2004 FH - po průletu

Planetka 2004 FH nás úspěšně minula ve vzdálenosti 3,4 zemského průměru (omlouváme se za chybu v původní verzi minulého článku a děkujeme všem pozorným čtenářům, kteří na ni upozornili ;-) a připravila tak řadě amatérům i profesionálům pěknou "show". Dovolme si tedy ještě malé ohlédnutí za tím, co pro nás připravili CCD kamery jejich dalekohledů...

Zřejmě nejhezčí animaci planetky, na které je vidět zejména její vysoká úhlová rychlost pohybu po obloze (asi 45 úhlových minut za minutu), vytvořil Raoul Behrend ze snímků Stefana Sposettiho ze Švýcarska, který ji pozoroval pomocí 40-cm dalekohledu. Animace vznikla složením 61 snímků s expoziční dobou 15s a odstupem 25s (rychlý objekt, který se rovněž mihl přes zorné pole, byl horní stupeň rakety Ariane, která vynesla v roce 1996 dva komerční satelity):



Další animace pochází ze snímků Petera Kušniráka, které pořídil 65-centimetrovým dalekohledem v Ondřejově v noci ze 17. na 18. března:



Následující snímek pořídil Michael Mattiazzo z Austrálie 18. března mezi 12:59 UT a 13:08 UT. Jde o složení 55 třísekundových expozic (planretka tvoří dlouhou stopu přetínající celé zorné pole):



A jak to celé "viděla" planetka? To ukazují následující animace od Pasquale Tricarica, na nichž je zachycen simulovaný pohled od planetky směrem k Zemi v průběhu průletu. Animace byly vytvořeny pomocí programu ORSA.





Planetka 2004 FH je asi dvacetimetrova - kdyby se trefila do zemske atmosfery, vytvorila by bolid o jasnosti -25 magnitud. V pripade, ze by slo o kamenne teleso, temer neskodne by se v atmosfere rozpadlo. Kdyby to byla zelezna planetka, prezilo by to nekolik mnoha-tunovych fragmentu, ktere by na zemi vytvorily kratery desitky metru siroke a tlakovou vlnu do nekolika set metru od impaktu.