Hypotéza vysvětlující příčinu vyhynutí dinosaurů je, možná paradoxně, spjata se jménem amerického fyzika pracujícím především na poli jaderné fyziky - Luisem Walterem Alvarezem (1911 - 1998). Tento nositel nobelovy ceny svým jménem ale trochu zastínil svého syna, geologa Waltera Alvareze (*1940), bez nějž by teorie zřejmě světlo světa nespatřila.



O příčině vyhynutí dinosaurů se poměrně dlouho vedly mezi vědci diskuse.V roce 1979 vystoupil tým Dr.Alvareze s velmi odvážnou myšlenkou. Totiž, že hlavní příčinou vymření dinosaurů byla srážka naši planety s jiným kosmickým tělesem.(pozn. s touto domněnkou přišel o dva roky dřív Čech Dr. Křivský, ale dnes všichni citují Alvareze). Tato teorie se však setkala s velkým odporem geologů, palentologů i dalších vědců a byla by zřejmě úplně zapomenuta nebýt toho, že Alvarez byl laureátem Nobelovy ceny (pozn.Nobelova cena za fyziku v roce 1968).



Dr. Walter Alvarez získal doktorát geologie na Princetonské Univerzitě v roce 1967, a v současnosti působí jako profesor na Californské Univerzitě v Berkeley.

Otec a syn Alvarezové spolu spolupracovali od roku 1965, kdy se během archeologické expedice v Egyptě pokoušeli objevit ukryté komory (či dutiny) v pyramidách měřením průchodu subatomárních částic skrz pyramidu a pomocí toho odvodit její průměrnou hustotu. Žádné dutiny neobjevili, ale tato zkušenost přivedla Luise Alvareze k zájmu o geologii.



Při průzkumu u Italského města Gubbio objevil Walter Alvarez tenkou vrstvu jílu s neobvykle vysokou koncentrací iridia. Její datování ukázalo, že vznikla před 65 miliony let, tedy na rozhraní druhohor a třetihor, které je nejvýznamější náhlým vymíráním dinosaurů.



Iridium se v pozemských horninách vyskytuje jen ve velice malém množství - v průměru asi 1 až 2 nanogramy na 1 gram horniny (tedy v koncentracích 1 - 2 miliardtiny). V mnoha případech je dokonce jeho koncentrace menší než 0,05 ng/g, tedy pod detekční schopností současných přístrojů. Zmíněná vrstvička však obsahovala až třicetinásobné množství iridia oproti průměrných hodnotám - a právě tento fakt vedl Alvareze a jeho spolupracovníky k tomu, že v roce 1980 publikovali práci, v níž vyhynutí dinosaurů připisují pádu velkého asteroidu. V meteoritech - fragmentech planetek - se totiž iridium vyskytuje v koncentracích stovky nanogramů na gram. Zmíněná, na iridium bohatá vrstva, která byla nalezena již na více než stovce míst na světě, pak měla vzniknout při usazování prachu vymrštěného do vysoké atmosféry při impaktu.



Kráter Chicxulub:



Roku 1978 prováděla mexická naftařská společnost Pemex na poloostrově Yucatán vrty za účelem nalezení ropy. Na tom by nebylo nic až tak neobvyklého, ale Pemex se rozhodla, že výsledky svých vrtů zveřejní. Právě zásluhou těchto výsledku se podařilo roku 1979 kráter objevit.Kdyby jste dnes navštívili místo, kde se kráter nachází nic zvláštního neuvidíte. Kráter od té doby zahladila eroze, a proto se ho podařilo nalézt jen díky geologickým vrtům. Ty odhalily pod vrstvou sedimentů velké množství iridia, které se na Zemi nachází jen vzácně, ale pro planetky je typické! Díky rozpadu radioaktivních prvků se podařilo určit stáří kráteru na 65.milionů let, což je doba, kdy dinosauři vyhynuli.Kráter byl nazván podle vesnice, která leží přibližně v jeho centru-Chicxulub, což v překladu z mayštiny znamená ďáblovy rohy. Kráter má průměr asi 165.km a hloubku skoro 10 km.(Některé zdroje uvádějí průměr až 300 km). Chicxulub od doby objevu prošel řadou geofyzikálních měření. Prováděl se i výzkum kráteru v rámci projektu-Chicxulub Scientific Driling Project. Na něm se podílí Geofyzikální ústav v Mexiku, Arizonská univerzita, Postupimský geofyzikální ústav a další. Do výzkumu přispěla i NASA.



Prováděly se i geologické vrty. První vzorky byly už roku 1979, tyto vzorky však zničil požár budovy, ve které byly uloženy. Poslední vrt byl uskutečněn koncem roku 2001. Projekt stál 1,5 milionů dolarů a vědci při něm získali vzorky z hloubky 1510 metrů. Kdyby, však nedošlo k závadě na vrtném zařízení mohli se dostat až z hloubky 2500 metrů! Vzorky putovali do Mexiko City, kde se provádí jejích analýza. Důraz bude kladen nejen na výzkum impaktních brekcií (stmelené úlomky hornin), ale také na vrstvy hornin, které se nachází nad kráterem. To může pomoci při zjištění podmínek, které na místě panovaly krátce po dopadu.



Co dopad způsobil?

Dopad planetky o velikosti 10-20 km způsobil uvolnění energie srovnatelnou s výbuchem 10. miliard atomových bomb, tím se začala šířit tlaková vlna. Do vzdálenosti několika set kilometrů se vše vypařilo. Dopad způsobil vyvržení obrovského množství rozžhavených hornin do atmosféry. Několik dnů pak tyto horniny dopadaly na zem a zapříčinily požáry lesů skoro po celém světě! Energie vyvolaná dopadem vytvořila vlny zunami,které byly až několik desítek metrů vysoké a spláchly vše do vzdálenosti několika set kilometrů od pobřeží. Do atmosféry se také dostalo velké množství prachu, který zastínil na celé planetě slunce. Nastala tzv. atomová zima, která trvala týdny, možná i měsíce! Byla tma a citelně se ochladlo.Rostliny nemohly provádět fotosyntézu a začaly odumírat-nastal kolaps potravního řetězce. Většina fauny a flory vyhynula.To byl konec vlády dinosaurů na této planetě.



http://igeofcu.unam.mx/chicxulub

http://icdp.gfz-potsdam.de/html/sites/chicxulub/news/news.html