Anděl

Čekám na vlak, který právě přijel do stanice metra. Lidi venku se vymění s těma ve vnitř a vlaková souprava se rozjede. Povídám si s malou holkou a vysvětluji ji, že si nemá nikdy stříhat vlasy. Až bude větší, tak si bude přát změnu stejně jako spousta jiných mladých holek před ní. A pokud si ostříhá vlasy, tak toho bude nakonec jenom litovat. A taky přece, jenom princezny mají dlouhé vlasy. Malá se podívá za mě a ukáže prstem, "Jako tam ta?". Otočil jsem se. Stála zády k nám. Zářivé blond vlasy se ji vlnily až pod zadek. Měla bílé kalhoty a růžový nátělník na bílém. Vynikala. Malá mi řekla, abych za ní zašel. Zeptal jsem se, co bych měl říct. "No přece, že je krásná." Řekla, jakoby to byla samozřejmost. No jistě, usmál jsem se, co jiného. Vstal jsem a zašel jsem za ní. "Promiňte, slečno. Já a moje malá společnice jsme se shodli, že jste neobyčejně krásná a že máte vlasy jako anděl. Otočila se. Byla nádherná. Kulatý jemný obličej plné rty a modré oči, lehký make-up, bílé linky a naprosto klidný pohled. Málem jsem se do ni zamiloval. Pouze se zdvořile usmála. "Nechtěla by jste s námi posnídat." Zeptal jsem se.

Všichni tři sedíme venku v kavárně na rušném náměstí. Všechno je zalito sluncem. Před námi máme výborné záviny. Andělská dívka byla opravdu neobyčejně krásná. Slunce se lesklo na jejich dlouhých vlasech a její pleť byla bezchybná. Modré očí chladné. Zeptala se mě, co bych dělal, kdybych se dozvěděl, že mě čeká poslední den života. Nejdřív jsem si myslel, že mluví o sobě. Přemýšlel jsem. Nedokázal jsem si vzpomenout na nic, co bych nyní mohl udělat. Celý život hledám někoho s kým bych mohl být šťastný. A pokud bych mohl strávit s někým poslední den svého života, tak určitě s touhle překrásnou dívkou a dělat jí=sebe šťastnou. Nakonec mi to došlo. "Přišla si mě zabít?" Mlčela dlouhým pohledem. Malá na nás koukala a žvýkala štrúdl. Úplně jsem na ni zapomněl. Nemůžu jen tak odejít a být šťastný. Nemůžu ji tu nechat a jít za svým štěstím a opustit Malou. Nebylo by to správné. Modrooká blondýna se na mě usmála "Je jen na tobě, jak se rozhodneš." řekla. Už jsem se rozhodl. I když bych chtěl strávit své poslední chvíle s touto andělský krásnou smrtí, nemůžu opustit Malou, která právě ztratila otce. Rozhodl jsem se. Chci strávit svůj poslední čas s oběma. Aspoň jeden den ve svém životě se chci cítit šťastně a mít to, co jsem nikdy neměl - rodinu.

Obě dvě se na mě usmály. Malá byla ráda, že jsem ji neopustil a Anděl mě odměnila hřejivým pohledem. Držel jsem je obě za ruce. procházeli jsme se městem, navštívili jsme Zoo, byli jsme v parku - strávili jsme spolu celý den. Povečeřeli jsme na lodi při projížďce městem. Večer jsme všichni tři spolu ulehli do velké postele. Malá spala mezi námi. Anděl se mi dívala do očí. Usmívala se a celá zářila, vypadala šťastně stejně jako Malá. Udělal jsem je šťastné - jsem šťastný - můžu umřít.

jsem borec
-DinoCop