Kde leží jižní pól naší planety?



Co je to za nesmysl, řeknete si možná... Stačí se přece podívat do atlasu, ve kterém na průsečíku všech poledníků najdete značku s nápisem "jižní pól, 2804 metrů nad mořem." Skutečnost je ovšem poněkud složitější -- existují totiž hned několik jižních pólů: tzv. ceremoniální, geografický, magnetický, geomagnetický nedostupnosti...

Podívejme se nejdříve na jižní magnetický pól. Tento pól je oblastí, kde se sbíhají siločáry magnetického pole generovaného pohybem železného jádra naší planety. Vektor magnetické indukce má v těchto místech vertikální směr a střelka kompasu se tady chová skutečně divoce: ukazuje směrem dolů, do země... Je to na první pohled zarážející, ale v zaledněné Antarktidě budete jižní magnetický pól hledat marně. Nachází se totiž v Kanadě a svoji polohu -- směrem k Sibiři -- mění ročně zhruba o čtyřicet kilometrů. Působením Slunce navíc každý den opisuje ovál o délce zhruba 85 kilometrů... V Tichém oceánu, který přiléhá k Antarktidě pak najdete severní magnetický pól, jehož přesná poloha byla v roce 2002: 65 stupňů jižní šířky a 139 stupňů východní délky. Většina lidí, včetně odborných publikací však označuje jako jižní magnetický pól ten, který je blíže jižnímu zeměpisnému pólu.

Kromě něj se rozeznávají i tzv. geomagnetické póly, jež představují průsečíky osy magnetického dipólu Země se zemským povrchem. Jejich poloha je přitom vypočítávaná z modelu symetrického magnetického pole naší planety, přičemž dipól Země je vůči rotační ose pod sklonem 11 stupňů. Severní geomagnetický pól najdete v místech 80 stupňů jižní šířky a 108 stupňů východní délky, poblíž ruské polární stanice Vostok. Ve skutečnosti je ale magnetické pole planety mnohem komplikovanější, a proto indukční čáry vycházejí z nitra Země na jiném místě a dokonce nejsou přesně naproti sobě (na rozdíl od geomagnetických pólů).







Dále je tu tzv. pól nedostupnosti, což je nejvzdálenější místo od pobřeží Antarktidy, který má polohu 83 stupňů jižní šířky a 55 stupňů východní délky. Nedaleko odtud se nachází ruská polární základna Vostok, pod ní v hloubce tří kilometrů leží stejnojmenné rozsáhlé podzemní jezero, a právě tady byla naměřena nejnižší průměrná teplota na povrchu naší planety -58 stupňů Celsia.

Ceremoniální pól je jedno z prvních míst, které zahlédnete již před přistáním u známé Admudsenovy-Scottovy základny. Obklopují ho totiž vlajky států, které podepsaly dohodu o mírovém využití Antarktidy. Uprostřed najdete pokovený glóbus, v němž se můžete velmi efektně vyfotografovat. Inkriminované místo leží poblíž polární stanice, hned vedle přistávací dráhy vojenských speciálů, ovšem skutečným zeměpisným pólem, kde se setkávají poledníky, není. Ten se totiž nachází několik stovek metrů opodál a vyznačuje ho nenápadný kolík s mosazným štítkem.







Když se na tomto místě pozorně podíváte kolem sebe, zjistíte, že leží na konci řetězu podobných značek, jež v minulých létech také představovaly přesný zeměpisný pól, kde se sbíhají všechny poledníky a kde se tedy nachází osa zemské rotace. Důvod putování vrcholu naší planety je prostý: posouvá se tři kilometry tlustý ledový krunýř, na němž leží polární základna a tedy i mosazná značka. Každý rok urazí necelých deset metrů směrem do údolí na pobřeží Weddellova moře. Proto se musí poloha zeměpisného pólu každý rok, vždy na Silvestra, znovu proměřit. Dnešní značky se pak ze stejného důvodu za takových 140 tisíc let spolu se základnou ocitnou pod hladinou slané mořské vody...

A abychom byli exaktní: uplatňuje se zde ještě jeden jev. Osa symetrie naší planety, pevně spojená se zemským povrchem, se mírně liší od rotační osy. Ta se proto pohybuje po přibližně kruhové dráze o průměru dvanáct metrů kolem jižního zeměpisného pólu s periodou 430 dní. Jev se nazývá podle objevitele Seth Carlo Chandlera.