(Dakujem ti kyberka, tlacitko preview nefunguje, zmazala si mi napisany dennik.)



Dvorní eunuch Alexandra Velikého se teď setká se svým osudem. Muž, který si věšel slipy na ramínko a přišíval si svoje jmenovky na fasované kondomy, odejde. Nikdo nám ho už nevrátí. Dikybohu.



Slovami zo serialu Cerveny Trpaslik som zacal svoj dennik o odchode nasho nenavideneho kolegu. Slovami z Cerveneho Trpaslika aj pokracujem: Sešli jsme se tu dnes, abychom se rozloučili s panem Rudolfem. Byl to malicherný byrokratický ukřičený zbabělý magor a hnidopich bez chrbtové kosti, prostě takový... člověk.



Clovek, ktory dokazal o tristvrte na sest rano po svojom prichode do prace zhukat svojich kolegov za to ze prilis skoro zapli svetla na hale, clovek ktory si dokazal slusne vypytat iba poharik alkoholu a pri kazdej inej prilezitosti sa ma a ostatnych pokusal ponizit, rozdupat a rozkopat v prachu, clovek, ktory sa nedokazal rozpravat s clovekom v normalnom tone, tak tento clovek, tento jebnuty teplan teraz odchadza prec z nasej firmy a vsetci su radi. Jeho priamy nadriadeny vcera prisiel za mnou so stastnym vyrazom v tvari s tym ze dnes sa podla neho vsetci spiju do nemoty. Bude na to padny dovod. On ho bude mat urcite. Bude oslavovat koniec utrpenia ktore mu pripravil jeho kokotsky podriadeny ktory nedokazal spravit jedinu vec bez toho aby picoval a krical.



Tento nas odchadzajuci kolega si bol isty, ze by v nasej firme bez neho nic nefungovalo. Som zvedavy ci sa to potvrdi.



Rudolf, si chrchel plavajuci vo vire v mise toalety zivota. Vobec mi nebudes chybat a tvojim odchodom sa mi radikalne zlepsi kvalita zivota. Čau, magore!