… dva prvky v ritálce a jen jeden port je vypojený … zapojím ho a kontrolka se rozbliká a já vím ze tam někde na konci umře člověk, jež zatím sedí za počítačem a nic netuší … je mi to jedno, není to můj člověk … otočím se k prosklenému výtahu a čekám až přijede … v kabině je nějaká slečna, vypadá úplně jinak než jsem čekal … usměje se na mě a naznačí abych jí následoval … jdu za ní po chodbě která připomíná takové ty staré hotely … jdeme až na konec, kde se začíná rozpadat … všude je najednou spousta světla a barev, jez vytvářejí podivné skulptury až se z nich stane barevna louka plna nádherných útvarů …a uprostřed nich sedí sám ďábel … mile se na mě podívá a říká mi že mi splní veškerá má přání … z jeho slov čiší láska a porozumění … nedůvěřivě se na něj dívám a říkám mu že si to ještě musím rozmyslet … a o na to že samozřejmě, vždy? přeci není kam spěchat ... máme ještě spoustu času …