Jeden mladý seriózní muž byl zmaten konflikty Ameriky poloviny dvacátého století. U mnoha lidí hledal způsob, jak v sobě vyřešit spory, které ho tížily. Zůstával však ustaraný.

Jednoho večera v kavárně mu řekl samovysvěcený zenový mistr: "Jdi do zchátralého domu na této adrese, kterou jsem ti napsal. Nemluv s těmi, kdo tam žijí, musíš mlčet až do východu měsíce zítra v noci. Vejdi do velké místnosti vpravo od hlavní chodby, v lotosové pozici se posaď na suť v severovýchodním rohu, čelem obrácen do rohu, a medituj."

Učinil, jak zenový mistr řekl. Jeho meditace byla často přerušována starostmi. Staral se, zda se zbytek instalatérských armatur z koupelny ve druhém patře zřítí a připojí k trubkám a sutinám, na kterých seděl, či nikoliv. Staral se, jak pozná, kdy příští noci vyjde měsíc. Staral se, co asi o něm říkají lidé procházející místností.

Jeho starosti a meditace byly přerušeny v okamžiku, kdy, jakoby to byla zkouška jeho víry, na něj z druhého patra spadly výkaly. V tu chvíli vešli do místnosti dva lidé. První se druhého zeptal, kdo je ten sedící muž. Druhý odpověděl: "Někteří říkají, že je to svatý muž. Jiní říkají, že má v hlavě nasráno."

Jakmile to mladý muž uslyšel, byl osvícen.