"..je dúležité jasně rozlišovat mezi náboženstvím a spiritualitou. Mnoho lidí v naši kultuře si není vědomo ani základního rozdílu mezi nimi. Spiritualita je založena na přímém prožitku těch dimenzií a sfér reality, které jsou za běžných okolností neviditelné. Nevyžaduje zvláštní místo, ani člověka oficiálně ustanoveného ke zprostředkování kontaktu s Bohem. Mystici nepotřebují žádné kostely ani chrámy; jejich těla a příroda tvoří prostředí, v němž zažívají posvátné rozměry reality, včetně své vlastní božské podstaty. Spíše než celebrující kněze potřebují mystici podpúrnou skupinu hledačú sobě rovných anebo vedení učitele, který na duchovní cestě pokročil dál než oni. Spiritualita tak zahrnuje zvláštní druh vztahu mezi jednotlivcem a vesmírem a je ve své podstate záležitostí osobní a ryze soukromou.
Organizované náboženství je naproti tomu založeno na institucionalizované skupinové činnosti, která probíhá na určeném míste, jako je chrám nebo kostel, a jeho součástí jsou určení činovníci, kteří mohou, ale nemusí mít s duchovní realitou osobní zkušenosti. Když začne náboženství být organizované, často úplne ztratí spojení se svým duchovním zdrojem a stává se světskou institucí, která lidskou potřebu duchovna zneužívá, aníž by ji uspokojila. Organizované náboženství má sklon vytvářet hierarchické systémy zaměřené na dosažení moci, na vliv, politiku, peníze, majetek a další světské záležitosti. Za techto okolností náboženská hierarchie své členy od přímým duchovních zážitkú zásadne odrazuje, protože ty v lidech posilují nezávislost a nelze je účinně kontrolovat. V těchto případech ryzí duchovní život přetrvává jenom v mystických odnožích, v klášterních řádech a extaktických sektách daného náboženství."

Stanislav Grof - kniha "Lidské vědomí a tajemství smrti"