C.S.I. Hlúpy Jano:
Svokra
V pátek na deň volna obudzil sa Janek , keby od sebja sám, ale hluk prerušil mu spánek. Hluk mu tahá ušný buben , to už je porád konec sveta stvoren. Kukal flaška pri posteli hned si logel na ráno z recesie, a kukal z okna či to farár s orchestrem nemá zase pasie. V tom stará prelecí kolem dravo jak hladná piraňa , že to ona tady tríska a s vysavačem sa tady naháňa. Tak sa jej hned opýtal že co jí mete, co si nedá pokoja na tomto svete. Ani nescihel sa uhnút a vyslovit vetu druhú, a mal hadicu kolem krku jak ozdobnú stuhu. Hned začala vrískat no nebilo rozumet len amen s nama , dneska na celý víkend dojde moja máma. Fčil myslenka začala mu v hlave dupkať , porad vlas po vlase mu začal hupkať. Ne že každý deň poslúcha jak stará vríska , fčil mu budú dve huby uši scískat. No rovno jak si sedel porád dopil flašu v ruke, posledné dva deci nútri do seba len tak hrkel. Ale jeho nepríčetný pohľad a slabomyseľ , prerušil hned rýchlych napenenych slov kúpeľ. Že šak za hodzinu už aj tu bude , nech si zatát odvolá šecky krčmárske schúdze. No tito slová do Jana vešli jak ostrým hrotem, už kukal len do stropu a lúčil sa ze životem. No starej bylo jedno jeho dotknutých citú , pleskla mu košelu na kolená novú , čistú. Kým sa Janek spamatal že všeckého už aj zvonek zvoní, krokem jak zombik sa ku dverám on tmolí. Ešte aj ružu mosel zbjehnút kúpit , že šak mosí nečím svokryno srdco skrúcit. A jak otevrel dvera cícil sa jak malý, už pred ním stála tá obrovská paní. A hned spuscila že ona tady pred dverama móže aj uschnút , rychloscú reči sa porád začala aj drhnút. Kvecinu vytrhla mu fofrem z hrsci, a na zem pluvanec šlahla od zlosci. Starej nezabudla povídat že téz si mohla najít lepšího zaťa, ne takého co ani košelu nenosi strčenú v gaťách. Mohla sa ona vydat hen tam za Eržu z horného konca , ten ma velký statek že až oči sa točá kelko metrového štvorca. Potem zasedla do gauča jak taká kvočna , na šak oblslúžte mňa keď už sem vás kuknút došua. A tak mal Janek z domu vezňovu celu , snád nebude tu aj nedzelu celú. Tak Janek začal robiť čo najvác robiť vjedzel , zebral flašu rumu plnú a ke svokre si sedel. A to že on není žádna žgrglavá svina , tak otevrel pre ňu flašu dobrého červeného vína. Janek sa rozhodel skúsit že co tá svokra znese a tak do každého pohárku vína rumu doléval celý večer. Jí sa to zdalo najprv trochu divné, ale po pátem kole vidzela to víno ne červené ale bílé. Zrazu ani Jano porád nebyl za zaťa bez deravého groša , tuším tým rumem povolila jej koža hrošá. Že on je veru pjekný že krajšího nevidzela, reku keby byla muadší sama by ho scela. No ale to aj Janek vidzel že už mele , a sám od sebja sa pobral do postele. Ráno stará nad ním se sekerú , že co on spravil s její mamu. Že ju neví nikde najít a rýl pri ploce opretý stojí. Reku estli ju na dvore nekam zakopal, ufám aj pro sebja jednu dzíru vykopal. No doma nebyla tak ven sa vybral hledat tú stvoru , a v záhradze ju našel prevesenú cez jabloňu. Visela tam jak taký madrac na prachery , kukal na ňu jak kočka na dva rotfajlery. Ke všeckému doznala sa, že ona im krivdila vera, a tak rýchlo sa spakovala že zajtra bylo už včera. A povzdichel si Janek že pravdu má tá ludová vrava, že v červeném sa tá pravda schováva. Že nakonec ten alkohol není len pre bunky černá dzíra, ale niekedy čovjeku aj to srdco otevíra.