovéto psi má občas problém zvládnout i zkušený kynolog, natož pak začátečník.

Vzhledem k těmto aspektům jsou kříženci stále nejnebezpečnější psi, v Kanadě kupříkladu platí zákon, že pes, který není chovným jedincem, nebo je to kříženec různých plemen musí být v době pohlavní dospělosti vykastrován. Velmi pěkné opatření a i poměrně funkční, pejskovi to život neohrožuje a majitelům se spíše uleví.
http://stafbullterier.com/bull%20type%20breeds/bull%20type%20breeds.html