Aristotelés v úvodním vymezení jeho slavného díla Etika Nikomachova uvažuje nad činností a cílem, nad hierarchií ve které je všechno uspořádané a nad nejvyšším vrcholem této hierarchie ke kterému vše směruje. Tvrdí, že každé umění, věda i praktické jednání směruje k nějakému dobru. Účelem činnosti je činnost sama o sobě, ale vedle ní i dílo a dílo přirozeně vzníká lepší tam, kde je "účel vedle jednání".Dalo by se říci že čím jest vyšší účel, motivace Tvůrce, čím bližší je k "nejvyššímu", tím je dílo ve své finální podobě lepší. Na příkladu mnohých činností a věd ukazuje že jest mnoho účelů v každé vědě rozlišných, v lékařství zdraví,v loďařství loď atd. avšak všechny jsou podřízeny jiné nějaké schopnosti .Toto uvažování o činnostech, kdy je jedna činnost chápana jako podmnožina jiné činnosti je názorně ilustrováno - "jako zhotovování uzd a všech jiných jezdeckých postrojů jest podřizeno jezdectví, toto pak a celá válečná činnost jest podřízená vojevůdcovství". Nutno však říci že "účely nadřízených vždy zasluhují přednosti před těmí podřízenými. Nebo? pro ony si žádáme i těchto." Proč však toužíme po těchto účelech které jsou uloženy výš v pyramidální hierarchii všech možných jednání už Aristoteles neuvádí, možná proto že tato touha vyvěrá ze samotné lidské podstaty po tom "nejvyšším", z podstaty jež Aristoteles pokládal za přirozenou a zjevnou (spekulace). Co je však ten vrchol pyramidy, "to nejvyšší", účel všech účelú, cíl všech cílú který jako jediný si žádáme pro něj sám a ne pro to abychom dosáhli něco jiného? Bez jakékoliv diskuse Aristoteles postuluje, že tímto cílem jest dobro. Poté uvažuje nad tím, která nauka je nejváženější nejvyšší. Tvrdí, že je to nauka politická protože užívá i mnoho jiných nauk, "zahrnuje v sobě účely nauk ostatních" proto musí být nutně výš jako všechny tyto nauky, musí být jejich schránou. Dobro pro obec považuje za něco většího,dokonalejšího a krásnějšího než je dobro pro jednotlivce a v uvedeném textu není zmínka o tom že by byla obec jako taková také chápána jako podmnožina větší množiny, jako součást něčeho ještě většího, např. "světa". Obec je v Aristotelovém uvažování tou nejvyšší společenskou strukturou a proto její zájmy musí být nejblíž "dobru". A k tomu aby bylo toto dobro na úrovni obci dosaženo, slouží právě studium nauky o obci, polis, nauky politické.