V dnešním světě, "ve kterém jsou spousty hostitelů memů (tj.mozků) a ještě daleko více memů které si hledají domov...působí na memy obrovský selekční tlak, takže z ohromných spoust, jež čekají na startu, jich nakonec přežije jen zlomek."(strana 61) se bude lépe dařit memům "které svého hostitele nutí aby si je neustále připomínal". "Tyto memy se úspěšně rozšíří, kdežto jiné se vytratí z čehož plyne že svět memů -memofond- obývají takové memy, na jaké lidi často myslí." (strana 65). Kvúli této soutěži memú uvnitř našeho mozku nemůžeme přestat myslet.

Ne všechno však jsou memy, protože nemohou být předany dál imitací. Mnohé z toho co jsme se naučili nejsou memy, učení je založené na "podmiňování", na trestu a odměně, "mnohé z toho co se učíme , se učíme pouze pro sebe a nemúžeme předat dál". Také smyslové vněmy, zkušenost sama o sobě nemúže být předána dál imitací, není teda memem, ikdyž je častokrát"nějak memeticky podbarvena" (strana 68). Emoce jsou také častokrát produktem memů, "memy vstupují do našich emocí" ale emoce jako takové jsou memy jenom v případě že se mohou šířit imitací. V opačném prípadě, když jsou emoce něco "ryze soukromého", vnitřním stavem, emoce memy nejsou.