Problém s neexistencí "jednotky memu" řeší autorka tvrzením že memetická teorie jednotku memu nepotřebuje. Stačí vědět že "mem je libovolná jednotka která se šíří imitací" (strana 80) a teda memem múže být celá báseň nebo jenom pár veršú. To, že momentálně neznáme mechanismus kterým se memy kopírují a skladují je je podle autorky problém který kognitivní vědy průběhem času vyřeší. Jisté však je, že memy mají svúj hmotný základ v nervových sítích mozku pro které mimo jiné platí že "každý vstup se zapojuje do dřívě vybudované struktury", tj. že "každá zkušenost se promítne do již složitě strukturovaného mozku načež více méně ovlivní vše co tam najde". (strana 81). V případě argumentu tvrdícího že memetická evoluce je v mnoha případech "lamarckovská", tj. že "pokuď se za života něco naučíte, mohou tyto změny přejít na vaše potomky" si autorka pomáhá Campbellovým pravidle a tvrdí, že "diskuse okolo termínu "lamarckovský by se měly omezit na biologii". Při rozebírání tohto terminologického problému rozlišuje mezi "kopírovávním návodu" které je darwinistické a "kopírováním návodu" které je lamarckovské. Terminologický problém vznikající při snaze o analogii s genetickou evolucí, v případě pojmu "memo-fenotyp" řeší autorka na rozdíl od Gabory, Dennetta, či Granta upuštěním od užívání. "Koncepce fenotypu je totiž aplikovatelná jenom na jeden typ kopírování" , opomíjí tudíž rozdíl mezi kopírováním produktu a kopírováním návodu a nebere do úvahy ani jiné druhy memetického přenosu.