Můžeme být pravdivý pouze v tom, že budeme respektovat sami sebe a milovat sami sebe. Ale milovat lidství, kolektivně a individuálně se zjišťuje, že je těžké. Jak z toho vyplývá, projektujeme do světa naši nelásku k sobě, dokonce sebenenávist, duchovní rakovinu v nás. Vnitřní nádor se stává vnějším. Někteří z velice agresivních lidí nenávidí sami sebe a nemají k sobě žádnou úctu. Jestliže změníme naše myšlenky a postoje, vše se změní. Jestliže vyléčíme sami sebe, vyléčíme svět. Vědomí Vězeňských Strážců toto vše ví. Pokud budou udržovat vnější chaos, tak vědí, že ten způsobí vnitřní chaos a konflikt v nás. Potom budeme vysílat myšlenkové vlny, energii, která reflektuje náš vnitřní stav nemoci a disharmonie a vytvoříme disharmonické prostředí pole Země. To vytvoří disharmonii planetární, která je nezbytná pro udržení vibračního vězení. Dogmatická náboženství jsou fantasticky efektivní po tisíce let jako palivo a exploze emocí jako je vina a strach a pocit bezcennosti. Povzbuzovali lidi k víře v Bibli a kněze, protože neměli důvěru sami v sebe a uvědomění, že mají právo a nekonečný dar tvořit svá vlastní rozhodnutí. Tak jako náboženství vznikala „další náboženství“ ve formě politiky, ekonomiky, vědy, bankovnictví……všem těm jsme dali právo určovat, co si máme myslet a jak se cítit. Byli jsme povzbuzováni odmítnout svůj vlastní nekonečný potenciál. Jsme „zrozenci hříchu“, nazýváni také „obyčejnými lidmi“, „děti ulice“ anebo jak politici rádi popisují „ děti, o které se musí postarat vyšší inteligence“.

Nejsme obyčejní lidé. Nejsme běžní lidé. Jsme nádherným vyjádřením jednoho vědomí, které je Tvoření. Každý aspekt je jedinečný, speciální a milovaný Zdrojem. Každý je na nekonečné cestě evoluce skrze zkušenost a všichni máme potenciál dělat cokoli a být čímkoli, čím chceme být.

Proces probuzení a odprogramování bude tvrdý a bude nás dusit, když půjdeme cestou přes naprogramované odpovědnosti jako je vina, strach a pocit méněcennosti. Každou vteřinu si bereme energii z okolního vesmíru z jiných úrovní našeho vlastního vědomí. Je to ve formě pocitů, intuice. Toto spojení energie je skrze základní čakru v genitální oblasti odsud po hlavním páteřním kanálu do ostatních čaker. Odsud jsou atakována všechna těla – emoční, fyzické, mentální a duchovní. Jestliže energie plyne harmonicky, operujeme s plným intuitivním potenciálem, ale ten dosáhneme je, když jsme v míru sami se sebou. Všechny emoce jako strach, vina a zlost ( odpor ) jsou energie. Jsou hluboce uloženy jako temné emoce, které nás žerou, zbavují uvolnění a jsou hlavní příčinou nemocí jako je rakovina a srdeční problémy. Blokují nebo zmenšují přírodní, mocný tok intuitivní energie, které nás potom míjí.
Tyto bloky energií si můžeme představit jako velké skály v rozlehlé tekoucí vodě, zpomalující tok a způsobující disharmonii jako čeří vířivka klidnou hladinu. Vibrační vězení je jako uzel negativní energie, který zadržuje proudění energií v této části vesmíru. Když se držíme viny a strachu, jsme odpojeni od naší pravdy, celistvosti a sami sebe. Ale když se na to podíváme pozorně, je to vše směšné a absurdní. Strach, vina a zlost jsou emoce, které nemusíme cítit. Jsou vytvářeny pro zamknutí nás do programu, který trvá a sílí celé generace.


Podívejme se na spodní linii lidské existence. Na něco, čeho se nemůžeme zbavit. Dnes je první den zbytku naší nekonečnosti. Zdroj všeho má lásku pro všechny, je rovnocenná, za slovy a věčná. Jakmile se znovu spojíme se svými rovinami, které jsou mimo zablokované vibrace, můžeme se začít vysílat tuto neuvěřitelnou lásku do fyzického světa. Když jsme spojeni s láskou, láskou bez odsuzování nebo podmínek, jednoduše zde není strach nebo vina. Víme, že zde není nic, o co bychom se měli strachovat. Je to naše tvoření a síla našich srdcí a tvořivost naší mysli. Být beze strachu neznamená být bez uvědomění. Bylo řečeno, že strach je nezbytný pro přežití a brání nám přejít před autem nebo skočit do lví klece. Ale strach a uvědomění není to samé. Ve skutečnosti strach je často příčinou nepříjemných událostí a není obranou proti nim.
Strach je používán k manipulaci. Hesla jako „musíme je zničit nebo oni zničí nás“ nebo „oplaťte jako první“. Válka je ohromnou manifestací strachu. Láska a důvěra jsou ochrany proti válkám. Jestliže odstraníme strach, odstraníme strach ve světě. Odstraněním strachu ve světě odstraníme válku a disharmonii.
Strach je neoddělitelně spojen s nedostatkem sebehodnoty a respektu sama k sobě. A ti všichni tři jsou výsledkem našeho vidění se z venku a potvrzení, že jsme O.K. důvodem, proč lidé mají strach mluvit na veřejnosti je strach. A strach pochází z toho, když zvažujeme, co si o nás druzí myslí. Díváme se na posluchače, zda to, co mluvíme, je správně přijato. Dejme tomu, že přesuneme řečníka do prázdné místnosti nebo k rodině a přátelům a budou v pohodě. Před obecenstvem jsou nervózní a nemají sebedůvěru. Pokud opět navážeme spojení s naší pravou přirozeností, začneme vidět a cítit přesvědčení, že jsme O.K. osoba. Nezáleží, co o nás lidé říkají a co si myslí.
Oni mají právo si myslet to, co chtějí – tak to dělejme také.

Jediný člověk, kterému je vhodný si myslet, co je pro nás správné, jsme my sami. Samozřejmě, že potřebujeme získat mnoho pohledů a informací, ale když jsme naladěni na náš pramen intuice z vyšších úrovní nás a na nic jiného, víme, co je pro nás správné říkat a dělat. Pokud si to jednou uvědomíme, už nikdy nebudeme stát před publikem strachující, co si o nás myslí, protože přijmeme jejich právo s námi nesouhlasit. Víme, že co je skutečné, je to, co si o sobě myslíme sami. Nejvíce efektivní formou potlačení je strach z odlišnosti, strach z jiného myšlení, strach z jiného pohledu na svět.

Kdo má zde něco předat světu, je chráněn z vyšších sfér. Nemějme obavy, co si o nás lidé myslí, nenechme se zastrašit a důvěřujme sami sobě a ne ostatním. Nezáleží na tom, co si druzí o nás myslí. Lidé mění neustále svoje názory a my se snažíme neustále se jim přizpůsobovat. Tak se stáváme klony jiných názorů – část programovaných – místo toho, abychom byli mistři svoji vlastních srdcí, myslí a určení. Není se o co strachovat.


Je až neuvěřitelně mnoho lidí, kteří se cítí viní. Překrásnými dušemi, které jsou prosáknuty láskou a teplem, občas cítí zmatek a emoční bolest způsobené vinou. Ta zaslepuje jejich životy, jejich sebehodnotí a proud intuitivní energie z vyšších sfér. Je neuvěřitelně destruktivní. Vina stejně jako strach jsou výtvorem naplánované kontroly. Ale znovu – pokud analyzujeme, co způsobuje, že se cítíme viní, jsou to programy hodnot, které převážně se předávají z generace na generaci. Jsou to Římští Katolíci, kteří bojují s jejich snahou potlačit to, co cítí za vinu a dělají to po celá léta. To vyplňuje jejich dny plné emoční úzkosti. A víme, jak oni usilují toto zvládnout? Protože jeden Papež v roce 1074 rozhodl, že je duchovní žít v celibátu. Sex a přátelství jsou snad nejvíce strašné z nespočetných nástrojů pro tvorbu viny. Jestliže lidé měli sexuální zkušenost s někým, kdo není jejich oficiální partner, cítí se viní ve společnosti, která naprogramovala zděděné „hodnoty“ bez otázek.
Noviny nám neustále předkládají články o bohatých a známých lidech s názory a kritikou na ně. Ale kdo řekl, že vyjádření lásky k jinému člověku ( jinému aspektu nás ) je špatné, pokud to není náš oficiální partner? To ty jsi se tak rozhodl? Nebo chlapec, který šel po ulici? Kdo? Náboženství se tak rozhodlo před tisíci lety. A kdo kontroluje a ovládá náboženství? Jsou to lidé, kteří nás ovládali již od dob Jeruzaléma. A ti rozhodli, co je správné a co ne. Není to směšné?

Kdo vlastní tvoje tělo? Ty nebo někdo jiný? Kdo vlastní tvoje emoce a tvoje duchovní Já? Ty nebo někdo jiný? Dovoluješ jim vložit myšlenky a vzorce chování do tebe a když se tak nechováš, vytváříš enormní pocit viny. Je to půda pro sex, lásku a přátelství, která slouží jako minové pole viny, které nás drží zpátky v odpojení od naší podstaty. Když se podíváme za slovo přátelství, nevidíme tam lásku. Díváme se na vlastnictví. Já tě miluji proto tě vlastním. A co je láska? Láska je bez odsuzování a podmínek, kdy milujeme druhého proto, jaký je, ne proto, jaký podle nás musí být, jestliže jej chceme milovat. Milujeme je tak hodně, že jim dovolujeme prožívat všechno, co chtějí, protože to je to, co se potřebují naučit, prožít a dosáhnout.
Nechceme vlastnit druhé, pouze je milovat. Každý z nás má svůj životní plán prožití zkušeností. Je to vyjádření služby Celku a evoluce. Ale vidíme, jak často lidé cítí emocionální bolest spojenou se sexem a přátelstvím. Je to dalekosáhlý důsledek výsledku programování společnosti se stanovením, co je správné a co ne. Děje se to celá staletí.
Když se osobnost narodí do rigidní, sexuálně potlačené společnosti, její emoce jsou odsouzeny jejím partnerem v případě, když vyjádří své city někomu jinému, i kdyby již necítil k němu lásku ke svému partnerovi. Ale kdyby se tato osobnost narodila v milující a sexuálně otevřené společnosti, ve které je vyjádření fyzické lásky ke každému je přirozené jako moře a nebe, nebude prožívat emocionální bolest ve stejných případech. Sex byl přetvořen do formy potlačování, kontroly a limitace. Vina je hlavní faktor k dosažení všech tří. Pokud bude sexuální – základní čakra zmenšena, nebude schopni absorbovat energii v našem plném potenciálu. To zasáhne naše životní rozpětí a kreativitu. Na jedné straně je sex prezentován jako něco hříšného a špinavého a to díky vlivu náboženství a na druhé straně se pro mnohé stává pouze fyzickou zkušeností, významný pro uvolnění fyzických tužeb a frustrací. Obě dvě pojetí jsou zkomolením pravé podstaty sexu. Je zde rozdíl mezi fyzickým sexem a duchovní láskou.
Jednání ve spirituální lásce je exploze spirituální energie. Je multidimenzionálním vyjádřením duchovní, emoční a fyzické lásky a všech energií, které jsou vytvořeny jako výsledek pozitivního působení mezí jedincem a Zemí. Duchovní láska mezi dvěma lidmi je pozitivní příspěvek světu, protože vytváří lásku a vzorce myšlení. A to je jeden ze základních rozdílů mezi filozofií Východu a Západu, který sex moralizuje a jde dokonce tak daleko do umělé inseminace.
V okamžiku orgasmu naše fyzické, emoční, mentální a duchovní úrovně jsou spojen s Jedním a my jsme On s naším nejvyšším potenciálem. Všechna naše energetická centra jsou široce otevřena. Je to okamžik, kdy jsme znovu spojeni. Pokud je však záměr negativní, orgasmus nás spojuje se zlovolným vědomím, nižšími vibracemi. Proto je tak mnoho temných esoterických rituálů, které používají sex.

Znovu si připomeňme, že musíme následovat svoji intuici. Je správné vyjadřovat fyzickou lásku k někomu, ke kterému to cítíme? Vaše mysl zničí ve vás pocit viny. Když přirozeně cítíme fyzickou lásku, co je na tom špatné? Je možné milovat více lidí najednou. Je možné milovat všechny lidi a všechny životní formy mnoha způsoby. Je možné milovat ty, kteří nás mají rádi i ty, kteří nás nenávidí. Proč cítíme vinu, když naše těla touží po někom jiném? Tělo je konec konců pouze nástroj věčného Já. Divukrásný nástroj, ale pouze nástroj. Jestliže lidé žijí spolu a nechtějí mít sexuální zkušenost s jiným, je to krásné. Mají právo se tak rozhodnout, jako druzí mají právo se rozhodnou jinak. To není horší ani lepší volba, je pouze jiná. Neodsuzujme ostatní, nedávejme jim vinu.
Společnost však požaduje., abychom cítili vinu. Podívejme se na naše rodiče. Cítíme se vinni, když jsme nenaplnili v našem životě to, co od nás chtěli. Tak stejně zacházíme s našimi dětmi. Cítíme se vinni, když mnoho pracujeme a nevidíme naše rodiny. Cítíme se vinni, když nepracujeme mnoho a nemůžeme koupit našim dětem materiální věci, které jsou naprogramovány a vyvolávají v nás pocit chtění. Pořád se cítíme vinni.


Strach a vina nás kontrolují, rozdělují, zmenšují a limitují. Nechme je jít. Musí být viděni z mnohem větší duchovní perspektivy. Nejdříve ze všeho si vybíráme, kde a s kým se inkarnujeme. Vybíráme si naše partnery a oni nás. Místo toho, abychom viděli naše dětství neradostné a odcizené od rodičů, potřebujeme se zeptat sami sebe, proč jsme si vybrali takové zkušenosti a proč rodiče se k nám tak chovali. Co bylo výsledkem takové interakce lidí, čeho jsme my všichni měli dosáhnout? Pokud je otec tvrdý k dětem mentálně a emočně, zocelí nás to a pomůže nám tato získaná houževnatost v životě. Zkušenosti, které se zdají být na první pohled nespravedlivé, mají skrytý význam a poznání po několika letech. Jsou darem, které nám poskytují možnost se odprogramovat z všednosti a povrchnosti a manipulovatelnosti. Nejsme zde pro vyplnění ambicí našich partnerů a nároků, které k nám mají. Jsme zde ke službě planety v té nejvýše efektivní cestě, proražení vězeňských dveří a kolektivní evoluci. Nejsme zde proto, abychom vkládali naše naděje a ambice do našich dětí. Nepřišli jsme sem sloužit systému vytvořeném manipulátory, který nám říká, že musíme každý den tvrdě pracovat pod někým jiným, který nás kontroluje a cítit se vinný a bezcenný. Ani zde nejsme pro hraní materiální hry s našimi dětmi, kteří v nás vyvolávají pocit viny a hněv, když jim nedáme to, co mají jejich kamarádi. Můžeme jim dát něco, co je za penězi. Bezpodmínečnou lásku a pomoc jim znovu se spojit s jejich nejvyšším potenciálem. To nemůžeme koupit v žádném obchodě s počítači.
Jiná forma viny probuzených a uvědomělých lidí je v myšlení, že se nechovají perfektně k ostatním a s neustále láskyplnými myšlenkami na ně. Potřebujeme být laskavý sami k sobě.
V tomto nevyrovnaném světě se stávají neštěstí, která mají na nás emocionální dopad. Nesmíme je však cítit. Potom nastává vnitřní frustrace. Nebo se z nás stanou naprogramovaní roboti. Otevřeme se vyššímu vědomí, když budeme myslet pozitivně. Když se však cítíme špatně, drží nás ten pocit zpět a akumulujeme v sobě více viny.