nieco mi to pripomina, akurat s tym rozdielom, ze na slovensku sme tak v p.. ze o tom ani nikto nie je schopny napisat:))))
na slovensku je to totiz (ako vzdy?) este o stupen horsie, ked z tych par ludi, co aj kriticky premyslaju vacsina v tejto oblasti posobi a je im trapne o tom este aj pisat. mozno je to ale prave ta chyba, pavel totiz tiez obcas organizuje, zalozil si label atd. a predsa sa neboji kriticky pisat (aj ked je pravda, ze on je v prvom rade asi hudobny publicista). tak co s tyyyyyym?
(neviem ci to zaujima este niekoho okrem mna .) pardon))

//////////////////////////////////////


Česká hudba nevzkvétá by Pavel Klusák


Ach, tolik skvělých lidí u nás „dělá do hudby“! Výsledkem je, že nemáme labely s vizí, festivaly jedou na jistotu, hudební média jsou v agónii a veřejnou prestiž hudby trumfne i Robert Rosenberg. Proč letos vyšlo tak málo silných alb? Máme problém.

(...)

Nemáme akademický výzkum // Samotná rozhodnutí děláme my lidé, ale internet je silný pokušitel, přiřkněme mu tedy kus viny. Snadné, rychlé a samostatné zveřejňování hudby na MySpace, YouTube či Soundcloud pomohlo akcelerovat éru netrpělivého, až nutkavě grafomanského publikování. I velmi dobří tvůrci se tady zasekli u provizorních verzí děl (vždycky je někdo vlídně okomentuje). Zpomalil se růst kapel, v Čechách navíc nikdy nebyla přítomná vize vysoké hry na mezinárodní scéně. Všechno se zmenšilo a stáhlo na amatérštější úroveň: tím spíš, že romantická představa přidává amatérovi na cti a dobrých úmyslech. To může mít „lidsky“ svou váhu, zvlášť v éře talentmánií. Ale sama pověst nezištného poctivce a sympaťáka ještě nikdy z nikoho výrazného tvůrce neudělala.

Aby se situace českého hudebníka ještě víc ozřejmila, museli bychom položit řadu dalších otázek: Proč hudební katedry a fakulty pořád pokládají přímý styk se současnou tvorbou (od Stockhausena po punk) za něco esteticky i eticky nepřijatelného? Proč u nás nikdy nevzniklo silné hudební médium internetového věku, kombinující na webu denodenně dobré původní texty, videa a tracky? Proč mnozí festivaloví organizátoři klejí na hudební úroveň Radiožurnálu, a přitom jedou „na jistotu“ naprosto týmž způsobem? Lze jmenovat tři domácí festivalové kurátory vedené víc uměleckými než marketingovými úmysly?

Nemáme labely // Pokud bychom se chtěli rozhlédnout a hledat silné, funkční modely práce s hudbou, ve vydavatelském prostředí se moc nechytneme. „Majors“, tedy české pobočky velkých světových firem jako jsou Universal nebo Sony Music, nebyly nikdy vlajkonoši kultury. Dnes, uvláčené snižováním obratu a pokyny zahraničních centrál, už ani nepředstírají, že by péče o vydávání české nebyznysové hudby patřila do jejich programu. (Pro spravedlnost: Dílčí výjimkou jsou EMI se zmíněnými Prago Union nebo Janem Spáleným.) Zajímavé je, že Warner Music, kteří letos jako první zrušili českou samostatnou pobočku, přžešli pod křídlo Supraphonu, obrazně tedy nesmrtelní Gott s Olympikem pozřeli katalog Madonny či Erika Claptona. Dnešní rozhodnutí velkých firem vypadají tak: poté, co celá populace (včetně posměvačných recesistů) uvidí na internetu hit lidové countryrockerky Marie Pojkarové Pejskové se koušou, najdeme tuto píseň záhy v trafice s oficiálním logem Universalu.

Ale co „nezávislý“ sektor? Tam by se přece měli pohybovat ti věrohodní! Jenže vedení labelů jako Indies Scope nebo X Production nikdy nevykazovalo skutečnou vizi: to se poznalo často ne tak podle toho, co slušného vydali, ale podle trojnásobného objemu jiných titulů, které jejich sběrna neodmítla. Ze svých značek tak odstranili obsah, zaměření, jistotu určité úrovně. Jestlipak naši vydavatelé někdy „svým umělcům“ vracejí nedokonalé výtvory s připomínkami, tak jako to dělají dramaturgové, kurátoři, editoři a tvůrčí spoluhráči ve všech oborech? Hudebníci už často pochopili, že tahle zóna jim může nabídnout leda tak distribuci: vydávají se tedy sami či zcela bokem, včetně jmen jako je Vladimír Mišík.

cely text: http://klusak.blogspot.com/2010/12/ceska-hudba-nevzkveta.html