Voda je strategická surovina, a proto dobrý byznys

V roce 1993 stát daroval vodárenskou infrastrukturu městům a obcím. Avšak na konci devadesátých let začala města vlastnící větší vodohospodářské celky svoje podíly rozdělovat a privatizovat. Nechala si objekty, jako jsou úpravny vody, čističky a potrubí, ale provoz prodala soukromým firmám. Ty tedy zajišťují, že do těchto objektů vůbec teče voda, a že se upravuje, distrubuje a čistí.

Jedním takovým privatizovaným projektem jsou druhé největší vodárny v republice Severomoravské vodovody a kanalizace. Města a obce tento podnik prodaly v průběhu roku 1999. Akcie skoupily nadnárodní koncerny Anglian Water a Ondeo, které mezi sebou soupeřily. Někomu bylo zaplaceno 200 korun na akcii, jiné obci 800 korun.

Ze studie Transparency International o privatizaci vodárenství v ČR ale vyplývá, že radnice prodávaly akcie pod hodnotou, kterou do infrastruktury vložily. Skutečně tržní cenu dostali jen ti, kdo prodávali za 2 200 korun na akcii. Jaké hodnoty se ale radnice zbavily, se ukázalo o čtyři roky později. Tehdy vodárny koupila skupina Penta přezdívaná "finanční žraloci od Dunaje". Za dva roky je opět prodala s hrubým ziskem čtyři miliardy a 380 milionů korun.

Novým vlastníkem Severomoravských vodovodů a kanalizací se tak stala španělská Aqualia. Ta lidem zvýšila vodné a stočné a ze svého zisku si každý rok vyplácí dividendu kolem 350 milionů korun. Na opravy sítí ze svého zisku vyplácí kolem 150 milionů ročně. Kromě toho investují do oprav v rámci daňových úlev.