Fotopasti a telemetrie vyvracejí spousty zažitých tvrzení o medvědech

Přišli na to, že stopy nepodávají o medvědech skoro žádné přesné informace. U jednoho z upytlačených huňáčů, u něhož opotřebování chrupu ukazovalo na věk okolo 30 let a měl přes 300 kilogramů, měřila tlapa 16 centimetrů, u dalšího mladého sraženého autem o váze 270 kilogramů zase 14,5 centimetru. Podle tabulek by tlapa o šířce 14,5 měla pocházet od medvědů o maximální váze 140-150 kg. Navíc je u šířky tlapy 12-15 cm rozpětí až osm let věku. Tabulky mají proto malou výpovědní hodnotu.

Padají také názory na typické medvědí stromy, čili ty, o které se huňáči otírají. Tvrdilo se totiž, že si takto dominantní kusy vyznačují svoje teritorium. Na záběrech z fotopastí, které byly postupně upevněné na poblíž medvědích stromů je však vidět, že se u takových kmenů klidně podrbe jak mladý medvěd, medvídě, tak medvědice.

"Zřejmě neplatí ani to, že velký samec se pohybuje zhruba jen na ploše tři až sedm tisíc hektarů. Pracovníci TANAPu monitorivali třísetkilového medvěda. Ušel obrovský kus cesty, vzdušnou čarou okolo sedmdesáti kilometrů. Takový velký samec nemá potřebu hledat nové území, to dělají mladí," říká Kalaš.

Co se týká škod na zemědělských plodinách, lidé často přičítali medvědům i ty, které spáchali divočáci. Bylo to pro ně výhodnější. Za medvěda uhradí škodu stát, za divočáky platí místní myslivecké sdružení. "Dříve nás k vyhodnocení nemuseli zvát. Přišel úředník, který medvěda nikdy neviděl a připsal zničenou kukuřici na vrub šelmě. Medvěd například na rozdíl od prasat nezachází hluboko do porostu. Nakrmí se při kraji. Divočáci brázdí lány křížem krážem," sděluje ředitel a dodává, že samotnou kapitolou pro správce jsou škody na včelstvech. Pro medvěda je med stejným lákadlem jako pro dítě čokoláda. Překoná jakoukoliv překážku, aby se k němu dostal.

Letos byla podle Kalaše dobrá úroda, takže pracovníci parku řešili jen sedm případů škod. Loni, kdy hodně pršelo, jich bylo 70. Jednalo se většinou o polámané ovocné stromy v sadech nebo rozbité včelí úly.
"Včelstvo musí být proti nežádoucí návštěvě zabezpečeno elektrickým ohradníkem. Ten může medvěda zastavit. Jinak šelma nereaguje ani na střílení plastovými náboji, rozzuřené včely, kterým rozbíjí úl, a přelstí i různé nástrahy chovatelů. Jeden z nich položil kolem celého včelínu klíny. Vypadalo to jako fakírské desky. Predátor se píchl o jeden klín, popadl desky, vyrval je a v klidu mlsal. Druhý muž umístil včelín do výšky. Lezl k němu po žebříku, který při odchodu vždy schoval. A stejně neuspěl. Nejdříve se domníval, že medvěd šplhá nahoru po tyči od úlu a začal ji natírat vazelínou. Marně. Až teprve po čase zpozoroval, že huňáč vyleze na tři metry vzdálenou břízu, odrazí se a šup na med," popisuje cirkusácké kousky chytrých šelem správce.

Zvířata vykoumala i to, jak obdržet co nejméně žihadel. Vyhodí úl ven ze včelínu, vytáhnou rámky a odběhnou s nimi dál od rozzuřených včel. Med v klidu sní a tak stále dokola.