Zahrada Evropy

To krásně červené rajče, bez vůně a bez chuti, které jste si naposled koupili v supermarketu, velmi pravděpodovně vyrostlo pod horkým andaluským sluncem v El Ejidu. Z dokonale namíchaného písečného substrátu, zavlažované počítačově řízeným systémem, chráněné hradbou pesticidů a nakonec utržené rukou bezejmenného marockého imigranta bez papírů.



300 km² popelavého moře fóliových pařníků, které je podle některých astronautů vidět z vesmíru pouhým okem, produkuje ročně tři milióny tun zeleniny. Klimatické podmínky tohoto regionu – 330 slunečných dní v roce a bezvětří – sice nahrávají zemědělské výrobě, ale chybí to nejdůležitější: povrchová voda. Tu získávají farmáři z hlubinných vrtů. Až několik stovek metrů hluboko zapíchnuté jehly potrubí sají z podzemích rezervoárů vodu, která stéká z horských štítů Sierra Nevady na severu provincie.



Neméně důležitým milníkem v rozvoji zemědělské produkce v El Ejidu bylo zapojení nových technologií a metod, na jejichž vývoji se přímo podílí lokální výzkumná centra. Keříky rajčat nerostou ze země, nybrž ze speciálního písečného substrátu, který je v přesných intervalech sycen směsí vody, hnojiv a podpůrných látek. Počítačem řízená stanice neustále vyhodnocuje stav substrátu a podle toho do roztoku přidává a či ho ředí – fosfáty, nitráty, pesticidy, ochrana proti hmyzu, látky proti plísni, látky pro dobrou barvu plodu. Klasické pěstování zeleniny se v El Ejidu změnilo v industriální velkovýrobu potravin.




Avšak klíčovým faktorem ekonomického boomu, který vyschlou polopoušť proměnil v „moře plastiku“ - jak říkají Španělé, je levná pracovní síla. Desítky tisíc imigrantů z Maroka a subsaharské Afriky udržuje skleníkový kolos v chodu, od září do května, za mizivou mzdu tří eur na hodinu. Nikdo neví kolik imigrantů skrývá spletitý labyrint skleníků. Místní úřady odhadují, že na jednoho legálního nádeníka připadá jeden bez papírů. Třicet tisíc cizinců bez jména?

Za nepředstavitelného vedra kolem 50 stupnu celsia slouží rostlinám ve sklenících. V boudách vedle skleníků žijí, jedí, odpočívají. Mezi nářadím, na holém betonu si klekají směrem k Mecce a čtou korán v arabštině. Španělsky umí dvacet slov nutných k práci ve skleníku. Do města nemůžou – první policejní kontrola by je poslala přes úžinu zpátky do Afriky. Nebo by je banda španělských floutků seřezala baseballovýma pálkama. Flustrace Španělů z nových pracovních poměrů se často obrací proti ilegálům.



zdroj + dalsie foto: http://www.jansochor.com/reportaz/zahrada-evropy.html