http://www.fenomen.cz/mapy_para3.htm

http://www.fenomen.cz/mapy_para4.htm



Tajemství jógy z generace na generaci předával brahmán-guru pouze a výhradně svým žákům, kterých měl posloupně za svůj život tři až devět. Ti se pak stávali učiteli-mistry dalších adeptů. Společensko náboženský význam gurua spočíval v tom, jaký mu byl nepsaným zákonem přiznán veřejný titul. V průběhu historie a na celém území obývaném hinduisty se používalo více než deset titulů, ale jen tři z nich byly užívány v celospolečenském konsenzu a napříč dějinami - Shri (česky přepisováno Šrí) znamenající Ctihodný, Swami (svami) Posvěcený nebo Svatý a Avatar (avátar) Ztělesňující Boha nebo Převtělený Bůh. Na žádný ztitulů nikdy neměla nárok žena a jen třem ženám v historii byl v tichosti přiznávám titul Swami (Yogarani, Rajalakshmi a Matce Tereze).



Aby se kdokoli mohl stát guruem a nositelem titulu, musel, kromě jiného, veřejně a opakovaně demonstrovat své transcendentní schopnosti v ovládání těla duchem, tedy nějaký zjevný projev seberegulace. Mnozí guruové (a školy) měli v tomto ohledu své priority, které se odvíjely od linie poznání jejich předchůdců. Tito mudrcové velmi dobře věděli, že každý jedinec je predisponován k dosažení jen toho typu dokonalosti, který je jeho dědičné konstituci vlastní. S velikou pravděpodobností měla každá škola své vlastní ,,know-how".



Provedeme-li zde výčet "standardizovaných" kousků ukázek seberegulace, znamená to, že žádný z proslulých mistrů je nedokázal předvést všechny (ani k tomu nebyl nikým a ničím veden), ba dokonce ani část ne, a pokud ano, tak v "rozkolísané" kvalitě.



Každá položka výčtu byla určitými školami preferována a jinými vědomě ignorována. Výčet nezahrnuje sice spektakulární ale fyziologicky nepříliš náročné úkazy jako omytí si jazykem (bez uzdičky) všech míst na hlavě a na krku, přenášení těžkých břemen na ztopořeném pyji a úkazy pouhým okem neviditelné.



1. Zástava dechu (bez hltanového zámku),



2. zástava srdce (přepumpovávání krve),



3. půst nad 90 dnů,



4. odkrevnění a současně překrvení dvou sousedících míst, většinou na končetinách a ve tváři, s viditelnou změnou barvy pokožky,



5. zástava krvácení z otevřené rány (i tepenného),



6. zástava prokrvení celé nebo části končetiny až do jejího konečného odumření (většina škol toto z etických důvodů odmítala),



7. útlum všech životních funkcí na minimum ("indický pohřeb"),



8. vytvoření nádorů (novotvarů) pod kůží na kterékoli měkké partii těla a jejich opětovné rozpuštění,



9. pozření silného jedu (ústy) bez sebemenších zdravotních následků (standardní dávky - 2 g strychninu, 2 g rtuti nebo 20 g jedu z kobry královské),



10. úplné zvrácení celého obsahu žaludku, a úplné vyprázdnění střev nebo močového měchýře v kterýkoli okamžik pod plnou kontrolou vědomí,



11. pohybování předměty na dálku (psychokineze),



12. vyzařování bioenergie z čaker postihnutelné i pouhým okem a



13. vznesení se nad zem (v lotosové pozici).



Propracovat se k takové míře ovládání vlastních fyziologických funkcí je otázkou přísného osobního režimu plného odříkání a praktikovaného 20 a více let, z toho nejméně čtyři roky pod vedením zasvěceného mistra.