Ve slušné synchronicitě s nedávným 50. výročím Gagarinova letu do vesmíru vyšla kniha Vnitřní cesty do vnějšího vesmíru Ricka Strassmana a tří spoluautorů – onkologa Wojtowicze, antropologa Lunu a psychofarmakologa Frecsku. Obsah je ještě čtivější než Strassmanova prvotina DMT: Molekula duše, pojednávající o obnovení psychedelického výzkumu v USA. Ve Vnitřních cestách Strassman vychází ze zjištění svého výzkumu, kdy dobrovolníci kontaktovali bytosti jakoby z paralelních, „nefyzických“ vesmírů. Najčastěji jsou označovány jako tzv. mechaničtí elfové, kudlanky, nebo jiné insektoidy. Potvrzuje důležitost nejen setu a settingu, ale i „sittingu“, tedy přísedícího, nejlépe šamana nebo jiného psychonauta.
Luna popisuje jak jihoameričtí šamani cestují „raketou“ z povařené liány, ke které přidávají přírodní MAO inhibitor prodlužujúci účinek DMT z minut na hodiny. Připojují se na infosíť, mají své mapy psychovesmíru a umí cestovat na to samé místo. Zmiňuje speciální dietu ayahuasqerů, považujících liánu za spirituální kánoe a organizujících se v synkretických (šamansko-křesťanských) církvích, kde mohou nápoj užívat z náboženských důvodů. Wojtowicz obeznamuje s podobnými vizemi vyvolanými lysohlávkami, rozebírá hypnózu a regresi do minulých životů. Frecska pak načrtává teorie o subneuronálním vědomí kvantové povahy a spekuluje, zda vědomí není jen průvodným jevem prahové úrovně sebeorganizace fyzikálního systému.
V knize se vyskytují i úvahy o paleopsychonautice, sumerských Anunnaki a starožidovských Nephilim, o psychologickém stínu a strážci prahu. Opakovaně padají zvučná jména McKenna, Harner, Wesselman. Autoři se zmiňují o vyobrazení MAO inhibitoru (syrské routy) na posvátných babylonských deskách, nápadné podobnosti tzv. únosu mimozemšťanama se spánkovou paralýzou, vyslovují i domněnku o možné spontánní (nad)produkcii v organizmu běžně se vyskytujícího DMT ve stavu paralýzy... Proč ne. Tajný agent spolupracující na Strassmanově výzkumu prý dostal od ufounů štěnici, a nebyl sám.

Knihu Vnitřní cesty do vnějšího vesmíru vydal Dybbuk koncem března 2011.
in Konoptikum 03/11