roots of riots :: Something smarter than us is going to emerge


node:	roots of riots
template:	3
parent:	personal notepads
owner:	vicdar3n
viewed by:
created:	20.05.2011 - 13:39:02
updated:	31.05.2011 - 22:49:43

cwbe coordinatez:
101
792011
6017843

ABSOLUT
KYBERIA

permissions
you:	r,
system:	public
net:	yes

vicdar3n	0
CARBON IN DI...	0
Mathé	1
jama	1
J.F.K.	1
bdY	1
haro	1
Best boy	1
ld:l	2
neon	23
binary riot	73

*
"After years of eliminating everything pretentious, self-serving or inauthentic in his character, he realized there was nothing left."

00000101007920110601784309300789

xxx

00000101007920110601784306949663

00000101007920110601784306380377

▼▲▼
"Ale přání v jedné ruce, lejno v druhé, hádej, která se zaplní dřív."

00000101007920110601784306380366

▼▲▼
“Když jsem byl malý chlapec, zemřel mi dědeček, byl to sochař. Byl taky velice milý člověk, který měl v sobě dost lásky, aby ji mohl rozdávat světu. Pomohl městu odstranit nezdravé baráky na periférii, pro nás vyráběl hračky a udělal v životě miliony věcí, neustále něco kutil. A když pak zemřel, najednou mi bylo jasné, že vůbec nepláču pro něho, ale pro věci, které dělal. Plakal jsem, protože už je nikdy neudělá, protože nám už nikdy nic nevyřeže ze dřeva, ani nám nepomůže chovat na dvorku holuby, nebude hrát na housle, jako hrával, ani s námi nezažertuje, jak to míval ve zvyku. Byl částí nás samých. Když zemřel, skončilo všechno, co jsme spolu dělali, a nebyl tu nikdo, kdo by to uměl udělat jako on. On byl osobnost. On byl významný člověk. Nikdy jsem v sobě docela neudusil žal nad jeho smrtí. Často mě napadlo, jaké nádherné řezby nikdy nespatřily světlo světa, protože on zemřel. Kolik žertů na světě není, kolika poštovních holubů se nikdy nedotkly jeho ruce. On vytvářel svět. On pro svět něco dělal. Tu noc, kdy odešel, byl svět okraden o miliony dobrých činů.”

-Ray Bradbury, 451° F

00000101007920110601784306380364

▼▲▼
"A teď, ve třech vteřinách — celé dějiny světa se vtěsnaly do toho okamžiku — dřív než bomby dopadly, oblétly nepřátelské stroje půlku viditelného světa podobné kulkám, v jejichž existenci divoch z pralesů nechce věřit, protože je nepostřehne. A přece — srdce se náhle zastaví, tělem zaškube křeč a překvapená krev se vyleje volně na vzduch. Mozek rozptýlí svých několik cenných vzpomínek a s údivem zemře."

-Ray Bradbury, 451° F

00000101007920110601784306380362

▼▲▼
"Nejtěžší břemeno je tedy zároveň obrazem nejintenzivnějšího naplnění života. Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější a pravdivější. Naproti tomu absolutní nepřítomnost břemene způsobuje, že se člověk stává lehčí než vzduch, vzlétá do výše, vzdaluje se zemí, pozemskému bytí, stává se jen napůl skutečný a jeho pohyby jsou stejně svobodné jako bezvýznamné. Co si tedy máme zvolit? Tíhu nebo lehkost?"

-Milan Kundera, Nesnesitelná Lehkost Bytí

00000101007920110601784306380359

▼▲▼
"Závrať je něco jiného než strach z pádu. Závrať znamená, že nás hloubka pod námi přitahuje, vábí, probouzí v nás touhu po pádu, které se pak vyděšení bráníme."

-Milan Kundera, Nesnesitelná Lehkost Bytí

00000101007920110601784306380354

▼▲▼
"Přijd, Olinku, vlaky jezdí rychle, mosty jsou vysoký, vždyť to znáš. Když utečeš, budeš mít třeba víc svobody, ale zase přijdeš o lidi, hospody, o všechny, o všechno. Budeš svobodný, ale mrtvý mezi cizíma ksichtama. Mezi cizíma hospodama. Život končí tam, kde začíná tvá svoboda."

...a bude hur; Jan Pelc

00000101007920110601784306350655

▼▲▼
"One must be for ever drunken: that is the sole question of importance. If you would not feel the horrible burden of Time that bruises your shoulders and bends you to the earth, you must be drunken without cease. But how? With wine, with poetry, with virtue, with what you please. But be drunken. And if sometimes, on the steps of a palace, on the green grass by a moat, or in the dull loneliness of your chamber, you should waken up, your intoxication already lessened or gone, ask of the wind, of the wave, of the star, of the bird, of the timepiece; ask of all that flees, all that sighs, all that revolves, all that sings, all that speaks, ask of these the hour; and wind and wave and star and bird and timepiece will answer you: "It is the hour to be drunken! Lest you be the martyred slaves of Time, intoxicate yourselves, be drunken without cease! With wine, with poetry, with virtue, or with what you will."

-Ch. Baudelaire

00000101007920110601784306350642

▼▲▼
"Je vůbec živ? To netroufám si říci – s tou rzivou hřívou, s hlavou schýlenou; zhnisané oči jistě slepé jsou – snad rarach právě zháší jeho svíci. Tak odpornému tvoru nepodal bych píci, ten jistě zaslouží si sudbu"

Childe Roland Goes to Black Tower

00000101007920110601784306350634

▼▲▼
A muži s cigaretami v tenkých rtech, muži s hadíma očima sebrali svůj náklad přístrojů a hadic, kufr s tekutou melancholií a s temnou lepkavou kaší bezejmenné látky a beze spěchu vyšli ze dveří. Montag klesl do křesla a zahleděl se na tu ženu. Měla přivřené oči a on k ní natáhl ruku, aby ucítil na dlani její teplý dech. “Mildred,” řekl po chvíli. V duchu uvažoval: Je nás příliš mnoho, jsou nás miliardy a to je příliš mnoho. Nikdo nikoho nezná. Přijdou cizí lidi a ublíží vám. Přijdou cizí lidi a vyrvou vám srdce. Přijdou cizí lidi a vypumpují vám krev.

451°F - Ray Bradbury

00000101007920110601784306350625

▼▲▼
“Jděte domů,” Montag se na ni klidně, pevně zahleděl. “Jděte domů a přemýšlejte o svém prvním manželovi, se kterým jste se dala rozvést, a o svém druhém manželovi, který se zabil v tryskovém letadle, a o svém třetím manželovi, kterému právě někde rozbíjejí hlavu, jděte domů a přemýšlejte o tuctu potratů, které jste si dala udělat. Jděte domů a přemýšlejte o tom a přemýšlejte také o těch vašich císařských řezech a o vašich dětech, které vás z duše nenávidí! Jděte domů a přemýšlejte, jak se to všechno stalo a co jste kdy proti tomu udělala. Jděte domů, jděte domů!” ječel. “Než vás praštím a než vás vykopnu ze dveří!” Práskly dveře a dům byl prázdný. Montag stál v mrazivé atmosféře sám, kolem něho stěny jako špinavý sníh.

451°F - Ray Bradbury

00000101007920110601784306309431

▼▲▼
"When the devil has nothing better to do he rapes his children."

00000101007920110601784306304541

▼▲▼
"...and the birds are in misery.
I don´t think they sing.
They just screech in pain."

00000101007920110601784306304495

▼▲▼
"Stray dog, night crawler; raised on the taste of salt and the scent of flame."

00000101007920110601784306304412

▼▲▼
"Some days you wake and immediately start to worry.
Nothing in particular is wrong, it´s just the suspicion
that forces are aligning quietly and there will be trouble"

00000101007920110601784306304400

▼▲▼
We were led to who knows where.
Before us opened up, in mirage,
Towns constructed out of wonder,
Mint leaves spread themselves beneath our feet,
Birds came on the journey with us,
Fish leapt in greeting from the river,
And the sky unfurled above...

While behind us all the time went fate,
A madman brandishing a razor.

-Arsenij Tarkovskij

00000101007920110601784306304109

▼▲▼
"And he would have passed a pleasant life of it, in despite of the Devil and all his works, if his path had not been crossed by a being that causes more perplexity to mortal man than ghosts, goblins, and the whole race of witches put together, and that was—a woman.

00000101007920110601784306304083

▼▲▼
"Zůstat maličko déle, byl by slyšel slabé zastenání, zahajující nekonečný, tichý pláč. Dlouhé, předlouhé jsou hodiny osamoceného."

00000101007920110601784306304064

▼▲▼
“Pusť,” prosil rozechvěn, “to není to. Vždyť mně na těch penězích nezáleží. Růženo, když má člověk života až potud, musí něco udělat… Ale co může udělat, když je sám ? Ať dělá, co chce, na konci všeho najde zas jen sebe; víš, jako by byl živ mezi samými zrcadly, a kam se podívá, našel jen vlastní tvář, vlastní nudu, svou vlastní samotu… Kdybys věděla, co to je! Ne, Růženo, já ti nechci povídat o sobě, ale jsem tak rád, že jsi tu! jsem tak rád, že se to stalo ! Podívej se, co tam je hvězd; pamatuješ se, jak jsme jednou doma čekali na padání hvězd ?”

-Karel Čapek, Trapné povídky

00000101007920110601784306304043

▼▲▼
Therefore, Vatsyayana is of opinion that there are only four kinds of Nayikas, i.e. the maid, the twice-married woman, the public woman, and the woman resorted to for a special purpose.
The following women are not to be enjoyed:
A leper
A lunatic
A woman turned out of caste
A woman who reveals secrets
A woman who publicly expresses desire for sexual intercourse
A woman who is extremely white
A woman who is extremely black
A bad-smelling woman
A woman who is a near relation
A woman who is a female friend
A woman who leads the life of an ascetic
And, lastly the wife of a relation, of a friend, of a learned Brahman, and of the king

-Kamasutra Vatsyayana

00000101007920110601784306304032

▼▲▼
Destrukce

Mám Ďábla po boku, pořád vím, že tu je,
jak nehmatatelný vzduch kolem mne se plouhá,
polykám, dýchám ho, plíce mi spaluje,
to od něho je ta věčná a hříšná touha.
A někdy, neboť zná mou lásku k Umění,
vtělí se do ženy a řekne: já tě svedu,
a pod záminkami, jež stokrát obmění,
vede mě svatoušek, k návyku hnusných jedů.
A tak mě odvádí od Boha do pouští,
kde dech mi selhává a síla opouští,
kde pláně Nudy se táhnou na všecky strany;
staví mi před oči, jež nechápou co chce,
ty hadry zbrocené,
ty otevřené rány
a zakrvácené nástroje
Destrukce

-Ch.Baudelaire, Kvety zla

00000101007920110601784306303923

▼▲▼
Semper eadem

you asked: "what floods of gloom engulf you — strange
as creeping tides against a bare black wall?"
— when hearts once crush their grapes and close the grange,
life is an evil. secret known to all,

'tis but the common grief each man betrays
to all, as you your joy, in eyes or brow
so veil, my fair one, your inquiring gaze
and though your voice is low, be silent now!

be silent, simple soul! mouth always gay
with girlish laughter! more than Life, today,
Death binds our hearts with tenuous webs of doom;

let mine be drunken with the wine of lies,
o let me delve for dreams in those deep eyes
and slumber long beneath your eyebrows' gloom!

— Ch.Baudelaire, transl.: Lewis Piaget Shanks

00000101007920110601784306303905

▼▲▼
Pohrobní výčitka

Má krásko ďábelská, už nic tě neprobudí
pod těžkým náhrobkem z černého mramoru,
až budeš za lůžko a teplou komoru
mít jenom vlhký hrob a jámu, v níž to studí

až kámen, tisknoucí se k bázlivé tvé hrudi
a k bokům, nedbale vábícim k pozoru
zabráni srdci bít a toužit nahoru
a běžet nohám tvým, jež klidné cesty nudí,

hrob, obeznámený s mým nekonečným snem
(neb vždycky s básníkem hrob dobře rozumí si)
řekne ti v temnu tom, dlouhém a bezesném:

"Hetéro pochybná, co z toho, že jste kdysi
nedbala, jakých to ti mrtví želí ztrát?"
- A červ jak výčitka tě v kůži bude žrát.

-Ch.Baudelaire

00000101007920110601784306303852

▼▲▼

...
Tak odišla ti najmilšia tou cestou nebeskou,
v tebe sa vzňal len divý žiaľ za mŕtvou nevestou.
Jas, čistota s ňou zmiznú ta do hrobu v hlbine,
má vlasy plné života, no oči, oči nie -
vlas klame zdaním života, no oči, oči nie.
...

-E.A.Poe, Lenora

00000101007920110601784306303791

▼▲▼
"Wives and mothers, and even young girls, who are ashamed to drink at home, go to these fashionable restaurants for their liquor. Some will drink it openly, others will disguise it as much as possible. Absinthe has been introduced at these places of late years, and it is said to be very popular with the gentler sex. Those who know its effects will shudder at this. We have seen many drunken women in New York, and the majority have been well dressed and of respectable appearance."

00000101007920110601784306303784

▼▲▼
"My boy, when the devil cannot reach us through the spirit...he creates a woman beatiful enough to reach us through the flesh."

00000101007920110601784306292193

▼▲▼
REMEMBERANCE

I´d forgotten how beautiful you are
I´d forgotten how your eyes sparkle
when you laugh
and your unconscious frown
in a serious moment
I´d forgotten the feeling
that made every day
seem like Christmas Eve
I´d forgotten how my heart raced
and my hands refused to stop shaking
I´d forgotten how much I loved you
I saw you yesterday
and remembered.

00000101007920110601784306292177

▼▲▼
"He described a dream in which he caught the eye of someone who looked familiar, possibly a trusted friend of long ago or a forgotten family member, only to realize with a shock that it was a younger, kinder version of himself - a version he´d forgotten existed. Describing it, he suddenly burst into tears. He said that three days after the dream his depression had lifted. The dream seemed rather obvious, he said, but the mind likes obvious. Obvious works."

00000101007920110601784306292159

▼▲▼
"14. Boketto (Japanese)
It’s nice to know that the Japanese think enough of the act of gazing vacantly into the distance without thinking to give it a name."

00000101007920110601784306292147

▼▲▼
"Now they have blown up Exham Priory, taken my Nigger-Man away from me, and shut me into this barred room at Hanwell with fearful whispers about my heredity and experiences. Thornton is in the next room, but they prevent me from talking to him. They are trying, too, to suppress most of the facts concerning the priory. When I speak of poor Norrys they accuse me of a hideous thing, but they must know that I did not do it. They must know it was the rats; the slithering, scurrying rats whose scampering will never let me sleep; the daemon rats that race behind the padding in this room and beckon me down to greater horrors than I have ever known; the rats they can never hear; the rats, the rats in the walls."
-Howard Phillips Lovecraft, Rats in the walls

00000101007920110601784306292129

▼▲▼
"Unhappy is he to whom the memories of childhood bring only fear and sadness. Wretched is he who looks back upon lone hours in vast and dismal chambers with brown hangings and maddening rows of antique books, or upon awed watches in twilight groves of grotesque, gigantic, and vine-encumbered trees that silently wave twisted branches far aloft. Such a lot the gods gave to me—to me, the dazed, the disappointed; the barren, the broken. And yet I am strangely content, and cling desperately to those sere memories, when my mind momentarily threatens to reach beyond to the other."
- Howard Phillips Lovecraft, The Outsider